Zatímco většina zemí v Evropě vůči migraci přitvrzuje, španělská vláda chce jít opačnou cestou. Premiér Pedro Sánchez v projevu v první polovině října označil migraci za klíč k prosperitě země a oznámil, že chce Španělsko více otevřít přistěhovalcům.

„Španělsko si musí vybrat, zda bude otevřenou a prosperující zemí, nebo uzavřenou a chudou zemí,“ vzkázal Sánchez. „Takhle je to jednoduché,“ dodal a španělským poslancům představil strategii, která má migrantům usnadnit zabydlování se v nové zemi. Slíbil, že vláda vyčlení prostředky na jejich integraci na španělský trh práce a omezí byrokracii, která komplikuje podávání žádostí o pobyt.

„Vždy je rozdíl mezi politickým diskursem a tím, co se skutečně děje,“ komentuje představenou strategii v rozhovoru pro Seznam Zprávy španělská politoložka Núria Franco Guillén z barcelonské Universitat Oberta de Catalunya, která se specializuje na téma imigrace.

Podle ní je to, že jsou Španělé progresivnější a otevřenější, než jejich evropští sousedé, jak se o nich občas říká, do jisté míry mýtem. A má za to, že výraznější posílení protiimigračních nálad, a s tím i krajní pravice, zřejmě Španělsko teprve čeká.

„Možná jsem moc pesimistická, ale můj pocit je, že jsme jen o trochu pozadu za zbytkem Evropy a rychle ho doháníme,“ předpovídá.

Jak to, že v době, kdy většina zemí v Evropě přitvrzuje vůči migraci, Španělsko mluví o otevírání se přistěhovalcům?

Lze se na to dívat z různých perspektiv. To o čem mluvíte, odpovídá politické ideologii Socialistické strany (vedené premiérem Sánchezem, pozn. red.). Promlouvá do toho ale mnohem více věcí.

Schopnost socialistů zůstat ve vládě v této chvíli závisí na levicových stranách. Zpřísňování imigrační politiky by tedy nebylo příliš moudrým rozhodnutím, jelikož strana Sumar a levicoví nacionalisté by z toho určitě neměli radost.

I Španělsko ovšem čelí tlaku extrémní pravice. Samozřejmě víme, jak se extrémní pravice staví k migraci. Pak tu ale máme také tradiční pravici zastoupenou Lidovou stranu, která zastává opoziční postoj a snaží se prosazovat tvrdší a přísnější podmínky pro přistěhovalce.

Je zde také rozdíl mezi politickým diskursem a tím, co se skutečně děje. Nesmíme zapomínat na to, že Španělsko je příhraniční země a spravuje hranice Evropské unie. Má mnoho dohod se sousedními zeměmi, zejména s Marokem, a někdy deleguje kontrolu hranic na jeho vládu.

Takže i když Pedro Sánchez zastává otevřenější, progresivnější postoj v otázce imigrace, nesmíme zapomínat, že situace na místě je mnohdy jiná.

Když se podíváte na to, co se děje na hranicích s Marokem a dalšími zeměmi, čas od času dochází k situacím, kdy španělská policie skutečně postupuje velmi tvrdě proti přistěhovalcům, kteří pocházejí buď z Maroka, nebo z jiných částí subsaharské Afriky. Existuje propast mezi politickým diskurzem a praxí.

Jak je na tom Španělsko v porovnání s jinými evropskými zeměmi, co se týče postoje vůči imigraci?

Mnoho z toho, co se v současné době v Evropě děje v souvislosti s imigrací, je ovlivněno vzestupem krajně pravicových stran. A v tomto ohledu bych řekla, že je Španělsko trochu pozadu.

Když se v Evropě do parlamentu začaly dostávat krajně pravicové strany, mnozí mluvili o španělské výjimečnosti. V té době totiž žádný nárůst nezažívalo. Dnes je součástí parlamentu strana Vox (španělská krajně pravicová strana, pozn. red.), ale stále jde o něco novějšího než v jiných zemích Evropy.

To, že teď Španělsko nezastává tvrdší postoj v imigrační politice neznamená, že se jeho pozice do třeba pěti let nezmění. Mám pocit, že v tomto ohledu trochu doháníme ostatní, i když doufám v opak.

Jak slova Pedra Sáncheze rezonují ve španělské společnosti? O Španělech se často mluví jako o národu, který je k přistěhovalcům z historického hlediska shovívavější. Platí to pořád nebo v zemi sílí protiimigrační nálady?

Opožděná přítomnost krajní pravice ve španělském parlamentu i regionálních orgánech vyvolala pocit, že Španělé jsou progresivnější a otevřenější vůči přistěhovalcům. Jde to ruku v ruce.

Protiimigrační nálady nyní sílí. Možná ne proto, že by Španělé byli rasističtější než zbytek Evropy, spíše jde o to, co je v současné době důležité v politických agendách.

Existuje mnoho faktorů, které z imigrace udělaly prioritu. Velký podíl na tom mají i média, je tady spousta novin a serverů, které píší o migraci téměř neustále a kopírují diskurz krajně pravicových politiků, čímž vráží do společnosti klín.

Když se mluví o imigrantech jako o vlně, lavině, vyvolává to znepokojení. Děje se to tak už delší dobu, lidé jsou tím ovlivněni a vzbuzuje to v nich strach. A tím se mění i jejich postoj k imigraci.

V průzkumech veřejného mínění, které se lidí ptají na největší problémy, jimž země čelí, se čím dál častěji objevuje migrace. Dříve bývala na spodu žebříčku, teď se posunuje výš a výš a řadí se za nezaměstnanost a další tradiční problémy.

Můžeme si tedy všímat pozvolné změny a nárůstu strachu z migrace. Možná jsem moc pesimistická, ale můj pocit je, že jsme jen o trochu pozadu za zbytkem Evropy a rychle ho doháníme.

Pokud by se Sánchezova slova přetavila v činy, pomohl by takový přístup – usnadnění příchodu migrantů do země – Španělsku vyřešit problémy, kterým čelí? Jako je například vylidňování některých regionů a tak dále?

Ano, migrace by ve Španělsku, a ostatně i ve většině evropských zemí, mohla být řešením mnoha problémů. Jmenovitě stárnutí populace, vyplácení důchodů, obsazování pracovních pozic, které nikdo nechce, a tak dále. To není věc názoru nebo spekulace, ale fakt.

Skvělým příkladem je, myslím, v tomto ohledu Brexit a nedostatek pracovních sil, kterému Británie v návaznosti na něj čelí. Omezili imigraci a chtěli nalákat talentované lidi. Jsou ale zaměstnání, u kterých není třeba vysoká úroveň vzdělání, přesto je někdo dělat musí. Zastávali je imigranti, kteří už teď ale do země nepřichází, a proto se potýká s obrovským nedostatkem pracovních sil.

Podobné je to i v případě Španělska. Já pocházím z Katalánska, které je jedním z národů s nejnižší plodností na světě. Část mladých, které tolik potřebujeme, získáváme díky migraci. Bez ní bychom měli ekonomické problémy.

Samozřejmě jsou tu další otázky, které musíme mít na paměti. Když přistěhovalci přijdou do nové země, musí být přijati a přivítáni, seznámeni se svými právy a povinnostmi, musí se učit jazyk. A to stojí peníze, což občas lidé zaměňují za to, že stát přistěhovalcům platí spoustu peněz. Je to citlivé téma, celkově ale platí, že hostitelské země z migrace těží.

Jaký by mohlo mít usnadnění integrace přistěhovalců na trh práce dopad na nezaměstnanost? Španělsko je jednou ze zemí s nejvyšší nezaměstnaností v Evropě, vysokých hodnot dosahuje zejména mezi mladými lidmi. Měli by se Španělé obávat, že se pro ně stane hledání práce ještě obtížnějším?

Zaměřuji se zejména na vztah politických stran k migraci, nikoliv na její ekonomické dopady. Každopádně ale mohu zmínit, že Španělsko mělo vždy strukturálně jednu z nejvyšších nezaměstnaností v Evropě. Existuje pro to spousta vysvětlení. Imigrace ale není jedním z nich.

Můžeme mluvit o černém trhu, o tom, že část této nezaměstnanosti není skutečná. I tom, že je zde typ prací, které Španělé nechtějí dělat, za to přistěhovalci ano. Některé nabídky zaměstnání nejsou pro místní obyvatelstvo atraktivní, protože se s nimi pojí velmi nízké mzdy nebo příliš tvrdé pracovní podmínky. Lidé s přistěhovaleckým původem jsou mnohdy ochotnější je přijmout.

Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, že podstatou problému je, že pracovní podmínky nejsou pro obyvatelstvo přijatelné. A pokud se to nezmění, nezaměstnanost zůstane víceméně stejná.

Zatímco většina zemí v Evropě vůči migraci přitvrzuje, španělská vláda chce jít opačnou cestou. Premiér Pedro Sánchez v projevu v první polovině října označil migraci za klíč k prosperitě země a oznámil, že chce Španělsko více otevřít přistěhovalcům.

„Španělsko si musí vybrat, zda bude otevřenou a prosperující zemí, nebo uzavřenou a chudou zemí,“ vzkázal Sánchez. „Takhle je to jednoduché,“ dodal a španělským poslancům představil strategii, která má migrantům usnadnit zabydlování se v nové zemi. Slíbil, že vláda vyčlení prostředky na jejich integraci na španělský trh práce a omezí byrokracii, která komplikuje podávání žádostí o pobyt.

„Vždy je rozdíl mezi politickým diskursem a tím, co se skutečně děje,“ komentuje představenou strategii v rozhovoru pro Seznam Zprávy španělská politoložka Núria Franco Guillén z barcelonské Universitat Oberta de Catalunya, která se specializuje na téma imigrace.

Podle ní je to, že jsou Španělé progresivnější a otevřenější, než jejich evropští sousedé, jak se o nich občas říká, do jisté míry mýtem. A má za to, že výraznější posílení protiimigračních nálad, a s tím i krajní pravice, zřejmě Španělsko teprve čeká.

„Možná jsem moc pesimistická, ale můj pocit je, že jsme jen o trochu pozadu za zbytkem Evropy a rychle ho doháníme,“ předpovídá.

Jak to, že v době, kdy většina zemí v Evropě přitvrzuje vůči migraci, Španělsko mluví o otevírání se přistěhovalcům?

Lze se na to dívat z různých perspektiv. To o čem mluvíte, odpovídá politické ideologii Socialistické strany (vedené premiérem Sánchezem, pozn. red.). Promlouvá do toho ale mnohem více věcí.

Schopnost socialistů zůstat ve vládě v této chvíli závisí na levicových stranách. Zpřísňování imigrační politiky by tedy nebylo příliš moudrým rozhodnutím, jelikož strana Sumar a levicoví nacionalisté by z toho určitě neměli radost.

I Španělsko ovšem čelí tlaku extrémní pravice. Samozřejmě víme, jak se extrémní pravice staví k migraci. Pak tu ale máme také tradiční pravici zastoupenou Lidovou stranu, která zastává opoziční postoj a snaží se prosazovat tvrdší a přísnější podmínky pro přistěhovalce.

Je zde také rozdíl mezi politickým diskursem a tím, co se skutečně děje. Nesmíme zapomínat na to, že Španělsko je příhraniční země a spravuje hranice Evropské unie. Má mnoho dohod se sousedními zeměmi, zejména s Marokem, a někdy deleguje kontrolu hranic na jeho vládu.

Takže i když Pedro Sánchez zastává otevřenější, progresivnější postoj v otázce imigrace, nesmíme zapomínat, že situace na místě je mnohdy jiná.

Když se podíváte na to, co se děje na hranicích s Marokem a dalšími zeměmi, čas od času dochází k situacím, kdy španělská policie skutečně postupuje velmi tvrdě proti přistěhovalcům, kteří pocházejí buď z Maroka, nebo z jiných částí subsaharské Afriky. Existuje propast mezi politickým diskurzem a praxí.

Jak je na tom Španělsko v porovnání s jinými evropskými zeměmi, co se týče postoje vůči imigraci?

Mnoho z toho, co se v současné době v Evropě děje v souvislosti s imigrací, je ovlivněno vzestupem krajně pravicových stran. A v tomto ohledu bych řekla, že je Španělsko trochu pozadu.

Když se v Evropě do parlamentu začaly dostávat krajně pravicové strany, mnozí mluvili o španělské výjimečnosti. V té době totiž žádný nárůst nezažívalo. Dnes je součástí parlamentu strana Vox (španělská krajně pravicová strana, pozn. red.), ale stále jde o něco novějšího než v jiných zemích Evropy.

To, že teď Španělsko nezastává tvrdší postoj v imigrační politice neznamená, že se jeho pozice do třeba pěti let nezmění. Mám pocit, že v tomto ohledu trochu doháníme ostatní, i když doufám v opak.

Jak slova Pedra Sáncheze rezonují ve španělské společnosti? O Španělech se často mluví jako o národu, který je k přistěhovalcům z historického hlediska shovívavější. Platí to pořád nebo v zemi sílí protiimigrační nálady?

Opožděná přítomnost krajní pravice ve španělském parlamentu i regionálních orgánech vyvolala pocit, že Španělé jsou progresivnější a otevřenější vůči přistěhovalcům. Jde to ruku v ruce.

Protiimigrační nálady nyní sílí. Možná ne proto, že by Španělé byli rasističtější než zbytek Evropy, spíše jde o to, co je v současné době důležité v politických agendách.

Existuje mnoho faktorů, které z imigrace udělaly prioritu. Velký podíl na tom mají i média, je tady spousta novin a serverů, které píší o migraci téměř neustále a kopírují diskurz krajně pravicových politiků, čímž vráží do společnosti klín.

Když se mluví o imigrantech jako o vlně, lavině, vyvolává to znepokojení. Děje se to tak už delší dobu, lidé jsou tím ovlivněni a vzbuzuje to v nich strach. A tím se mění i jejich postoj k imigraci.

V průzkumech veřejného mínění, které se lidí ptají na největší problémy, jimž země čelí, se čím dál častěji objevuje migrace. Dříve bývala na spodu žebříčku, teď se posunuje výš a výš a řadí se za nezaměstnanost a další tradiční problémy.

Můžeme si tedy všímat pozvolné změny a nárůstu strachu z migrace. Možná jsem moc pesimistická, ale můj pocit je, že jsme jen o trochu pozadu za zbytkem Evropy a rychle ho doháníme.

Pokud by se Sánchezova slova přetavila v činy, pomohl by takový přístup – usnadnění příchodu migrantů do země – Španělsku vyřešit problémy, kterým čelí? Jako je například vylidňování některých regionů a tak dále?

Ano, migrace by ve Španělsku, a ostatně i ve většině evropských zemí, mohla být řešením mnoha problémů. Jmenovitě stárnutí populace, vyplácení důchodů, obsazování pracovních pozic, které nikdo nechce, a tak dále. To není věc názoru nebo spekulace, ale fakt.

Skvělým příkladem je, myslím, v tomto ohledu Brexit a nedostatek pracovních sil, kterému Británie v návaznosti na něj čelí. Omezili imigraci a chtěli nalákat talentované lidi. Jsou ale zaměstnání, u kterých není třeba vysoká úroveň vzdělání, přesto je někdo dělat musí. Zastávali je imigranti, kteří už teď ale do země nepřichází, a proto se potýká s obrovským nedostatkem pracovních sil.

Podobné je to i v případě Španělska. Já pocházím z Katalánska, které je jedním z národů s nejnižší plodností na světě. Část mladých, které tolik potřebujeme, získáváme díky migraci. Bez ní bychom měli ekonomické problémy.

Samozřejmě jsou tu další otázky, které musíme mít na paměti. Když přistěhovalci přijdou do nové země, musí být přijati a přivítáni, seznámeni se svými právy a povinnostmi, musí se učit jazyk. A to stojí peníze, což občas lidé zaměňují za to, že stát přistěhovalcům platí spoustu peněz. Je to citlivé téma, celkově ale platí, že hostitelské země z migrace těží.

Jaký by mohlo mít usnadnění integrace přistěhovalců na trh práce dopad na nezaměstnanost? Španělsko je jednou ze zemí s nejvyšší nezaměstnaností v Evropě, vysokých hodnot dosahuje zejména mezi mladými lidmi. Měli by se Španělé obávat, že se pro ně stane hledání práce ještě obtížnějším?

Zaměřuji se zejména na vztah politických stran k migraci, nikoliv na její ekonomické dopady. Každopádně ale mohu zmínit, že Španělsko mělo vždy strukturálně jednu z nejvyšších nezaměstnaností v Evropě. Existuje pro to spousta vysvětlení. Imigrace ale není jedním z nich.

Můžeme mluvit o černém trhu, o tom, že část této nezaměstnanosti není skutečná. I tom, že je zde typ prací, které Španělé nechtějí dělat, za to přistěhovalci ano. Některé nabídky zaměstnání nejsou pro místní obyvatelstvo atraktivní, protože se s nimi pojí velmi nízké mzdy nebo příliš tvrdé pracovní podmínky. Lidé s přistěhovaleckým původem jsou mnohdy ochotnější je přijmout.

Abychom to pochopili, musíme si uvědomit, že podstatou problému je, že pracovní podmínky nejsou pro obyvatelstvo přijatelné. A pokud se to nezmění, nezaměstnanost zůstane víceméně stejná.