Pták Nesospiza wilkinsi, česky také dijukovec dlaskovitý, žije na Slavičích ostrovech, které jsou součástí skupiny sopečných ostrovů Tristan da Cunha, jednoho z nejodlehlejších obydlených souostroví na světě. Živí se plody stromu Phylica arborea, jednoho ze stromů, které z ostrova pocházejí.

Kolem roku 2011 si tam však vědci začali všímat nevítaného návštěvníka. Lidé na ostrov omylem zavlekli invazní šupinatý hmyz, který vylučuje medovici podporující růst plísně, jež strom Phylica arborea oslabuje a nakonec zabíjí. Informoval o tom web The Guardian.

S příchodem tohoto hmyzu hrozilo zničení místního lesa a s ním i malé ptačí populace. Tato zpráva byla pro vědce, kteří se zabývají studiem a ochranou malého žlutého ptáka Nesospiza wilkinsi, zdrcující. Obrovské bouře totiž v roce 2019 na ostrově zničily velkou část lesa a průzkumy zjistily, že zde zbývá jen asi 120 hnízdících párů tohoto ptáka.

Organizace RSPB, Mezinárodní centrum pro zemědělství a biovědu, Agentura pro výzkum potravin a životního prostředí a vláda ostrova Tristan da Cunha vypracovaly neortodoxní plán na záchranu pěnkavovitých ptáků – vypustily malou parazitickou vosičku Microterys nietneri, která brání šupinatému hmyzu v rozmnožování.

Nejdříve však vosy v dubnu 2021, kdy se uskutečnilo první vypuštění, musely přežít cestu z Londýna – téměř měsíc po souši, po moři i vzduchem.

„Vosy čekala epická cesta. Nejprve let z Londýna do Kapského Města v chladicím kufru, poté nucený pobyt v hotelovém pokoji v rámci karantény kvůli pandemii onemocnění covid-19. Následovala týdenní cesta lodí na Tristan a další cesta lodí na ostrov Nightingale. Zdálo se, že štěstí a čas byly proti nám, ale některé vosy to zvládly, uvedl pro The Guardian Norbert Maczey, entomolog z CABI.

Cestu jich přežilo méně než deset procent, ale v následujících dvou letech se pomalu začala vytvářet nová populace. Průzkumy v únoru letošního roku ukázaly, že navzdory ztrátě přibližně 80 procent lesa se na ostrově stále nachází odhadem 60 až 90 párů Nesospiza wilkinsi.

Přestože se populace snížila, les se za krátkou dobu od vypuštění vos obnovil a vědci se domnívají, že by se počty pěvců měly stabilizovat a v příštích několika letech budou mít šanci na obnovu.

Pták Nesospiza wilkinsi, česky také dijukovec dlaskovitý, žije na Slavičích ostrovech, které jsou součástí skupiny sopečných ostrovů Tristan da Cunha, jednoho z nejodlehlejších obydlených souostroví na světě. Živí se plody stromu Phylica arborea, jednoho ze stromů, které z ostrova pocházejí.

Kolem roku 2011 si tam však vědci začali všímat nevítaného návštěvníka. Lidé na ostrov omylem zavlekli invazní šupinatý hmyz, který vylučuje medovici podporující růst plísně, jež strom Phylica arborea oslabuje a nakonec zabíjí. Informoval o tom web The Guardian.

S příchodem tohoto hmyzu hrozilo zničení místního lesa a s ním i malé ptačí populace. Tato zpráva byla pro vědce, kteří se zabývají studiem a ochranou malého žlutého ptáka Nesospiza wilkinsi, zdrcující. Obrovské bouře totiž v roce 2019 na ostrově zničily velkou část lesa a průzkumy zjistily, že zde zbývá jen asi 120 hnízdících párů tohoto ptáka.

Organizace RSPB, Mezinárodní centrum pro zemědělství a biovědu, Agentura pro výzkum potravin a životního prostředí a vláda ostrova Tristan da Cunha vypracovaly neortodoxní plán na záchranu pěnkavovitých ptáků – vypustily malou parazitickou vosičku Microterys nietneri, která brání šupinatému hmyzu v rozmnožování.

Nejdříve však vosy v dubnu 2021, kdy se uskutečnilo první vypuštění, musely přežít cestu z Londýna – téměř měsíc po souši, po moři i vzduchem.

„Vosy čekala epická cesta. Nejprve let z Londýna do Kapského Města v chladicím kufru, poté nucený pobyt v hotelovém pokoji v rámci karantény kvůli pandemii onemocnění covid-19. Následovala týdenní cesta lodí na Tristan a další cesta lodí na ostrov Nightingale. Zdálo se, že štěstí a čas byly proti nám, ale některé vosy to zvládly, uvedl pro The Guardian Norbert Maczey, entomolog z CABI.

Cestu jich přežilo méně než deset procent, ale v následujících dvou letech se pomalu začala vytvářet nová populace. Průzkumy v únoru letošního roku ukázaly, že navzdory ztrátě přibližně 80 procent lesa se na ostrově stále nachází odhadem 60 až 90 párů Nesospiza wilkinsi.

Přestože se populace snížila, les se za krátkou dobu od vypuštění vos obnovil a vědci se domnívají, že by se počty pěvců měly stabilizovat a v příštích několika letech budou mít šanci na obnovu.