Gruzie u volebních uren rozhodne, zda bude pokračovat ve své proevropské cestě, nebo se pod tlakem nynější vlády přivine ještě blíže k Rusku.

Kavkazskou zemi v posledních měsících zachvátily protesty i snahy zkonstruovat kvalitní opozici vůči stávající vládní straně Gruzínský sen.

Uskupení vzniklé pod oligarchou Bidzinou Ivanišvilim totiž čelí kritice za svou proruskou politiku, včetně stále silnější spolupráce s Moskvou i přijetí zákona o zahraničních agentech, který má inspiraci právě v sousední zemi.

Rusko takovou legislativu využilo k likvidaci opozičních hlasů i nezávislých médií, a Gruzii by tak podle kritiků zákona mohl hrozit podobný scénář.

Nynější průzkumy sice naznačují, že čtyři opoziční skupiny mají reálnou šanci překonat pětiprocentní hranici a společně si tak zajistit větší podporu než Gruzínský sen, přesto vládní strana deklaruje, že se moci jen tak nevzdá.

Že jde pro zemi o zásadní hlasování, ukazuje i vyhrocený průběh kampaně. Čím více se volby blížily, tím nereálnějšími se stávaly předvolební sliby vládnoucí strany.

Gruzínský sen slibuje nejen vstup do Evropské unie, ale také návrat gruzínských regionů okupovaných Ruskem, a dokonce i zákaz opozice.

Jedno z hlavních hesel strany, která se drží u moci už 12 let, pro tyto volby zní: „Zvolte mír, ne válku.“ Odkazuje tak na jedno z nejzásadnějších témat ovlivňující politiku země – válku na Ukrajině.

Nedaleký konflikt otevřel v Gruzíncích staré rány kvůli válce s Ruskem před více než 15 lety, která vyústila v okupaci pětiny gruzínského území.

Gruzínský sen se nikdy nedržel zpět, ale současná kampaň nechává všechny předchozí ve stínu. V polovině srpna pak strana oznámila, že pokud získá v parlamentu ústavní většinu, zakáže „kolektivní Národní hnutí“, tedy termín, který strana používá pro označení všech prozápadních opozičních skupin spojených s hlavní opoziční stranou Sjednocené národní hnutí (UNM).

Přestože ve společnosti panuje vůči Moskvě skepticismus, pro vládu zůstává ústředním obchodním partnerem. Prohlášení Gruzínského snu vůči válce zůstávají také velmi vágní, a to navzdory rozsáhlé podpoře veřejnosti.

„Samozřejmě – Gruzie nemůže poslat svá vojska. A ani sankce by možná nezpůsobily Rusku takovou škodu. Ale existovalo určité očekávání společnosti, že vláda bude mnohem více hlasitá v odporu proti válce a jasně se postaví mezi podporovatele Ukrajiny. A to se nestalo,“ řekla už dříve pro Seznam Zprávy bývalá gruzínská diplomatka Natalie Sabanadze.

Ivanišvili je ale v současnosti stále více vnímán jako člověk, který Gruzii stahuje z cesty do EU, aby se zavděčil Moskvě.

„Oficiálně Gruzínský sen tvrdí, že chce zemi přivést do Evropské unie, ale jeho činy tyto snahy sabotují a zemi spíše přivazují ke Kremlu. V uplynulých letech jsme mohli sledovat, že Rusko některé tyto kroky vlády vyzdvihuje ve svůj prospěch. Takovou hru vláda hraje třeba i tím, že přijímá ruské občany nebo obnovení přímých letů do Ruska,“ popsala Tinatin Achvledianiová z Centra pro evropská politická studia (CEPS).

Osmašedesátiletý magnát dominuje politice v jihokavkazské zemi již více než deset let. K moci se dostal v roce 2012, kdy v Gruzii vzhledem k problémům s korupcí panovala velká nespokojenost. Ivanišvili se stal premiérem, ve funkci ale zůstal pouze rok. Pak se stáhl do ústraní, z něj si ale podle pozorovatelů paradoxně udržuje stále zásadní moc.

Gruzínský sen, který se netají populistickou politikou, měl doposud velmi silnou pozici ve vládě. Nicméně vliv na fungování strany má nadále právě Ivanišvili.

Přestože před třemi lety oficiálně oznámil, že se z politiky stahuje, letos se na pozadí rozsáhlých protestů k situaci opět vyjádřil. Nepokoje označil za vměšování „globální strany války“ jejími gruzínskými agenty a nepřímo se tak vyhradil vůči západnímu směřování země.

A ani s nynější kampaní se nedržel zpátky, když se ohradil proti opozičním stranám. „Dnes se kolektivní UNM podporovaná ze zahraničí snaží dostat k moci prostřednictvím nepokojů a dostat tuto zemi do války a chaosu. Tohle musí jednou provždy skončit. To je důvod, proč Gruzie potřebuje, aby vládnoucí strana získala ve volbách ústavní většinu,“ řekl Ivanišvili v polovině října v Batumi svým příznivcům.

Oligarcha je zdaleka nejbohatším Gruzíncem, přičemž ke jmění přišel právě v Rusku. Svou neochvějnou pozici dokazuje i skleněným sídlem tyčícím se nad Tbilisi, které bizarností připomíná palác ze sci-fi filmů. Ivanišviliho majetek, který kromě výstřední architektury zahrnuje i důležité podniky, se rovná asi třetině gruzínského HDP, a obrovské jmění mu tak poskytuje nesporný vliv na gruzínskou ekonomiku.

Za Ivanišvilim ale rovněž stojí rozsáhlá síť politiků, představitelů bezpečnostních složek i dalších úředníků, kteří jsou Gruzínskému snu loajální.

Podle analýzy think tanku Evropské rady pro zahraniční vztahy je „Ivanišviliho domácí kontrola značná“, včetně vládnoucí strany, klíčových státních institucí (zejména soudnictví a bezpečnostních služeb) a ekonomické sféry. Pravděpodobně jsou na něm závislí všichni klíčoví členové vlády a straničtí funkcionáři.

„Dvanáct let vlády jedné strany ovšem zemi opět uvrhlo do korupce a ovládnutí státu, takže je obtížnější se Gruzínskému snu postavit. Občanská společnost je však velmi motivovaná a organizovaná, aby zajistila spravedlivý průběh voleb a odhalila případné pokusy o falšování hlasů, a tisíce občanů se registrují jako volební pozorovatelé,“ poznamenal v komentáři pro Politico Konstantin Ionatamišvili, předseda nevládní organizace Evropská iniciativa – Gruzie, která se zaměřuje na demokratický rozvoj země a její integraci na Západ.

Proti straně se staví i část dřívějších spojenců. Nejvýraznější postavou je zřejmě prezidentka Salome Zurabišviliová, která v těchto volbách otevřeně podporuje opozici a během letošních protestů kritizovala vládu za zavádění zákonů v ruském stylu.

„Gruzínský sen má nyní popularitu asi kolem 30 procent. Zčásti tuto podporu tvoří struktura blízkých oligarchů, kteří jsou se stranou spřízněni a mají vliv. Dále se na tom podílí i vliv strany na oficiální struktury a úřady, kde pracuje mnoho lidí, a v neposlední řadě i dezinformace, které strana ve svůj prospěch využívá,“ vysvětluje Achvledianiová.

Obrat strany, která si zpočátku udržovala proevropskou nótu, nastal ve chvílích, kdy Gruzie své vztahy s EU prohlubovala. V posledních letech se Gruzínský sen zaměřil spíše na antiliberální a protizápadní politiku, snaží se o umlčení opozice a šíří dezinformace.

Kromě zavedení zákonu o zahraničním vlivu přitvrdila strana i v legislativě proti LGBTQ lidem. Postoj strany tak v neposlední řadě komplikuje i snahy země dostat se do Evropské unie.

Zatímco pro vstup do sedmadvacítky se vyslovilo více než 80 procent obyvatel, přijetí kontroverzního zákona i pokračující spolupráce s Moskvou se stala pro blok trnem v oku.

„Za hlavní překážku v cestě do EU považuji konsolidaci moci, kterou provedla strana Gruzínský sen – v podstatě má Gruzie dlouhodobě stejnou vládu. Ačkoliv zde funguje vícero stran, vždy vyhraje ta stejná. Země se tedy vyvíjí v jakémsi hybridním liberálním režimu, který se hodně inspiroval Maďarskem. S tím se chová velmi podobně, i co se týče zahraniční politiky,“ popsala Sabanadzeová.

Ze strany EU pak padlo zejména směrem ke Gruzínskému snu i několik varování, že pokud bude v podobné politice pokračovat, snahy by to mohlo zkomplikovat.

Zatímco Gruzínci nadále vyjadřují širokou podporu vstupu do EU a hlubokou nelibost vůči Rusku, zářijový průzkum odhaduje, že třetina země podporuje Gruzínský sen navzdory jeho obratu k Moskvě, což z něj činí zdaleka nejpopulárnější stranu v zemi.

Gruzie také nedávno ztratila strategické partnerství se Spojenými státy, které uvalily sankce na několik vládních činitelů a zastavily rozvojovou pomoc a vojenskou spolupráci této kavkazské zemi. EU pak pozastavila svůj přístupový proces s odvoláním na obavy z demokratického sestupu.

Gruzie u volebních uren rozhodne, zda bude pokračovat ve své proevropské cestě, nebo se pod tlakem nynější vlády přivine ještě blíže k Rusku.

Kavkazskou zemi v posledních měsících zachvátily protesty i snahy zkonstruovat kvalitní opozici vůči stávající vládní straně Gruzínský sen.

Uskupení vzniklé pod oligarchou Bidzinou Ivanišvilim totiž čelí kritice za svou proruskou politiku, včetně stále silnější spolupráce s Moskvou i přijetí zákona o zahraničních agentech, který má inspiraci právě v sousední zemi.

Rusko takovou legislativu využilo k likvidaci opozičních hlasů i nezávislých médií, a Gruzii by tak podle kritiků zákona mohl hrozit podobný scénář.

Nynější průzkumy sice naznačují, že čtyři opoziční skupiny mají reálnou šanci překonat pětiprocentní hranici a společně si tak zajistit větší podporu než Gruzínský sen, přesto vládní strana deklaruje, že se moci jen tak nevzdá.

Že jde pro zemi o zásadní hlasování, ukazuje i vyhrocený průběh kampaně. Čím více se volby blížily, tím nereálnějšími se stávaly předvolební sliby vládnoucí strany.

Gruzínský sen slibuje nejen vstup do Evropské unie, ale také návrat gruzínských regionů okupovaných Ruskem, a dokonce i zákaz opozice.

Jedno z hlavních hesel strany, která se drží u moci už 12 let, pro tyto volby zní: „Zvolte mír, ne válku.“ Odkazuje tak na jedno z nejzásadnějších témat ovlivňující politiku země – válku na Ukrajině.

Nedaleký konflikt otevřel v Gruzíncích staré rány kvůli válce s Ruskem před více než 15 lety, která vyústila v okupaci pětiny gruzínského území.

Gruzínský sen se nikdy nedržel zpět, ale současná kampaň nechává všechny předchozí ve stínu. V polovině srpna pak strana oznámila, že pokud získá v parlamentu ústavní většinu, zakáže „kolektivní Národní hnutí“, tedy termín, který strana používá pro označení všech prozápadních opozičních skupin spojených s hlavní opoziční stranou Sjednocené národní hnutí (UNM).

Přestože ve společnosti panuje vůči Moskvě skepticismus, pro vládu zůstává ústředním obchodním partnerem. Prohlášení Gruzínského snu vůči válce zůstávají také velmi vágní, a to navzdory rozsáhlé podpoře veřejnosti.

„Samozřejmě – Gruzie nemůže poslat svá vojska. A ani sankce by možná nezpůsobily Rusku takovou škodu. Ale existovalo určité očekávání společnosti, že vláda bude mnohem více hlasitá v odporu proti válce a jasně se postaví mezi podporovatele Ukrajiny. A to se nestalo,“ řekla už dříve pro Seznam Zprávy bývalá gruzínská diplomatka Natalie Sabanadze.

Ivanišvili je ale v současnosti stále více vnímán jako člověk, který Gruzii stahuje z cesty do EU, aby se zavděčil Moskvě.

„Oficiálně Gruzínský sen tvrdí, že chce zemi přivést do Evropské unie, ale jeho činy tyto snahy sabotují a zemi spíše přivazují ke Kremlu. V uplynulých letech jsme mohli sledovat, že Rusko některé tyto kroky vlády vyzdvihuje ve svůj prospěch. Takovou hru vláda hraje třeba i tím, že přijímá ruské občany nebo obnovení přímých letů do Ruska,“ popsala Tinatin Achvledianiová z Centra pro evropská politická studia (CEPS).

Osmašedesátiletý magnát dominuje politice v jihokavkazské zemi již více než deset let. K moci se dostal v roce 2012, kdy v Gruzii vzhledem k problémům s korupcí panovala velká nespokojenost. Ivanišvili se stal premiérem, ve funkci ale zůstal pouze rok. Pak se stáhl do ústraní, z něj si ale podle pozorovatelů paradoxně udržuje stále zásadní moc.

Gruzínský sen, který se netají populistickou politikou, měl doposud velmi silnou pozici ve vládě. Nicméně vliv na fungování strany má nadále právě Ivanišvili.

Přestože před třemi lety oficiálně oznámil, že se z politiky stahuje, letos se na pozadí rozsáhlých protestů k situaci opět vyjádřil. Nepokoje označil za vměšování „globální strany války“ jejími gruzínskými agenty a nepřímo se tak vyhradil vůči západnímu směřování země.

A ani s nynější kampaní se nedržel zpátky, když se ohradil proti opozičním stranám. „Dnes se kolektivní UNM podporovaná ze zahraničí snaží dostat k moci prostřednictvím nepokojů a dostat tuto zemi do války a chaosu. Tohle musí jednou provždy skončit. To je důvod, proč Gruzie potřebuje, aby vládnoucí strana získala ve volbách ústavní většinu,“ řekl Ivanišvili v polovině října v Batumi svým příznivcům.

Oligarcha je zdaleka nejbohatším Gruzíncem, přičemž ke jmění přišel právě v Rusku. Svou neochvějnou pozici dokazuje i skleněným sídlem tyčícím se nad Tbilisi, které bizarností připomíná palác ze sci-fi filmů. Ivanišviliho majetek, který kromě výstřední architektury zahrnuje i důležité podniky, se rovná asi třetině gruzínského HDP, a obrovské jmění mu tak poskytuje nesporný vliv na gruzínskou ekonomiku.

Za Ivanišvilim ale rovněž stojí rozsáhlá síť politiků, představitelů bezpečnostních složek i dalších úředníků, kteří jsou Gruzínskému snu loajální.

Podle analýzy think tanku Evropské rady pro zahraniční vztahy je „Ivanišviliho domácí kontrola značná“, včetně vládnoucí strany, klíčových státních institucí (zejména soudnictví a bezpečnostních služeb) a ekonomické sféry. Pravděpodobně jsou na něm závislí všichni klíčoví členové vlády a straničtí funkcionáři.

„Dvanáct let vlády jedné strany ovšem zemi opět uvrhlo do korupce a ovládnutí státu, takže je obtížnější se Gruzínskému snu postavit. Občanská společnost je však velmi motivovaná a organizovaná, aby zajistila spravedlivý průběh voleb a odhalila případné pokusy o falšování hlasů, a tisíce občanů se registrují jako volební pozorovatelé,“ poznamenal v komentáři pro Politico Konstantin Ionatamišvili, předseda nevládní organizace Evropská iniciativa – Gruzie, která se zaměřuje na demokratický rozvoj země a její integraci na Západ.

Proti straně se staví i část dřívějších spojenců. Nejvýraznější postavou je zřejmě prezidentka Salome Zurabišviliová, která v těchto volbách otevřeně podporuje opozici a během letošních protestů kritizovala vládu za zavádění zákonů v ruském stylu.

„Gruzínský sen má nyní popularitu asi kolem 30 procent. Zčásti tuto podporu tvoří struktura blízkých oligarchů, kteří jsou se stranou spřízněni a mají vliv. Dále se na tom podílí i vliv strany na oficiální struktury a úřady, kde pracuje mnoho lidí, a v neposlední řadě i dezinformace, které strana ve svůj prospěch využívá,“ vysvětluje Achvledianiová.

Obrat strany, která si zpočátku udržovala proevropskou nótu, nastal ve chvílích, kdy Gruzie své vztahy s EU prohlubovala. V posledních letech se Gruzínský sen zaměřil spíše na antiliberální a protizápadní politiku, snaží se o umlčení opozice a šíří dezinformace.

Kromě zavedení zákonu o zahraničním vlivu přitvrdila strana i v legislativě proti LGBTQ lidem. Postoj strany tak v neposlední řadě komplikuje i snahy země dostat se do Evropské unie.

Zatímco pro vstup do sedmadvacítky se vyslovilo více než 80 procent obyvatel, přijetí kontroverzního zákona i pokračující spolupráce s Moskvou se stala pro blok trnem v oku.

„Za hlavní překážku v cestě do EU považuji konsolidaci moci, kterou provedla strana Gruzínský sen – v podstatě má Gruzie dlouhodobě stejnou vládu. Ačkoliv zde funguje vícero stran, vždy vyhraje ta stejná. Země se tedy vyvíjí v jakémsi hybridním liberálním režimu, který se hodně inspiroval Maďarskem. S tím se chová velmi podobně, i co se týče zahraniční politiky,“ popsala Sabanadzeová.

Ze strany EU pak padlo zejména směrem ke Gruzínskému snu i několik varování, že pokud bude v podobné politice pokračovat, snahy by to mohlo zkomplikovat.

Zatímco Gruzínci nadále vyjadřují širokou podporu vstupu do EU a hlubokou nelibost vůči Rusku, zářijový průzkum odhaduje, že třetina země podporuje Gruzínský sen navzdory jeho obratu k Moskvě, což z něj činí zdaleka nejpopulárnější stranu v zemi.

Gruzie také nedávno ztratila strategické partnerství se Spojenými státy, které uvalily sankce na několik vládních činitelů a zastavily rozvojovou pomoc a vojenskou spolupráci této kavkazské zemi. EU pak pozastavila svůj přístupový proces s odvoláním na obavy z demokratického sestupu.