Vladimir Putin se v úterý na okraj summitu BRICS v Kazani sešel s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

Záběry ze schůzky měly přesvědčit o silných vazbách mezi Moskvou a Pekingem.

Sám Si po jednání uvedl, že obě země v mnoha ohledech soustavně prohlubují strategickou koordinaci a spolupráci. A že vztahy Moskvy a Pekingu „přispěly k blahu čínského a ruského národa a k obraně mezinárodní rovnosti a spravedlnosti“.

Novináři si ovšem povšimli i jiné věci –⁠⁠ nezvykle dlouhého čekání ruského prezidenta na potřesení rukou. Před schůzkou Putin vešel do jednací místnosti s tím, že ho Si rychle napodobí. Místo toho zůstal stát před novináři, jelikož zástupce Pekingu teprve vystupoval z auta.

Například americký server Daily Beast v té souvislosti napsal, že než se Si objevil, Putin „pár bolestných sekund šoural nohama před čínskou a ruskou vlajkou“.

Něco podobného se mu přihodilo už před dvěma roky, kdy musel čekat na tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Je to přitom šéf Kremlu, kdo je pozdními příchody proslulý. O čtrnáct minut později, než bylo dohodnuto, dorazil v roce 2003 k britské královně Alžbětě II. Na setkání s papežem Františkem ve Vatikánu v červnu 2015 se dostavil dokonce s hodinovým zpožděním.

A o čekání na Putina ví své i americký exprezident Donald Trump, který takto před plánovaným summitem v Helsinkách ztratil 20 minut.

Podle Rádia Svobodná Evropa drží v tomto směru „rekord“ někdejší německá kancléřka Angela Merkelová, která musela v roce 2014 na setkání s Putinem čekat přes čtyři hodiny. Čekací doby na letitého ruského prezidenta shrnul před lety web Statista.

Britský deník The Guardian se v minulosti zamýšlel, co Putina k takovému chování vedlo. Jelikož se ruský prezident zvládne dostavit na čas na tiskové konference a další přesně plánované události, přisoudil to jeho snaze psychologicky ovlivnit své konkurenty na mezinárodním poli a ukázat svou autoritu.

Vladimir Putin se v úterý na okraj summitu BRICS v Kazani sešel s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem.

Záběry ze schůzky měly přesvědčit o silných vazbách mezi Moskvou a Pekingem.

Sám Si po jednání uvedl, že obě země v mnoha ohledech soustavně prohlubují strategickou koordinaci a spolupráci. A že vztahy Moskvy a Pekingu „přispěly k blahu čínského a ruského národa a k obraně mezinárodní rovnosti a spravedlnosti“.

Novináři si ovšem povšimli i jiné věci –⁠⁠ nezvykle dlouhého čekání ruského prezidenta na potřesení rukou. Před schůzkou Putin vešel do jednací místnosti s tím, že ho Si rychle napodobí. Místo toho zůstal stát před novináři, jelikož zástupce Pekingu teprve vystupoval z auta.

Například americký server Daily Beast v té souvislosti napsal, že než se Si objevil, Putin „pár bolestných sekund šoural nohama před čínskou a ruskou vlajkou“.

Něco podobného se mu přihodilo už před dvěma roky, kdy musel čekat na tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.

Je to přitom šéf Kremlu, kdo je pozdními příchody proslulý. O čtrnáct minut později, než bylo dohodnuto, dorazil v roce 2003 k britské královně Alžbětě II. Na setkání s papežem Františkem ve Vatikánu v červnu 2015 se dostavil dokonce s hodinovým zpožděním.

A o čekání na Putina ví své i americký exprezident Donald Trump, který takto před plánovaným summitem v Helsinkách ztratil 20 minut.

Podle Rádia Svobodná Evropa drží v tomto směru „rekord“ někdejší německá kancléřka Angela Merkelová, která musela v roce 2014 na setkání s Putinem čekat přes čtyři hodiny. Čekací doby na letitého ruského prezidenta shrnul před lety web Statista.

Britský deník The Guardian se v minulosti zamýšlel, co Putina k takovému chování vedlo. Jelikož se ruský prezident zvládne dostavit na čas na tiskové konference a další přesně plánované události, přisoudil to jeho snaze psychologicky ovlivnit své konkurenty na mezinárodním poli a ukázat svou autoritu.