„Strhující příběh nejúspěšnějšího politika v novodobé historii Slovenska i obraz 30 let tamní politiky spojených s korupcí, kauzami a papalášstvím,“ stojí v anotaci slovenské knihy Fico – Posedlý mocí.

Biografie premiéra Roberta Fica s jeho velkou fotografií na obálce vyšla loni před předčasnými slovenskými parlamentními volbami. Sepsal ji šéfredaktor zpravodajského serveru Aktuality.sk Peter Bárdy.

Za použití Ficovy podobizny teď čelí autor žalobě. Podle premiéra použil fotografii bez souhlasu a zasáhl tím do jeho práv. Po Bárdym chce Fico 100 tisíc eur, v přepočtu 2,5 milionu korun. Stejnou částku chce předseda strany Směr vymoci i po nakladatelství Ringier Slovakia Media.

Žalobu podal premiér letos v srpnu.

„Neřeší obsah, ale formu. Má to všechny znaky šikanózních žalob,“ říká k celé věci Peter Bárdy. Na mysli má taktiku SLAPP, což je pojem z anglického „Strategic Lawsuit Against Public Participation“ a znamená doslovně strategickou žalobu proti účasti veřejnosti.

Jde o účelové žaloby a soudní řízení mířící hlavně na novináře, média a aktivisty. Mají je zahltit soudními spory a zatížit náklady na právní obranu.

Podle Bárdyho došlo k vydání knihy „legitimním způsobem“. U soudu se chystá bránit a upozorňuje na veřejný zájem a také na to, že je Fico veřejně činná osoba a tím pádem musí unést víc kritiky.

„Ta žaloba je z mého pohledu a pohledu mých právníků stavěná tak, aby mě šikanovala, odváděla a rozptylovala mě od práce, kterou dělám, a vytvářela tím pádem tlak,“ řekl Bárdy Seznam Zprávám. Informaci o případu zveřejnily Aktuality ve čtvrtek ráno.

Podle ředitelky slovenské nadace Zastavme korupciu Zuzany Petkové od nástupu vlády Roberta Fica „SLAPP žalob“ výrazně nepřibylo. Vládě se totiž podle šéfky protikorupční organizace daří média ovlivňovat spíš prostřednictvím vazeb na velké firmy.

V mediálním byznysu na Slovensku podnikají mimo jiné Penta, skupina J&T nebo PPF, tedy společnosti s českým kapitálem.

„Jde o některá důležitá témata, která jsou možná v neprospěch vládní koalice, o kterých tato média neinformují a jakoby je zamlčují,“ říká Petková a dodává: „V mnohých případech nejsou ani SLAPP žaloby potřebné, protože vláda dokáže ovlivňovat velkou část mediálního trhu.“

Kontroverzní změnou letos prošel i zákon o veřejnoprávních médiích, ve kterém posílil vliv vlády.

Za příklad čerstvých šikanózních žalob dává Petková ty, které podala strana Směr letos na jaře. „První várka přišla hned na začátku vládnutí, kdy místopředseda Směru a současný europoslanec Erik Kaliňák, synovec Roberta Kaliňáka, podal na generální prokuratuře trestní oznámení na komentátory Mariana Leška, Michala Havrana a Tomáše Hudáka,“ upozorňuje Zuzana Petková.

Peškův komentář se týkal podílu Slovenska na únosu vietnamského občana z Německa, Hudákův označení Směru za organizovanou zločineckou skupinu a Havranův tvrzení, že politici Směru si přejí porážku Ukrajiny.

„Podání trestních oznámení by nemělo být vnímáno jako útok na novináře nebo média. Je to věcná kritika a především zrcadlo, které poukazuje na to, že v práci médií a novinářů by měly existovat určité červené linie, které by neměly být za žádných okolností překročeny,“ zdůvodňoval za stranu Směr krok člen jejího předsednictva Igor Melicher.

Prudký nárůst žalob typu SLAPP nezaznamenala ani redakce Aktualit.sk. „Vidíme ale větší snahu Roberta Fica a jeho advokátů žalovat novináře. Situace se zhoršila po loňských volbách, a hlavně po atentátu z letošního května,“ upozorňuje šéfredaktor Peter Bárdy.

Zmiňuje výrazně radikálnější komunikaci vůči médiím a Ficovu snahu spojit kritická média s atentátem na jeho osobu v Handlové. „Vyhlásil médiím válku, žaloba na mě a mého vydavatele je důkazem,“ dodává Bárdy.

O médiích mluvil Fico i začátkem září, kdy se po necelých čtyřech měsících vrátil na místo, kde po něm několikrát, zřejmě kvůli nesouhlasu s politikou, kterou premiér vede, vystřelil atentátník Juraj Cintula.

„Já mám trauma, ale ne z atentátu. Mám trauma z opozice a některých médií a z toho, co dělají, a sice vytvářejí atmosféru, která může vést k zopakování podobného příběhu,“ prohlásil zotavený politik v Handlové.

I před útokem ale Fico média a odpůrce nešetřil. O médiích, nevládních organizacích a opozici mluvil jako o „politických prasatech“, „špinavých protislovenských prostitutkách“ a „potkanech“.

O atentátu v Handlové jako jistém zlomu mluví šéfredaktorka deníku Sme Beata Balogová, a to v kontextu vlny nenávistných vzkazů, které dostávají na Slovensku zejména novinářky.

„Byly dny po atentátu, kdy to bylo neúnosné, kdy jsem ráno otevřela svoji mailovou schránku a už tam byly desítky naprosto nejvulgárnějších vzkazů,“ citoval ji nedávno web ČT24.

Podle Balogové šlo o koordinovanou kampaň, kdy chodily stejně naformulované vzkazy z vícero e-mailů.

Právě deník Sme, Aktuality a také Denník N a televize Markíza se loni v listopadu ocitly na seznamu médií bez přístupu na úřad vlády. Premiér je označil za nepřátelská a na jejich dotazy dlouhodobě neodpovídá. Jde podle něj o „mediální soldatesku“, jež by mu prý ráda do pití nasypala jed na krysy.

„To jsou média, která jsou kritická vůči vládě, respektive informují o ní s odstupem. Některá ministerstva jim dokonce přestala odpovídat na otázky. To podle mě znamená porušení ústavního práva na svobodný přístup k informacím,“ míní ředitelka nadace Zastavme korupciu Zuzana Petková.

Podotýká, že zatímco vůči kritickým médiím je vláda nastavena nepřátelsky, k šíření svého narativu se ovšem nezdráhá využívat konspirační média.

Za příklad dává Petková výstupy vládních politiků v kanále konspirátora Daniela Bombice, který je trestně stíhaný kvůli extremismu a kyberšikaně.

Na Bombice, jenž vystupuje na sítích pod pseudonymem Danny Kolár, jsou vydané tři mezinárodní zatykače. Muž žije v Londýně a čeká ho vydání na Slovensko.

O vládním přístupu k novinářům mluvil se Seznam Zprávami i Peter Bárdy. „Na tiskových konferencích můžeme být, ale neodpovídají nám na otázky. Místo odpovědi reagují označením, že jsme protivládní, zaujatí a nepřátelé,“ popsal situaci.

„Fico dostane otázku a začne útokem: ‚No jistě, sorosovské médium‘ a pak řekne něco, co ani není odpověď, protože vás odkáže na někoho jiného,“ řekla zas Beata Balogová z deníku Sme pro ČT24.

Trestnímu oznámení od strany Směr čelí od února i komentátor Denníku N Martin M. Šimečka, otec lídra opozičního Progresivního Slovenska Michala Šimečky.

Právě rodinnými nebo osobními vazbami často premiér Fico ve svém výkladu demonstruje propojení opozice, kritických médií nebo soudů.

Zuzana Petková k tomu podotýká, že ani u jednoho z médií, která má Fico za nepřátelská, nevnímá politický aktivismus. „Pokud jde o Denník N, který čelí nejčastěji výhradám, že straní progresivcům, v zásadě jsem nezaznamenala, že by zveřejnili nepravdivou informaci dehonestující politika,“ myslí si Petková.

Podle šéfredaktora Aktualit.sk Petera Bárdyho debata o stavu slovenských médií neprobíhá, a pokud, tak vůbec není ve věcné rovině. Sám uznává, že je na místě se ptát, zda některá média nepřekročila hranici a nestala se součástí politického boje.

„Ať už na straně proti vládě, nebo pro vládu, protože jsou tu také média, která mávají mávátky na oslavu vlády,“ podotýká s tím, že se navíc nedá říct, že všechna média dělají svou práci stejně dobře nebo špatně.

„Strhující příběh nejúspěšnějšího politika v novodobé historii Slovenska i obraz 30 let tamní politiky spojených s korupcí, kauzami a papalášstvím,“ stojí v anotaci slovenské knihy Fico – Posedlý mocí.

Biografie premiéra Roberta Fica s jeho velkou fotografií na obálce vyšla loni před předčasnými slovenskými parlamentními volbami. Sepsal ji šéfredaktor zpravodajského serveru Aktuality.sk Peter Bárdy.

Za použití Ficovy podobizny teď čelí autor žalobě. Podle premiéra použil fotografii bez souhlasu a zasáhl tím do jeho práv. Po Bárdym chce Fico 100 tisíc eur, v přepočtu 2,5 milionu korun. Stejnou částku chce předseda strany Směr vymoci i po nakladatelství Ringier Slovakia Media.

Žalobu podal premiér letos v srpnu.

„Neřeší obsah, ale formu. Má to všechny znaky šikanózních žalob,“ říká k celé věci Peter Bárdy. Na mysli má taktiku SLAPP, což je pojem z anglického „Strategic Lawsuit Against Public Participation“ a znamená doslovně strategickou žalobu proti účasti veřejnosti.

Jde o účelové žaloby a soudní řízení mířící hlavně na novináře, média a aktivisty. Mají je zahltit soudními spory a zatížit náklady na právní obranu.

Podle Bárdyho došlo k vydání knihy „legitimním způsobem“. U soudu se chystá bránit a upozorňuje na veřejný zájem a také na to, že je Fico veřejně činná osoba a tím pádem musí unést víc kritiky.

„Ta žaloba je z mého pohledu a pohledu mých právníků stavěná tak, aby mě šikanovala, odváděla a rozptylovala mě od práce, kterou dělám, a vytvářela tím pádem tlak,“ řekl Bárdy Seznam Zprávám. Informaci o případu zveřejnily Aktuality ve čtvrtek ráno.

Podle ředitelky slovenské nadace Zastavme korupciu Zuzany Petkové od nástupu vlády Roberta Fica „SLAPP žalob“ výrazně nepřibylo. Vládě se totiž podle šéfky protikorupční organizace daří média ovlivňovat spíš prostřednictvím vazeb na velké firmy.

V mediálním byznysu na Slovensku podnikají mimo jiné Penta, skupina J&T nebo PPF, tedy společnosti s českým kapitálem.

„Jde o některá důležitá témata, která jsou možná v neprospěch vládní koalice, o kterých tato média neinformují a jakoby je zamlčují,“ říká Petková a dodává: „V mnohých případech nejsou ani SLAPP žaloby potřebné, protože vláda dokáže ovlivňovat velkou část mediálního trhu.“

Kontroverzní změnou letos prošel i zákon o veřejnoprávních médiích, ve kterém posílil vliv vlády.

Za příklad čerstvých šikanózních žalob dává Petková ty, které podala strana Směr letos na jaře. „První várka přišla hned na začátku vládnutí, kdy místopředseda Směru a současný europoslanec Erik Kaliňák, synovec Roberta Kaliňáka, podal na generální prokuratuře trestní oznámení na komentátory Mariana Leška, Michala Havrana a Tomáše Hudáka,“ upozorňuje Zuzana Petková.

Peškův komentář se týkal podílu Slovenska na únosu vietnamského občana z Německa, Hudákův označení Směru za organizovanou zločineckou skupinu a Havranův tvrzení, že politici Směru si přejí porážku Ukrajiny.

„Podání trestních oznámení by nemělo být vnímáno jako útok na novináře nebo média. Je to věcná kritika a především zrcadlo, které poukazuje na to, že v práci médií a novinářů by měly existovat určité červené linie, které by neměly být za žádných okolností překročeny,“ zdůvodňoval za stranu Směr krok člen jejího předsednictva Igor Melicher.

Prudký nárůst žalob typu SLAPP nezaznamenala ani redakce Aktualit.sk. „Vidíme ale větší snahu Roberta Fica a jeho advokátů žalovat novináře. Situace se zhoršila po loňských volbách, a hlavně po atentátu z letošního května,“ upozorňuje šéfredaktor Peter Bárdy.

Zmiňuje výrazně radikálnější komunikaci vůči médiím a Ficovu snahu spojit kritická média s atentátem na jeho osobu v Handlové. „Vyhlásil médiím válku, žaloba na mě a mého vydavatele je důkazem,“ dodává Bárdy.

O médiích mluvil Fico i začátkem září, kdy se po necelých čtyřech měsících vrátil na místo, kde po něm několikrát, zřejmě kvůli nesouhlasu s politikou, kterou premiér vede, vystřelil atentátník Juraj Cintula.

„Já mám trauma, ale ne z atentátu. Mám trauma z opozice a některých médií a z toho, co dělají, a sice vytvářejí atmosféru, která může vést k zopakování podobného příběhu,“ prohlásil zotavený politik v Handlové.

I před útokem ale Fico média a odpůrce nešetřil. O médiích, nevládních organizacích a opozici mluvil jako o „politických prasatech“, „špinavých protislovenských prostitutkách“ a „potkanech“.

O atentátu v Handlové jako jistém zlomu mluví šéfredaktorka deníku Sme Beata Balogová, a to v kontextu vlny nenávistných vzkazů, které dostávají na Slovensku zejména novinářky.

„Byly dny po atentátu, kdy to bylo neúnosné, kdy jsem ráno otevřela svoji mailovou schránku a už tam byly desítky naprosto nejvulgárnějších vzkazů,“ citoval ji nedávno web ČT24.

Podle Balogové šlo o koordinovanou kampaň, kdy chodily stejně naformulované vzkazy z vícero e-mailů.

Právě deník Sme, Aktuality a také Denník N a televize Markíza se loni v listopadu ocitly na seznamu médií bez přístupu na úřad vlády. Premiér je označil za nepřátelská a na jejich dotazy dlouhodobě neodpovídá. Jde podle něj o „mediální soldatesku“, jež by mu prý ráda do pití nasypala jed na krysy.

„To jsou média, která jsou kritická vůči vládě, respektive informují o ní s odstupem. Některá ministerstva jim dokonce přestala odpovídat na otázky. To podle mě znamená porušení ústavního práva na svobodný přístup k informacím,“ míní ředitelka nadace Zastavme korupciu Zuzana Petková.

Podotýká, že zatímco vůči kritickým médiím je vláda nastavena nepřátelsky, k šíření svého narativu se ovšem nezdráhá využívat konspirační média.

Za příklad dává Petková výstupy vládních politiků v kanále konspirátora Daniela Bombice, který je trestně stíhaný kvůli extremismu a kyberšikaně.

Na Bombice, jenž vystupuje na sítích pod pseudonymem Danny Kolár, jsou vydané tři mezinárodní zatykače. Muž žije v Londýně a čeká ho vydání na Slovensko.

O vládním přístupu k novinářům mluvil se Seznam Zprávami i Peter Bárdy. „Na tiskových konferencích můžeme být, ale neodpovídají nám na otázky. Místo odpovědi reagují označením, že jsme protivládní, zaujatí a nepřátelé,“ popsal situaci.

„Fico dostane otázku a začne útokem: ‚No jistě, sorosovské médium‘ a pak řekne něco, co ani není odpověď, protože vás odkáže na někoho jiného,“ řekla zas Beata Balogová z deníku Sme pro ČT24.

Trestnímu oznámení od strany Směr čelí od února i komentátor Denníku N Martin M. Šimečka, otec lídra opozičního Progresivního Slovenska Michala Šimečky.

Právě rodinnými nebo osobními vazbami často premiér Fico ve svém výkladu demonstruje propojení opozice, kritických médií nebo soudů.

Zuzana Petková k tomu podotýká, že ani u jednoho z médií, která má Fico za nepřátelská, nevnímá politický aktivismus. „Pokud jde o Denník N, který čelí nejčastěji výhradám, že straní progresivcům, v zásadě jsem nezaznamenala, že by zveřejnili nepravdivou informaci dehonestující politika,“ myslí si Petková.

Podle šéfredaktora Aktualit.sk Petera Bárdyho debata o stavu slovenských médií neprobíhá, a pokud, tak vůbec není ve věcné rovině. Sám uznává, že je na místě se ptát, zda některá média nepřekročila hranici a nestala se součástí politického boje.

„Ať už na straně proti vládě, nebo pro vládu, protože jsou tu také média, která mávají mávátky na oslavu vlády,“ podotýká s tím, že se navíc nedá říct, že všechna média dělají svou práci stejně dobře nebo špatně.