Po tiché podpoře války na Ukrajině, kdy se podílela na vyzbrojování armády Vladimira Putina, vyslala Severní Korea do Ruska i tisíce svých vojáků, kteří se mají připravovat na nasazení na frontu.
Poukazují na to důkazy z posledních týdnů, které přinesla nejen Ukrajina, ale například i Jižní Korea. Přítomnost severokorejských sil už dokonce potvrdilo i americké ministerstvo zahraničí, které mluví o třech tisících mužích.
Prohloubení vztahu mezi Moskvou a Pchjongjangem stvrdilo na pozadí těchto zpráv i schválení dohody o strategickém partnerství, kterou ve čtvrtek podepsali ruští poslanci.
Experti soudí, že rozhodnutí KLDR zapojit své síly do vzdálené války situaci na bojišti zásadně neovlivní, přináší nicméně eskalaci. Prohlubování vztahů pak figuruje i v geopolitickém soupeření a provázaní dvou regionálních velmocí – Ruska a Číny.
Pojistka proti čínskému vlivu
Peking vztah dvou autoritářských režimů bedlivě sleduje, neboť jsou na něj úzce navázané. V souvislosti se Severní Koreou mluví o „vztazích blízkých, jako jsou si rty a zuby“, v případě Ruska pak padla slavná slova o „přátelství bez hranic“. Přesto Peking válečné úsilí obou států příliš nepodporuje.
Frustruje ho například nestabilita, kterou Pchjongjang vyvolává v severní Asii svým jaderným programem a pravidelnými hrozbami o vyhlazení sousední Jižní Korey.
Nynější zapojení Pchjongjangu do války na Ukrajině takovému stavu nepřidává. Zřejmě totiž povede k prohloubení konfliktu, v němž se proti sobě kvůli válce staví Spojené státy a jejich spojenci a osa protizápadních mocností vedená Čínou a Ruskem.
Zapojení vojáků z KLDR?
- Ruský prezident Vladimir Putin a severokorejský vůdce Kim Čong-un podepsali 19. června dohodu o strategické obraně mezi Moskvou a Pchjongjangem.
- V rámci tohoto spojenectví údajně severokorejská armáda oznámila, že její jednotka techniků se následující měsíc připojí k ruským pozemním silám v Doněcké oblasti, informoval například ukrajinský server Kyiv Independent. „Drby“ tehdy nepopřel ani Pentagon.
- Podle zpravodajského serveru NK News, který se zaměřuje na dění v KLDR, je ale zpráva o možném vyslání Severokorejců na Ukrajinu nepodloženou informací s odkazem na kombinaci anonymizovaných zpráv jednoho zdroje a dezinterpretace, které se šířily globálně.
Další obavou čínského vedení může být i větší výměna vojenských technologií z Ruska do Severní Koreje, což by Pchjongjangu více rozvázalo ruce v agresivním jednání vůči Soulu či Tokiu.
Deník The New York Times napsal, že zatímco Západ se od ruské invaze na Ukrajinu snaží Moskvu izolovat, Peking s ní prohloubil obchodní a diplomatické vztahy. Zároveň podle Victora Cha, profesora mezinárodních vztahů na univerzitě v Georgetownu, možná Číňané nevědí, jak „udržet na uzdě“ severokorejské snahy Kremlu pomoci.
„Rostoucí vazby Ruska se Severní Koreou jsou pojistkou proti čínské nadvládě. Kroky Severní Koreje zdůrazňují její ochotu prosadit svou nezávislost a využít svého postavení mezi dvěma většími mocnostmi,“ popsala v analýze pro think tank Atlantic Council expertka na zahraniční politiku Číny Shirley Martey Hargisová.
Dodala, že „to také staví Severní Koreu do choulostivé pozice, protože se musí orientovat v závislosti na ekonomické podpoře Číny a zároveň udržovat strategické partnerství s Ruskem“.
Jaderné svaly KLDR
Čína volá po klidu
Jak bylo zmíněno v úvodu, podle Kyjeva i Západu měla KLDR Rusku už dříve poskytnout pro jeho agresivní válku své rakety a dělostřeleckou munici. Nyní by Moskva mohla tisíce severokorejských vojáků využít k posílení vojsk, která se snaží vypudit Ukrajince z Kurské oblasti, napsal s odvoláním na analytiky list Financial Times.
Pchjongjangem vyslaní muži se (zřejmě kvůli mezinárodnímu tlaku) podle všeho vydávají za Burjaty a Jakuty, kteří už jsou v ruských válčících jednotkách zastoupeni, a to v nepoměru k etnickým Rusům.
Běloruský diktátor Alexandr Lukašenko, který je věrným spojencem Moskvy, přítomnost Severokorejců v rozhovoru pro BBC popřel. Pokud by se nicméně informace potvrdily, byl by to podle něj krok směrem k eskalaci konfliktu.
Vojenská spolupráce ve výsledku komplikuje i čínské snahy o mír, kdy se Peking snaží prezentovat jako prostředník pro dohodu o ukončení bojů a staví se tak do kontrastu vůči Spojeným státům, jež obviňuje z pokusu o zahájení nové studené války.
Vztah mezi Moskvou a Pchjongjangem
„Jednak podráždil a zaměstnal Washington, dále poukázal na to, že v nově vznikajícím multipolárním světovém řádu nehraje pouhou roli vazala Pekingu,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy význam Putinovy asijské cesty sinolog David Gardáš.
Vyhlídka, že vojáci z jediného spojeneckého státu Číny budou na základě smlouvy bojovat proti Západem podporovaným silám, a to ve prospěch jednoho z nejbližších partnerů Pekingu, tento narativ podrývá.
Čína se k přítomnosti severokorejských vojáků v Rusku nevyjádřila. Uvedla pouze, že doufá, že všechny strany konfliktu zmírní napětí a budou usilovat o politické urovnání.
Na středečním summitu rozvíjejících se tržních zemí BRICS v Rusku prezident Si Ťin-pching tento postoj zopakoval a vyzval země, aby nepřilévaly „oleje do ohně“.
Na pozadí prohlášení obou zemí, které hlásají „pevné partnerství“, se od začátku války ukazuje prohlubující se závislost Moskvy na Pekingu. Ten je nyní na globální scéně nejdůležitějším partnerem Kremlu a poskytl mu diplomatické i ekonomické záruky poté, co ho západní země odstřihly.
„Někteří analytici mají za to, že i to byl Putinův kalkul. Utužil pouto s Kim Čong-unem jednak proto, aby potrápil Spojené státy a jejich spojence, a jednak dal najevo frustraci čínskému vůdci Si Ťin-pchingovi, že nedělá více pro to, aby pomohl Rusku zvítězit na Ukrajině,“ poznamenal už dříve sinolog David Gardáš z projektu Sinopsis.
