Ještě před měsícem startovala na olympijských hrách v Paříži. Ugandská běžkyně Rebecca Cheptegeiová už se ale sportovní události nikdy nezúčastní. Její bývalý partner ji zřejmě kvůli sporům o pozemek před několika dny polil benzinem a zapálil, když byla doma se svými dvěma dcerami.

„Kopal mě, když jsem se snažila utéct, abych zachránila svou matku. Okamžitě jsem volala o pomoc a přilákala souseda, který se snažil plameny uhasit vodou, ale nebylo to možné,“ popsala incident pro keňský list The Standard dcera Cheptegeiové.

Olympionička o několik dní později podlehla v nemocnici popáleninám, které během útoku zasáhly většinu jejího těla.

Tragický příběh vyvolal pobouření a to kvůli tomu, že úřady jsou podle kritiků vůči podobným případům nečinné. Ochránci lidských práv v regionu východní Afriky volají po přísnějších právních opatřeních, která by více ochránila ženy čelící násilí ze strany partnerů.

Přestože vraždy žen a genderově podmíněné násilí nejsou v afrických zemích novým problémem, ze statistik vyplývá, že v poslední době v regionu prudce narůstají, a to zejména v Keni, Ugandě a Etiopii.

Ostatně Cheptegeiová není první africká sportovkyně, která se stala obětí genderově podmíněného násilí.

V roce 2021 byla v Itenu v západní Keni pobodána a ubita k smrti běžkyně na dlouhé tratě Agnes Tiropová, zatímco v roce 2022 byla nalezena uškrcená další běžkyně, Damaris Mutua, rovněž v Keni. V obou případech úřady označily za hlavní podezřelé partnery žen.

Tehdejší události pak vedly ke kampani dalších atletek z regionu, které promluvily o svých vlastních zkušenostech s domácím násilím.

Přestože si tyto případy získaly pozornost médií, pod povrchem roste podle aktivistů v regionu hlubší a ve společnosti přehlížený problém. V listopadu 2021 průzkum ugandského statistického úřadu zjistil, že 95 procent všech žen a dívek v zemi někdy zažilo fyzické nebo sexuální násilí.

Ve zprávě z minulého roku projekt Afrobarometer zaznamenal, že policejní statistiky v Ugandě zahrnovaly více než 270 tisíc případů domácího násilí v letech 2015 až 2021. Z nich 2278 skončilo vraždou, kterou s největší pravděpodobností spáchali partneři obětí.

Podobně zarážející statistiky zaznamenala i Keňa. V roce 2022 v zemi došlo k 725 úmrtím žen při vraždách souvisejících s jejich pohlavím, což je nejvíce od roku 2015, jak vyplývá z  údajů shromážděných Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu.

Na začátku tohoto roku ochromil Keňu další podobný případ, když v hotelovém pokoji ubodal 26letou Wahu Starletovou její partner. O dva týdny později potkal stejně chmurný osud dvacetiletou Ritu Waeniovou.

V reakci na to se nejen keňské ženy postavily na odpor v ulicích a tisíce lidí pak pochodovaly v Nairobi a dalších městech, kde požadovaly ukončení vražd žen a násilí na ženách s transparenty s nápisy „Řekněte jejich jména“ a „Přestaňte nás zabíjet!“

Aktivisté v Ugandě i Keni kromě naléhání na vládu zdůrazňují i důležitost vzdělávání a změny kulturních postojů. Potřebná je podle nich nejen právní ochrana, ale také přístup k psychologické a zdravotní pomoci pro oběti násilí.

Na to, že se jedná o systémový problém, upozornili i rodiče zavražděné běžkyně. Otec Cheptegeiové Joseph obvinil keňskou vládu a policii, že nedokázaly smrti jeho dcery zabránit.

„Její smrt dávám za vinu nedbalosti vlády, protože úřady ji měly brát vážně, když jsme poprvé nahlásili, že se tento muž stal problematickým a že se s ní pere. Nahlásili jsme to policii, ředitelství pro vyšetřování trestných činů, ale nepodnikli žádné kroky, aby jí zachránili život,“ řekl novinářům.

Domácí násilí v regionu nicméně doprovází i hluboce zakořeněné stigma. Polovina respondentů průzkumu Afrobarometru uvedla, že násilí na ženách a dívkách je v jejich okolí běžné. Většina lidí se také domnívala, že domácí násilí je soukromou záležitostí, která by se měla řešit v rámci rodiny.

Orgán OSN pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen, známější pod zkratkou UN Women, tvrdí, že násilí na ženách je v Keni v místní společnosti tolerováno. Podle UN Women se tam 42 procent žen a 36 procent mužů domnívá, že za určitých okolností je oprávněné, aby muž uhodil ženu.

„V patriarchální společnosti děti často vidí násilí nejprve doma u svých rodičů a pak ho kopírují. Tyto cykly násilí lidi poškozují a u některých žen vedou k naději, že je partner příště třeba nenapadne. Ženám v násilných vztazích to tedy brání v odchodu,“ řekla pro stanici Deutsche Welle Zipporah Nyangara Mumbiová, která vede keňskou organizaci Haven of Dreams zaměřenou na psychosociální podporu a posílení postavení žen.

Právě sportovkyně jsou přitom podle aktivistů terčem zčásti proto, že vzdorují tradičním rolím a protože jejich úspěch je činí zranitelnými vůči finančnímu vykořisťování.

Ještě před měsícem startovala na olympijských hrách v Paříži. Ugandská běžkyně Rebecca Cheptegeiová už se ale sportovní události nikdy nezúčastní. Její bývalý partner ji zřejmě kvůli sporům o pozemek před několika dny polil benzinem a zapálil, když byla doma se svými dvěma dcerami.

„Kopal mě, když jsem se snažila utéct, abych zachránila svou matku. Okamžitě jsem volala o pomoc a přilákala souseda, který se snažil plameny uhasit vodou, ale nebylo to možné,“ popsala incident pro keňský list The Standard dcera Cheptegeiové.

Olympionička o několik dní později podlehla v nemocnici popáleninám, které během útoku zasáhly většinu jejího těla.

Tragický příběh vyvolal pobouření a to kvůli tomu, že úřady jsou podle kritiků vůči podobným případům nečinné. Ochránci lidských práv v regionu východní Afriky volají po přísnějších právních opatřeních, která by více ochránila ženy čelící násilí ze strany partnerů.

Přestože vraždy žen a genderově podmíněné násilí nejsou v afrických zemích novým problémem, ze statistik vyplývá, že v poslední době v regionu prudce narůstají, a to zejména v Keni, Ugandě a Etiopii.

Ostatně Cheptegeiová není první africká sportovkyně, která se stala obětí genderově podmíněného násilí.

V roce 2021 byla v Itenu v západní Keni pobodána a ubita k smrti běžkyně na dlouhé tratě Agnes Tiropová, zatímco v roce 2022 byla nalezena uškrcená další běžkyně, Damaris Mutua, rovněž v Keni. V obou případech úřady označily za hlavní podezřelé partnery žen.

Tehdejší události pak vedly ke kampani dalších atletek z regionu, které promluvily o svých vlastních zkušenostech s domácím násilím.

Přestože si tyto případy získaly pozornost médií, pod povrchem roste podle aktivistů v regionu hlubší a ve společnosti přehlížený problém. V listopadu 2021 průzkum ugandského statistického úřadu zjistil, že 95 procent všech žen a dívek v zemi někdy zažilo fyzické nebo sexuální násilí.

Ve zprávě z minulého roku projekt Afrobarometer zaznamenal, že policejní statistiky v Ugandě zahrnovaly více než 270 tisíc případů domácího násilí v letech 2015 až 2021. Z nich 2278 skončilo vraždou, kterou s největší pravděpodobností spáchali partneři obětí.

Podobně zarážející statistiky zaznamenala i Keňa. V roce 2022 v zemi došlo k 725 úmrtím žen při vraždách souvisejících s jejich pohlavím, což je nejvíce od roku 2015, jak vyplývá z  údajů shromážděných Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu.

Na začátku tohoto roku ochromil Keňu další podobný případ, když v hotelovém pokoji ubodal 26letou Wahu Starletovou její partner. O dva týdny později potkal stejně chmurný osud dvacetiletou Ritu Waeniovou.

V reakci na to se nejen keňské ženy postavily na odpor v ulicích a tisíce lidí pak pochodovaly v Nairobi a dalších městech, kde požadovaly ukončení vražd žen a násilí na ženách s transparenty s nápisy „Řekněte jejich jména“ a „Přestaňte nás zabíjet!“

Aktivisté v Ugandě i Keni kromě naléhání na vládu zdůrazňují i důležitost vzdělávání a změny kulturních postojů. Potřebná je podle nich nejen právní ochrana, ale také přístup k psychologické a zdravotní pomoci pro oběti násilí.

Na to, že se jedná o systémový problém, upozornili i rodiče zavražděné běžkyně. Otec Cheptegeiové Joseph obvinil keňskou vládu a policii, že nedokázaly smrti jeho dcery zabránit.

„Její smrt dávám za vinu nedbalosti vlády, protože úřady ji měly brát vážně, když jsme poprvé nahlásili, že se tento muž stal problematickým a že se s ní pere. Nahlásili jsme to policii, ředitelství pro vyšetřování trestných činů, ale nepodnikli žádné kroky, aby jí zachránili život,“ řekl novinářům.

Domácí násilí v regionu nicméně doprovází i hluboce zakořeněné stigma. Polovina respondentů průzkumu Afrobarometru uvedla, že násilí na ženách a dívkách je v jejich okolí běžné. Většina lidí se také domnívala, že domácí násilí je soukromou záležitostí, která by se měla řešit v rámci rodiny.

Orgán OSN pro rovnost žen a mužů a posílení postavení žen, známější pod zkratkou UN Women, tvrdí, že násilí na ženách je v Keni v místní společnosti tolerováno. Podle UN Women se tam 42 procent žen a 36 procent mužů domnívá, že za určitých okolností je oprávněné, aby muž uhodil ženu.

„V patriarchální společnosti děti často vidí násilí nejprve doma u svých rodičů a pak ho kopírují. Tyto cykly násilí lidi poškozují a u některých žen vedou k naději, že je partner příště třeba nenapadne. Ženám v násilných vztazích to tedy brání v odchodu,“ řekla pro stanici Deutsche Welle Zipporah Nyangara Mumbiová, která vede keňskou organizaci Haven of Dreams zaměřenou na psychosociální podporu a posílení postavení žen.

Právě sportovkyně jsou přitom podle aktivistů terčem zčásti proto, že vzdorují tradičním rolím a protože jejich úspěch je činí zranitelnými vůči finančnímu vykořisťování.