Ruské síly mají od začátku války na své straně celou řadu výhod: více mužů, více obrněných vozidel, více děl, více řízených střel i neřízených raket. Řadu z toho se ukrajinské straně podařilo částečně různými způsoby dohnat či eliminovat, ruské síly si ovšem zároveň aktivně hledaly další způsoby, jak protivníka zaskočit.

Jedním z jejich úspěchů posledních měsíců bylo zlepšení průzkumu pomocí dronů s dlouhým doletem. Tyto stroje mají za úkol pohybovat se až několik desítek kilometrů za frontou, tedy poměrně daleko v protivníkově týlu, hledat cíle a rychle na ně upozorňovat.

V prvním roce po invazi ruská strana průzkum „v reálném čase“ příliš dobře nezvládala. Vše nasvědčovalo tomu, že ruský průzkum dokáže spolehlivě zasahovat jen cíle, které dlouho (nebo trvale) stojí na jednom místě. Proto se například dokázaly systémy HIMARS na Ukrajině tak dlouho vyhýbat ztrátám – když je ruské síly dokázaly najít, nedokázaly na ně přivolat úder předtím, než raketomety změnily pozici.

V průběhu roku 2023, hlavně k jeho konci, se ovšem situace zjevně změnila. Máme k dispozici celou řadu záběrů, které dokládají, že ruská „smyčka smrti“ se zkrátila – tedy že se celý proces od vyslání dronu přes objevení cíle po předání informací o něm a pak nasazení zbraně (třeba řízené střely) výrazně zrychlil.

Na ruských účtech se s vyšší pravidelností objevovaly z dronů pořízené záběry úderů balistickými střelami, například typu Iskander, proti cílům vzdáleným desítky, někdy i stovky kilometrů od fronty. Příkladem byl první potvrzený případ zničení raketometu HIMARS.

Důvodů bylo nejspíše vícero. Jedním byly ruské inovace. Podle některých pozorovatelů dokázali Rusové například vytvořit v podstatě „pasivní“ navigační systém pro bezpilotní stroje, který byl zřejmě založený jednoduše na rozpoznávání terénu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy v podstatě „čtení v mapě“. To možná v minulosti byl pro autonomní letadla těžko představitelný výkon, ovšem počítačové rozpoznávání obrazu je dnes na zcela jiné úrovni. Díky tomu se dokázaly drony dostat přes frontu za ukrajinské linie, aniž by je zaznamenaly ukrajinské detektory, které sledují vysílání v elektromagnetickém spektru.

Ukrajinci také od roku 2023 trpěli a stále trpí nedostatek vhodné munice, především střel pro systémy protivzdušné obrany. Takže i když třeba drony zachytili, nemuseli je mít čím zničit.

Velké ruské průzkumné drony totiž létají řádově ve výškách několik tisíc metrů nad zemí (podle ukrajinských zdrojů maximálně do pěti kilometrů), ze země je těžké je nejen zahlédnout, ale také zasáhnout něčím jiným než protivzdušnou střelou. A některé z těch starších, tedy s méně citlivými detektory, mají problém se na ně vůbec zaměřit.

Proti hrozbě se tak zkoušely různé prostředky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od rušení a dalších postupů „elektronického boje“ až k vysílání starých vrtulových letadel, jejichž posádky sestřelovaly ruské drony puškami.

Jak jsme ovšem psali na začátku léta, největší naděje zjevně ozbrojené síly napadané země vkládaly do zbraně podstatně novější: dronů řízených z pohledu první osoby (tedy FPV drony). Tyto drony lze stavět v mnoha různých obměnách a s různými parametry, takže v principu není žádný důvod, proč je nestavět jako „stíhačky“.

Jak bývá obvyklé, začátky nového přístupu byly plné experimentů, a tak jsme v posledních měsících byli na obloze svědky různých způsobů útoků. Některé ukrajinské stíhací drony nesly nálož, kterou odpálily v blízkosti ruského dronu, jindy protivníkův stroj jednoduše taranovaly. Asi nejbizarnější epizodou byl útok „kopím“ (tyčí či možná pouze očištěnou větví) jednoho ukrajinského dronu na ruský průzkumný stroj ZALA.

V posledních měsících se bouřlivě vyvíjely samotné stroje i taktika jejich nasazení.

Ukrajinská dronařská skupina Wild Hornet se nedávno pochlubila tím, že má k dispozici dron, který dosahuje rychlosti přes 300 kilometrů za hodinu. Cestovní rychlost průzkumných dronů se pohybuje obvykle kolem 100 km/h.

Z jiných záběrů se zdá, že ukrajinské FPV drony útočí na ruské i ve výškách kolem čtyř kilometrů. Tedy ve výškách, které pro ruské stroje byly donedávna velmi bezpečné. A objevují se také už i záběry z palub stíhacích dronů vybavených kamerou pro noční vidění, takže průzkumníci se spolehlivě neskryjí ani ve tmě.

Výsledky se zdají být zajímavé. Ukrajinské síly tvrdí, že například během týdne od 11. do 18. září zničily zhruba 240 ruských větších dronů (bohužel bez rozlišení typu). Jde přitom o údaj, který se nijak nevymyká z trendu posledních měsíců.

Velkou část ztrát mají na svědomí zřejmě právě FPV drony; nasvědčují tomu zprávy přímo od dronových jednotek. Například již zmíněná skupina Wild Hornets uvedla 28. srpna, že zničila více než stovku ruských průzkumných dronů a část útoků zachytila na videu, které zachycuje útoky na 115 ruských dronů. Jiné video z 10. září se zdá být složeno ze záběrů z více než 50 různých útoků.

To jsou jen dva (pravda, velké) zdroje, útoky na ruské „průzkumníky“ se však objevují i na kanálech jednotlivých brigád. Malou ukázku si můžete prohlédnout v následujícím videu:

Dodejme, že nástup FPV stíhačů útoky ruských dronů zcela nezastavil. Ruské síly jsou rozhodně v postavení, aby mohly vysílat stovky těchto strojů denně (podle těžko ověřitelných údajů ukrajinských zdrojů se počet průzkumných letů pohybuje kolem 300 denně).

Nevíme, kolik průzkumných dronů Rusko v současné době vyrábí. Rozšířených typů se nejspíše vyrobily řádově tisíce, zdokumentované ztráty se pohybují ve stovkách. Skutečné ztráty budou určitě vyšší, není ovšem jasné o kolik.

V každém případě si lze jen těžko představit, že by Rusům tyto relativně jednoduché stroje došly. Bez vhodného protiopatření ale brzy nemusí mít tak dobrý přehled o bojišti, jak byli v poslední době zvyklí.

Ani z videozáběrů není jasné, kolik útoků skutečně skončilo sestřelem. FPV „stíhačky“ jsou nejčastěji vybaveny náloží, a tak záběry končí prakticky bez výjimky ve chvíli, kdy se útočící stroj přiblíží k cíli na vzdálenost několika metrů. O jednoznačný doklad sestřelu tedy nejde.

Reakce ruské strany nasvědčuje, že ztráty nejsou zanedbatelné. Například ruští vojenští „blogeři“ a komentátoři si na ukrajinské FPV stíhače stěžují opakovaně. A v poslední době začínají řešit i možná protiopatření.

Padly například návrhy na instalaci mikrofonů či kamer, které by přilétající stíhací dron odhalily a pilot se tak mohl pokusit uniknout. Další idea spočívala v instalaci vystřelovací sítě v zadní části průzkumného dronu, která by útočící stroj mohla zachytit a poslat k zemi.

Mnohem lepším indikátorem než internetové příspěvky je dění přímo na bojišti.

Za prvé: Ruské síly své průzkumné drony čím díl častěji vybavují kamufláží, díky které mají snáze splynout s terénem pod nimi. A když není k dispozici kamufláž, objevují se na dronech i nápisy jako „Kdo tenhle dron sestřelí, je …(doplňte si sami podle libosti)“.

Ruské síly také stíhací drony samy používají, viz tento odkaz. I když zachycuje případ z posledních dní, ve skutečnosti byly první podobné případy zaznamenány už v předcházejících letech. Ovšem protože ukrajinská flotila větších průzkumných dronů není veliká a ruské systémy protivzdušené obrany mají dost munice, nedočkaly se širšího nasazení.

Vývoj nasazení dronových stíhačů v posledních měsících naznačuje, že cyklus inovací a protiopatření neustále pokračuje. Bezpilotní průzkumníci z oblohy nad Ukrajinou nepochybně nezmizí. Jejich přínos je na to příliš veliký. Ale pokud se jejich uživatelé nehodlají smířit s vyšším tempem ztrát, musí nějak zareagovat. Než se tak stane, tak nejmenší stíhači budou slavit další a další úspěchy.

Ruské síly mají od začátku války na své straně celou řadu výhod: více mužů, více obrněných vozidel, více děl, více řízených střel i neřízených raket. Řadu z toho se ukrajinské straně podařilo částečně různými způsoby dohnat či eliminovat, ruské síly si ovšem zároveň aktivně hledaly další způsoby, jak protivníka zaskočit.

Jedním z jejich úspěchů posledních měsíců bylo zlepšení průzkumu pomocí dronů s dlouhým doletem. Tyto stroje mají za úkol pohybovat se až několik desítek kilometrů za frontou, tedy poměrně daleko v protivníkově týlu, hledat cíle a rychle na ně upozorňovat.

V prvním roce po invazi ruská strana průzkum „v reálném čase“ příliš dobře nezvládala. Vše nasvědčovalo tomu, že ruský průzkum dokáže spolehlivě zasahovat jen cíle, které dlouho (nebo trvale) stojí na jednom místě. Proto se například dokázaly systémy HIMARS na Ukrajině tak dlouho vyhýbat ztrátám – když je ruské síly dokázaly najít, nedokázaly na ně přivolat úder předtím, než raketomety změnily pozici.

V průběhu roku 2023, hlavně k jeho konci, se ovšem situace zjevně změnila. Máme k dispozici celou řadu záběrů, které dokládají, že ruská „smyčka smrti“ se zkrátila – tedy že se celý proces od vyslání dronu přes objevení cíle po předání informací o něm a pak nasazení zbraně (třeba řízené střely) výrazně zrychlil.

Na ruských účtech se s vyšší pravidelností objevovaly z dronů pořízené záběry úderů balistickými střelami, například typu Iskander, proti cílům vzdáleným desítky, někdy i stovky kilometrů od fronty. Příkladem byl první potvrzený případ zničení raketometu HIMARS.

Důvodů bylo nejspíše vícero. Jedním byly ruské inovace. Podle některých pozorovatelů dokázali Rusové například vytvořit v podstatě „pasivní“ navigační systém pro bezpilotní stroje, který byl zřejmě založený jednoduše na rozpoznávání terénu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tedy v podstatě „čtení v mapě“. To možná v minulosti byl pro autonomní letadla těžko představitelný výkon, ovšem počítačové rozpoznávání obrazu je dnes na zcela jiné úrovni. Díky tomu se dokázaly drony dostat přes frontu za ukrajinské linie, aniž by je zaznamenaly ukrajinské detektory, které sledují vysílání v elektromagnetickém spektru.

Ukrajinci také od roku 2023 trpěli a stále trpí nedostatek vhodné munice, především střel pro systémy protivzdušné obrany. Takže i když třeba drony zachytili, nemuseli je mít čím zničit.

Velké ruské průzkumné drony totiž létají řádově ve výškách několik tisíc metrů nad zemí (podle ukrajinských zdrojů maximálně do pěti kilometrů), ze země je těžké je nejen zahlédnout, ale také zasáhnout něčím jiným než protivzdušnou střelou. A některé z těch starších, tedy s méně citlivými detektory, mají problém se na ně vůbec zaměřit.

Proti hrozbě se tak zkoušely různé prostředky –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ od rušení a dalších postupů „elektronického boje“ až k vysílání starých vrtulových letadel, jejichž posádky sestřelovaly ruské drony puškami.

Jak jsme ovšem psali na začátku léta, největší naděje zjevně ozbrojené síly napadané země vkládaly do zbraně podstatně novější: dronů řízených z pohledu první osoby (tedy FPV drony). Tyto drony lze stavět v mnoha různých obměnách a s různými parametry, takže v principu není žádný důvod, proč je nestavět jako „stíhačky“.

Jak bývá obvyklé, začátky nového přístupu byly plné experimentů, a tak jsme v posledních měsících byli na obloze svědky různých způsobů útoků. Některé ukrajinské stíhací drony nesly nálož, kterou odpálily v blízkosti ruského dronu, jindy protivníkův stroj jednoduše taranovaly. Asi nejbizarnější epizodou byl útok „kopím“ (tyčí či možná pouze očištěnou větví) jednoho ukrajinského dronu na ruský průzkumný stroj ZALA.

V posledních měsících se bouřlivě vyvíjely samotné stroje i taktika jejich nasazení.

Ukrajinská dronařská skupina Wild Hornet se nedávno pochlubila tím, že má k dispozici dron, který dosahuje rychlosti přes 300 kilometrů za hodinu. Cestovní rychlost průzkumných dronů se pohybuje obvykle kolem 100 km/h.

Z jiných záběrů se zdá, že ukrajinské FPV drony útočí na ruské i ve výškách kolem čtyř kilometrů. Tedy ve výškách, které pro ruské stroje byly donedávna velmi bezpečné. A objevují se také už i záběry z palub stíhacích dronů vybavených kamerou pro noční vidění, takže průzkumníci se spolehlivě neskryjí ani ve tmě.

Výsledky se zdají být zajímavé. Ukrajinské síly tvrdí, že například během týdne od 11. do 18. září zničily zhruba 240 ruských větších dronů (bohužel bez rozlišení typu). Jde přitom o údaj, který se nijak nevymyká z trendu posledních měsíců.

Velkou část ztrát mají na svědomí zřejmě právě FPV drony; nasvědčují tomu zprávy přímo od dronových jednotek. Například již zmíněná skupina Wild Hornets uvedla 28. srpna, že zničila více než stovku ruských průzkumných dronů a část útoků zachytila na videu, které zachycuje útoky na 115 ruských dronů. Jiné video z 10. září se zdá být složeno ze záběrů z více než 50 různých útoků.

To jsou jen dva (pravda, velké) zdroje, útoky na ruské „průzkumníky“ se však objevují i na kanálech jednotlivých brigád. Malou ukázku si můžete prohlédnout v následujícím videu:

Dodejme, že nástup FPV stíhačů útoky ruských dronů zcela nezastavil. Ruské síly jsou rozhodně v postavení, aby mohly vysílat stovky těchto strojů denně (podle těžko ověřitelných údajů ukrajinských zdrojů se počet průzkumných letů pohybuje kolem 300 denně).

Nevíme, kolik průzkumných dronů Rusko v současné době vyrábí. Rozšířených typů se nejspíše vyrobily řádově tisíce, zdokumentované ztráty se pohybují ve stovkách. Skutečné ztráty budou určitě vyšší, není ovšem jasné o kolik.

V každém případě si lze jen těžko představit, že by Rusům tyto relativně jednoduché stroje došly. Bez vhodného protiopatření ale brzy nemusí mít tak dobrý přehled o bojišti, jak byli v poslední době zvyklí.

Ani z videozáběrů není jasné, kolik útoků skutečně skončilo sestřelem. FPV „stíhačky“ jsou nejčastěji vybaveny náloží, a tak záběry končí prakticky bez výjimky ve chvíli, kdy se útočící stroj přiblíží k cíli na vzdálenost několika metrů. O jednoznačný doklad sestřelu tedy nejde.

Reakce ruské strany nasvědčuje, že ztráty nejsou zanedbatelné. Například ruští vojenští „blogeři“ a komentátoři si na ukrajinské FPV stíhače stěžují opakovaně. A v poslední době začínají řešit i možná protiopatření.

Padly například návrhy na instalaci mikrofonů či kamer, které by přilétající stíhací dron odhalily a pilot se tak mohl pokusit uniknout. Další idea spočívala v instalaci vystřelovací sítě v zadní části průzkumného dronu, která by útočící stroj mohla zachytit a poslat k zemi.

Mnohem lepším indikátorem než internetové příspěvky je dění přímo na bojišti.

Za prvé: Ruské síly své průzkumné drony čím díl častěji vybavují kamufláží, díky které mají snáze splynout s terénem pod nimi. A když není k dispozici kamufláž, objevují se na dronech i nápisy jako „Kdo tenhle dron sestřelí, je …(doplňte si sami podle libosti)“.

Ruské síly také stíhací drony samy používají, viz tento odkaz. I když zachycuje případ z posledních dní, ve skutečnosti byly první podobné případy zaznamenány už v předcházejících letech. Ovšem protože ukrajinská flotila větších průzkumných dronů není veliká a ruské systémy protivzdušené obrany mají dost munice, nedočkaly se širšího nasazení.

Vývoj nasazení dronových stíhačů v posledních měsících naznačuje, že cyklus inovací a protiopatření neustále pokračuje. Bezpilotní průzkumníci z oblohy nad Ukrajinou nepochybně nezmizí. Jejich přínos je na to příliš veliký. Ale pokud se jejich uživatelé nehodlají smířit s vyšším tempem ztrát, musí nějak zareagovat. Než se tak stane, tak nejmenší stíhači budou slavit další a další úspěchy.