Otevřená válka mezi hnutím Hizballáh a Izraelem by byla katastrofou pro libanonskou křesťanskou komunitu, varovalo letos v dubnu britské centrum pro monitorování útlaku křesťanů (Lindisfarne Center).

O půl roku později válka skutečně probíhá a její důsledky plně dopadají i na tamní křesťany.

Ve středu izraelská armáda vydala evakuační příkaz obyvatelům 60tisícového Týru, pátého největšího libanonského města, kde křesťané tvoří asi patnáct procent populace. Jen o pár hodin později začalo bombardování, tentokrát i v centru.

Lidé z Týru prchali před nálety už minulý týden, v posledních dnech se ale vraceli. Tamní starosta reportérovi listu The National řekl, že si uprchlíci nemohli nikde jinde dovolit zaplatit podnájem.

„Týr je více než kterékoli jiné libanonské město smíšený. Využívá model veřejných pláží přístupných a využívaných všemi, kultura a archeologie jsou zde propletené s rezidenčními čtvrtěmi, významným kulturním bohatstvím nad i pod mořskou hladinou,“ charakterizovala jedno z nejdéle osídlených měst planety Mona Fawazová, profesorka urbanismu a městského plánování na Univerzitě v Bejrútu.

Ve středu se nad městem, které figuruje na seznamu kulturního dědictví UNESCO a je plné římských vykopávek, vznášel na několika místech hustý dým stoupající ze zničených budov.

Libanonští křesťané netvoří jednotnou náboženskou, a už vůbec ne politickou skupinu, velké slovo v ní ale má maronitský patriarcha Béchara Butrus Raï. Ten se v minulosti nezdráhal opakovaně kritizovat Hizballáh za to, že zemi vtahuje do války.

„Když každá skupina začne mít pocit, že Libanon patří někomu jinému, Libanon už nikomu nepatří. Stává se z toho kus země rozdělený mezi útočníky, kteří drancují zemi, kterou nevlastní,“ citoval ho server The Times of Israel.

Patriarcha je přímo nezmínil, ale zjevně měl na mysli Hizballáh a Írán. Minulý týden rozšířil svou kritiku i na Izrael, jehož nálety označil za „nelidské“. Současnou dobu považuje za nejnebezpečnější v historii země.

Libanon má vůbec největší zastoupení křesťanů ze všech blízkovýchodních zemí. V současné době se odhaduje, že v zemi s necelými šesti miliony obyvatel žije křesťanů asi třetina.

Od roku 1932 tu sice neproběhlo jediné sčítání obyvatel, aby se nenarušila křehká rovnováha a rozdělení moci mezi sunnitské a šíitské muslimy a křesťany (těm tradičně náleží post hlavy státu, sunnité mají premiéra a šíita vede parlament), v posledních desetiletích nicméně křesťanské populace ubývalo. Do země naopak mířily statisíce uprchlíků ze Sýrie i dalších zemí.

Ve vztahu k šíitskému hnutí Hizballáh jsou libanonští křesťané rozdělení. „Otázku podpory Hizballáhu je třeba rozdělit mezi libanonskou křesťanskou populaci a tamní politické strany. Na úrovni populace je podpora Hizballáhu o něco vlažnější než na úrovni politických stran,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Jan Daniel, expert na Libanon z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.

„Spojencem Hizballáhu bylo donedávna Svobodné vlastenecké hnutí, největší křesťanská politická strana, z níž vzešel i současný přesluhující prezident,“ pokračuje politolog s tím, že tato strana byla opěrným bodem Hizballáhu mimo šíitskou komunitu.

Na druhé straně jsou tu ale strany Kataíb a Maronitské libanonské síly, které patří k nejtvrdším oponentům Hizballáhu.

Za hnutím zabitého Hasana Nasralláha stojí vesměs i stoupenci řecké ortodoxní církve, většinoví Maronité jsou naopak spíše proti němu. Faktorem v podpoře Hizballáhu mohlo být jeho zapojení do války v sousední Sýrii.

„Jeden z velkých argumentů, se kterým Hizballáh do Sýrie šel, byla ochrana náboženských menšin proti džihádistům. Tuto rétoriku legitimizovalo zejména Svobodné vlastenecké hnutí,“ připomíná Daniel boj proti tzv. Islámskému státu, do něhož se Hizballáh zapojil.

Většina křesťanských vesnic ležících podél izraelské hranice byla podle něj bombardována méně než ty šíitské, případně vůbec, což je zřejmě výsledek neformální dohody mezi Hizballáhem a křesťany, že v nich hnutí nebude tak aktivní.

Přesto ale k úmrtí křesťanských civilistů došlo, smrtelně zraněn byl při bombardování už v září například ortodoxní kněz Gregorius Salloum, informoval list The Washington Post.

Tvrdě bombardováno bylo křesťanské město Maržajún, kde byla zasažena i nemocnice. V jednom z dalších křesťanských měst došlo k náletu na budovu, v níž byli ubytovaní uprchlíci z jihu země.

I proto se pohled libanonských křesťanů na Izrael příliš neliší od tamní muslimské populace.

„Otevřenost vůči Izraeli je marginální. Je vnímaný jako stát, který provedl za posledních 50 let hned několik invazí. Lidé nechtějí, aby se válka rozšířila dál. Rozšířené tvrzení je i to, že Hizballáh začal válku, aniž by to s někým konzultoval,“ popisuje expert nálady v libanonské společnosti.

Otevřená válka mezi hnutím Hizballáh a Izraelem by byla katastrofou pro libanonskou křesťanskou komunitu, varovalo letos v dubnu britské centrum pro monitorování útlaku křesťanů (Lindisfarne Center).

O půl roku později válka skutečně probíhá a její důsledky plně dopadají i na tamní křesťany.

Ve středu izraelská armáda vydala evakuační příkaz obyvatelům 60tisícového Týru, pátého největšího libanonského města, kde křesťané tvoří asi patnáct procent populace. Jen o pár hodin později začalo bombardování, tentokrát i v centru.

Lidé z Týru prchali před nálety už minulý týden, v posledních dnech se ale vraceli. Tamní starosta reportérovi listu The National řekl, že si uprchlíci nemohli nikde jinde dovolit zaplatit podnájem.

„Týr je více než kterékoli jiné libanonské město smíšený. Využívá model veřejných pláží přístupných a využívaných všemi, kultura a archeologie jsou zde propletené s rezidenčními čtvrtěmi, významným kulturním bohatstvím nad i pod mořskou hladinou,“ charakterizovala jedno z nejdéle osídlených měst planety Mona Fawazová, profesorka urbanismu a městského plánování na Univerzitě v Bejrútu.

Ve středu se nad městem, které figuruje na seznamu kulturního dědictví UNESCO a je plné římských vykopávek, vznášel na několika místech hustý dým stoupající ze zničených budov.

Libanonští křesťané netvoří jednotnou náboženskou, a už vůbec ne politickou skupinu, velké slovo v ní ale má maronitský patriarcha Béchara Butrus Raï. Ten se v minulosti nezdráhal opakovaně kritizovat Hizballáh za to, že zemi vtahuje do války.

„Když každá skupina začne mít pocit, že Libanon patří někomu jinému, Libanon už nikomu nepatří. Stává se z toho kus země rozdělený mezi útočníky, kteří drancují zemi, kterou nevlastní,“ citoval ho server The Times of Israel.

Patriarcha je přímo nezmínil, ale zjevně měl na mysli Hizballáh a Írán. Minulý týden rozšířil svou kritiku i na Izrael, jehož nálety označil za „nelidské“. Současnou dobu považuje za nejnebezpečnější v historii země.

Libanon má vůbec největší zastoupení křesťanů ze všech blízkovýchodních zemí. V současné době se odhaduje, že v zemi s necelými šesti miliony obyvatel žije křesťanů asi třetina.

Od roku 1932 tu sice neproběhlo jediné sčítání obyvatel, aby se nenarušila křehká rovnováha a rozdělení moci mezi sunnitské a šíitské muslimy a křesťany (těm tradičně náleží post hlavy státu, sunnité mají premiéra a šíita vede parlament), v posledních desetiletích nicméně křesťanské populace ubývalo. Do země naopak mířily statisíce uprchlíků ze Sýrie i dalších zemí.

Ve vztahu k šíitskému hnutí Hizballáh jsou libanonští křesťané rozdělení. „Otázku podpory Hizballáhu je třeba rozdělit mezi libanonskou křesťanskou populaci a tamní politické strany. Na úrovni populace je podpora Hizballáhu o něco vlažnější než na úrovni politických stran,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy Jan Daniel, expert na Libanon z pražského Ústavu mezinárodních vztahů.

„Spojencem Hizballáhu bylo donedávna Svobodné vlastenecké hnutí, největší křesťanská politická strana, z níž vzešel i současný přesluhující prezident,“ pokračuje politolog s tím, že tato strana byla opěrným bodem Hizballáhu mimo šíitskou komunitu.

Na druhé straně jsou tu ale strany Kataíb a Maronitské libanonské síly, které patří k nejtvrdším oponentům Hizballáhu.

Za hnutím zabitého Hasana Nasralláha stojí vesměs i stoupenci řecké ortodoxní církve, většinoví Maronité jsou naopak spíše proti němu. Faktorem v podpoře Hizballáhu mohlo být jeho zapojení do války v sousední Sýrii.

„Jeden z velkých argumentů, se kterým Hizballáh do Sýrie šel, byla ochrana náboženských menšin proti džihádistům. Tuto rétoriku legitimizovalo zejména Svobodné vlastenecké hnutí,“ připomíná Daniel boj proti tzv. Islámskému státu, do něhož se Hizballáh zapojil.

Většina křesťanských vesnic ležících podél izraelské hranice byla podle něj bombardována méně než ty šíitské, případně vůbec, což je zřejmě výsledek neformální dohody mezi Hizballáhem a křesťany, že v nich hnutí nebude tak aktivní.

Přesto ale k úmrtí křesťanských civilistů došlo, smrtelně zraněn byl při bombardování už v září například ortodoxní kněz Gregorius Salloum, informoval list The Washington Post.

Tvrdě bombardováno bylo křesťanské město Maržajún, kde byla zasažena i nemocnice. V jednom z dalších křesťanských měst došlo k náletu na budovu, v níž byli ubytovaní uprchlíci z jihu země.

I proto se pohled libanonských křesťanů na Izrael příliš neliší od tamní muslimské populace.

„Otevřenost vůči Izraeli je marginální. Je vnímaný jako stát, který provedl za posledních 50 let hned několik invazí. Lidé nechtějí, aby se válka rozšířila dál. Rozšířené tvrzení je i to, že Hizballáh začal válku, aniž by to s někým konzultoval,“ popisuje expert nálady v libanonské společnosti.