Skutečnost, že se válka v Gaze nerozšířila na celý region, je jednou z mála pozitivních zpráv z Blízkého východu za poslední měsíce. Na deeskalaci napětí mezi Izraelem na straně jedné a Íránem a jeho spojenci na straně druhé dlouhodobě pracují američtí i arabští diplomaté, úterní íránský útok na židovský stát ale riziko rozsáhlého konfliktu značně přiblížil. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu po něm režimu ajatolláhů vzkázal, že za útok „tvrdě zaplatí“.

Jaké jsou možnosti izraelské odvety, jak může reagovat Írán a co na současné dění říkají obyčejní Íránci Seznam Zprávy popisují přehledně v otázkách a odpovědích.

Režim vedený ajatolláhem Alím Chameneím vyslal v úterý na izraelské cíle nejméně 180 balistických raket v reakci na zabití šéfa libanonského Hizballáhu Hasana Nasralláha a také šéfa palestinské teroristické organizace Hamás Ismaíla Haníji.

Oba muže a jejich organizace pokládá Írán za své spojence, v případě Haníji navíc došlo k porušení suverenity Islámské republiky – vůdce Hamásu byl zabit na konci července přímo na íránské půdě, kam přijel na inauguraci nového íránského prezidenta Masúda Pezeškjána. Izrael se k atentátu na Haníju ale nevyjádřil.

Dopad íránských raket se v Izraeli obešel bez ztrát na životech a většinu raket zachytil protiraketový deštník. Podle stanice BBC byly hlavními cíli, kam přece jen nějaké střely prošly, letecké základny Nevatim a Tel Nof, stejně jako velení tajné služby Mosad.

Právě z letecké základny Nevatim měl Izrael vést páteční útok na šéfa Hizballáhu. Na základně nebo v její blízkosti dopadlo devět raket, neupřesněný počet rakt dpadl i v Tel Nof a na předměstí Tel Avivu nedaleko sídla Mosadu.

Izraelské armádě se nabízí celá řada cílů, jako první se nabízejí klasické vojenské. Tradičním cílem jsou místa, odkud nepřítel odpaluje rakety, velící centra, sklady munice nebo nádrže s palivem.

Stejně tak se může Izrael zaměřit na základny Íránských revolučních gard a jejich protivzdušnou obranu. Právě Íránské revoluční gardy obviňuje Izrael z šíření teroru v regionu a vyzbrojování íránských proxy skupin, jako je Hizballáh, Hamás, různé šíitské milice v Iráku nebo jemenští Húthíové. Další variantou jsou cílené atentáty velitelů programů na výrobu balistických raket.

Ještě více skloňovanou variantou je útok na íránská jaderná zařízení. Od doby, kdy americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa vypověděla mezinárodní smlouvu o kontrole íránského jaderného programu (JCPOA) se už Írán neřídí jejími podmínkami a obohacuje uran více, než je potřeba na civilní využití jaderné energie.

K této variantě se už ale odmítavě vyjádřily Spojené státy a administrativa Joea Bidena dala Izraeli najevo, že s její součinností v takovém případě nemůže počítat. Nejmenovaní izraelští představitelé pak listu The New York Times řekli, že takový úder Izrael neplánuje.

Izrael se také může pokusit zasáhnout íránský režim na pro něj obzvlášť citlivém místě – poškodit jeho ekonomiku. To by znamenalo zaútočit na ropná zařízení, elektrárny nebo přístavy.

Takový krok by ale poškodil nejenom íránský režim, ještě tvrději by ale dopadl na obyčejné lidi, kteří mnohdy vládnoucí režim neschvalují. Mohl by mít také velký dopad na globální ekonomiku.

„Pokud sionistický režim odpoví na íránské operace, bude čelit zdrcujícím útokům,“ vzkázaly v prohlášení Íránské revoluční gardy. Írán sice nemá na to vojensky konkurovat Izraeli, způsobit mu těžké ztráty ale může být schopen.

O tom, že protivzdušnou obranu lze „přesytit“ velkým množstvím raket a dronů vyslaných naráz, se mluvilo už v souvislosti s válkou proti Hizballáhu. A Írán má této techniky dostatek, o čemž svědčí i vývozy dronů Šáhid do Ruska. Při posledním útoku byly cílem vojenské základny či Mosad, při zaměření se na husté aglomerace by i dopad jedné jediné rakety mohl mít ničivé následky.

Írán také disponuje vyspělým námořnictvem, které by mohlo ochromit dopravu v Hormuzském průlivu a zastavit tak pětinu světového obchodu. Část přepravních společností se už této oblasti vyhýbá kvůli útokům jemenských Hůthíů, íránské možnosti jsou už kvůli geografické blízkosti pochopitelně mnohem větší.

Další možností jsou íránské útoky na arabské státy považované za spojence v oblasti – například na cíle v Saúdské Arábii – nebo na americké vojenské základny v nich.

Zatímco válka v Gaze Izrael bolestivě rozdělila a značná část veřejnosti žádá kvůli rukojmím její ukončení, v případě Libanonu a Íránu je izraelská ofenziva přijímaná mnohem lépe. Írán totiž obviňují z útoků, které podnikají skupiny, jako je Hizballáh či Húthíové.

„Mnoho lidí v Izraeli to vidí jako příležitost způsobit bolest Íránu,“ řekl listu The New York Times Joel Guzansky z izraelského Institutu pro studia národní bezpečnosti „Aby to přestalo,“ dodal.

V Íránu se ohlasy liší podle toho, zda jde o stoupence konzervativců, nebo příznivce liberálnějšího prezidenta Pezeškjána.

Konzervativci citovaní serverem Iran International se radovali z raketových útoků a kritizovali hlavu státu, že se snažila odpověď za zabití Haníji a Nasralláha oddálit. „Pochopte to, idioti: válce lze zabránit pouze odpalováním raket. Ukázat strach a slabost je největším příspěvkem k zahájení války,“ napsal jeden z uživatelů sociálních sítí.

Jiní jsou pak přesvědčeni, že se oba nepřátelské státy zdrží akcí, které by mohly vyvolat válku, jež by mohla být ničivá pro obě země. „Myslím, že to jsou jen hry a nic se nestane. V Izraeli nebyl nikdo zraněn a Írán je velká země, není to jako Libanon nebo Palestina. Myslím, že to (politici) udrží na této rovině,“ myslí si 40letá majitelka pekařství v Teheránu, která si nepřála sdělit své jméno.

Skutečnost, že se válka v Gaze nerozšířila na celý region, je jednou z mála pozitivních zpráv z Blízkého východu za poslední měsíce. Na deeskalaci napětí mezi Izraelem na straně jedné a Íránem a jeho spojenci na straně druhé dlouhodobě pracují američtí i arabští diplomaté, úterní íránský útok na židovský stát ale riziko rozsáhlého konfliktu značně přiblížil. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu po něm režimu ajatolláhů vzkázal, že za útok „tvrdě zaplatí“.

Jaké jsou možnosti izraelské odvety, jak může reagovat Írán a co na současné dění říkají obyčejní Íránci Seznam Zprávy popisují přehledně v otázkách a odpovědích.

Režim vedený ajatolláhem Alím Chameneím vyslal v úterý na izraelské cíle nejméně 180 balistických raket v reakci na zabití šéfa libanonského Hizballáhu Hasana Nasralláha a také šéfa palestinské teroristické organizace Hamás Ismaíla Haníji.

Oba muže a jejich organizace pokládá Írán za své spojence, v případě Haníji navíc došlo k porušení suverenity Islámské republiky – vůdce Hamásu byl zabit na konci července přímo na íránské půdě, kam přijel na inauguraci nového íránského prezidenta Masúda Pezeškjána. Izrael se k atentátu na Haníju ale nevyjádřil.

Dopad íránských raket se v Izraeli obešel bez ztrát na životech a většinu raket zachytil protiraketový deštník. Podle stanice BBC byly hlavními cíli, kam přece jen nějaké střely prošly, letecké základny Nevatim a Tel Nof, stejně jako velení tajné služby Mosad.

Právě z letecké základny Nevatim měl Izrael vést páteční útok na šéfa Hizballáhu. Na základně nebo v její blízkosti dopadlo devět raket, neupřesněný počet rakt dpadl i v Tel Nof a na předměstí Tel Avivu nedaleko sídla Mosadu.

Izraelské armádě se nabízí celá řada cílů, jako první se nabízejí klasické vojenské. Tradičním cílem jsou místa, odkud nepřítel odpaluje rakety, velící centra, sklady munice nebo nádrže s palivem.

Stejně tak se může Izrael zaměřit na základny Íránských revolučních gard a jejich protivzdušnou obranu. Právě Íránské revoluční gardy obviňuje Izrael z šíření teroru v regionu a vyzbrojování íránských proxy skupin, jako je Hizballáh, Hamás, různé šíitské milice v Iráku nebo jemenští Húthíové. Další variantou jsou cílené atentáty velitelů programů na výrobu balistických raket.

Ještě více skloňovanou variantou je útok na íránská jaderná zařízení. Od doby, kdy americká administrativa pod vedením Donalda Trumpa vypověděla mezinárodní smlouvu o kontrole íránského jaderného programu (JCPOA) se už Írán neřídí jejími podmínkami a obohacuje uran více, než je potřeba na civilní využití jaderné energie.

K této variantě se už ale odmítavě vyjádřily Spojené státy a administrativa Joea Bidena dala Izraeli najevo, že s její součinností v takovém případě nemůže počítat. Nejmenovaní izraelští představitelé pak listu The New York Times řekli, že takový úder Izrael neplánuje.

Izrael se také může pokusit zasáhnout íránský režim na pro něj obzvlášť citlivém místě – poškodit jeho ekonomiku. To by znamenalo zaútočit na ropná zařízení, elektrárny nebo přístavy.

Takový krok by ale poškodil nejenom íránský režim, ještě tvrději by ale dopadl na obyčejné lidi, kteří mnohdy vládnoucí režim neschvalují. Mohl by mít také velký dopad na globální ekonomiku.

„Pokud sionistický režim odpoví na íránské operace, bude čelit zdrcujícím útokům,“ vzkázaly v prohlášení Íránské revoluční gardy. Írán sice nemá na to vojensky konkurovat Izraeli, způsobit mu těžké ztráty ale může být schopen.

O tom, že protivzdušnou obranu lze „přesytit“ velkým množstvím raket a dronů vyslaných naráz, se mluvilo už v souvislosti s válkou proti Hizballáhu. A Írán má této techniky dostatek, o čemž svědčí i vývozy dronů Šáhid do Ruska. Při posledním útoku byly cílem vojenské základny či Mosad, při zaměření se na husté aglomerace by i dopad jedné jediné rakety mohl mít ničivé následky.

Írán také disponuje vyspělým námořnictvem, které by mohlo ochromit dopravu v Hormuzském průlivu a zastavit tak pětinu světového obchodu. Část přepravních společností se už této oblasti vyhýbá kvůli útokům jemenských Hůthíů, íránské možnosti jsou už kvůli geografické blízkosti pochopitelně mnohem větší.

Další možností jsou íránské útoky na arabské státy považované za spojence v oblasti – například na cíle v Saúdské Arábii – nebo na americké vojenské základny v nich.

Zatímco válka v Gaze Izrael bolestivě rozdělila a značná část veřejnosti žádá kvůli rukojmím její ukončení, v případě Libanonu a Íránu je izraelská ofenziva přijímaná mnohem lépe. Írán totiž obviňují z útoků, které podnikají skupiny, jako je Hizballáh či Húthíové.

„Mnoho lidí v Izraeli to vidí jako příležitost způsobit bolest Íránu,“ řekl listu The New York Times Joel Guzansky z izraelského Institutu pro studia národní bezpečnosti „Aby to přestalo,“ dodal.

V Íránu se ohlasy liší podle toho, zda jde o stoupence konzervativců, nebo příznivce liberálnějšího prezidenta Pezeškjána.

Konzervativci citovaní serverem Iran International se radovali z raketových útoků a kritizovali hlavu státu, že se snažila odpověď za zabití Haníji a Nasralláha oddálit. „Pochopte to, idioti: válce lze zabránit pouze odpalováním raket. Ukázat strach a slabost je největším příspěvkem k zahájení války,“ napsal jeden z uživatelů sociálních sítí.

Jiní jsou pak přesvědčeni, že se oba nepřátelské státy zdrží akcí, které by mohly vyvolat válku, jež by mohla být ničivá pro obě země. „Myslím, že to jsou jen hry a nic se nestane. V Izraeli nebyl nikdo zraněn a Írán je velká země, není to jako Libanon nebo Palestina. Myslím, že to (politici) udrží na této rovině,“ myslí si 40letá majitelka pekařství v Teheránu, která si nepřála sdělit své jméno.