Když v archivech hledáte zprávy o dění v Izraeli z pátku 6. října, dostanete docela obvyklý obrázek. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se po víkendu chystal na návštěvu Prahy, psalo se o přestřelce mezi vojáky a Palestinci na okupovaném Západním břehu, v Negevské poušti začínal hudební festival pod širým nebem… Ne, žádný náznak toho, jak temná kapitola dějin se začne už za pár hodin psát.

Novináři z arabského listu Aš-Šark al-Avsat usazeného v Londýně později zrekonstruovali, že o tom, co se na sobotní ráno chystá, věděla do detailu jen hrstka lidí. Jahjá Sinvár – toho času šéf hnutí Hamás v Gaze, dnes stojící v čele celé organizace – se se svými plány svěřil jen třem nebo čtyřem klíčovým pobočníkům. Jen oni věděli, co přijde, kde a kdy. Ostatní členové a bojovníci teroristické organizace Hamás před samotným útokem netušili, nač jsou cvičeni.

Obvykle špičkově zorientované izraelské zpravodajské služby měly podle poznatků deníku The New York Times obrysy bojového plánu Hamásu předem k dispozici. Jenže jim nevěřily. Vojenští představitelé i zpravodajci jej považovali za příliš ambiciózní a obtížný na to, aby ho Hamás vůbec dokázal uskutečnit.

Přibližně čtyřicetistránkový dokument neobsahoval přesné datum, ale metody útoku popisoval velmi přesně. Stálo v něm, že na začátku akce bude zahájena palba raket, bezpilotní letouny vyřadí bezpečnostní kamery a automatické kulomety podél hranic a ozbrojenci se pak budou hromadně valit do Izraele na paraglidech, motocyklech a pěšky.

To vše se loni 7. října stalo.

Podcenění situace a varovných signálů potvrdil jen několik dní po izraelském útoku během rozhovoru pro Seznam Zprávy i Jonathan Rynhold, šéf oddělení politických studií izraelské Bar-Ilanovy univerzity. „Izraelská vojenská rozvědka se domnívala, že Hamás nemá zájem na eskalaci, protože vyjednával o navýšení množství pracovníků přicházejících do Izraele z Pásma Gazy. Byly důkazy o tom, že nějaký útok plánují, ale nebyly brány tak vážně, jak měly být,“ řekl.

Důsledky podcenění situace byly pro Izrael drtivé: 7. říjen se co do rozsahu řadí na čtvrté místo v žebříčku nejsmrtelnějších teroristických útoků vůbec.

Ten den, jakkoli jsme to v tu chvíli neviděli, rozfoukal požár událostí. Především stále se zrychlující cyklus útoků a odvetných opatření, který se rozšířil po celém Blízkém východě.

Izrael v odpovědi na násilí zahájil krvavou válku v Pásmu Gazy, kterou Hamás od roku 2007 řídí. Udeřil na spojence Hamásu – libanonský Hizballáh. Druhé straně přispěchal na pomoc Írán, v Rudém moři ochromují mezinárodní lodní dopravu Húthíové podporovaní Teheránem, na jejich pozice opakovaně útočily USA a Velká Británie. Evropské země i Spojené státy zaznamenaly růst antisemitismu, řada univerzit zažila blokády propalestinskými demonstranty…

Co dnes bezpečně víme o tom, jak to celé začalo? Vraťme se na začátek spirály.

Upozorňujeme, že časy jsou uvedeny v izraelském letním čase (GMT +3), v České republice tedy bylo vždy o hodinu méně.

Hamás odpaluje na Izrael první rakety.

Zpětně víme, že bylo vypuštěno asi 5000 raket cílených na území táhnoucí se od Beerševy na jihu Izraele přes Aškelon až po Tel Aviv a okolí – z toho 3000 v prvních čtyřech hodinách.

Rakety měly způsobit šok a zmatek a zároveň poskytnout krytí bojovníkům Hamásu – ti tak mohli za pomoci výbušnin a buldozerů prorazit hranici oddělující židovský stát a Pásmo Gazy. Ta byla silně opevněna – plot obsahoval nejen velké množství ostnatých drátů a betonu, ale vybaven byl i chytrými technologiemi.

Jak se Hamásu podařilo plot překonat, vykreslila analýza listu The Washington Post.

Hamás nejdříve pomocí komerčních bezpilotních letounů bombardoval izraelské pozorovací věže – tu sobotu jen velmi málo obsazené třemi pěšími prapory a jedním obrněným praporem. Část posádek byla odvolána řešit nepokoje na Západním břehu Jordánu, část měla volno díky (končícímu) svátku Sukot.

Izraelské obranné síly (IDF) o sobotách a židovských svátcích obvykle snižují síly a často posílají značný počet vojáků a velitelů na dovolenou domů. Ti velitelé IDF, kteří poblíž Gazy zůstali, měli povoleno zvát na základny své rodiny, v době útoku tak bylo naopak na těchto místech přítomno mnoho civilistů.

Nepřátelské drony se zaměřily i na komunikační infrastrukturu a zbraňové systémy podél hranice. Následně hnutí zahájilo raketovou palbu na Izrael a přes hranici přelétali bojovníci na motorizovaných paraglidech.

„Nejdůležitější části (kontrolního systému hranic, pozn. red.) byly ty nejpokročilejší. Ty, které poskytovaly indikátory a varování,“ řekl WP Matthew Levitt, ředitel protiteroristického programu ve Washingtonském institutu pro blízkovýchodní politiku. „Protože když předem nevidíte, že se někdo hromadně pohybuje u plotu, je to pořád jen plot. Velký plot, ale jen plot.“

„Klíčem bylo přemístit vybavení na místo plánovaných úderů v průběhu několika týdnů předem a pak ho ukrýt do budov nebo pod plachty,“ doplnil jej Michael E. O’Hanlon, vedoucí pracovník Brookingsova institutu, vysoce prestižního amerického think tanku.

Původní informace, které se v médiích opakovaly ještě v dalších měsících, hovořily o tom, že plot byl překonán na přibližně šedesátce míst. Až zpráva IDF z konce letošního srpna toto číslo upřesnila: Šlo o téměř dvojnásobek. Hovoří o 119 místech, kde militanti překročili hranici.

V jižním a středním Izraeli zní v reakci na rakety Hamásu sirény.

Do prvního kibucu infiltrují bojovníci Hamásu. Kisufim je osadou s přibližně třemi sty obyvateli.

Během útoku byli zabiti nejméně čtyři členové bezpečnostního týmu kibucu, čtyři další obyvatelé, šest thajských dělníků a osm izraelských vojáků, přičemž nejméně čtyři další osoby Hamás unesl a zavlekl do Pásma Gazy.

Do Izraele skrze díry v plotech ve velkém proudí motorky, nákladní automobily, pick-upy a další dopravní prostředky.

Celkem se za hranici Gazy dostalo podle listu The Jerusalem Post na 6000 ozbrojenců. 3800 z nich byli bojovníci elitní jednotky Nukhba, jejichž členy vybírají vysoce postavení představitelé Hamásu. Status dalších 2200 není dodnes známý, pravděpodobně šlo o civilisty z Gazy. Další tisícovka lidí pak na území Pásma obsluhovala odpalování raket.

Hamás se pokouší dostat do Izraele i po moři.

Jak později popsal deník Haaretz, hnutí cílilo na vojenskou výcvikovou základnu u kibucu Zikim. Izraelské námořnictvo však většině bojovníků Hamásu zabránilo v přistání. Podle dostupných informací jich proklouzlo pouze 11, a ti byli následně zabiti v přestřelce na pláži. Na ní našlo smrt i 19 civilistů, kteří tam byli na procházce.

Střelba je slyšet v kibucu Nirim. Asi čtyřicítka teroristů zároveň prolamuje plot na západě a východě kibucu Holit a během několika minut vydrancovala první dům.

V obou vesnicích bylo posléze hlášeno pět, resp. 15 mrtvých.

Teroristé zahajují útok na první vojenské cíle, napadají vojenské základny Izraele. Vojáci obsluhující tato stanoviště se okamžitě ocitají v boji proti silné početní přesile. Některým se přitom nedostává munice, jiní dlouhé hodiny hrdinně bojují a žádají o posily.

Modus operandi byl na všech základnách stejný: Hamás sabotoval sledovací systémy, ničil zbrojní sklady a narušoval komunikační sítě. Pozoruhodné je, že v mnoha případech přesně věděl, jak postupovat – kde jsou zbrojnice a kde cenná dokumentace.

Napadeno bylo také velitelství Divize Gaza (143. divize „Fire Fox“) v Re’imu a velitelství jejích dvou podřízených brigád. Teroristická invaze tak fakticky vyřadila z provozu tři sousední velitelství IDF.

Deník Haaretz zpětně upozornil, že hlavním cílem Hamásu bylo donutit IDF bránit své vlastní základny a zabránit tak jednotkám, aby vyrazily na pomoc napadeným sousedním civilním komunitám.

První fotografie po ofenzivě palestinských ozbrojenců:

Na sociálních sítích se objevují první záběry raket, které křižují nebe nad Izraelem. Videa ukazují například i hořící auta v ulicích.

Teroristé pronikají do Kibucu Sufa.

Zhruba třicítka jich stála proti pouhé šestici ozbrojených civilistů, kteří se starali o bezpečnost osady. Dokázali vydržet šest hodin – do příjezdu prvních jednotek IDF. Násilí ale nezastavili. Později zveřejněné záběry ukázali, jak militanti chodí od dveří ke dveřím a střílejí na všechno, co se hne.

Upozorňujeme, že přiložené video obsahuje násilí.

Bojovníci Hamásu pronikají do zatím největšího kibucu, více než tisícového Be’eri.

Dnes víme, že zde bylo zabito celkem 101 izraelských civilistů a 31 příslušníků bezpečnostních složek. Dvaatřicet lidí pak bylo odvlečeno jako rukojmí. IDF se kibuc podařilo osvobodit až další den večer, zabil přitom nejméně 100 gazanských ozbrojenců a 18 dalších zajal.

Izraelská armáda o měsíc později připustila, že na své misi osvobodit kibuc selhala.

Teroristé se dostávají do centra regionu, asi šestatřicetitisícového města Sderot. V ulicích se následně zapojují do přestřelek s izraelskou policií a civilisty.

Začíná útok, který se záhy stane symbolem pro celý 7. říjen 2023. Militanti útočí na účastníky festivalu Supernova (též pouze Nova) poblíž kibucu Re’im v Negevské poušti.

Na hudební party dorazilo na 3500 lidí, bohužel jen zlomek z nich zareagoval na to, že se rozezněly sirény, a místo opustil. Většina zůstala. Bojovníci Hamásu stříleli na každého. Účastníci – často mladí lidé – se ukrývali ve stromech a křovích v areálu. Někteří hráli mrtvé, ovšem ani to ve všech případech nepomohlo.

Teroristé po sobě zanechali 364 zavražděných, 40 dalších unesli.

K dnešnímu dni je stav následující: čtyři z unesených byli zachráněni, pět propuštěno, nalezeno bylo minimálně 13 těl.

Zpětně můžeme rovněž říct, že – izolovaně – byl útok na festival největším teroristickým útokem v dějinách židovského státu a největším útokem na hudební festival vůbec.

Všechna svědectví, která se objevila ve dnech po festivalu, naznačují, že areál, kde se akce konala, byl fakticky obklíčen. Cesty ven i dovnitř ozbrojenci zablokovali. Návštěvníci sice utíkali všemi směry, snažili se odjet, byli ale pořád na dostřel. Důkazem jsou rozpáraná auta na příjezdové cestě, která se nedostala přes silnou palbu.

A ještě jedno dodatečné zjištění: Festival byl terčem vůbec nejpočetnější skupiny útočníků na motorizovaných paraglidech.

Seznam Zprávy přibližně měsíc po útoku informovaly o tom, že jde o paraglidingové vybavení české společnosti Nirvana Systems. Její vlastník Pavel Březina na dotaz, jak se dostalo do rukou teroristů v telefonickém rozhovoru reagoval: „Netuším. Prodali jsme celkem 3500 paramotorů po světě a přes pět tisíc padáků. Asi chápete, že neznám všechny svoje zákazníky, dealera máme mimochodem i v Izraeli, také v Americe, Německu a celkem 42 zemích.“

Teroristé pronikají do dalšího města – více než třicetitisícového Ofakimu ležícího zhruba 20 kilometrů východně od hranic Pásma Gazy.

Dnes víme, že šo o jeden z nejvzdálenějších bodů, kam teroristé pronikli. Vzhledem k tomu, jak izraelská armáda pomalu reagovala na rozvíjející se hrůzu, chopili se obrany města místní policisté spolu s občany, kteří vlastnili zbraň. Mnozí šli proti těžce ozbrojeným militantům pouze s pistolemi v ruce, doložil NYT. V bitvě o Ofakim zahynulo 27 civilistů a 6 policistů.

„Rozsáhlý raketový útok na Izrael si vyžádal nejméně jednoho zraněného. Premiér Netanjahu kvůli němu svolává nejvýše postavené bezpečnostní činitele,“ informuje Česká tisková kancelář.

Rodiny z kibucu Nachal Oz informují pomocí aplikace WhatsApp své blízké, že jejich domovy napadali ozbrojenci z Hamásu. Teprve touto cestou se veřejnost dozvídá, že hlavní část útoku nespočívala v raketách odpalovaných z Gazy, nýbrž v pozemních komandech, která napadala města a vesnice v blízkosti Pásma.

Ve zprávě na místní skupině WhatsApp se psalo: „Teroristé poblíž kliniky, převlečení za vojáky.“

Samer al-Talalka, původem z beduínského města Hura, píše z ranní směny v líhni v kibucu Nir Am svým známým, že na něj střílejí ozbrojenci.

Později toho dne byl unesen do Gazy.

Příběh 24letého Talalky je jedním z nejkrutějších, vyvolal mimo jiné masivní vlnu kritiky IDF. Mladíkovi se podařilo v prosinci 2023 společně s dalšími dvěma muži ze zajetí utéct. Rukojmí, kteří se snažili zachránit, byli viditelně neozbrojení, bez košile a mávali provizorní bílou vlajkou. Takto narazili na složky IDF, které je však chybně považovaly za hrozbu a zabily je.

Teroristé unášejí tři vojáky ze základny Erez. Jednalo se o první únos, o kterém armáda věděla v reálném čase.

V prosinci 2023 list The Times of Israel informoval, že těla dvou z nich – devatenáctiletého Nika Beizera a stejně starého Rona Shermana – získaly jednotky IDF operující v Gaze a vrátily je rodinám. Osud třetího uneseného zůstává neznámý.

Hamás hodinu po začátku celé operace útočí na další hudební festival v oblasti. Psyducku, konaného asi jen dva kilometry od hranice z Gazou, se v tu chvíli účastní asi 100 lidí.

Někteří se pokusili utéct, jiní se schovávali. IDF dorazila a místo osvobodila až zhruba po deseti hodinách, zahynulo 17 lidí.

Pod náporem nepřátelských útočníků se ocitají kasárna vojáků základní služby u kibucu Zikim u severní hranice Pásma Gazy.

Bitva o kasárna trvala tři hodiny, padlo šest velitelů a jeden vojín. Podle majora IDF Aviho Jofefa, s nímž vedl rozhovor deník Jerusalem Post, lze boje na pláži Zikim a třech blízkých základnách IDF považovat za vzácné vítězství mezi mnoha chybami Izraelských obranných sil toho dne.

Devětapadesát minut od vstupu militantů Hamásu do prvního kibucu – Kisufim – je na místě armáda. Dorazili vojáci z pěchotní brigády Golani z blízké základny, krátce po nich také výsadková rota, která usmrtila desítky teroristů. Boje trvaly až několik hodin.

Současně zhruba v tomto čase vstupuje další oddíl teroristů do kibucu Nir Jicchak na severozápadě Negevské pouště.

Co víme dnes: Většina obyvatel kibucu se stačila uzamknout ve svých bezpečných místnostech. Bez přístupu k vodě, jídlu či k toaletám strávili více než 14 hodin, pak lokalitu vyčistila IDF. Do té doby ozbrojenci v Nir Jicchaku zabili dva členy bezpečnostního oddílu, který se staral o ochranu osady, další čtyři zmizeli a předpokládalo se, že je militanti unesli. Později se však díky analýze DNA podařilo čtveřici spojit s nalezenými pozůstatky, zahynuli už onu sobotu.

Ozbrojenci z Nir Jicchaku skutečně unesli sedm jiných osob. Dvě z nich kvůli rozsahu jejich zranění propustili ještě na hranici s Gazou, zbylé – pětičlennou rodinu – zavlekli do Pásma. Tři ženy (matka s dcerou a teta) se dostaly na svobodu v rámci izraelsko-palestinské výměny zajatců z 28. listopadu 2023. Dva muže pak IDF osvobodila během cílené mise v Rafáhu v únoru 2024.

Izraelské obranné síly oficiálně potvrzují, že ozbrojenci Hamásu vstoupili do jižního Izraele. Žádají obyvatele Sderotu a dalších měst, aby zůstali doma.

Devět po zuby ozbrojených teroristů s kalašnikovy vniká do mošavu (typ zemědělské osady) Jachini, nepočetní obránci mají k dispozici jen pistole.

V mošavu zemřelo sedm osob. Mezi nimi i Ilan Avraham – účastník festivalu Nova, jemuž se odtud podařilo spolu s manželkou Ayalou utéct. Skočili do auta a navzdory palbě prorazili blokádu Hamásu. Dojeli k Jachini, kde se schovali v betonovém bunkru poblíž vchodu do mošavu. Když dorazili teroristé i sem, Ilan z bunkru vystoupil, aby odlákal pozornost od skrývající se choti. Ta později popsala pro Times of Israel, že byl její muž osmnáct dní pohřešován, pak byly identifikovány jeho pozůstatky.

V izraelských médiích kolují informace, že do židovského státu pronikli ozbrojenci z Pásma Gazy, informuje ČTK.

Ve stejný okamžik tuto zprávu na sociální síti X potvrzuje i izraelské ministerstvo zahraničí. „Z Pásma Gazy proniklo na izraelské území několik teroristů. Obyvatelé v okolí Pásma Gazy byli vyzváni, aby zůstali ve svých domovech,“ stojí ve výzvě.

Na internetu se v tuto chvíli objevuje desetiminutová nahrávka Muhammada Dífa, toho času vůdce ozbrojeného křídla Hamásu, ve které oznamuje zahájení operace nazvané „Bouře al-Aksá“ (v některém překladu též „Potopa al-Aksá“). Název je odvozen od jména mešity na chrámové hoře v Jeruzalémě. Říká v něm mimo jiné, že teď už „nepřítel pochopí, že doba jeho řádění bez odpovědnosti za své činy skončila. (…) Tohle je den největší bitvy, která ukončí poslední okupaci na zemi.“

Díf ve vzkazu vyzývá izraelské Araby, aby se chopili zbraní, a vybízí k bojům také Araby na izraelských hranicích. Ve videu rovněž prohlašuje, že v sobotu brzy ráno bylo na Izrael vypáleno 5000 raket.

Informace o počtu raket se posléze ukázala jako v zásadě pravdivá s tím rozdílem, že během rána, tedy prvních čtyř hodin útoku, se jednalo o tři pětiny z tohoto čísla. Na jejich odpalování se podílela tisícovka teroristů.

Samotná osoba Muhammada Dífa stojí za krátkou zmínku: Izraeli roky unikal a údajně existovaly pouze tři jeho veřejně známé fotky. Přežil sedm izraelských pokusů o atentát. Dne 1. srpna 2024 izraelská armáda oznámila, že Díf byl v červenci 2024 zabit při náletu na jihu Pásma Gazy.

K jižní bráně kibucu Re’im přijíždí asi 50 teroristů. Začíná přestřelka s místním bezpečnostním oddílem.

Do kibucu Re’im přijíždí přibližně třicítka mladých lidí, kteří utekli z festivalu Nova. Ukrývají se v malém protibombovém krytu poblíž autobusové zastávky.

List Haaretz později zrekonstruoval, že se jeden z mladíků pokusil i odtud teroristům utéct, zastřelili ho. Ostatní zůstali. Teroristé dovnitř házeli granáty, některé se mladým lidem v krytu povedlo chytit a hodit zpět, přesto byli téměř všichni uvnitř zavražděni. A kdo ne, byl pravděpodobně unesen.

Podobný osud potkal i další lidi, kteří se ukrývali v některém z malých krytů v areálu kibucu.

Bezpečnostní tým kibucu Be’eri rezidentům naléhavě vzkazuje: „Uvnitř kibucu jsou oběti. Zůstaňte zavření ve svých bezpečných místnostech!“

Na světových zpravodajských serverech se objevuje informace o prvním mrtvém.

„Izraelci v celé zemi se dnes ráno probudili do šabatu, když se ozvaly sirény a Hamás na ně z Gazy vypálil rakety,“ informuje IDF na svém profilu na síti X. „Budeme se bránit.“

Teroristé prorážejí plot a vnikají na základnu Divize Gaza u města Re’im, kde svádějí boj s hrstkou vojáků: příslušníky průzkumné jednotky a důstojníky bojové podpory.

V hlavním městě Jeruzalémě jsou po raketovém útoku, který dopadl na zalesněné kopce na západním okraji města, aktivovány sirény.

Teroristé prolamují hlavní bránu kibucu Re’im a vstupují do něj. Nejprve útočí na obytné prostory thajských dělníků; čtyři z nich byli unesli.

Izrael vyhlašuje válečnou pohotovost a aktivuje své záložníky. Úřady hovoří o reakci na raketové útoky.

Bojovníci Hamásu vnikají na základnu IDF Urim hlouběji ve vnitrozemí.

Přesné informace o počtu padlých izraelských vojáků a vojaček na tomto místě dodnes neznáme. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ve své podrobné zprávě o událostech ze 7. října, která byla publikována letos v červenci, souhrnně uvádí, že v ten den na napadených základnách zahynulo celkem 314 příslušníků ozbrojených sil.

Webová stránka Israel War Database, která obsahuje nejnovější údaje o počtech zabitých a zraněných a další fakta o válce, ve stručném shrnutí popisuje pokus o záchranu posádky v Urimu. „V 6:30 se ženská jednotka sboru pro bojový sběr informací dozvěděla, že na nedaleké základně Urim probíhá přestřelka. Rychle navlékly bojovou výstroj a vyrazily na pomoc kamarádům. Rozdělily se na tři skupiny a provedly obkličovací manévr tím, že obešly teroristy ze dvou stran základny. Když dorazily na místo, zjistily, že vojáci ve velíně byli zmasakrováni. Útok přežili jen čtyři vojáci ze základny. Jedna z vojákyň, teprve 19letá seržantka Adi Grumanová, padla poté, co teroristé mezi vojáky hodili granáty.“

Izrael oznamuje, že zahájil protiofenzivní operace proti Hamásu.

Izraelští vojáci z brigády Golani společně s příslušníky pohraniční policie odrážejí nájezdníky u kibucu Nir Am. Ten leží jen dva kilometry od hranic Pásma Gazy a jeho bezpečnostní oddíl se od brzkého rána zuřivě brání vpádu ozbrojenců.

BBC později uvedla, že se Nir Am stala jednou z mála osad poblíž Gazy, která se vyhnula většímu počtu obětí. Za hrdinu Nir Amu, zachránce svého kibucu – komunity čítající asi 400 lidí – byl označen především šestačtyřicetiletý Adam, vysloužilý voják speciálních sil, který organizoval odpor.

„V sobotu v 6:30 mě vymrštil z postele zvuk střelby. Vzal jsem si pistoli, oblečení, neprůstřelnou vestu, cigarety.“ Připojili se k němu další civilisté, prakticky všichni bez zkušeností. „Začali jsme zabíjet každého, kdo přišel k plotu,“ popsal pro BBC. Společně bojovali tři až pět hodin – Adam si nebyl úplně jistý. Pak nastal zdánlivý klid. „Mysleli jsme si, že už je všechno v pořádku, ale pak přišla druhá vlna, mezi osmi až deseti teroristy s kulomety a raketomety… Byli blízko, 10 až 15 metrů. Běžel jsem k nim, zastavil se, střílel…“

Kibuc ochránilo i to, že jedna z raket Hamásu vyřadila elektřinu a zablokovala zavřenou hlavní bránu. A dále, že další posily teroristů odrazily o kousek dál vojáci IDF.

Operativcům Hamásu se podařilo proniknout jen do líhně kibucu, kde zabili jednoho dělníka a druhého unesli. Šlo o Samera al-Talalku, jehož příběh jsme popsali u času 7:20.

Druhou izraelskou obětí se pak stal voják, který zalehl granát, aby zachránil svou jednotku.

Mimo kibuc, na přilehlých polích, postříleli ozbrojenci jedenáct mužů z Gazy, příslušníky široké palestinské rodiny, která pro kibuc po několik desetiletí pracovala.

„U bojovníků Hamásu, kteří byli poblíž zabiti, jsme našli mapy kibucu, které přesně ukazovaly, kdo kde žil, kolik osob je v každé rodině, jejich věk a další důležité informace. Domníváme se, že rodina, která pro nás pracovala, mohla být donucena poskytnout tyto informace…,“ uvedl Noam Rodman, člen bezpečnostního vedení Nir Amu. I tak v osudný den přišli dělníci do práce. Ozbrojenci je neušetřili.

Asi 20 teroristů vstupuje do kibucu Alumim s přibližně 450 obyvateli.

Podobně jako v Nir Amu, ani tady se k civilistům v kibucu militanti nedostali. Bezpečnostní četa jim zabránila v přístupu k domovům.

Na okraji kibucu však žilo i 25 dělníků z Thajska a Nepálu a ty si ozbrojenci vybrali jako druhotný cíl. Třiadvacet z nich zabili, zbylé dva unesli.

Do Nachal Oz přilétá vrtulník izraelské armády. Bezpečnostní jednotka kibucu spolu s týmem pohraniční policie tou dobou vede už více než dvouhodinovou bitvu proti teroristům. Přibližně od osmi hodin se nad lokalitou pohybuje izraelský dron typu Hermes 450 zvaný Zik.

Deník Jerusalem Post následně ve své analýze napsal, že v prvních hodinách války proti Hamásu hráli izraelští piloti, kteří létají s velkými bezpilotními stroji, klíčovou roli při identifikaci a sledování teroristů a při obraně státu. Stroje jsou vybaveny senzory a mají různé schopnosti, díky kterým je možné provádět sledování a nálety.

Členové bezpečnostního týmu mošavu Jated nacházejí ve skleníku čtyři agenty Hamásu a zajímají je.

Jde o příběh, který byl – viděno zpětně – v Izraeli často opakovaný. Drúzská (nábožensko-etnická komunita žijící v Libanonu, Izraeli a Sýrii) matka čtyř dětí Nasrín Júsefová pomohla zabránit krveprolití ve své komunitě na jižní hranici Gazy tím, že pomocí své rodné arabštiny přesvědčila teroristy, že jim dá peníze a propašuje je ven, zatímco shromažďovala důležité informace a předávala je IDF.

Bezpečnostní četa, síly IDF a vojenský vrtulník bojují proti desítkám teroristů v kibucu Kerem Šalom ležícího necelých 100 metrů od jižního cípu Gazy..

Deník The Times of Israel později zjistil, že do příchodu IDF dokázal desetičlenný tým civilní obrany kibucu zlikvidovat nejméně 20 teroristů Hamasu, dva členové týmu zemřeli.

O Kerem Šalom se v následujících měsících psalo několikrát v souvislosti s útoky na konvoje s humanitární pomocí.

Přibližně v tento čas teroristé ovládají policejní stanici ve městě Sderot. Na místě připravili o život celkem třicet lidí – policistů i civilistů.

V následujících dnech se o stanici vedly tuhé boje, které skončily až v pondělí 9. října. Izrael během odvetné akce neutralizoval 10 zabarikádovaných ozbrojenců Hamásu. Jelikož nebylo jisté, zda jde o finální počet, byla stanice okamžitě po dobití za pomoci buldozerů srovnána se zemí.

Na základny IDF, které obsadil Hamás, začínají přicházet posily. Vojenské jednotky po urputných bojích znovu získávají jednotlivá místa do svého držení.

Zhruba v tomto čase se to týkalo základen Zikim, Nachal Oz či základny Divize Gaza v Re’imu.

IDF poprvé oznamuje, že útočí na cíle v Pásmu Gazy.

Objevují se první kritické hlasy vyčítající vládě a vojenským strukturám, jak se taková hrůza mohla stát.

„Jedná se o kolosální selhání zpravodajských služeb Izraele. Země má jednu z nejrozsáhlejších a nejpropracovanějších zpravodajských sítí na Blízkém východě, a to jak domácích, tak zahraničních. Přesto se zdá, že dnes zaspala,“ píše například pro BBC odborník na bezpečnost Mark Gardner.

„Jsme ve válce,“ zveřejňuje na síti X premiér Benjamin Netanjahu. Jedná se o jeho první veřejné prohlášení od začátku útoku.

Silám IDF se stále nedaří systematicky dobývat zpět většinu komunit, ale do některých z nich se začínají dostávat malé týmy. V tomto čase zaznamenává armáda úspěchy v kibucech Nirim, Alumim a Mefalsim.

Odvetná operace Izraele dostává své jméno. Profil IDF na X oznámuje, že armáda bude civilisty bránit v rámci operace „Železné meče“.

Izraelská armáda se probojovává ke kibucům Sufa a Kfar Aza a mošavu Jachini.

Jednotky IDF příjíždějí do kibuců Be’eri, Re’im a Holit. V prvním jmenovaném případě to je více než tři a půl hodiny poté, co se ve vesnici rozšířila zpráva, že izraelští vojáci jsou již na místě.

Vojáci IDF začínají s osvobozováním kibucu Nir Jicchak.

Do kibucu Nir Oz přijíždějí první jednotky IDF. Pozdě. Kibuc již byl v podstatě prázdný, teroristé jej opustili a s sebou odvedli přes 70 rukojmích. Vojáci nacházejí desítky mrtvých.

Základna Erez, ležící nedaleko stejnojmenného hraničního přechodu do severní části Pásma Gazy, je plně v držení Izraelců.

Co víme zpětně: IDF útočila na kolony, které se u Erezu mnoha dírami v plotě valily zpátky do Gazy. „Byly to tuny a tuny otvorů v plotě a tisíce lidí ve všech typech vozidel, někteří s rukojmími a někteří bez nich,“ popsal pro Haaretz nejmenovaný velitel letectva. Piloti podle něj použili „obrovské“ množství munice.

Je jisté, že kde izraelská armáda použila letadla a vrtulníky, střelba z nich zabila i některá rukojmí. Alespoň o tom v médiích vypovídali vojáci. Izrael totiž údajně aktivoval tzv. Hannibalovu směrnici, která stanoví, že velitelé mají použít jakékoliv prostředky, aby zabránili případným únosům izraelských občanů. V červenci deník Haarec napsal, že velitelé IDF dali rozkaz střílet na vojáky, kteří byli zajati Hamásem, na třech různých místech. Odkázali se přitom právě na Hannibalovu směrnici.

Začíná platit válečný stav. Izraelský bezpečnostní kabinet to však oznámil až další den.

O většinu osídlených oblastí v blízkosti Gazy se bojovalo až do dalšího dne a teprve v neděli byla většina z nich plně osvobozena od teroristů. V průběhu sobotního odpoledne se povedlo alespoň evakuovat značnou část civilního obyvatelstva do bezpečí.

Jiným však již nikdo pomoci nedokázal. Datum 7. října 2023 se stalo osudným pro více než 1200 lidí, dalších přes 250 lidí bylo uneseno jako rukojmí. Údaje o počtu padlých Palestinců bojujících na straně Hamásu nejsou veřejně příliš dohledatelné, hebrejská televize Channel 12 na svém webu píše za první dny o čísle 1609.

Hamás přitom během svého řádění postupoval obzvláště brutálním způsobem. Úřad zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro sexuální násilí v konfliktech (OSRSG-SVC) na začátku března například zveřejnil zprávu, která uvádí, že panují „rozumné důvody se domnívat“, že militanti z Gazy se během 7. října při svém útoku na Izrael dopouštěli sexuálního násilí, včetně znásilnění nebo skupinových znásilnění nejméně na třech místech.

V týdnech po útocích a následné izraelské válce v Gaze se objevovala řada děsivých zpráv. Příběhy zahrnovaly např. tvrzení, že ozbrojenci jedné ženě uřízli prso a následně ji znásilnili nebo že jiné těhotné ženě vyřízli plod z těla. Výpovědi však nikdy nepřicházely z první ruky, jelikož oběti sexuálního násilí mohly být vzaty jako rukojmí nebo rovnou zabity.

Zároveň se ale o hrůzách útoku objevily i mnohé dezinformace. Nejznámějším takovým případem je zpráva o dvaceti dětech útlého věku, kterým měly být v Be’eri svázány ruce a následně byly upáleny za živa. Později se ovšem ukázala jako nepravdivá.

Dezinformace se ostatně staly dalším důležitým motivem celého konfliktu a Hamás okamžitě rozjel de facto druhou rovinu války – boj o interpretaci 7. října. Izraelská společnost Cyabra, která se zabývá průzkumem sociálních médií, zjistila, že den po útoku pocházel každý čtvrtý příspěvek o konfliktu na Facebooku, Instagramu, TikToku a X z falešných účtů nakloněných teroristickému hnutí.

Deník The New York Times zase na začátku loňského listopadu napsal, že konflikt se rychle mění ve světovou online válku. Její počátky jsou již v samotné interpretaci jejího začátku. Narativy, které falešné účty šířily, se do největší míry týkaly rukojmích – že Hamás je pověstný svou milosrdností a humánností vůči nim a že únosy izraelských občanů do Gazy byly nezbytné k zahájení jednání o propuštění palestinských vězňů odsouzených na doživotí v izraelských věznicích.

Informace tak hrají zcela zásadní roli a loňský 7. říjen je nutné si připomínat nejen jako pietu za vysokým počtem obětí a zničenými komunitami, ale i jako interpretační vodítko pro události, které za poslední rok následovaly.

Když v archivech hledáte zprávy o dění v Izraeli z pátku 6. října, dostanete docela obvyklý obrázek. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu se po víkendu chystal na návštěvu Prahy, psalo se o přestřelce mezi vojáky a Palestinci na okupovaném Západním břehu, v Negevské poušti začínal hudební festival pod širým nebem… Ne, žádný náznak toho, jak temná kapitola dějin se začne už za pár hodin psát.

Novináři z arabského listu Aš-Šark al-Avsat usazeného v Londýně později zrekonstruovali, že o tom, co se na sobotní ráno chystá, věděla do detailu jen hrstka lidí. Jahjá Sinvár – toho času šéf hnutí Hamás v Gaze, dnes stojící v čele celé organizace – se se svými plány svěřil jen třem nebo čtyřem klíčovým pobočníkům. Jen oni věděli, co přijde, kde a kdy. Ostatní členové a bojovníci teroristické organizace Hamás před samotným útokem netušili, nač jsou cvičeni.

Obvykle špičkově zorientované izraelské zpravodajské služby měly podle poznatků deníku The New York Times obrysy bojového plánu Hamásu předem k dispozici. Jenže jim nevěřily. Vojenští představitelé i zpravodajci jej považovali za příliš ambiciózní a obtížný na to, aby ho Hamás vůbec dokázal uskutečnit.

Přibližně čtyřicetistránkový dokument neobsahoval přesné datum, ale metody útoku popisoval velmi přesně. Stálo v něm, že na začátku akce bude zahájena palba raket, bezpilotní letouny vyřadí bezpečnostní kamery a automatické kulomety podél hranic a ozbrojenci se pak budou hromadně valit do Izraele na paraglidech, motocyklech a pěšky.

To vše se loni 7. října stalo.

Podcenění situace a varovných signálů potvrdil jen několik dní po izraelském útoku během rozhovoru pro Seznam Zprávy i Jonathan Rynhold, šéf oddělení politických studií izraelské Bar-Ilanovy univerzity. „Izraelská vojenská rozvědka se domnívala, že Hamás nemá zájem na eskalaci, protože vyjednával o navýšení množství pracovníků přicházejících do Izraele z Pásma Gazy. Byly důkazy o tom, že nějaký útok plánují, ale nebyly brány tak vážně, jak měly být,“ řekl.

Důsledky podcenění situace byly pro Izrael drtivé: 7. říjen se co do rozsahu řadí na čtvrté místo v žebříčku nejsmrtelnějších teroristických útoků vůbec.

Ten den, jakkoli jsme to v tu chvíli neviděli, rozfoukal požár událostí. Především stále se zrychlující cyklus útoků a odvetných opatření, který se rozšířil po celém Blízkém východě.

Izrael v odpovědi na násilí zahájil krvavou válku v Pásmu Gazy, kterou Hamás od roku 2007 řídí. Udeřil na spojence Hamásu – libanonský Hizballáh. Druhé straně přispěchal na pomoc Írán, v Rudém moři ochromují mezinárodní lodní dopravu Húthíové podporovaní Teheránem, na jejich pozice opakovaně útočily USA a Velká Británie. Evropské země i Spojené státy zaznamenaly růst antisemitismu, řada univerzit zažila blokády propalestinskými demonstranty…

Co dnes bezpečně víme o tom, jak to celé začalo? Vraťme se na začátek spirály.

Upozorňujeme, že časy jsou uvedeny v izraelském letním čase (GMT +3), v České republice tedy bylo vždy o hodinu méně.

Hamás odpaluje na Izrael první rakety.

Zpětně víme, že bylo vypuštěno asi 5000 raket cílených na území táhnoucí se od Beerševy na jihu Izraele přes Aškelon až po Tel Aviv a okolí – z toho 3000 v prvních čtyřech hodinách.

Rakety měly způsobit šok a zmatek a zároveň poskytnout krytí bojovníkům Hamásu – ti tak mohli za pomoci výbušnin a buldozerů prorazit hranici oddělující židovský stát a Pásmo Gazy. Ta byla silně opevněna – plot obsahoval nejen velké množství ostnatých drátů a betonu, ale vybaven byl i chytrými technologiemi.

Jak se Hamásu podařilo plot překonat, vykreslila analýza listu The Washington Post.

Hamás nejdříve pomocí komerčních bezpilotních letounů bombardoval izraelské pozorovací věže – tu sobotu jen velmi málo obsazené třemi pěšími prapory a jedním obrněným praporem. Část posádek byla odvolána řešit nepokoje na Západním břehu Jordánu, část měla volno díky (končícímu) svátku Sukot.

Izraelské obranné síly (IDF) o sobotách a židovských svátcích obvykle snižují síly a často posílají značný počet vojáků a velitelů na dovolenou domů. Ti velitelé IDF, kteří poblíž Gazy zůstali, měli povoleno zvát na základny své rodiny, v době útoku tak bylo naopak na těchto místech přítomno mnoho civilistů.

Nepřátelské drony se zaměřily i na komunikační infrastrukturu a zbraňové systémy podél hranice. Následně hnutí zahájilo raketovou palbu na Izrael a přes hranici přelétali bojovníci na motorizovaných paraglidech.

„Nejdůležitější části (kontrolního systému hranic, pozn. red.) byly ty nejpokročilejší. Ty, které poskytovaly indikátory a varování,“ řekl WP Matthew Levitt, ředitel protiteroristického programu ve Washingtonském institutu pro blízkovýchodní politiku. „Protože když předem nevidíte, že se někdo hromadně pohybuje u plotu, je to pořád jen plot. Velký plot, ale jen plot.“

„Klíčem bylo přemístit vybavení na místo plánovaných úderů v průběhu několika týdnů předem a pak ho ukrýt do budov nebo pod plachty,“ doplnil jej Michael E. O’Hanlon, vedoucí pracovník Brookingsova institutu, vysoce prestižního amerického think tanku.

Původní informace, které se v médiích opakovaly ještě v dalších měsících, hovořily o tom, že plot byl překonán na přibližně šedesátce míst. Až zpráva IDF z konce letošního srpna toto číslo upřesnila: Šlo o téměř dvojnásobek. Hovoří o 119 místech, kde militanti překročili hranici.

V jižním a středním Izraeli zní v reakci na rakety Hamásu sirény.

Do prvního kibucu infiltrují bojovníci Hamásu. Kisufim je osadou s přibližně třemi sty obyvateli.

Během útoku byli zabiti nejméně čtyři členové bezpečnostního týmu kibucu, čtyři další obyvatelé, šest thajských dělníků a osm izraelských vojáků, přičemž nejméně čtyři další osoby Hamás unesl a zavlekl do Pásma Gazy.

Do Izraele skrze díry v plotech ve velkém proudí motorky, nákladní automobily, pick-upy a další dopravní prostředky.

Celkem se za hranici Gazy dostalo podle listu The Jerusalem Post na 6000 ozbrojenců. 3800 z nich byli bojovníci elitní jednotky Nukhba, jejichž členy vybírají vysoce postavení představitelé Hamásu. Status dalších 2200 není dodnes známý, pravděpodobně šlo o civilisty z Gazy. Další tisícovka lidí pak na území Pásma obsluhovala odpalování raket.

Hamás se pokouší dostat do Izraele i po moři.

Jak později popsal deník Haaretz, hnutí cílilo na vojenskou výcvikovou základnu u kibucu Zikim. Izraelské námořnictvo však většině bojovníků Hamásu zabránilo v přistání. Podle dostupných informací jich proklouzlo pouze 11, a ti byli následně zabiti v přestřelce na pláži. Na ní našlo smrt i 19 civilistů, kteří tam byli na procházce.

Střelba je slyšet v kibucu Nirim. Asi čtyřicítka teroristů zároveň prolamuje plot na západě a východě kibucu Holit a během několika minut vydrancovala první dům.

V obou vesnicích bylo posléze hlášeno pět, resp. 15 mrtvých.

Teroristé zahajují útok na první vojenské cíle, napadají vojenské základny Izraele. Vojáci obsluhující tato stanoviště se okamžitě ocitají v boji proti silné početní přesile. Některým se přitom nedostává munice, jiní dlouhé hodiny hrdinně bojují a žádají o posily.

Modus operandi byl na všech základnách stejný: Hamás sabotoval sledovací systémy, ničil zbrojní sklady a narušoval komunikační sítě. Pozoruhodné je, že v mnoha případech přesně věděl, jak postupovat – kde jsou zbrojnice a kde cenná dokumentace.

Napadeno bylo také velitelství Divize Gaza (143. divize „Fire Fox“) v Re’imu a velitelství jejích dvou podřízených brigád. Teroristická invaze tak fakticky vyřadila z provozu tři sousední velitelství IDF.

Deník Haaretz zpětně upozornil, že hlavním cílem Hamásu bylo donutit IDF bránit své vlastní základny a zabránit tak jednotkám, aby vyrazily na pomoc napadeným sousedním civilním komunitám.

První fotografie po ofenzivě palestinských ozbrojenců:

Na sociálních sítích se objevují první záběry raket, které křižují nebe nad Izraelem. Videa ukazují například i hořící auta v ulicích.

Teroristé pronikají do Kibucu Sufa.

Zhruba třicítka jich stála proti pouhé šestici ozbrojených civilistů, kteří se starali o bezpečnost osady. Dokázali vydržet šest hodin – do příjezdu prvních jednotek IDF. Násilí ale nezastavili. Později zveřejněné záběry ukázali, jak militanti chodí od dveří ke dveřím a střílejí na všechno, co se hne.

Upozorňujeme, že přiložené video obsahuje násilí.

Bojovníci Hamásu pronikají do zatím největšího kibucu, více než tisícového Be’eri.

Dnes víme, že zde bylo zabito celkem 101 izraelských civilistů a 31 příslušníků bezpečnostních složek. Dvaatřicet lidí pak bylo odvlečeno jako rukojmí. IDF se kibuc podařilo osvobodit až další den večer, zabil přitom nejméně 100 gazanských ozbrojenců a 18 dalších zajal.

Izraelská armáda o měsíc později připustila, že na své misi osvobodit kibuc selhala.

Teroristé se dostávají do centra regionu, asi šestatřicetitisícového města Sderot. V ulicích se následně zapojují do přestřelek s izraelskou policií a civilisty.

Začíná útok, který se záhy stane symbolem pro celý 7. říjen 2023. Militanti útočí na účastníky festivalu Supernova (též pouze Nova) poblíž kibucu Re’im v Negevské poušti.

Na hudební party dorazilo na 3500 lidí, bohužel jen zlomek z nich zareagoval na to, že se rozezněly sirény, a místo opustil. Většina zůstala. Bojovníci Hamásu stříleli na každého. Účastníci – často mladí lidé – se ukrývali ve stromech a křovích v areálu. Někteří hráli mrtvé, ovšem ani to ve všech případech nepomohlo.

Teroristé po sobě zanechali 364 zavražděných, 40 dalších unesli.

K dnešnímu dni je stav následující: čtyři z unesených byli zachráněni, pět propuštěno, nalezeno bylo minimálně 13 těl.

Zpětně můžeme rovněž říct, že – izolovaně – byl útok na festival největším teroristickým útokem v dějinách židovského státu a největším útokem na hudební festival vůbec.

Všechna svědectví, která se objevila ve dnech po festivalu, naznačují, že areál, kde se akce konala, byl fakticky obklíčen. Cesty ven i dovnitř ozbrojenci zablokovali. Návštěvníci sice utíkali všemi směry, snažili se odjet, byli ale pořád na dostřel. Důkazem jsou rozpáraná auta na příjezdové cestě, která se nedostala přes silnou palbu.

A ještě jedno dodatečné zjištění: Festival byl terčem vůbec nejpočetnější skupiny útočníků na motorizovaných paraglidech.

Seznam Zprávy přibližně měsíc po útoku informovaly o tom, že jde o paraglidingové vybavení české společnosti Nirvana Systems. Její vlastník Pavel Březina na dotaz, jak se dostalo do rukou teroristů v telefonickém rozhovoru reagoval: „Netuším. Prodali jsme celkem 3500 paramotorů po světě a přes pět tisíc padáků. Asi chápete, že neznám všechny svoje zákazníky, dealera máme mimochodem i v Izraeli, také v Americe, Německu a celkem 42 zemích.“

Teroristé pronikají do dalšího města – více než třicetitisícového Ofakimu ležícího zhruba 20 kilometrů východně od hranic Pásma Gazy.

Dnes víme, že šo o jeden z nejvzdálenějších bodů, kam teroristé pronikli. Vzhledem k tomu, jak izraelská armáda pomalu reagovala na rozvíjející se hrůzu, chopili se obrany města místní policisté spolu s občany, kteří vlastnili zbraň. Mnozí šli proti těžce ozbrojeným militantům pouze s pistolemi v ruce, doložil NYT. V bitvě o Ofakim zahynulo 27 civilistů a 6 policistů.

„Rozsáhlý raketový útok na Izrael si vyžádal nejméně jednoho zraněného. Premiér Netanjahu kvůli němu svolává nejvýše postavené bezpečnostní činitele,“ informuje Česká tisková kancelář.

Rodiny z kibucu Nachal Oz informují pomocí aplikace WhatsApp své blízké, že jejich domovy napadali ozbrojenci z Hamásu. Teprve touto cestou se veřejnost dozvídá, že hlavní část útoku nespočívala v raketách odpalovaných z Gazy, nýbrž v pozemních komandech, která napadala města a vesnice v blízkosti Pásma.

Ve zprávě na místní skupině WhatsApp se psalo: „Teroristé poblíž kliniky, převlečení za vojáky.“

Samer al-Talalka, původem z beduínského města Hura, píše z ranní směny v líhni v kibucu Nir Am svým známým, že na něj střílejí ozbrojenci.

Později toho dne byl unesen do Gazy.

Příběh 24letého Talalky je jedním z nejkrutějších, vyvolal mimo jiné masivní vlnu kritiky IDF. Mladíkovi se podařilo v prosinci 2023 společně s dalšími dvěma muži ze zajetí utéct. Rukojmí, kteří se snažili zachránit, byli viditelně neozbrojení, bez košile a mávali provizorní bílou vlajkou. Takto narazili na složky IDF, které je však chybně považovaly za hrozbu a zabily je.

Teroristé unášejí tři vojáky ze základny Erez. Jednalo se o první únos, o kterém armáda věděla v reálném čase.

V prosinci 2023 list The Times of Israel informoval, že těla dvou z nich – devatenáctiletého Nika Beizera a stejně starého Rona Shermana – získaly jednotky IDF operující v Gaze a vrátily je rodinám. Osud třetího uneseného zůstává neznámý.

Hamás hodinu po začátku celé operace útočí na další hudební festival v oblasti. Psyducku, konaného asi jen dva kilometry od hranice z Gazou, se v tu chvíli účastní asi 100 lidí.

Někteří se pokusili utéct, jiní se schovávali. IDF dorazila a místo osvobodila až zhruba po deseti hodinách, zahynulo 17 lidí.

Pod náporem nepřátelských útočníků se ocitají kasárna vojáků základní služby u kibucu Zikim u severní hranice Pásma Gazy.

Bitva o kasárna trvala tři hodiny, padlo šest velitelů a jeden vojín. Podle majora IDF Aviho Jofefa, s nímž vedl rozhovor deník Jerusalem Post, lze boje na pláži Zikim a třech blízkých základnách IDF považovat za vzácné vítězství mezi mnoha chybami Izraelských obranných sil toho dne.

Devětapadesát minut od vstupu militantů Hamásu do prvního kibucu – Kisufim – je na místě armáda. Dorazili vojáci z pěchotní brigády Golani z blízké základny, krátce po nich také výsadková rota, která usmrtila desítky teroristů. Boje trvaly až několik hodin.

Současně zhruba v tomto čase vstupuje další oddíl teroristů do kibucu Nir Jicchak na severozápadě Negevské pouště.

Co víme dnes: Většina obyvatel kibucu se stačila uzamknout ve svých bezpečných místnostech. Bez přístupu k vodě, jídlu či k toaletám strávili více než 14 hodin, pak lokalitu vyčistila IDF. Do té doby ozbrojenci v Nir Jicchaku zabili dva členy bezpečnostního oddílu, který se staral o ochranu osady, další čtyři zmizeli a předpokládalo se, že je militanti unesli. Později se však díky analýze DNA podařilo čtveřici spojit s nalezenými pozůstatky, zahynuli už onu sobotu.

Ozbrojenci z Nir Jicchaku skutečně unesli sedm jiných osob. Dvě z nich kvůli rozsahu jejich zranění propustili ještě na hranici s Gazou, zbylé – pětičlennou rodinu – zavlekli do Pásma. Tři ženy (matka s dcerou a teta) se dostaly na svobodu v rámci izraelsko-palestinské výměny zajatců z 28. listopadu 2023. Dva muže pak IDF osvobodila během cílené mise v Rafáhu v únoru 2024.

Izraelské obranné síly oficiálně potvrzují, že ozbrojenci Hamásu vstoupili do jižního Izraele. Žádají obyvatele Sderotu a dalších měst, aby zůstali doma.

Devět po zuby ozbrojených teroristů s kalašnikovy vniká do mošavu (typ zemědělské osady) Jachini, nepočetní obránci mají k dispozici jen pistole.

V mošavu zemřelo sedm osob. Mezi nimi i Ilan Avraham – účastník festivalu Nova, jemuž se odtud podařilo spolu s manželkou Ayalou utéct. Skočili do auta a navzdory palbě prorazili blokádu Hamásu. Dojeli k Jachini, kde se schovali v betonovém bunkru poblíž vchodu do mošavu. Když dorazili teroristé i sem, Ilan z bunkru vystoupil, aby odlákal pozornost od skrývající se choti. Ta později popsala pro Times of Israel, že byl její muž osmnáct dní pohřešován, pak byly identifikovány jeho pozůstatky.

V izraelských médiích kolují informace, že do židovského státu pronikli ozbrojenci z Pásma Gazy, informuje ČTK.

Ve stejný okamžik tuto zprávu na sociální síti X potvrzuje i izraelské ministerstvo zahraničí. „Z Pásma Gazy proniklo na izraelské území několik teroristů. Obyvatelé v okolí Pásma Gazy byli vyzváni, aby zůstali ve svých domovech,“ stojí ve výzvě.

Na internetu se v tuto chvíli objevuje desetiminutová nahrávka Muhammada Dífa, toho času vůdce ozbrojeného křídla Hamásu, ve které oznamuje zahájení operace nazvané „Bouře al-Aksá“ (v některém překladu též „Potopa al-Aksá“). Název je odvozen od jména mešity na chrámové hoře v Jeruzalémě. Říká v něm mimo jiné, že teď už „nepřítel pochopí, že doba jeho řádění bez odpovědnosti za své činy skončila. (…) Tohle je den největší bitvy, která ukončí poslední okupaci na zemi.“

Díf ve vzkazu vyzývá izraelské Araby, aby se chopili zbraní, a vybízí k bojům také Araby na izraelských hranicích. Ve videu rovněž prohlašuje, že v sobotu brzy ráno bylo na Izrael vypáleno 5000 raket.

Informace o počtu raket se posléze ukázala jako v zásadě pravdivá s tím rozdílem, že během rána, tedy prvních čtyř hodin útoku, se jednalo o tři pětiny z tohoto čísla. Na jejich odpalování se podílela tisícovka teroristů.

Samotná osoba Muhammada Dífa stojí za krátkou zmínku: Izraeli roky unikal a údajně existovaly pouze tři jeho veřejně známé fotky. Přežil sedm izraelských pokusů o atentát. Dne 1. srpna 2024 izraelská armáda oznámila, že Díf byl v červenci 2024 zabit při náletu na jihu Pásma Gazy.

K jižní bráně kibucu Re’im přijíždí asi 50 teroristů. Začíná přestřelka s místním bezpečnostním oddílem.

Do kibucu Re’im přijíždí přibližně třicítka mladých lidí, kteří utekli z festivalu Nova. Ukrývají se v malém protibombovém krytu poblíž autobusové zastávky.

List Haaretz později zrekonstruoval, že se jeden z mladíků pokusil i odtud teroristům utéct, zastřelili ho. Ostatní zůstali. Teroristé dovnitř házeli granáty, některé se mladým lidem v krytu povedlo chytit a hodit zpět, přesto byli téměř všichni uvnitř zavražděni. A kdo ne, byl pravděpodobně unesen.

Podobný osud potkal i další lidi, kteří se ukrývali v některém z malých krytů v areálu kibucu.

Bezpečnostní tým kibucu Be’eri rezidentům naléhavě vzkazuje: „Uvnitř kibucu jsou oběti. Zůstaňte zavření ve svých bezpečných místnostech!“

Na světových zpravodajských serverech se objevuje informace o prvním mrtvém.

„Izraelci v celé zemi se dnes ráno probudili do šabatu, když se ozvaly sirény a Hamás na ně z Gazy vypálil rakety,“ informuje IDF na svém profilu na síti X. „Budeme se bránit.“

Teroristé prorážejí plot a vnikají na základnu Divize Gaza u města Re’im, kde svádějí boj s hrstkou vojáků: příslušníky průzkumné jednotky a důstojníky bojové podpory.

V hlavním městě Jeruzalémě jsou po raketovém útoku, který dopadl na zalesněné kopce na západním okraji města, aktivovány sirény.

Teroristé prolamují hlavní bránu kibucu Re’im a vstupují do něj. Nejprve útočí na obytné prostory thajských dělníků; čtyři z nich byli unesli.

Izrael vyhlašuje válečnou pohotovost a aktivuje své záložníky. Úřady hovoří o reakci na raketové útoky.

Bojovníci Hamásu vnikají na základnu IDF Urim hlouběji ve vnitrozemí.

Přesné informace o počtu padlých izraelských vojáků a vojaček na tomto místě dodnes neznáme. Úřad Vysokého komisaře OSN pro lidská práva ve své podrobné zprávě o událostech ze 7. října, která byla publikována letos v červenci, souhrnně uvádí, že v ten den na napadených základnách zahynulo celkem 314 příslušníků ozbrojených sil.

Webová stránka Israel War Database, která obsahuje nejnovější údaje o počtech zabitých a zraněných a další fakta o válce, ve stručném shrnutí popisuje pokus o záchranu posádky v Urimu. „V 6:30 se ženská jednotka sboru pro bojový sběr informací dozvěděla, že na nedaleké základně Urim probíhá přestřelka. Rychle navlékly bojovou výstroj a vyrazily na pomoc kamarádům. Rozdělily se na tři skupiny a provedly obkličovací manévr tím, že obešly teroristy ze dvou stran základny. Když dorazily na místo, zjistily, že vojáci ve velíně byli zmasakrováni. Útok přežili jen čtyři vojáci ze základny. Jedna z vojákyň, teprve 19letá seržantka Adi Grumanová, padla poté, co teroristé mezi vojáky hodili granáty.“

Izrael oznamuje, že zahájil protiofenzivní operace proti Hamásu.

Izraelští vojáci z brigády Golani společně s příslušníky pohraniční policie odrážejí nájezdníky u kibucu Nir Am. Ten leží jen dva kilometry od hranic Pásma Gazy a jeho bezpečnostní oddíl se od brzkého rána zuřivě brání vpádu ozbrojenců.

BBC později uvedla, že se Nir Am stala jednou z mála osad poblíž Gazy, která se vyhnula většímu počtu obětí. Za hrdinu Nir Amu, zachránce svého kibucu – komunity čítající asi 400 lidí – byl označen především šestačtyřicetiletý Adam, vysloužilý voják speciálních sil, který organizoval odpor.

„V sobotu v 6:30 mě vymrštil z postele zvuk střelby. Vzal jsem si pistoli, oblečení, neprůstřelnou vestu, cigarety.“ Připojili se k němu další civilisté, prakticky všichni bez zkušeností. „Začali jsme zabíjet každého, kdo přišel k plotu,“ popsal pro BBC. Společně bojovali tři až pět hodin – Adam si nebyl úplně jistý. Pak nastal zdánlivý klid. „Mysleli jsme si, že už je všechno v pořádku, ale pak přišla druhá vlna, mezi osmi až deseti teroristy s kulomety a raketomety… Byli blízko, 10 až 15 metrů. Běžel jsem k nim, zastavil se, střílel…“

Kibuc ochránilo i to, že jedna z raket Hamásu vyřadila elektřinu a zablokovala zavřenou hlavní bránu. A dále, že další posily teroristů odrazily o kousek dál vojáci IDF.

Operativcům Hamásu se podařilo proniknout jen do líhně kibucu, kde zabili jednoho dělníka a druhého unesli. Šlo o Samera al-Talalku, jehož příběh jsme popsali u času 7:20.

Druhou izraelskou obětí se pak stal voják, který zalehl granát, aby zachránil svou jednotku.

Mimo kibuc, na přilehlých polích, postříleli ozbrojenci jedenáct mužů z Gazy, příslušníky široké palestinské rodiny, která pro kibuc po několik desetiletí pracovala.

„U bojovníků Hamásu, kteří byli poblíž zabiti, jsme našli mapy kibucu, které přesně ukazovaly, kdo kde žil, kolik osob je v každé rodině, jejich věk a další důležité informace. Domníváme se, že rodina, která pro nás pracovala, mohla být donucena poskytnout tyto informace…,“ uvedl Noam Rodman, člen bezpečnostního vedení Nir Amu. I tak v osudný den přišli dělníci do práce. Ozbrojenci je neušetřili.

Asi 20 teroristů vstupuje do kibucu Alumim s přibližně 450 obyvateli.

Podobně jako v Nir Amu, ani tady se k civilistům v kibucu militanti nedostali. Bezpečnostní četa jim zabránila v přístupu k domovům.

Na okraji kibucu však žilo i 25 dělníků z Thajska a Nepálu a ty si ozbrojenci vybrali jako druhotný cíl. Třiadvacet z nich zabili, zbylé dva unesli.

Do Nachal Oz přilétá vrtulník izraelské armády. Bezpečnostní jednotka kibucu spolu s týmem pohraniční policie tou dobou vede už více než dvouhodinovou bitvu proti teroristům. Přibližně od osmi hodin se nad lokalitou pohybuje izraelský dron typu Hermes 450 zvaný Zik.

Deník Jerusalem Post následně ve své analýze napsal, že v prvních hodinách války proti Hamásu hráli izraelští piloti, kteří létají s velkými bezpilotními stroji, klíčovou roli při identifikaci a sledování teroristů a při obraně státu. Stroje jsou vybaveny senzory a mají různé schopnosti, díky kterým je možné provádět sledování a nálety.

Členové bezpečnostního týmu mošavu Jated nacházejí ve skleníku čtyři agenty Hamásu a zajímají je.

Jde o příběh, který byl – viděno zpětně – v Izraeli často opakovaný. Drúzská (nábožensko-etnická komunita žijící v Libanonu, Izraeli a Sýrii) matka čtyř dětí Nasrín Júsefová pomohla zabránit krveprolití ve své komunitě na jižní hranici Gazy tím, že pomocí své rodné arabštiny přesvědčila teroristy, že jim dá peníze a propašuje je ven, zatímco shromažďovala důležité informace a předávala je IDF.

Bezpečnostní četa, síly IDF a vojenský vrtulník bojují proti desítkám teroristů v kibucu Kerem Šalom ležícího necelých 100 metrů od jižního cípu Gazy..

Deník The Times of Israel později zjistil, že do příchodu IDF dokázal desetičlenný tým civilní obrany kibucu zlikvidovat nejméně 20 teroristů Hamasu, dva členové týmu zemřeli.

O Kerem Šalom se v následujících měsících psalo několikrát v souvislosti s útoky na konvoje s humanitární pomocí.

Přibližně v tento čas teroristé ovládají policejní stanici ve městě Sderot. Na místě připravili o život celkem třicet lidí – policistů i civilistů.

V následujících dnech se o stanici vedly tuhé boje, které skončily až v pondělí 9. října. Izrael během odvetné akce neutralizoval 10 zabarikádovaných ozbrojenců Hamásu. Jelikož nebylo jisté, zda jde o finální počet, byla stanice okamžitě po dobití za pomoci buldozerů srovnána se zemí.

Na základny IDF, které obsadil Hamás, začínají přicházet posily. Vojenské jednotky po urputných bojích znovu získávají jednotlivá místa do svého držení.

Zhruba v tomto čase se to týkalo základen Zikim, Nachal Oz či základny Divize Gaza v Re’imu.

IDF poprvé oznamuje, že útočí na cíle v Pásmu Gazy.

Objevují se první kritické hlasy vyčítající vládě a vojenským strukturám, jak se taková hrůza mohla stát.

„Jedná se o kolosální selhání zpravodajských služeb Izraele. Země má jednu z nejrozsáhlejších a nejpropracovanějších zpravodajských sítí na Blízkém východě, a to jak domácích, tak zahraničních. Přesto se zdá, že dnes zaspala,“ píše například pro BBC odborník na bezpečnost Mark Gardner.

„Jsme ve válce,“ zveřejňuje na síti X premiér Benjamin Netanjahu. Jedná se o jeho první veřejné prohlášení od začátku útoku.

Silám IDF se stále nedaří systematicky dobývat zpět většinu komunit, ale do některých z nich se začínají dostávat malé týmy. V tomto čase zaznamenává armáda úspěchy v kibucech Nirim, Alumim a Mefalsim.

Odvetná operace Izraele dostává své jméno. Profil IDF na X oznámuje, že armáda bude civilisty bránit v rámci operace „Železné meče“.

Izraelská armáda se probojovává ke kibucům Sufa a Kfar Aza a mošavu Jachini.

Jednotky IDF příjíždějí do kibuců Be’eri, Re’im a Holit. V prvním jmenovaném případě to je více než tři a půl hodiny poté, co se ve vesnici rozšířila zpráva, že izraelští vojáci jsou již na místě.

Vojáci IDF začínají s osvobozováním kibucu Nir Jicchak.

Do kibucu Nir Oz přijíždějí první jednotky IDF. Pozdě. Kibuc již byl v podstatě prázdný, teroristé jej opustili a s sebou odvedli přes 70 rukojmích. Vojáci nacházejí desítky mrtvých.

Základna Erez, ležící nedaleko stejnojmenného hraničního přechodu do severní části Pásma Gazy, je plně v držení Izraelců.

Co víme zpětně: IDF útočila na kolony, které se u Erezu mnoha dírami v plotě valily zpátky do Gazy. „Byly to tuny a tuny otvorů v plotě a tisíce lidí ve všech typech vozidel, někteří s rukojmími a někteří bez nich,“ popsal pro Haaretz nejmenovaný velitel letectva. Piloti podle něj použili „obrovské“ množství munice.

Je jisté, že kde izraelská armáda použila letadla a vrtulníky, střelba z nich zabila i některá rukojmí. Alespoň o tom v médiích vypovídali vojáci. Izrael totiž údajně aktivoval tzv. Hannibalovu směrnici, která stanoví, že velitelé mají použít jakékoliv prostředky, aby zabránili případným únosům izraelských občanů. V červenci deník Haarec napsal, že velitelé IDF dali rozkaz střílet na vojáky, kteří byli zajati Hamásem, na třech různých místech. Odkázali se přitom právě na Hannibalovu směrnici.

Začíná platit válečný stav. Izraelský bezpečnostní kabinet to však oznámil až další den.

O většinu osídlených oblastí v blízkosti Gazy se bojovalo až do dalšího dne a teprve v neděli byla většina z nich plně osvobozena od teroristů. V průběhu sobotního odpoledne se povedlo alespoň evakuovat značnou část civilního obyvatelstva do bezpečí.

Jiným však již nikdo pomoci nedokázal. Datum 7. října 2023 se stalo osudným pro více než 1200 lidí, dalších přes 250 lidí bylo uneseno jako rukojmí. Údaje o počtu padlých Palestinců bojujících na straně Hamásu nejsou veřejně příliš dohledatelné, hebrejská televize Channel 12 na svém webu píše za první dny o čísle 1609.

Hamás přitom během svého řádění postupoval obzvláště brutálním způsobem. Úřad zvláštního zástupce generálního tajemníka OSN pro sexuální násilí v konfliktech (OSRSG-SVC) na začátku března například zveřejnil zprávu, která uvádí, že panují „rozumné důvody se domnívat“, že militanti z Gazy se během 7. října při svém útoku na Izrael dopouštěli sexuálního násilí, včetně znásilnění nebo skupinových znásilnění nejméně na třech místech.

V týdnech po útocích a následné izraelské válce v Gaze se objevovala řada děsivých zpráv. Příběhy zahrnovaly např. tvrzení, že ozbrojenci jedné ženě uřízli prso a následně ji znásilnili nebo že jiné těhotné ženě vyřízli plod z těla. Výpovědi však nikdy nepřicházely z první ruky, jelikož oběti sexuálního násilí mohly být vzaty jako rukojmí nebo rovnou zabity.

Zároveň se ale o hrůzách útoku objevily i mnohé dezinformace. Nejznámějším takovým případem je zpráva o dvaceti dětech útlého věku, kterým měly být v Be’eri svázány ruce a následně byly upáleny za živa. Později se ovšem ukázala jako nepravdivá.

Dezinformace se ostatně staly dalším důležitým motivem celého konfliktu a Hamás okamžitě rozjel de facto druhou rovinu války – boj o interpretaci 7. října. Izraelská společnost Cyabra, která se zabývá průzkumem sociálních médií, zjistila, že den po útoku pocházel každý čtvrtý příspěvek o konfliktu na Facebooku, Instagramu, TikToku a X z falešných účtů nakloněných teroristickému hnutí.

Deník The New York Times zase na začátku loňského listopadu napsal, že konflikt se rychle mění ve světovou online válku. Její počátky jsou již v samotné interpretaci jejího začátku. Narativy, které falešné účty šířily, se do největší míry týkaly rukojmích – že Hamás je pověstný svou milosrdností a humánností vůči nim a že únosy izraelských občanů do Gazy byly nezbytné k zahájení jednání o propuštění palestinských vězňů odsouzených na doživotí v izraelských věznicích.

Informace tak hrají zcela zásadní roli a loňský 7. říjen je nutné si připomínat nejen jako pietu za vysokým počtem obětí a zničenými komunitami, ale i jako interpretační vodítko pro události, které za poslední rok následovaly.