Britové volí až do čtvrteční 23. hodiny středoevropského letního času členy nového parlamentu. Přes 46 milionů voličů může vybírat celkem 650 poslanců. Volí se v jednomandátových obvodech, při čemž vítěz získává mandát.

Favoritem na výhru jsou levicoví labouristé pod vedením Keira Starmera. Strana by po 14 letech mohla ukončit éru konzervativních vlád, jíž dominovaly debaty o dvou klíčových referendech: o nezávislosti Skotska a vystoupení země z Evropské unie, tzv. brexitu.

Kromě dvou tradičně nejsilnějších stran podle očekávání dosáhnou na větší počet mandátů i liberální demokraté. Křesla v Dolní sněmovny by mohla získat i pravicově populistická strana Reform UK, zelení a regionální strany ve Walesu, Skotsku a Severním Irsku.

Vítězství labouristů se předpokládá po celou dobu ode dne, kdy konzervativní premiér Rishi Sunak konání voleb koncem května oznámil.

„Odstup, který průzkumy dlouhodobě ukazují, je obrovský. Aby se to změnilo, labouristická kampaň by musela úplně implodovat nebo by musel vyjít najevo nějaký skandál,“ upozornil tehdy pro Seznam Zprávy expert na Británii Jan Váška z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

A žádná taková imploze nenastala.

Dokonce ani Sunak jako by si možnost výhry nepřipouštěl a v závěru kampaně už tolik nevaroval před labouristickým vítězstvím, ale před „supervětšinou“ dosud největší opoziční strany.

„Je čas zastavit labouristickou supervětšinu, která by znamenala vyšší daně po zbytek vašeho života,“ burcoval lídr konzervativců v den voleb. Už předtím Sunak varoval, že labouristé by v takovém případě nikdo nekontroloval a nikomu by se nemuseli zodpovídat.

Starmer oponoval, že výraznější většina „znamená, že si můžeme vyhrnout rukávy a začít se změnou, kterou potřebujeme“. Za nejdůležitější označil ekonomický růst a utváření bohatství. „Myslím, že to byla Achillova pata posledních 13 let,“ řekl tento týden s odkazem na dlouhé období konzervativní vlády.

Kromě únavy z dlouho trvající vlády konzervativcům škodil i vzestup pravicově populistické strany Reform UK, jejímž lídrem je jeden z vůdců kampaně za vystoupení Británie z Evropské unie Nigel Farage (více zde).

Některé průzkumy tak vládní straně předvídaly jen něco přes 100 z 650 mandátů v Dolní směnovně. To by pro konzervativce znamenalo debakl historických rozměrů.

Labouristům přisuzovaly nejméně 430 mandátů. Podle deníku The Guardian tak měli šanci na nejvýraznější parlamentní většinu, jakou kterákoli britská strana získala od roku 1832. Tehdy došlo k významnému rozšíření volebního práva.

List považuje za „ohromné vítězství“, pokud labouristé získají v parlamentu už o 80 až 179 mandátů víc než druhá partaj v pořadí. Strana „by tak relativně snadno prosadila v Dolní sněmovně hodně zákonů“, píše The Guardian. Při menší většině by Starmer mohl mít potíže některé části svého programu přes poslance protlačit.

Naopak výraznější většina by znamenala, že se Starmer zapíše do historie. Během jediného volebního období by dokázal stranu od rekordní porážky dovést k rekordní výhře, která by překonala i mezi labouristy dodnes legendární vítězství Tonyho Blaira z roku 1997. Veškeré návrhy zákonů by pak nový premiér podle deníku prosazoval „s lehkostí“.

List ale zároveň upozorňuje na úskalí tak velkého úspěchu. „Většina těchto rozměrů by znamenala, že labouristé seskládali tak širokou koalici voličů – nejvíce proimigrační i nejvíce protiimigrační, například – že by byla opravdu výzva udržet všechny své poslance šťastné,“ píše politická zpravodajka deníku The Guardian Aletha Aduová.

Britové volí až do čtvrteční 23. hodiny středoevropského letního času členy nového parlamentu. Přes 46 milionů voličů může vybírat celkem 650 poslanců. Volí se v jednomandátových obvodech, při čemž vítěz získává mandát.

Favoritem na výhru jsou levicoví labouristé pod vedením Keira Starmera. Strana by po 14 letech mohla ukončit éru konzervativních vlád, jíž dominovaly debaty o dvou klíčových referendech: o nezávislosti Skotska a vystoupení země z Evropské unie, tzv. brexitu.

Kromě dvou tradičně nejsilnějších stran podle očekávání dosáhnou na větší počet mandátů i liberální demokraté. Křesla v Dolní sněmovny by mohla získat i pravicově populistická strana Reform UK, zelení a regionální strany ve Walesu, Skotsku a Severním Irsku.

Vítězství labouristů se předpokládá po celou dobu ode dne, kdy konzervativní premiér Rishi Sunak konání voleb koncem května oznámil.

„Odstup, který průzkumy dlouhodobě ukazují, je obrovský. Aby se to změnilo, labouristická kampaň by musela úplně implodovat nebo by musel vyjít najevo nějaký skandál,“ upozornil tehdy pro Seznam Zprávy expert na Británii Jan Váška z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

A žádná taková imploze nenastala.

Dokonce ani Sunak jako by si možnost výhry nepřipouštěl a v závěru kampaně už tolik nevaroval před labouristickým vítězstvím, ale před „supervětšinou“ dosud největší opoziční strany.

„Je čas zastavit labouristickou supervětšinu, která by znamenala vyšší daně po zbytek vašeho života,“ burcoval lídr konzervativců v den voleb. Už předtím Sunak varoval, že labouristé by v takovém případě nikdo nekontroloval a nikomu by se nemuseli zodpovídat.

Starmer oponoval, že výraznější většina „znamená, že si můžeme vyhrnout rukávy a začít se změnou, kterou potřebujeme“. Za nejdůležitější označil ekonomický růst a utváření bohatství. „Myslím, že to byla Achillova pata posledních 13 let,“ řekl tento týden s odkazem na dlouhé období konzervativní vlády.

Kromě únavy z dlouho trvající vlády konzervativcům škodil i vzestup pravicově populistické strany Reform UK, jejímž lídrem je jeden z vůdců kampaně za vystoupení Británie z Evropské unie Nigel Farage (více zde).

Některé průzkumy tak vládní straně předvídaly jen něco přes 100 z 650 mandátů v Dolní směnovně. To by pro konzervativce znamenalo debakl historických rozměrů.

Labouristům přisuzovaly nejméně 430 mandátů. Podle deníku The Guardian tak měli šanci na nejvýraznější parlamentní většinu, jakou kterákoli britská strana získala od roku 1832. Tehdy došlo k významnému rozšíření volebního práva.

List považuje za „ohromné vítězství“, pokud labouristé získají v parlamentu už o 80 až 179 mandátů víc než druhá partaj v pořadí. Strana „by tak relativně snadno prosadila v Dolní sněmovně hodně zákonů“, píše The Guardian. Při menší většině by Starmer mohl mít potíže některé části svého programu přes poslance protlačit.

Naopak výraznější většina by znamenala, že se Starmer zapíše do historie. Během jediného volebního období by dokázal stranu od rekordní porážky dovést k rekordní výhře, která by překonala i mezi labouristy dodnes legendární vítězství Tonyho Blaira z roku 1997. Veškeré návrhy zákonů by pak nový premiér podle deníku prosazoval „s lehkostí“.

List ale zároveň upozorňuje na úskalí tak velkého úspěchu. „Většina těchto rozměrů by znamenala, že labouristé seskládali tak širokou koalici voličů – nejvíce proimigrační i nejvíce protiimigrační, například – že by byla opravdu výzva udržet všechny své poslance šťastné,“ píše politická zpravodajka deníku The Guardian Aletha Aduová.