Stává se pomalu zvykem, že jakýmsi symbolickým vrcholem kampaně v předvečer samotných voleb se stávají televizní „superdebaty“. V nich mezi sebou obvykle diskutují političtí lídři, kteří v daných volbách nekandidují, ale zato umějí mluvit hodně nahlas a ve svých stranách zastávají vysoké, ne-li rovnou nejvyšší celostátní pozice.

Česká televize uspořádala ve čtvrtek večer zase jednu takovou superdebatu, do níž měli politici kandidující ve víkendových volbách dokonce zakázán vstup a kterou postihlo několik různých potíží na několika úrovních.

„Superdebata“ měla být původně věnována souvislostem a vztahům mezi krajskou a celostátní úrovní politiky. Což by bylo dobré téma, byť spíše pro klidnější dobu, než je předvečer krajských voleb. A možná spíš pro akademiky a experty než pro vysoké představitele stran snažící se vybičovat pár hodin před otevřením volebních místností emoce na maximum.

Tento celkem bohulibý dramaturgický záměr však zhatily povodně, které se nakonec staly jediným tématem debaty. Což o to, v klidnější době a s klidnějšími účastníky by se i na krizové situaci daly demonstrovat vztahy krajské a centrální správy. Vzhledem k době a účastníkům se však debata scvrkla na vládní vysvětlování či obhajobu postupů v krizovém řízení a opoziční kritiku a opakování osvědčených tezí.

Nicméně – dobrou zprávou o české politické kultuře je, že opoziční představitelé využívali přímo povodňového neštěstí k těžbě politických bodů jen velmi omezeně. Jako by si uvědomovali, že by to působilo nepatřičně, případně že v podobné situaci se mohou ocitnout kdykoli sami.

Mírně komickým důsledkem bylo, že opoziční politici se snažili roubovat na určené a moderátorkou pečlivě udržované téma povodní obecnou kritiku vládních kroků. Takže Tomio Okamura trval na tom, že vláda musí zvýšit kvůli povodňovým škodám schodek rozpočtu jen proto, že poslala moc peněz na Ukrajinu. Kateřina Konečná by ráda viděla jako důsledek povodní daňovou reformu, protože dnešní daňový systém je nespravedlivý. A Alena Schillerová, která zastupovala hnutí ANO, dávala na odiv své kroky po ničivém vládním tornádu a vinila vládu z nedostatečné přímé pomoci jednotlivým lidem. Témata související s krajskou politikou byla odsouzena k zapomnění.

Debata byla poznamenána i tím, že ji premiér Petr Fiala a šéf ANO Andrej Babiš jako hlavní představitelé celostátního politického střetu nevyhodnotili jako hodnou účasti. Zatímco Babiš za sebe vyslal alespoň jednu ze tří nejvýraznějších tváří hnutí, Alenu Schillerovou, Fialovu ODS zastupoval nevýrazný a veřejně málo známý šéf senátorského klubu Zdeněk Nytra, který v konkurenci tří ministrů z koaličních stran a nastartovaných šéfů menších opozičních uskupení zcela zapadl.

Kuriozitou byla účast Jaromíra Soukupa jako reprezentanta hnutí Přísaha. Přísaha jako malý politický subjekt narazila na problém, že všichni její představitelé teď někam kandidují (šéf Robert Šlachta chce být senátor), takže podle pravidel do debaty nemohli. Soukupův „kamarádský“ záskok sliboval – vzhledem k moderátorské škole TV Barrandov – pozoruhodný zážitek, je ale třeba uznat, že se udržel na uzdě a předvedl zcela standardní, možná až nevýrazný výkon.

Celkovým výsledkem byly skoro dvě hodiny diskuze, která před volbami, jež se mohou silně dotknout různých zásadních témat po celé zemi, podrobně rozebrala reakci na katastrofu, která postihla malou část země. To není zlehčování dopadů povodní, které jsou v postižených oblastech ničivé a jistě budou mít i své celostátní dopady. Jen všechna pestrost krajských témat, specifika jednotlivých regionů i jejich vztahy s centrální mocí zůstaly v „superdebatě“ zcela opominuty.

A to je škoda, protože drtivé většině voličů, které zajímá především rozvoj jejich regionu, nedala tato diskuze před dnešními a zítřejšími volbami žádnou nápovědu.

Přesto má smysl ke krajským volbám jít, což snad bylo v předvolebním období patrné z jiných komunikačních kanálů a diskuzních formátů. Tak šťastnou ruku.

Stává se pomalu zvykem, že jakýmsi symbolickým vrcholem kampaně v předvečer samotných voleb se stávají televizní „superdebaty“. V nich mezi sebou obvykle diskutují političtí lídři, kteří v daných volbách nekandidují, ale zato umějí mluvit hodně nahlas a ve svých stranách zastávají vysoké, ne-li rovnou nejvyšší celostátní pozice.

Česká televize uspořádala ve čtvrtek večer zase jednu takovou superdebatu, do níž měli politici kandidující ve víkendových volbách dokonce zakázán vstup a kterou postihlo několik různých potíží na několika úrovních.

„Superdebata“ měla být původně věnována souvislostem a vztahům mezi krajskou a celostátní úrovní politiky. Což by bylo dobré téma, byť spíše pro klidnější dobu, než je předvečer krajských voleb. A možná spíš pro akademiky a experty než pro vysoké představitele stran snažící se vybičovat pár hodin před otevřením volebních místností emoce na maximum.

Tento celkem bohulibý dramaturgický záměr však zhatily povodně, které se nakonec staly jediným tématem debaty. Což o to, v klidnější době a s klidnějšími účastníky by se i na krizové situaci daly demonstrovat vztahy krajské a centrální správy. Vzhledem k době a účastníkům se však debata scvrkla na vládní vysvětlování či obhajobu postupů v krizovém řízení a opoziční kritiku a opakování osvědčených tezí.

Nicméně – dobrou zprávou o české politické kultuře je, že opoziční představitelé využívali přímo povodňového neštěstí k těžbě politických bodů jen velmi omezeně. Jako by si uvědomovali, že by to působilo nepatřičně, případně že v podobné situaci se mohou ocitnout kdykoli sami.

Mírně komickým důsledkem bylo, že opoziční politici se snažili roubovat na určené a moderátorkou pečlivě udržované téma povodní obecnou kritiku vládních kroků. Takže Tomio Okamura trval na tom, že vláda musí zvýšit kvůli povodňovým škodám schodek rozpočtu jen proto, že poslala moc peněz na Ukrajinu. Kateřina Konečná by ráda viděla jako důsledek povodní daňovou reformu, protože dnešní daňový systém je nespravedlivý. A Alena Schillerová, která zastupovala hnutí ANO, dávala na odiv své kroky po ničivém vládním tornádu a vinila vládu z nedostatečné přímé pomoci jednotlivým lidem. Témata související s krajskou politikou byla odsouzena k zapomnění.

Debata byla poznamenána i tím, že ji premiér Petr Fiala a šéf ANO Andrej Babiš jako hlavní představitelé celostátního politického střetu nevyhodnotili jako hodnou účasti. Zatímco Babiš za sebe vyslal alespoň jednu ze tří nejvýraznějších tváří hnutí, Alenu Schillerovou, Fialovu ODS zastupoval nevýrazný a veřejně málo známý šéf senátorského klubu Zdeněk Nytra, který v konkurenci tří ministrů z koaličních stran a nastartovaných šéfů menších opozičních uskupení zcela zapadl.

Kuriozitou byla účast Jaromíra Soukupa jako reprezentanta hnutí Přísaha. Přísaha jako malý politický subjekt narazila na problém, že všichni její představitelé teď někam kandidují (šéf Robert Šlachta chce být senátor), takže podle pravidel do debaty nemohli. Soukupův „kamarádský“ záskok sliboval – vzhledem k moderátorské škole TV Barrandov – pozoruhodný zážitek, je ale třeba uznat, že se udržel na uzdě a předvedl zcela standardní, možná až nevýrazný výkon.

Celkovým výsledkem byly skoro dvě hodiny diskuze, která před volbami, jež se mohou silně dotknout různých zásadních témat po celé zemi, podrobně rozebrala reakci na katastrofu, která postihla malou část země. To není zlehčování dopadů povodní, které jsou v postižených oblastech ničivé a jistě budou mít i své celostátní dopady. Jen všechna pestrost krajských témat, specifika jednotlivých regionů i jejich vztahy s centrální mocí zůstaly v „superdebatě“ zcela opominuty.

A to je škoda, protože drtivé většině voličů, které zajímá především rozvoj jejich regionu, nedala tato diskuze před dnešními a zítřejšími volbami žádnou nápovědu.

Přesto má smysl ke krajským volbám jít, což snad bylo v předvolebním období patrné z jiných komunikačních kanálů a diskuzních formátů. Tak šťastnou ruku.