„Ve dvou následujících týdnech uznáme palestinský stát,“ prohlásila po oznámení výsledků francouzských parlamentních voleb poslankyně Mathilde Panotová.

Politička zvolená v departementu Val-de-Marne už v prvním kole v barvách krajně levicového hnutí Nepoddajná Francie (LFI) sloužila dosud jako předsedkyně stranického poslaneckého klubu. Její výrok odpovídá programu strany, která slíbila uznání Palestiny krátce po teroristickém útoku ze 7. října.

Navzdory vítězství levicové koalice, v níž hrála LFI zásadní roli, je výrok poslankyně poněkud předčasný. Ani jeden z velkých bloků – levicový, středový a nacionalistický – nemá v Národním shromáždění většinu a v tuto chvíli není vůbec jisté, kdo Francii povládne. Možných scénářů je vícero, některé z nich přitom s podílem Nepoddajné Francie na vládě nepočítají.

Válka v Gaze se ve Francii stala důležitým volebním tématem už v kampani pro evropské volby. Nepoddajná Francie na ní prakticky postavila svou kampaň před červnovými volbami do Evropského parlamentu s cílem přitáhnout k volebním urnám mladé lidi přistěhovaleckého původu žijící na předměstích.

Jednou z postav, na které LFI vsadila, je mladá právnička a franko-palestinská aktivistka Rima Hassanová, jež figurovala na sedmém místě kandidátky. Po masové demonstraci pořádané na podporu Palestiny byla Hassanová a výše zmíněná Panotová předvolána na policii, jež obě ženy vyslechla kvůli podezření na omlouvání terorismu.

Nejmenovaný komunistický politik serveru FranceInfo dokonce řekl, že Rima Hassanová je faktickou jedničkou kandidátky LFI, i když formálně jí byla dosavadní europoslankyně Manon Aubryová. „Je to pro ni dost ponižující,“ poznamenal.

V programu LFI před evropskými volbami se psalo o „zločinecké Netanjahuově politice vůči Palestincům“, zmínka o dvoustátním řešení konfliktu ale vymizela. Hassanová mluví o jednom státu pro dva národy, další politici Nepoddajné Francie ale odkazují na dřívější pozici: „Je zřejmé, že jsme pro dvoustátní řešení,“ řekl Kévin Vercin, další z kandidátů do Evropského parlamentu.

Politici Nepoddajné Francie během posledních měsíců chodili podporovat studenty demonstrující za příměří, ne všem se ale takřka stoprocentní zaměření kampaně na Gazu pozdávalo. Část straníků, jako je například François Ruffin nebo i Manon Aubryová, by se raději soustředila na boj proti ekonomickým nerovnostem, kupní sílu a další témata.

Ostatně válka v Gaze není ani tématem, které by volby rozhodlo – podle průzkumu agentury Harris Interactive jen sedm procent Francouzů uvedlo, že by je válka přiměla jít k evropským volbám. Ve starostech, které obyvatelé země mají, je toto téma až na 19. místě, tedy daleko za kupní silou nebo zaměstnaností.

Špatnou volbu šéfa strany Jeana-Luca Mélenchona ostatně potvrdily i výsledky – Nepoddajná Francie skončila až na čtvrtém místě se ziskem devíti europoslaneckých křesel, v evropských volbách ale na rozdíl od těch parlamentních kandidovala samostatně.

Strana (a také Mélenchon osobně) během kampaně čelila obviněním z antisemitismu od svých soupeřů, včetně prezidenta Emmanuela Macrona.

To ale židovský historik a autor knihy Levice a Židé Robert Hirsch nepovažuje za správné: „LFI není stranou s antisemitským programem, jejíž členové by šířili nenávist k Židům,“ domnívá se. Zmiňuje ale také některé „úlety“, jako je odmítání straníků označit útoky Hamásu ze 7. října za teroristické. Strana sice opakovala, že závažnost útoku nijak nesnižuje, ale dává přednost tomu je označovat za válečný zločin.

Vloni v říjnu pak Mélenchon o šéfce parlamentu Yaël Braunové-Pivetové řekl, že „táboří v Tel Avivu“. Politička byla tehdy na návštěvě Izraele, aby mu vyjádřila solidaritu. Vzhledem k jejímu židovskému původu je výraz „tábor“ připomínající koncentrační tábory dost nešťastný.

O měsíc později vznikla další debata poté, co se LFI odmítla zúčastnit pochodu proti antisemitismu. Důvodem byl fakt, že na něj přijdou i zástupci krajně pravicového Národního sdružení, tedy strany, v níž figurují stoupenci válečného kolaboranstkého Pétainova režimu i jeden bývalý člen SS. „Scházejí se přátelé nepodmíněné podpory masakru,“ okomentoval tehdy pochod Mélenchon.

„Kdykoliv se povede bitva proti rasismu, budu tam,“ odráží Mélenchon obvinění z antisemitismu, která zřejmě stojí za značným poklesem jeho popularity.

„Ve dvou následujících týdnech uznáme palestinský stát,“ prohlásila po oznámení výsledků francouzských parlamentních voleb poslankyně Mathilde Panotová.

Politička zvolená v departementu Val-de-Marne už v prvním kole v barvách krajně levicového hnutí Nepoddajná Francie (LFI) sloužila dosud jako předsedkyně stranického poslaneckého klubu. Její výrok odpovídá programu strany, která slíbila uznání Palestiny krátce po teroristickém útoku ze 7. října.

Navzdory vítězství levicové koalice, v níž hrála LFI zásadní roli, je výrok poslankyně poněkud předčasný. Ani jeden z velkých bloků – levicový, středový a nacionalistický – nemá v Národním shromáždění většinu a v tuto chvíli není vůbec jisté, kdo Francii povládne. Možných scénářů je vícero, některé z nich přitom s podílem Nepoddajné Francie na vládě nepočítají.

Válka v Gaze se ve Francii stala důležitým volebním tématem už v kampani pro evropské volby. Nepoddajná Francie na ní prakticky postavila svou kampaň před červnovými volbami do Evropského parlamentu s cílem přitáhnout k volebním urnám mladé lidi přistěhovaleckého původu žijící na předměstích.

Jednou z postav, na které LFI vsadila, je mladá právnička a franko-palestinská aktivistka Rima Hassanová, jež figurovala na sedmém místě kandidátky. Po masové demonstraci pořádané na podporu Palestiny byla Hassanová a výše zmíněná Panotová předvolána na policii, jež obě ženy vyslechla kvůli podezření na omlouvání terorismu.

Nejmenovaný komunistický politik serveru FranceInfo dokonce řekl, že Rima Hassanová je faktickou jedničkou kandidátky LFI, i když formálně jí byla dosavadní europoslankyně Manon Aubryová. „Je to pro ni dost ponižující,“ poznamenal.

V programu LFI před evropskými volbami se psalo o „zločinecké Netanjahuově politice vůči Palestincům“, zmínka o dvoustátním řešení konfliktu ale vymizela. Hassanová mluví o jednom státu pro dva národy, další politici Nepoddajné Francie ale odkazují na dřívější pozici: „Je zřejmé, že jsme pro dvoustátní řešení,“ řekl Kévin Vercin, další z kandidátů do Evropského parlamentu.

Politici Nepoddajné Francie během posledních měsíců chodili podporovat studenty demonstrující za příměří, ne všem se ale takřka stoprocentní zaměření kampaně na Gazu pozdávalo. Část straníků, jako je například François Ruffin nebo i Manon Aubryová, by se raději soustředila na boj proti ekonomickým nerovnostem, kupní sílu a další témata.

Ostatně válka v Gaze není ani tématem, které by volby rozhodlo – podle průzkumu agentury Harris Interactive jen sedm procent Francouzů uvedlo, že by je válka přiměla jít k evropským volbám. Ve starostech, které obyvatelé země mají, je toto téma až na 19. místě, tedy daleko za kupní silou nebo zaměstnaností.

Špatnou volbu šéfa strany Jeana-Luca Mélenchona ostatně potvrdily i výsledky – Nepoddajná Francie skončila až na čtvrtém místě se ziskem devíti europoslaneckých křesel, v evropských volbách ale na rozdíl od těch parlamentních kandidovala samostatně.

Strana (a také Mélenchon osobně) během kampaně čelila obviněním z antisemitismu od svých soupeřů, včetně prezidenta Emmanuela Macrona.

To ale židovský historik a autor knihy Levice a Židé Robert Hirsch nepovažuje za správné: „LFI není stranou s antisemitským programem, jejíž členové by šířili nenávist k Židům,“ domnívá se. Zmiňuje ale také některé „úlety“, jako je odmítání straníků označit útoky Hamásu ze 7. října za teroristické. Strana sice opakovala, že závažnost útoku nijak nesnižuje, ale dává přednost tomu je označovat za válečný zločin.

Vloni v říjnu pak Mélenchon o šéfce parlamentu Yaël Braunové-Pivetové řekl, že „táboří v Tel Avivu“. Politička byla tehdy na návštěvě Izraele, aby mu vyjádřila solidaritu. Vzhledem k jejímu židovskému původu je výraz „tábor“ připomínající koncentrační tábory dost nešťastný.

O měsíc později vznikla další debata poté, co se LFI odmítla zúčastnit pochodu proti antisemitismu. Důvodem byl fakt, že na něj přijdou i zástupci krajně pravicového Národního sdružení, tedy strany, v níž figurují stoupenci válečného kolaboranstkého Pétainova režimu i jeden bývalý člen SS. „Scházejí se přátelé nepodmíněné podpory masakru,“ okomentoval tehdy pochod Mélenchon.

„Kdykoliv se povede bitva proti rasismu, budu tam,“ odráží Mélenchon obvinění z antisemitismu, která zřejmě stojí za značným poklesem jeho popularity.