Téma lidské neviditelnosti nakousl už v roce 1897 britský spisovatel H. G. Wells, a to v dnes už klasickém sci-fi románu Neviditelný muž. Hlavní postava v příběhu díky séru zprůhlední buňky tak, že ohýbají světlo. Nápad se dočkal i několika filmových adaptací a po více než století to dokonce vypadá, že jsou lidé o krok blíže této technologii i v reálném světě. A žádné unikátní sérum ani nepotřebují.

Vědci ze Stanfordovy univerzity dokázali nově zprůhlednit kůži i svaly zvířat, použili na to obyčejné žluté potravinářské barvivo, které je například v chipsech, hořčici i sladkostech.

Proces je navíc vratný – po umytí se kůži vrátí přirozená barva. A také opakovatelný. Zatím jej však aplikovali jen lokálně na částech těl a netestovali na lidech. Věří ale, že techniku by využili i v lékařské diagnostice při hledání různých zranění, sledování poruch trávení, či dokonce pro odhalení rakoviny.

Použité žluté barvivo nese označení tartrazin. Britští badatelé v rámci první studie nanášeli roztok z něj na břicho myši. Přes její kůži potom byla jasně viditelná játra, střeva a močový měchýř. Aplikování na hlavu jiného hlodavce zase umožnila sledovat mozkové tepny.

Výsledky zkoumání v září publikovali v uznávaném časopise Science. Barvivo podle nich v sérii experimentů po smíchání s vodou prokázalo schopnost měnit lom světla a uvnitř tkáně pak i snížit jeho rozptyl, což paprskům umožňuje proniknout hlouběji. Kůže i svaly se potom, co se do nich roztok po několika minutách rozpustí, stávají na několik minut transparentní.

Obvyklé přitom barvivo funguje opačně – čím více se přidá, tím méně paprsků skrz projde. Jako když do vody přidáme inkoust.

Zdaleka nejslibnější je pro vědce možnost diagnózy hlubokých nádorů bez invazivní operace. Stačilo by vyšetřit pacientovy tkáně. Šéf výzkumu Guosong Hong také říká, že nová technika může snížit bolestivost odběrů krve, protože usnadní lokalizaci žil pod kůží.

Průhlednost tkání je v současnosti omezena jen hloubkou, do které barvivo proniká. To by ale mohlo podle badatelů vyřešit injekční zavedení pod kůži, a zbývá tak zjistit, zda by použití tímto způsobem bylo bezpečné.

Téma lidské neviditelnosti nakousl už v roce 1897 britský spisovatel H. G. Wells, a to v dnes už klasickém sci-fi románu Neviditelný muž. Hlavní postava v příběhu díky séru zprůhlední buňky tak, že ohýbají světlo. Nápad se dočkal i několika filmových adaptací a po více než století to dokonce vypadá, že jsou lidé o krok blíže této technologii i v reálném světě. A žádné unikátní sérum ani nepotřebují.

Vědci ze Stanfordovy univerzity dokázali nově zprůhlednit kůži i svaly zvířat, použili na to obyčejné žluté potravinářské barvivo, které je například v chipsech, hořčici i sladkostech.

Proces je navíc vratný – po umytí se kůži vrátí přirozená barva. A také opakovatelný. Zatím jej však aplikovali jen lokálně na částech těl a netestovali na lidech. Věří ale, že techniku by využili i v lékařské diagnostice při hledání různých zranění, sledování poruch trávení, či dokonce pro odhalení rakoviny.

Použité žluté barvivo nese označení tartrazin. Britští badatelé v rámci první studie nanášeli roztok z něj na břicho myši. Přes její kůži potom byla jasně viditelná játra, střeva a močový měchýř. Aplikování na hlavu jiného hlodavce zase umožnila sledovat mozkové tepny.

Výsledky zkoumání v září publikovali v uznávaném časopise Science. Barvivo podle nich v sérii experimentů po smíchání s vodou prokázalo schopnost měnit lom světla a uvnitř tkáně pak i snížit jeho rozptyl, což paprskům umožňuje proniknout hlouběji. Kůže i svaly se potom, co se do nich roztok po několika minutách rozpustí, stávají na několik minut transparentní.

Obvyklé přitom barvivo funguje opačně – čím více se přidá, tím méně paprsků skrz projde. Jako když do vody přidáme inkoust.

Zdaleka nejslibnější je pro vědce možnost diagnózy hlubokých nádorů bez invazivní operace. Stačilo by vyšetřit pacientovy tkáně. Šéf výzkumu Guosong Hong také říká, že nová technika může snížit bolestivost odběrů krve, protože usnadní lokalizaci žil pod kůží.

Průhlednost tkání je v současnosti omezena jen hloubkou, do které barvivo proniká. To by ale mohlo podle badatelů vyřešit injekční zavedení pod kůži, a zbývá tak zjistit, zda by použití tímto způsobem bylo bezpečné.