Umělá inteligence mění svět mnoha způsoby. Některé jsou zjevné, jiné spíše nenápadné. Právě v těch méně okatých přitom patří Češi ke světové špičce. Pro to, aby uměla společnost nové nástroje zodpovědně využít, je ale potřeba, aby se povědomí o umělé inteligenci zvýšilo.

Kromě odborníků přímo na strojové učení budou totiž potřeba lidé, kteří vědí, jak tyto novinky uplatnit v různých kontextech, organizacích a oborech. I proto pražská iniciativa prg.ai pořádá Dny AI, sérii akcí po celém Česku. Nejen o plánovaných akcích jsme se bavili s ředitelem prg.ai Lukášem Kačenou.

Poslední dobou je veřejnosti nejvíc na očích generativní umělá inteligence. Je to takový ten maskot, kterého všichni znají, ChatGPT, generování obrázků a tak. Vy jste ale začínali už v roce 2019, tedy před tou současnou vlnou zájmu. Které oblasti AI výzkumu byly před současnou vlnou důležité?

Když jsem do prg.ai nastoupil v roce 2022, bylo to těsně před touhle změnou paradigmatu. Sledoval jsem, jak se mění zájem veřejnosti, ale i veřejné správy a firem. Všichni se najednou umělou inteligencí začali více zabývat.

Předtím se ani řada odborníků neshodla na termínu „AI“ (artificial intelligence, umělá inteligence, pozn. red.), mluvili častěji o strojovém učení. I to je jeden z našich úkolů, ukázat veřejnosti, že umělá inteligence není jen generativní AI.

V Praze je třeba docela rozvinutý ekosystém „strojového vnímání“ (machine perception) a jeho podkategorie, „počítačové vidění“ (computer vision). Profesor Jiří Matas je v tomto oboru kapacitou nejen na evropské, ale dokonce světové úrovni. Počítačové vidění už je velmi zralá technologie.

Tyto metody umožňují strojům reagovat na to, co se ve světě reálně děje. Když vyjíždíte z placeného parkoviště a závora se vám sama zvedne, je to díky počítačovému vidění. Automat na základě obrazu z kamery přečetl vaši SPZ. Na stejném principu funguje i kontrola toho, zda mají auta zaplaceno pouliční parkování.

Další obor, ve kterém Češi vynikají, je zpracování přirozeného jazyka. To je technologie, na které jsou založené třeba překladače. Třeba český překladač Lindat byl jeden čas výrazně lepší než populární překladač od Google.

Další tradičnější podobou umělé inteligence je automatické plánování a optimalizace. To má celou řadu uplatnění v průmyslu. Ale třeba i robotický vysavač si musí rozvrhnout, jak postupovat při vysávání místnosti.

Roboti se částečně také řadí do oblasti AI…

Ano, tam se střetává ten fyzický svět s virtuálním. Musíte rotoby naučit vnímat okolní svět a dát jim „mozek“, aby věděli, co mají dělat a kdy to mají dělat. To je také oblast, ve které jsou Češi úspěšní.

Řada lidí má ale u umělé inteligence dojem, že veškeré inovace pocházejí od gigantů jako Google, Microsoft, OpenAI, Meta nebo třeba Anthropic. Ti si můžou dovolit vyvíjet velké modely. Jak jim v tom může konkurovat začínající česká firma?

Nyní se opravdu nejvíc mluví o těch velkých jazykových modelech a jejich vývoj táhnou tyto velké firmy. Tam je jasné, že nám, tedy Česku i Evropě, ten rychlík ujíždí. Panuje tady obava, že si velcí hráči rozdělí trh mezi sebe.

Část expertů říká, že budoucnost bude postavena právě na těchto velkých jazykových modelech. Že díky nim vzniknou tzv. agenti, kteří budou moci vykonávat čím dál více práce, budeme s nimi spolupracovat apod.

Pak jsou tady ale jiní experti, kteří si představují jinou budoucnost. Umělá inteligence není jen ta generativní AI. Třeba v oblastech, jako je zdravotnictví, hledání nových léků a sloučenin, biotech průmysl… Tam nemusí generativní AI hrát tak velkou roli. A podobných příkladů je celá řada. To klasické strojové učení má velké množství uplatnění v různých odvětvích, všude, kde je potřeba zpracovat velké množství dat. To znamená, že ten vlak nám ještě ujet nemusel.

Tedy že je tu příležitost pro praktické a specializované zapojení AI v různých oblastech.

My máme program pro studenty – prg.ai Minor – a v jeho rámci chodíme do konkrétních českých firem, aby studenti viděli tyhle aspekty. Minulý týden jsme například byli v Apify, což je česká firma, ale nezaměřuje se na český trh, většinu zákazníků mají v zahraničí. To je mimochodem případ řady českých AI startupů, jsou od začátku globální, protože jen v Česku by se neuživily.

Apify používá umělou inteligenci při ukládání webových stránek, tzv. web scraping. Třeba Evropská komise pomocí jejich nástroje sleduje, jestli obchodníci nepodvádějí se slevami. AI je tu jen jedna z technologií, která jim pomáhá nabídnout lepší výsledek. Jsou díky tomu celosvětově úspěšní.

Takže klíč k úspěchu může být v hledání unikátních způsobů, jak AI zapojit do konkrétní praxe, jak ty nové možnosti zužitkovat.

Máme obecně dvě možnosti. Najít nějakou velmi úzce vymezenou specializaci, niku, a vyvíjet nástroje, které nikdo jiný moc nedělá. Třeba firma Rossum zpracovává pomocí AI faktury, je to opět globální firma, na světě má jen pár konkurentů.

Druhá možnost je zkombinovat obory, třeba smíchat AI s biotech nebo s uměním. A také je možné, že ten současný trend velkých jazykových modelů nebude ta jediná cesta, že se ukáže, že malé specializované modely jsou lepší. Rozhodně je na co se zaměřit, a nemusíme naříkat, že nám ujel vlak. On nám tedy opravdu ujíždí, ale pořád ještě je prostor najít cestu, kterou se vydat.

Pořádáte Dny AI, které jsou zaměřené na veřejnost. Jaké jsou vaše cíle?

Chceme ukázat, že umělá inteligence se bude dotýkat celé řady oborů. Vlastně není obor, který by AI nebyl zasažený. Je potřeba, aby si to lidé uvědomili. Chceme ukázat tu šíři, a také, že má Česko celou řadu odborníků. V médiích se opakuje pořád dokola pár jmen, a my chceme ukázat, co mohou nabídnout české univerzity, firmy, neziskovky, veřejný sektor atd. Chceme, aby si lidé mohli AI osahat.

Jaké jsou časté omyly, které si lidé mohou opravit díky té bezprostřední zkušeností?

Část lidí si pořád myslí, že třeba ChatGPT je zdrojem informací. Nechápou, že stroj si může vymýšlet, že si ten program může vymyslet něco, co neexistuje. Umělá inteligence není všeználek. Je potřeba znát omezení a chápat, jak ty nástroje fungují. V tom myslím lidé stále tápou.

Je důležité mít správná očekávání a správné zadání. Umět zadávat prompty (instrukce pro generativní AI, pozn.red.) může být shodné s uměním delegovat práci. Musím správně sdělit, co chci, proč to chci a jak má vypadat výstup. Když je kvalitní zadání, tak je kvalitní i výstup. Samozřejmě jej stejně musím doladit, zkontrolovat, teprve pak jej použít.

Myslíte, že se kvůli nástupu AI bude muset zásadně proměnit vzdělávání?

Jsou tu dva aspekty. Tím prvním je vzdělávání AI odborníků. To je důležité, pokud chceme jako země patřit mezi lídry v oboru. Druhým aspektem je vzdělávání široké veřejnosti, příprava populace na dobu umělé inteligence. Nejde jen o to učit lidi pracovat s těmi nástroji, i když to je samozřejmě taky důležité.

Potřebujeme ale, aby lidé chápali základy a principy fungování umělé inteligence. Nemyslím tím technické detaily, ale pochopení v hrubých obrysech. Lidé dnes také do detailu nerozumí fungování internetových protokolů, ale obecně chápou, jak internet funguje a co od něj čekat. Víme také ze školy, jak funguje elektřina, aspoň ty základy, nesahat na dráty, k čemu jsou elektrárny a podobně.

To samé budeme potřebovat i u umělé inteligence. Abychom si nevytvářeli falešné domněnky. Abychom chápali, z jakých dat umělá inteligence připravuje výsledky.

Firmy i státní správa začínají více a více zapojovat AI, ale k tomu potřebují lidi, kteří patří mezi ty poučenější, kteří jsou o krok dál než ostatní. Jsou dobrým prostředníkem mezi tou vlastní organizací a dodavatelem řešení. Část lidí zkrátka bude muset mít kromě své odbornosti i nějaké pokročilé povědomí o AI nástrojích, aby je mohli smysluplně poptávat a využít.

Jak můžou firmy nebo organizace tyto „nadšence“ povzbudit?

Letošní Dny AI pořádáme nejen v Praze, ale ve více než 20 městech Česka. Děláme to proto, že chceme povzbudit lidi i organizace, aby se umělou inteligencí více zabývali. Tím, že spolupracujeme s inovačními centry jednotlivých krajů, se nám daří zažehávat ohýnky AI aktivit po celé republice.

Pořád zdůrazňujeme, ve firmách i na ministerstvech, že AI nepřijde shora. Zapojení umělé inteligence přijde zdola, od jednotlivců. Každý z nás může být iniciátorem v rámci svého týmu. Není to tak, že přijde generální ředitel a zavede AI systém. Každý člověk potřebuje pochopit, k čemu může AI použít. Právě s tím se snažíme  – i prostřednictvím akcí jako Dny AI – pomoci.

Umělá inteligence mění svět mnoha způsoby. Některé jsou zjevné, jiné spíše nenápadné. Právě v těch méně okatých přitom patří Češi ke světové špičce. Pro to, aby uměla společnost nové nástroje zodpovědně využít, je ale potřeba, aby se povědomí o umělé inteligenci zvýšilo.

Kromě odborníků přímo na strojové učení budou totiž potřeba lidé, kteří vědí, jak tyto novinky uplatnit v různých kontextech, organizacích a oborech. I proto pražská iniciativa prg.ai pořádá Dny AI, sérii akcí po celém Česku. Nejen o plánovaných akcích jsme se bavili s ředitelem prg.ai Lukášem Kačenou.

Poslední dobou je veřejnosti nejvíc na očích generativní umělá inteligence. Je to takový ten maskot, kterého všichni znají, ChatGPT, generování obrázků a tak. Vy jste ale začínali už v roce 2019, tedy před tou současnou vlnou zájmu. Které oblasti AI výzkumu byly před současnou vlnou důležité?

Když jsem do prg.ai nastoupil v roce 2022, bylo to těsně před touhle změnou paradigmatu. Sledoval jsem, jak se mění zájem veřejnosti, ale i veřejné správy a firem. Všichni se najednou umělou inteligencí začali více zabývat.

Předtím se ani řada odborníků neshodla na termínu „AI“ (artificial intelligence, umělá inteligence, pozn. red.), mluvili častěji o strojovém učení. I to je jeden z našich úkolů, ukázat veřejnosti, že umělá inteligence není jen generativní AI.

V Praze je třeba docela rozvinutý ekosystém „strojového vnímání“ (machine perception) a jeho podkategorie, „počítačové vidění“ (computer vision). Profesor Jiří Matas je v tomto oboru kapacitou nejen na evropské, ale dokonce světové úrovni. Počítačové vidění už je velmi zralá technologie.

Tyto metody umožňují strojům reagovat na to, co se ve světě reálně děje. Když vyjíždíte z placeného parkoviště a závora se vám sama zvedne, je to díky počítačovému vidění. Automat na základě obrazu z kamery přečetl vaši SPZ. Na stejném principu funguje i kontrola toho, zda mají auta zaplaceno pouliční parkování.

Další obor, ve kterém Češi vynikají, je zpracování přirozeného jazyka. To je technologie, na které jsou založené třeba překladače. Třeba český překladač Lindat byl jeden čas výrazně lepší než populární překladač od Google.

Další tradičnější podobou umělé inteligence je automatické plánování a optimalizace. To má celou řadu uplatnění v průmyslu. Ale třeba i robotický vysavač si musí rozvrhnout, jak postupovat při vysávání místnosti.

Roboti se částečně také řadí do oblasti AI…

Ano, tam se střetává ten fyzický svět s virtuálním. Musíte rotoby naučit vnímat okolní svět a dát jim „mozek“, aby věděli, co mají dělat a kdy to mají dělat. To je také oblast, ve které jsou Češi úspěšní.

Řada lidí má ale u umělé inteligence dojem, že veškeré inovace pocházejí od gigantů jako Google, Microsoft, OpenAI, Meta nebo třeba Anthropic. Ti si můžou dovolit vyvíjet velké modely. Jak jim v tom může konkurovat začínající česká firma?

Nyní se opravdu nejvíc mluví o těch velkých jazykových modelech a jejich vývoj táhnou tyto velké firmy. Tam je jasné, že nám, tedy Česku i Evropě, ten rychlík ujíždí. Panuje tady obava, že si velcí hráči rozdělí trh mezi sebe.

Část expertů říká, že budoucnost bude postavena právě na těchto velkých jazykových modelech. Že díky nim vzniknou tzv. agenti, kteří budou moci vykonávat čím dál více práce, budeme s nimi spolupracovat apod.

Pak jsou tady ale jiní experti, kteří si představují jinou budoucnost. Umělá inteligence není jen ta generativní AI. Třeba v oblastech, jako je zdravotnictví, hledání nových léků a sloučenin, biotech průmysl… Tam nemusí generativní AI hrát tak velkou roli. A podobných příkladů je celá řada. To klasické strojové učení má velké množství uplatnění v různých odvětvích, všude, kde je potřeba zpracovat velké množství dat. To znamená, že ten vlak nám ještě ujet nemusel.

Tedy že je tu příležitost pro praktické a specializované zapojení AI v různých oblastech.

My máme program pro studenty – prg.ai Minor – a v jeho rámci chodíme do konkrétních českých firem, aby studenti viděli tyhle aspekty. Minulý týden jsme například byli v Apify, což je česká firma, ale nezaměřuje se na český trh, většinu zákazníků mají v zahraničí. To je mimochodem případ řady českých AI startupů, jsou od začátku globální, protože jen v Česku by se neuživily.

Apify používá umělou inteligenci při ukládání webových stránek, tzv. web scraping. Třeba Evropská komise pomocí jejich nástroje sleduje, jestli obchodníci nepodvádějí se slevami. AI je tu jen jedna z technologií, která jim pomáhá nabídnout lepší výsledek. Jsou díky tomu celosvětově úspěšní.

Takže klíč k úspěchu může být v hledání unikátních způsobů, jak AI zapojit do konkrétní praxe, jak ty nové možnosti zužitkovat.

Máme obecně dvě možnosti. Najít nějakou velmi úzce vymezenou specializaci, niku, a vyvíjet nástroje, které nikdo jiný moc nedělá. Třeba firma Rossum zpracovává pomocí AI faktury, je to opět globální firma, na světě má jen pár konkurentů.

Druhá možnost je zkombinovat obory, třeba smíchat AI s biotech nebo s uměním. A také je možné, že ten současný trend velkých jazykových modelů nebude ta jediná cesta, že se ukáže, že malé specializované modely jsou lepší. Rozhodně je na co se zaměřit, a nemusíme naříkat, že nám ujel vlak. On nám tedy opravdu ujíždí, ale pořád ještě je prostor najít cestu, kterou se vydat.

Pořádáte Dny AI, které jsou zaměřené na veřejnost. Jaké jsou vaše cíle?

Chceme ukázat, že umělá inteligence se bude dotýkat celé řady oborů. Vlastně není obor, který by AI nebyl zasažený. Je potřeba, aby si to lidé uvědomili. Chceme ukázat tu šíři, a také, že má Česko celou řadu odborníků. V médiích se opakuje pořád dokola pár jmen, a my chceme ukázat, co mohou nabídnout české univerzity, firmy, neziskovky, veřejný sektor atd. Chceme, aby si lidé mohli AI osahat.

Jaké jsou časté omyly, které si lidé mohou opravit díky té bezprostřední zkušeností?

Část lidí si pořád myslí, že třeba ChatGPT je zdrojem informací. Nechápou, že stroj si může vymýšlet, že si ten program může vymyslet něco, co neexistuje. Umělá inteligence není všeználek. Je potřeba znát omezení a chápat, jak ty nástroje fungují. V tom myslím lidé stále tápou.

Je důležité mít správná očekávání a správné zadání. Umět zadávat prompty (instrukce pro generativní AI, pozn.red.) může být shodné s uměním delegovat práci. Musím správně sdělit, co chci, proč to chci a jak má vypadat výstup. Když je kvalitní zadání, tak je kvalitní i výstup. Samozřejmě jej stejně musím doladit, zkontrolovat, teprve pak jej použít.

Myslíte, že se kvůli nástupu AI bude muset zásadně proměnit vzdělávání?

Jsou tu dva aspekty. Tím prvním je vzdělávání AI odborníků. To je důležité, pokud chceme jako země patřit mezi lídry v oboru. Druhým aspektem je vzdělávání široké veřejnosti, příprava populace na dobu umělé inteligence. Nejde jen o to učit lidi pracovat s těmi nástroji, i když to je samozřejmě taky důležité.

Potřebujeme ale, aby lidé chápali základy a principy fungování umělé inteligence. Nemyslím tím technické detaily, ale pochopení v hrubých obrysech. Lidé dnes také do detailu nerozumí fungování internetových protokolů, ale obecně chápou, jak internet funguje a co od něj čekat. Víme také ze školy, jak funguje elektřina, aspoň ty základy, nesahat na dráty, k čemu jsou elektrárny a podobně.

To samé budeme potřebovat i u umělé inteligence. Abychom si nevytvářeli falešné domněnky. Abychom chápali, z jakých dat umělá inteligence připravuje výsledky.

Firmy i státní správa začínají více a více zapojovat AI, ale k tomu potřebují lidi, kteří patří mezi ty poučenější, kteří jsou o krok dál než ostatní. Jsou dobrým prostředníkem mezi tou vlastní organizací a dodavatelem řešení. Část lidí zkrátka bude muset mít kromě své odbornosti i nějaké pokročilé povědomí o AI nástrojích, aby je mohli smysluplně poptávat a využít.

Jak můžou firmy nebo organizace tyto „nadšence“ povzbudit?

Letošní Dny AI pořádáme nejen v Praze, ale ve více než 20 městech Česka. Děláme to proto, že chceme povzbudit lidi i organizace, aby se umělou inteligencí více zabývali. Tím, že spolupracujeme s inovačními centry jednotlivých krajů, se nám daří zažehávat ohýnky AI aktivit po celé republice.

Pořád zdůrazňujeme, ve firmách i na ministerstvech, že AI nepřijde shora. Zapojení umělé inteligence přijde zdola, od jednotlivců. Každý z nás může být iniciátorem v rámci svého týmu. Není to tak, že přijde generální ředitel a zavede AI systém. Každý člověk potřebuje pochopit, k čemu může AI použít. Právě s tím se snažíme  – i prostřednictvím akcí jako Dny AI – pomoci.