K prvnímu utkání v Davis Cupu nastoupil Rafael Nadal na brněnském výstavišti. Se sedmnáctiletým nadaným tenistou se o 11 let starší český reprezentant Jiří Novák nadřel, avšak španělskému mládenci nedaroval ani set, zvítězil 7:6, 6:3 a 7:6. To bylo poprvé a naposledy, co Nadal v Davis Cupu padl. Dalších 29 mačů opanoval.

„Mám s Rafou bilanci 1:2 na zápasy, ale jsem jediný v historii, který ho v Davis Cupu porazil,“ považuje si Novák s úsměvem.

Dvacet let poté Nadal svou fenomenální tenisovou pouť završí. Symbolicky ve finálové části Davis Cupu v listopadu v Málaze. „Jsem nadšený, že mým posledním turnajem bude Davis Cup, na němž budu reprezentovat svou zemi. Uzavře se tak kruh, jedna z mých prvních radostí bylo finále v Seville v roce 2004,“ připomněl souboj s USA, v němž získal první ze čtyř triumfů v prestižní týmové soutěži. Zrodila se globální sportovní hvězda.

Osmatřicetiletý šampion vyhrál v báječné kariéře 22 grandslamových titulů, rekordních 14 na Roland Garros. Ve dvouhře rodák z Mallorky ovládl 92 turnajů a 209 týdnů byl světovou jedničkou.

Ve finále 2009 v Barceloně slavil zisk Davis Cupu na úkor Čechů. „S Nadalem jsem nastoupil už za rozhodnutého stavu a byl to zážitek,“ vzpomíná daviscupový šampion Jan Hájek. „Bylo plno, 15 tisíc lidí, chtěl nastoupit kvůli divákům. Věděl jsem, že jsem de facto bez šance. Ale byl jsem rád, že se mi poštěstilo nastoupit proti takovému tenistovi. Ve Španělsku s Nadalem, to jsem si chtěl užít.“

Na antukovém dvorci v hale Palau Sant Jordi prohrál s druhým hráčem světa 3:6, 4:6. „Ve druhém setu jsem miniaturní šanci na brejk měl,“ vybaví si.

Proti atletovi s dokonalou kondicí a údery, co nevypustí jediný fiftýn, byla šance vskutku jen miniaturní. „Rafa je pitbul, který soupeři nedal míček ani decimetr kurtu zadarmo. Občas chybu udělal, ale když byl na vrcholu, tak jich moc nebylo,“ dodá Hájek. „Vylámali si na něm zuby snad všichni tenisté světa.“

Především na antuce vynikal pohybem, ladným skluzem. „Největší jeho výhoda ale je, že je předělaný levák, 90 procent tenistů jsou praváci,“ popisuje Hájek. „Forhendem křížem, tím liftem, se jim dostal do bekhendu, takže to skákalo na antuce nahoru. Hrát bekhend, ať jednoruč, nebo obouruč, někde metr nad hlavou nebo pět metrů za kurtem není vůbec jednoduché. Tímhle úderem si všechny připravoval. Pak už běhal jen soupeř. Až byl v takové defenzivě, že zkrátil hru, tak byl konec, pak to forhendem ukončil. Tu výměnu už nešlo vyhrát.“

Na velkých dvorcích jeho hra i údery z ostrých úhlů diváky i soupeře přiváděly v úžas. „Potřeboval velké výběhy. I return hrál pět metrů za čárou. Kdyby hrál na malém kurtu, ani by se tam nevešel. Jeho výhoda byla, že jako šampion mohl hrát na velkých kurtech,“ podotýká Hájek.

Mezi tenisty i fanoušky je Nadal tuze oblíbený pro laskavou povahu, dokonalé vychování. „V tomhle by neskutečný. Když přišel do šatny, byl první, kdo všechny pozdravil, s každým si podal ruku. Strašně slušný, pokorný, ke všem měl respekt. Pro mě byl vždycky vzor toho, jak by se měl člověk – nejen tenista – chovat,“ oceňuje Hájek.

I to, že Nadal za kariéru nerozmlátil ve vzteku jedinou raketu. „Raket může mít od sponzora tisíc, ale věcí si váží. V dnešní době je mezi mladými tohle těžké udržet, to je skoro nemožné.“

Třebaže v roce 2009 Nadal těžce nesl rozvod rodičů, s Rogerem Federerem se přetahoval o pozici světové jedničky. Jsou jedinou dvojicí v historii mužského tenisu, která zakončila šest sezon v řadě na prvních dvou místech žebříčku. Jejich sportovní rivalita brala dech a vešla do dějin sportu. Sehráli 40 klání, 14 na grandslamech.

O pět let mladší Nadal z nich vyšel s pozitivní bilancí 24:16.

„To byla kariéra, Rafo! Vždycky jsem doufal, že tenhle den nepřijde,“ napsal na sociálních sítích Federer pár hodin poté, co Nadal oznámil plánovanou tečku za velkolepým příběhem.

Kdo je nejlepším tenistou všech dob?

Nonšalantní Švýcar Federer, který byl od února 2004 světovou jedničkou nepřetržitě rekordních 237 týdnů?

Nadal s bicepsy kulturisty, jehož 81 výher na antuce je nejdelší vítěznou sérií na jednom povrchu?

Kdepak, ten třetí z velké trojky, jež dlouhá léta dominovala tenisové říši.

Poslední mohykán. Novak Djokovič.

Dvacetinásobný grandslamový šampion Federer se rozloučil s kariérou ve 41 letech v roce 2022, sedmatřicetiletý Djokovič je stále aktivní a ziskem 24 grandslamových trofejí své dva rivaly už překonal.

„Federer vypadal u tenisu elegantněji, ale to se nedá srovnávat. Federer má svůj styl, Nadal má svůj styl a Djokovič taky. Každý byl jedinečný, všichni tři jsou totální tenisoví géniové, fenoméni,“ říká Hájek s patřičným respektem. „Každý hrál úplně jinak. Na Federera byla radost se dívat ve Wimbledonu, na Nadala v Paříži a na Djokoviče de facto všude, v Austrálii má nejvíc titulů.“

Každý drží nějaký ten rekord. Djokovič v čele žebříčku ATP dohromady strávil 428 týdnů (druhý Federer byl jedničkou v součtu 310 týdnů). V roce 2016 se stal prvním hráčem v historii, který na odměnách vydělal přes 100 milionů dolarů. Stejně jako Nadal získal kariérní Golden Slam; kromě čtyř grandslamů triumfoval také na olympijských hrách, což se Srbovi povedlo letos v Paříži. To dokázal z tenistů ještě Andre Agassi.

„Jak teď Djokovič vyhrál olympiádu, tak všem, kteří mluvili jen o Nadalovi s Federerem, zavřel pusu. Je právem historicky nejlepší. Vyhrál úplně všechno a olympiádou dal razítko na to, že je nejlepší tenista, který kdy vůbec hrál,“ má jasno Hájek.

Další krajané z branže souhlasí. „Novak dokázal, že v tenise není statisticky nikdo lepší než on. Myslím si, že tento jeho vytoužený poslední velký titul potvrdil, že je to doopravdy GOAT tohoto sportu,“ pravil současný reprezentant Jiří Lehečka.

„Vždycky jsem byl Federerovec, ale Novak svými úspěchy už ho trumfl. Tím nechci tvrdit, že je kvalitnější tenista než Roger nebo Nadal, tohle je odskočená trojka v celém tenise. Navzájem si brali grandslamové tituly,“ doplňuje Novák, který se může pyšnit skalpy všech tří, byť se začínajícím Djokovičem se potkal jen ve čtyřhře v Umagu. „Všechny tři mám rád vlastně stejně. Se všemi jsem ještě hrál a osobně je znám. Všichni tři jsou super, absolutně výjimeční tenisté.“

Nadal a Djokovič svedli větší počet vzájemných střetnutí než kterákoliv jiná tenisová dvojice. Utkali se v 60 zápasech, kladnou bilanci výher a proher drží Djokovič těsným poměrem 31:29.

„Rafo, jeden příspěvek nestačí k vyjádření toho, jak moc respektuju tebe a všechno, co jsi pro náš sport udělal. Inspiroval jsi miliony dětí, aby začaly hrát tenis, a myslím, že to je asi ten největší úspěch, jaký si kdo může přát,“ napsal Djokovič na instagramu. „Tvoje houževnatost, obětavá oddanost a bojovný duch se budou učit desítky let. Tvůj odkaz bude žít navždy… Děkuji, že jsi mě tolikrát donutil jít až na samotný limit v naší rivalitě, která mě jako hráče nejvíce ovlivnila,“ dodal.

Jubilejní 60. duel ovládl Djokovič ve druhém kole pařížské olympiády a byl to, upřímně, smutný pohled nejen pro všechny příznivce Nadala. Už nepřinutil protivníka jít na limit. Na kurtu velkolepého stadionu Philippa Chatriera, tedy v místě, kde Nadal dobyl čtrnáctkrát Roland Garros, což těžko někdo překoná, nestíhal. Djokovič rivala mačkal, byla to hra kočky s myší. Vedl 6:1 a 4:0. Zavánělo to kanárem. Ostudou. Znesvěcením antukového božstva. Srb pak ovšem vypadl z role, možná z úcty k velikánovi, který srovnal na 4:4. Potom Djokovič dokonal nevyhnutelné. To bylo v sezoně zatím naposledy, kdy Nadal nastoupil.

„Kdyby neztratil Djokovič koncentraci, tak to dopadlo dvakrát 6:1. Bylo by to pro Nadala nedůstojné,“ podotýká Hájek.

V posledních dvou sezonách zvládl Španěl jen 23 zápasů. Mnohokrát operované tělo rozsvítilo červené kontrolky: už žádné vamos, jdeš přes závit.

S oblíbeným Roland Garros se rozloučil v prvním kole po porážce s Němcem Alexanderem Zverevem. I tak má na pařížském grandslamu naprosto fantastickou bilanci 122 výher a pouhých čtyř proher. Bylo znát, jak sbohem milované profesi odkládá, co to jen jde.

„Měl to udělat dávno,“ říká Hájek upřímně. „Nadal nehraje tenis už dva tři roky. Nemá to nic společného s tou úrovní, na které byl. Trápí se. Vrátil se kvůli olympiádě. Viděl jsem pár jeho zápasů před olympiádou v Båstadu. Normálně by s těmi kluky hrál hodinu, teď s nimi hrál tři hodiny.“

Už to nebyl ten nabušený pitbul, co létal po velkém dvorci a ničil kurážné vyzyvatele křižným forhendem levačkou do bekhendu. „Ale trápení postřelené zvěře,“ bylo Hájkovi líto zmaru legendy, jehož tělesná schránka dostala během kariéry tolikrát zabrat.

Nespočet operací a návratů. „Vůli měl neskutečnou. Chyběl třeba půl roku a pak vyhrál grandslam. Někdy je zranění i dobré v tom, že si tělo odpočine, jste s rodinou a vrátíte se s větší motivací a chutí,“ přemýšlí Hájek. „Jenže na konci už mi to přišlo nedůstojné. Nemá komu co dokazovat, vyhrál všechno. Zbytečně dostával világoše od hráčů, se kterými by neprohrál.“

Tak nastal čas oznámit datum derniéry.

„Má kariéra byla dlouhá a mnohem úspěšnější, než jsem si kdy dokázal představit. Cítím obrovské štěstí za to, co jsem mohl zažít. Odcházím s klidem v duši, protože jsem do všeho dával maximum. Tisíceré díky všem a brzy se uvidíme,“ pravil Nadal. „Bylo to těžké rozhodnutí, ale to je život, všechno má nějaký začátek a konec. Mám za sebou pár těžkých roků, zvlášť ty dva poslední. Myslím, že už bych nebyl schopen hrát bez omezení,“ dodal v dojemném videu, v němž poděkoval svým soupeřům, rodině a fanouškům.

Nejen jejich slzy potečou v listopadové romanci ještě jednou. Antukový král si v hlavě promítne všechny velké chvíle.

Jak s rodiči a mladší sestrou Maríou Isabel vyrůstal v pětipodlažním činžovním domě v rodném Manacoru na Mallorce.

Jak ho přísný strýc Toni cepoval na kurtu od čtyř let.

Jak mu vštěpoval, že se s raketou netříská ani nehází za žádných okolností.

Jak ještě do deseti hrál jako rodilý pravák forhend i bekhend obouruč a následně začal bušit do tenisáku raketou v levé ruce, což strýc podpořil, neboť dobře věděl, jakou mají leváci na dvorci výhodu.

Jak v roce 2005 začal randit s Maríou Franciscou Perellóovou, kterou si o 14 let později vzal v mallorské pevnosti La Fortaleza za přítomnosti bývalého španělského krále Juana Carlose I.

Jak se jim před dvěma lety narodil syn Rafael.

Založení rodiny odkládal, jelikož se chtěl potomkovi věnovat naplno. Už může. Třeba z něj vychová nejen skvělého tenistu, ale hlavně člověka. Ostatně vzor má ten nejlepší. Slavný táta se věnuje také charitě a výchově tenistů ve své akademii.

Ač se nyní může zdát, že končí jedna úchvatná tenisová epocha fantastické trojky, povstanou noví hrdinové, kteří se budou snažit na odkaz velikánů navázat a překonat ho.

„Djokovič, Federer i Nadal jsou první tři ve vyhraných grandslamech. Všichni z jedné éry, což je neskutečné. Počkejme si ale deset let. Třeba Alcaraz se Sinnerem vytvoří tak silnou dvojku, že budou mít taky každý 20 grandslamů,“ přemítá Hájek. „Je to klidně možné.“

K prvnímu utkání v Davis Cupu nastoupil Rafael Nadal na brněnském výstavišti. Se sedmnáctiletým nadaným tenistou se o 11 let starší český reprezentant Jiří Novák nadřel, avšak španělskému mládenci nedaroval ani set, zvítězil 7:6, 6:3 a 7:6. To bylo poprvé a naposledy, co Nadal v Davis Cupu padl. Dalších 29 mačů opanoval.

„Mám s Rafou bilanci 1:2 na zápasy, ale jsem jediný v historii, který ho v Davis Cupu porazil,“ považuje si Novák s úsměvem.

Dvacet let poté Nadal svou fenomenální tenisovou pouť završí. Symbolicky ve finálové části Davis Cupu v listopadu v Málaze. „Jsem nadšený, že mým posledním turnajem bude Davis Cup, na němž budu reprezentovat svou zemi. Uzavře se tak kruh, jedna z mých prvních radostí bylo finále v Seville v roce 2004,“ připomněl souboj s USA, v němž získal první ze čtyř triumfů v prestižní týmové soutěži. Zrodila se globální sportovní hvězda.

Osmatřicetiletý šampion vyhrál v báječné kariéře 22 grandslamových titulů, rekordních 14 na Roland Garros. Ve dvouhře rodák z Mallorky ovládl 92 turnajů a 209 týdnů byl světovou jedničkou.

Ve finále 2009 v Barceloně slavil zisk Davis Cupu na úkor Čechů. „S Nadalem jsem nastoupil už za rozhodnutého stavu a byl to zážitek,“ vzpomíná daviscupový šampion Jan Hájek. „Bylo plno, 15 tisíc lidí, chtěl nastoupit kvůli divákům. Věděl jsem, že jsem de facto bez šance. Ale byl jsem rád, že se mi poštěstilo nastoupit proti takovému tenistovi. Ve Španělsku s Nadalem, to jsem si chtěl užít.“

Na antukovém dvorci v hale Palau Sant Jordi prohrál s druhým hráčem světa 3:6, 4:6. „Ve druhém setu jsem miniaturní šanci na brejk měl,“ vybaví si.

Proti atletovi s dokonalou kondicí a údery, co nevypustí jediný fiftýn, byla šance vskutku jen miniaturní. „Rafa je pitbul, který soupeři nedal míček ani decimetr kurtu zadarmo. Občas chybu udělal, ale když byl na vrcholu, tak jich moc nebylo,“ dodá Hájek. „Vylámali si na něm zuby snad všichni tenisté světa.“

Především na antuce vynikal pohybem, ladným skluzem. „Největší jeho výhoda ale je, že je předělaný levák, 90 procent tenistů jsou praváci,“ popisuje Hájek. „Forhendem křížem, tím liftem, se jim dostal do bekhendu, takže to skákalo na antuce nahoru. Hrát bekhend, ať jednoruč, nebo obouruč, někde metr nad hlavou nebo pět metrů za kurtem není vůbec jednoduché. Tímhle úderem si všechny připravoval. Pak už běhal jen soupeř. Až byl v takové defenzivě, že zkrátil hru, tak byl konec, pak to forhendem ukončil. Tu výměnu už nešlo vyhrát.“

Na velkých dvorcích jeho hra i údery z ostrých úhlů diváky i soupeře přiváděly v úžas. „Potřeboval velké výběhy. I return hrál pět metrů za čárou. Kdyby hrál na malém kurtu, ani by se tam nevešel. Jeho výhoda byla, že jako šampion mohl hrát na velkých kurtech,“ podotýká Hájek.

Mezi tenisty i fanoušky je Nadal tuze oblíbený pro laskavou povahu, dokonalé vychování. „V tomhle by neskutečný. Když přišel do šatny, byl první, kdo všechny pozdravil, s každým si podal ruku. Strašně slušný, pokorný, ke všem měl respekt. Pro mě byl vždycky vzor toho, jak by se měl člověk – nejen tenista – chovat,“ oceňuje Hájek.

I to, že Nadal za kariéru nerozmlátil ve vzteku jedinou raketu. „Raket může mít od sponzora tisíc, ale věcí si váží. V dnešní době je mezi mladými tohle těžké udržet, to je skoro nemožné.“

Třebaže v roce 2009 Nadal těžce nesl rozvod rodičů, s Rogerem Federerem se přetahoval o pozici světové jedničky. Jsou jedinou dvojicí v historii mužského tenisu, která zakončila šest sezon v řadě na prvních dvou místech žebříčku. Jejich sportovní rivalita brala dech a vešla do dějin sportu. Sehráli 40 klání, 14 na grandslamech.

O pět let mladší Nadal z nich vyšel s pozitivní bilancí 24:16.

„To byla kariéra, Rafo! Vždycky jsem doufal, že tenhle den nepřijde,“ napsal na sociálních sítích Federer pár hodin poté, co Nadal oznámil plánovanou tečku za velkolepým příběhem.

Kdo je nejlepším tenistou všech dob?

Nonšalantní Švýcar Federer, který byl od února 2004 světovou jedničkou nepřetržitě rekordních 237 týdnů?

Nadal s bicepsy kulturisty, jehož 81 výher na antuce je nejdelší vítěznou sérií na jednom povrchu?

Kdepak, ten třetí z velké trojky, jež dlouhá léta dominovala tenisové říši.

Poslední mohykán. Novak Djokovič.

Dvacetinásobný grandslamový šampion Federer se rozloučil s kariérou ve 41 letech v roce 2022, sedmatřicetiletý Djokovič je stále aktivní a ziskem 24 grandslamových trofejí své dva rivaly už překonal.

„Federer vypadal u tenisu elegantněji, ale to se nedá srovnávat. Federer má svůj styl, Nadal má svůj styl a Djokovič taky. Každý byl jedinečný, všichni tři jsou totální tenisoví géniové, fenoméni,“ říká Hájek s patřičným respektem. „Každý hrál úplně jinak. Na Federera byla radost se dívat ve Wimbledonu, na Nadala v Paříži a na Djokoviče de facto všude, v Austrálii má nejvíc titulů.“

Každý drží nějaký ten rekord. Djokovič v čele žebříčku ATP dohromady strávil 428 týdnů (druhý Federer byl jedničkou v součtu 310 týdnů). V roce 2016 se stal prvním hráčem v historii, který na odměnách vydělal přes 100 milionů dolarů. Stejně jako Nadal získal kariérní Golden Slam; kromě čtyř grandslamů triumfoval také na olympijských hrách, což se Srbovi povedlo letos v Paříži. To dokázal z tenistů ještě Andre Agassi.

„Jak teď Djokovič vyhrál olympiádu, tak všem, kteří mluvili jen o Nadalovi s Federerem, zavřel pusu. Je právem historicky nejlepší. Vyhrál úplně všechno a olympiádou dal razítko na to, že je nejlepší tenista, který kdy vůbec hrál,“ má jasno Hájek.

Další krajané z branže souhlasí. „Novak dokázal, že v tenise není statisticky nikdo lepší než on. Myslím si, že tento jeho vytoužený poslední velký titul potvrdil, že je to doopravdy GOAT tohoto sportu,“ pravil současný reprezentant Jiří Lehečka.

„Vždycky jsem byl Federerovec, ale Novak svými úspěchy už ho trumfl. Tím nechci tvrdit, že je kvalitnější tenista než Roger nebo Nadal, tohle je odskočená trojka v celém tenise. Navzájem si brali grandslamové tituly,“ doplňuje Novák, který se může pyšnit skalpy všech tří, byť se začínajícím Djokovičem se potkal jen ve čtyřhře v Umagu. „Všechny tři mám rád vlastně stejně. Se všemi jsem ještě hrál a osobně je znám. Všichni tři jsou super, absolutně výjimeční tenisté.“

Nadal a Djokovič svedli větší počet vzájemných střetnutí než kterákoliv jiná tenisová dvojice. Utkali se v 60 zápasech, kladnou bilanci výher a proher drží Djokovič těsným poměrem 31:29.

„Rafo, jeden příspěvek nestačí k vyjádření toho, jak moc respektuju tebe a všechno, co jsi pro náš sport udělal. Inspiroval jsi miliony dětí, aby začaly hrát tenis, a myslím, že to je asi ten největší úspěch, jaký si kdo může přát,“ napsal Djokovič na instagramu. „Tvoje houževnatost, obětavá oddanost a bojovný duch se budou učit desítky let. Tvůj odkaz bude žít navždy… Děkuji, že jsi mě tolikrát donutil jít až na samotný limit v naší rivalitě, která mě jako hráče nejvíce ovlivnila,“ dodal.

Jubilejní 60. duel ovládl Djokovič ve druhém kole pařížské olympiády a byl to, upřímně, smutný pohled nejen pro všechny příznivce Nadala. Už nepřinutil protivníka jít na limit. Na kurtu velkolepého stadionu Philippa Chatriera, tedy v místě, kde Nadal dobyl čtrnáctkrát Roland Garros, což těžko někdo překoná, nestíhal. Djokovič rivala mačkal, byla to hra kočky s myší. Vedl 6:1 a 4:0. Zavánělo to kanárem. Ostudou. Znesvěcením antukového božstva. Srb pak ovšem vypadl z role, možná z úcty k velikánovi, který srovnal na 4:4. Potom Djokovič dokonal nevyhnutelné. To bylo v sezoně zatím naposledy, kdy Nadal nastoupil.

„Kdyby neztratil Djokovič koncentraci, tak to dopadlo dvakrát 6:1. Bylo by to pro Nadala nedůstojné,“ podotýká Hájek.

V posledních dvou sezonách zvládl Španěl jen 23 zápasů. Mnohokrát operované tělo rozsvítilo červené kontrolky: už žádné vamos, jdeš přes závit.

S oblíbeným Roland Garros se rozloučil v prvním kole po porážce s Němcem Alexanderem Zverevem. I tak má na pařížském grandslamu naprosto fantastickou bilanci 122 výher a pouhých čtyř proher. Bylo znát, jak sbohem milované profesi odkládá, co to jen jde.

„Měl to udělat dávno,“ říká Hájek upřímně. „Nadal nehraje tenis už dva tři roky. Nemá to nic společného s tou úrovní, na které byl. Trápí se. Vrátil se kvůli olympiádě. Viděl jsem pár jeho zápasů před olympiádou v Båstadu. Normálně by s těmi kluky hrál hodinu, teď s nimi hrál tři hodiny.“

Už to nebyl ten nabušený pitbul, co létal po velkém dvorci a ničil kurážné vyzyvatele křižným forhendem levačkou do bekhendu. „Ale trápení postřelené zvěře,“ bylo Hájkovi líto zmaru legendy, jehož tělesná schránka dostala během kariéry tolikrát zabrat.

Nespočet operací a návratů. „Vůli měl neskutečnou. Chyběl třeba půl roku a pak vyhrál grandslam. Někdy je zranění i dobré v tom, že si tělo odpočine, jste s rodinou a vrátíte se s větší motivací a chutí,“ přemýšlí Hájek. „Jenže na konci už mi to přišlo nedůstojné. Nemá komu co dokazovat, vyhrál všechno. Zbytečně dostával világoše od hráčů, se kterými by neprohrál.“

Tak nastal čas oznámit datum derniéry.

„Má kariéra byla dlouhá a mnohem úspěšnější, než jsem si kdy dokázal představit. Cítím obrovské štěstí za to, co jsem mohl zažít. Odcházím s klidem v duši, protože jsem do všeho dával maximum. Tisíceré díky všem a brzy se uvidíme,“ pravil Nadal. „Bylo to těžké rozhodnutí, ale to je život, všechno má nějaký začátek a konec. Mám za sebou pár těžkých roků, zvlášť ty dva poslední. Myslím, že už bych nebyl schopen hrát bez omezení,“ dodal v dojemném videu, v němž poděkoval svým soupeřům, rodině a fanouškům.

Nejen jejich slzy potečou v listopadové romanci ještě jednou. Antukový král si v hlavě promítne všechny velké chvíle.

Jak s rodiči a mladší sestrou Maríou Isabel vyrůstal v pětipodlažním činžovním domě v rodném Manacoru na Mallorce.

Jak ho přísný strýc Toni cepoval na kurtu od čtyř let.

Jak mu vštěpoval, že se s raketou netříská ani nehází za žádných okolností.

Jak ještě do deseti hrál jako rodilý pravák forhend i bekhend obouruč a následně začal bušit do tenisáku raketou v levé ruce, což strýc podpořil, neboť dobře věděl, jakou mají leváci na dvorci výhodu.

Jak v roce 2005 začal randit s Maríou Franciscou Perellóovou, kterou si o 14 let později vzal v mallorské pevnosti La Fortaleza za přítomnosti bývalého španělského krále Juana Carlose I.

Jak se jim před dvěma lety narodil syn Rafael.

Založení rodiny odkládal, jelikož se chtěl potomkovi věnovat naplno. Už může. Třeba z něj vychová nejen skvělého tenistu, ale hlavně člověka. Ostatně vzor má ten nejlepší. Slavný táta se věnuje také charitě a výchově tenistů ve své akademii.

Ač se nyní může zdát, že končí jedna úchvatná tenisová epocha fantastické trojky, povstanou noví hrdinové, kteří se budou snažit na odkaz velikánů navázat a překonat ho.

„Djokovič, Federer i Nadal jsou první tři ve vyhraných grandslamech. Všichni z jedné éry, což je neskutečné. Počkejme si ale deset let. Třeba Alcaraz se Sinnerem vytvoří tak silnou dvojku, že budou mít taky každý 20 grandslamů,“ přemítá Hájek. „Je to klidně možné.“