Jako videokouč olomouckých hokejistů zevrubně rozebírá extraligové mače. Při sledování počínání soupeřů, přesilovkových vzorců a detailů ledové hry si Petr Fiala nejspíš naposledy udělá poznámky také u slavného čísla 68. Urostlé pravé kladenské křídlo, Jaromír Jágr, velikán světové hokejové říše, oznámil poslední sezonu. A hned ve druhém zápase posunul vlastní střelecký rekord extraligy, když proti Spartě skóroval ve věku 52 let, sedmi měsíců a pěti dnů.

Fiala, kladenský šampion z roku 1980, si vybaví toho jinocha Jardu se silnými stehny, když v šestnácti vkročil mezi ně do dospělácké kabiny Poldi.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy poutavě vypráví rovněž o tom, jak věhlasného krajana se dvěma Stanley Cupy přivábil během výluky hvězdné NHL do druhé německé soutěže k sobě do týmu Schalker Haie 87. „To bylo pozdvižení,“ usměje se čtyřiašedesátiletý někdejší hlavní trenér Olomouce či Brna.

Vybavíte si vaše první setkání s Jaromírem Jágrem?

Jako šestnáctiletý přišel k nám do áčka Kladna. Byl to vysoký kluk, který měl silné nohy, nahoře nebyl ještě tak udělaný. V šestnácti jste neobroušený. Moc hráčů se v šestnácti v dospělém hokeji neobjevuje. Když skočil na led, okamžitě bylo vidět, že v něm něco je. Že by člověk hned věděl, že bude mít slavnou kariéru, to ne, ale prostě poznáte, že ten kluk je někde jinde než vrstevníci nebo i starší hráči. Neměl vůbec žádný problém se v mužstvu aklimatizovat, aby třeba bojoval o flek, on to místo prostě měl. Už během první sezony hrál všechny důležité situace pět na čtyři, pět na tři. Opravdu byl odskočený.

Jak na vás, ostřílené mazáky, působil zobák Jágr v kabině?

Byl v klidu, normální kluk. Nebyl takový, že by se nezapojoval, ale ani že by ho bylo v kabině plno. V tom věku to není jednoduché po mentální stránce být s dospělými lidmi, ne po hokejové, to je zase něco jiného. Problémy z tohoto pohledu neměl. Věřím, že i on takhle na to vzpomíná.

Když jste v 80. roce vyhráli extraligu, motal se kolem vás v osmi letech?

To si nejsem vědom. Začal jsem ho registrovat až v jeho patnácti letech. Jako hráč se zajímáte o sebe, sledujete ještě tak dorostence, ale žákovský hokej už ne, pokud tam nemáte své dítě. Než přicházel do áčka, tak se už o něm vědělo.

Jakou hokejovou dovedností vás hned upoutal?

Stabilitou. I když byl takhle mladý a nahoře –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hrudník, ruce ještě vůbec neměl, tak nohy měl neskutečně silné. S věkem to už teď tak nevypadá, ale byl i hrozně rychlý. Jeho srazit k ledu téměř nešlo.

V prvním týmu Kladna se neohřál a po dvou letech vyrazil za oceán do Pittsburghu, kde obratem získal dva Stanley Cupy. Žasl jste?

Nějaké šoty, jaké góly tehdy dával, i teďka opakují, ale myslím, že ty první dva roky ještě nebyl nejdůležitější. Přišel do mužstva, které bylo silné. Vždycky je to dobře pro kariéru, když začnete něčím takovým, jako je zisk Stanleyova poháru. V té době ale záběrů z NHL u nás moc nebylo. Věděli jsme jen to, co napsaly noviny. Teď se dá vidět každé utkání, tenkrát to nešlo. Tolik toho v roce ’91 k nám neproniklo. Dokonce si ani nejsem vědom, jestli se Stanleyovým pohárem byl v Kladně, abych vám řekl pravdu. Prvního hráče se Stanleyovým pohárem jsem měl v Berouně, kde jsem trénoval a chodil s námi Jirka Fišer. To mě na tu akci taky pozval, když vyhrál s Detroitem.

S Jaromírem jste se potkal nečekaně během výluky v NHL v roce 1994, když jste ho zlanařil do druhé německé soutěže v Schalkeru. Jak vás taková pozoruhodná myšlenka napadla?

Nebyl to úplně prales. Tak nějak jsme se tam bavili a s Jardou jsem neměl úplně špatný vztah, tak jsem si řekl, že to zkusím. Hodně jsem mluvil hlavně s paní Jágrovou, maminkou, protože Jarda byl furt někde pryč, pak byl zraněný. Nakonec to vyšlo tak, že do týdne bylo po stávce, klaplo to na poslední chvíli. Bylo to na jeden zápas. Taková perlička v mojí kariéře. Tehdy mohli hrát jen dva cizinci a já jsem tam byl s Vláďou Kamešem, takže mi bylo jasné, že v případě, že Jardu domluvím, tak ten, kdo nebude hrát, jsem já. Ale to nevadilo. O Jardu jsem se nějakým způsobem staral.

Chodili jsme po Gelsenkirchenu, chtěl si koupit zimní boty. Tak jsme spolu létali po nákupech, ale nevybral si, to vím. Zážitek to byl. Pro něj nevím, ale udělat jedenáct bodů v seniorském hokeji, to taky jinde neudělal.

K drtivému vítězství 20:2 týmu Schalker Haie 87 přispěl dvaadvacetiletý vítěz dvou Stanley Cupů gólem a deseti asistencemi.

Hned v první střídání v první minutě dal gól a pak už jenom na góly přihrával. Trénoval nás nebožtík Eda Novák, neměli jsme slabé mužstvo, takže si to měl s kým přihrát.

Měl i v Schalke svou šedesát osmičku?

Měl. Zrovna si říkám, že ten dres si tenkrát přivlastnil náš masér a fyzioterapeut. Já měl jen jeho náhradní dres, kdybychom hráli v bílé sadě. Originál zůstal v Německu u maséra polské národnosti, který tam přišel po 89. roce. Říkal jsem si, že ho budu muset oslovit, protože u Kladna má jeden pán muzeum nejen kladenského hokeje a tam jsou zajímavé artefakty. Ten dres by byl taky zajímavý. Originálních dresů, ve kterých Jarda hrál, všude po světě moc není.

Způsobila v klubu nová hokejová hvězda pozdvižení?

Jasně. Víte, on je herní, byl takový hravý, chtěl si zahrát, asi ho nikdo neoslovil, oslovil jsem ho já, tak si to vyzkoušel. Byl i na skok v Itálii, hrál v Bolzanu. Zkoušel si zahrát všude možně. Na pojištění se musel sehnat sponzor, protože tyhle věci jsou výrazně nákladné. To byla největší částka. Něco asi dostal i Jarda, ale to jsem neřešil.

Pokladník klubu Gerd Mayer vzpomínal, že jediná věc, kterou vlastně chtěl, byl řízek s hranolkami a majonézou.

To jsem nesledoval. Ale jak říkáte –⁠⁠ když jsme někde hráli, tak o třetině vybalil svačinu, chleba se salámem. Je pravda, že tohleto neřešil. Ale teď už to možná řeší víc. Ono se to všeobecně tehdy tak neřešilo. Všechno se vyvíjí. Říkalo se, jak má rád Jarda tatranky, má je rád furt, ale omezit je musel. Životospráva je jiná, kór v jeho věku. Klobouk dolů.

Tatranky teď omezil, protože k přípravě na svou nejspíš poslední sezonu v extralize přistoupil obzvlášť profesionálně jako v časech, kdy se chystal na NHL. Jste zvědavý na Jágrovo odcházení?

Od svých kamarádů z Kladna, co ho viděli na tréninku, mám zprávy, že vypadá dobře, tak se necháme překvapit. V přípravě kvůli zranění nehrál až na poslední zápas s Libercem.

Když budete u videa chystat Olomouc na Kladno, co u Jágra ještě vypíchnete?

Já si hlavně myslím, že budu vypichovat jiné hráče. Jarda má své místo v přesilové hře, ale nemyslím si, že bude v první přesilovkové formaci, začne ve druhé. Určitě se na něco upozorní, ale před zápasem s Kladnem se budeme víc věnovat jiným hráčům a Kladnu jako týmu. Ze začátku mají podobné soupeře jako my, po Pardubicích doma Spartu, nic jednoduchého, takže je budu hodně sledovat.

Jágr je pořád pro diváky velký tahák napříč zimáky v zemi.

Co si budeme povídat, Kladno mělo v průměru poslední roky jednu z nejvyšších venkovních návštěv a to bylo jen díky němu. Kdyby tam Jarda nefungoval, Kladno by takhle nahoře v zájmu nebylo. Jestli bude zdravý a ví se, že je to jeho poslední sezona, věřím tomu, že zase přitáhne spoustu diváků do hledišť.

Na jeho manažerské působení v Kladně se názory liší. Sám o sobě říká, že nemá na to ty správné vlastnosti. Jak to vnímáte jako Kladeňák?

To si netroufám z Olomouce hodnotit. Jenom vím, že Jágrův tatínek, který to vzal, Kladno zachránil před tím, aby seniorský hokej tam nepřestal existovat. Že se nedaří s mládeží, to vím, jak to u nás chodí, to už vůbec nehodlám hodnotit. Jeho manažerské schopnosti? Když toho máte moc, staráte se o sebe jako hráče, o chod klubu, tak je asi důležité si hlavně najít dobré spolupracovníky, věřit jim, aby všechno fungovalo. Nevím, jak se tohle Kladnu daří. Názory lidí, co tam jsou, slyším, ale to slyším zprostředkovaně, já tu zkušenost nemám, takže bych nerad rozebíral něco, co mi ani moc nepřísluší.

Jaký je Jágrův odkaz jako globálního sportovce, který se zařadil k největším hokejovým hráčů světa?

Hlavně u nás hokej neskutečně zpropagoval mezi mládeží. Hokej byl u nás vždycky hrozně populární, ale byl u Nagana, kdy se to hodně oslavovalo, byl velký zájem o hokej. Je otázka, jestli ještě dneska ti kluci k němu tak vzhlíží, to si už nemyslím, mají jiné vzory, kým chtějí být. Ale pro různé generace byl vzorem sportovce. To je úplně jasné. Otázka je, jestli chtěl hrát tak dlouho, to už je jiná věc. Myslím, že hokej tak miluje, baví ho, že ho hraje z tohoto důvodu. Když jsem ho viděl v předešlých sezonách, tak dokud je lepší než někteří hráči, tak proč by nehrál? Já vím, že už není ten top, nejlepší hráč v mužstvu, ale své si uhraje v ofenzivě. Znovu klobouk dolů.

Po návratu do Česka začal část nejen hokejové veřejnosti rozpolcovat svým jednáním mimo led, třeba cestou za prezidentem komunistické Číny. Bývá to tak u osobností, které si fanoušci mnohdy idealizují k obrazu svému?

Nevím, tohle já neřeším, abych vám řekl pravdu, to je každého věc. Já ho vnímám jako hokejistu. Jestli dělal PR před volbami tomu, nebo tomu, to je jeho věc. Myslím si, že sportovci by o politice moc mluvit nemuseli, protože to většinou udělá jenom zle, protože lidé na ně nahlížejí, že dělají jen sport, jinak jim to moc nemyslí, ale ne vždy to tak musí být. Ovšem je nejlepší, když sportovec dělá jen sport a další věci jsou trošku v ústraní. Každý jsme nějaký. Sportovce za tohle neodsuzuju. Přečtu si titulek a dál to neřeším.

Jako videokouč olomouckých hokejistů zevrubně rozebírá extraligové mače. Při sledování počínání soupeřů, přesilovkových vzorců a detailů ledové hry si Petr Fiala nejspíš naposledy udělá poznámky také u slavného čísla 68. Urostlé pravé kladenské křídlo, Jaromír Jágr, velikán světové hokejové říše, oznámil poslední sezonu. A hned ve druhém zápase posunul vlastní střelecký rekord extraligy, když proti Spartě skóroval ve věku 52 let, sedmi měsíců a pěti dnů.

Fiala, kladenský šampion z roku 1980, si vybaví toho jinocha Jardu se silnými stehny, když v šestnácti vkročil mezi ně do dospělácké kabiny Poldi.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy poutavě vypráví rovněž o tom, jak věhlasného krajana se dvěma Stanley Cupy přivábil během výluky hvězdné NHL do druhé německé soutěže k sobě do týmu Schalker Haie 87. „To bylo pozdvižení,“ usměje se čtyřiašedesátiletý někdejší hlavní trenér Olomouce či Brna.

Vybavíte si vaše první setkání s Jaromírem Jágrem?

Jako šestnáctiletý přišel k nám do áčka Kladna. Byl to vysoký kluk, který měl silné nohy, nahoře nebyl ještě tak udělaný. V šestnácti jste neobroušený. Moc hráčů se v šestnácti v dospělém hokeji neobjevuje. Když skočil na led, okamžitě bylo vidět, že v něm něco je. Že by člověk hned věděl, že bude mít slavnou kariéru, to ne, ale prostě poznáte, že ten kluk je někde jinde než vrstevníci nebo i starší hráči. Neměl vůbec žádný problém se v mužstvu aklimatizovat, aby třeba bojoval o flek, on to místo prostě měl. Už během první sezony hrál všechny důležité situace pět na čtyři, pět na tři. Opravdu byl odskočený.

Jak na vás, ostřílené mazáky, působil zobák Jágr v kabině?

Byl v klidu, normální kluk. Nebyl takový, že by se nezapojoval, ale ani že by ho bylo v kabině plno. V tom věku to není jednoduché po mentální stránce být s dospělými lidmi, ne po hokejové, to je zase něco jiného. Problémy z tohoto pohledu neměl. Věřím, že i on takhle na to vzpomíná.

Když jste v 80. roce vyhráli extraligu, motal se kolem vás v osmi letech?

To si nejsem vědom. Začal jsem ho registrovat až v jeho patnácti letech. Jako hráč se zajímáte o sebe, sledujete ještě tak dorostence, ale žákovský hokej už ne, pokud tam nemáte své dítě. Než přicházel do áčka, tak se už o něm vědělo.

Jakou hokejovou dovedností vás hned upoutal?

Stabilitou. I když byl takhle mladý a nahoře –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ hrudník, ruce ještě vůbec neměl, tak nohy měl neskutečně silné. S věkem to už teď tak nevypadá, ale byl i hrozně rychlý. Jeho srazit k ledu téměř nešlo.

V prvním týmu Kladna se neohřál a po dvou letech vyrazil za oceán do Pittsburghu, kde obratem získal dva Stanley Cupy. Žasl jste?

Nějaké šoty, jaké góly tehdy dával, i teďka opakují, ale myslím, že ty první dva roky ještě nebyl nejdůležitější. Přišel do mužstva, které bylo silné. Vždycky je to dobře pro kariéru, když začnete něčím takovým, jako je zisk Stanleyova poháru. V té době ale záběrů z NHL u nás moc nebylo. Věděli jsme jen to, co napsaly noviny. Teď se dá vidět každé utkání, tenkrát to nešlo. Tolik toho v roce ’91 k nám neproniklo. Dokonce si ani nejsem vědom, jestli se Stanleyovým pohárem byl v Kladně, abych vám řekl pravdu. Prvního hráče se Stanleyovým pohárem jsem měl v Berouně, kde jsem trénoval a chodil s námi Jirka Fišer. To mě na tu akci taky pozval, když vyhrál s Detroitem.

S Jaromírem jste se potkal nečekaně během výluky v NHL v roce 1994, když jste ho zlanařil do druhé německé soutěže v Schalkeru. Jak vás taková pozoruhodná myšlenka napadla?

Nebyl to úplně prales. Tak nějak jsme se tam bavili a s Jardou jsem neměl úplně špatný vztah, tak jsem si řekl, že to zkusím. Hodně jsem mluvil hlavně s paní Jágrovou, maminkou, protože Jarda byl furt někde pryč, pak byl zraněný. Nakonec to vyšlo tak, že do týdne bylo po stávce, klaplo to na poslední chvíli. Bylo to na jeden zápas. Taková perlička v mojí kariéře. Tehdy mohli hrát jen dva cizinci a já jsem tam byl s Vláďou Kamešem, takže mi bylo jasné, že v případě, že Jardu domluvím, tak ten, kdo nebude hrát, jsem já. Ale to nevadilo. O Jardu jsem se nějakým způsobem staral.

Chodili jsme po Gelsenkirchenu, chtěl si koupit zimní boty. Tak jsme spolu létali po nákupech, ale nevybral si, to vím. Zážitek to byl. Pro něj nevím, ale udělat jedenáct bodů v seniorském hokeji, to taky jinde neudělal.

K drtivému vítězství 20:2 týmu Schalker Haie 87 přispěl dvaadvacetiletý vítěz dvou Stanley Cupů gólem a deseti asistencemi.

Hned v první střídání v první minutě dal gól a pak už jenom na góly přihrával. Trénoval nás nebožtík Eda Novák, neměli jsme slabé mužstvo, takže si to měl s kým přihrát.

Měl i v Schalke svou šedesát osmičku?

Měl. Zrovna si říkám, že ten dres si tenkrát přivlastnil náš masér a fyzioterapeut. Já měl jen jeho náhradní dres, kdybychom hráli v bílé sadě. Originál zůstal v Německu u maséra polské národnosti, který tam přišel po 89. roce. Říkal jsem si, že ho budu muset oslovit, protože u Kladna má jeden pán muzeum nejen kladenského hokeje a tam jsou zajímavé artefakty. Ten dres by byl taky zajímavý. Originálních dresů, ve kterých Jarda hrál, všude po světě moc není.

Způsobila v klubu nová hokejová hvězda pozdvižení?

Jasně. Víte, on je herní, byl takový hravý, chtěl si zahrát, asi ho nikdo neoslovil, oslovil jsem ho já, tak si to vyzkoušel. Byl i na skok v Itálii, hrál v Bolzanu. Zkoušel si zahrát všude možně. Na pojištění se musel sehnat sponzor, protože tyhle věci jsou výrazně nákladné. To byla největší částka. Něco asi dostal i Jarda, ale to jsem neřešil.

Pokladník klubu Gerd Mayer vzpomínal, že jediná věc, kterou vlastně chtěl, byl řízek s hranolkami a majonézou.

To jsem nesledoval. Ale jak říkáte –⁠⁠ když jsme někde hráli, tak o třetině vybalil svačinu, chleba se salámem. Je pravda, že tohleto neřešil. Ale teď už to možná řeší víc. Ono se to všeobecně tehdy tak neřešilo. Všechno se vyvíjí. Říkalo se, jak má rád Jarda tatranky, má je rád furt, ale omezit je musel. Životospráva je jiná, kór v jeho věku. Klobouk dolů.

Tatranky teď omezil, protože k přípravě na svou nejspíš poslední sezonu v extralize přistoupil obzvlášť profesionálně jako v časech, kdy se chystal na NHL. Jste zvědavý na Jágrovo odcházení?

Od svých kamarádů z Kladna, co ho viděli na tréninku, mám zprávy, že vypadá dobře, tak se necháme překvapit. V přípravě kvůli zranění nehrál až na poslední zápas s Libercem.

Když budete u videa chystat Olomouc na Kladno, co u Jágra ještě vypíchnete?

Já si hlavně myslím, že budu vypichovat jiné hráče. Jarda má své místo v přesilové hře, ale nemyslím si, že bude v první přesilovkové formaci, začne ve druhé. Určitě se na něco upozorní, ale před zápasem s Kladnem se budeme víc věnovat jiným hráčům a Kladnu jako týmu. Ze začátku mají podobné soupeře jako my, po Pardubicích doma Spartu, nic jednoduchého, takže je budu hodně sledovat.

Jágr je pořád pro diváky velký tahák napříč zimáky v zemi.

Co si budeme povídat, Kladno mělo v průměru poslední roky jednu z nejvyšších venkovních návštěv a to bylo jen díky němu. Kdyby tam Jarda nefungoval, Kladno by takhle nahoře v zájmu nebylo. Jestli bude zdravý a ví se, že je to jeho poslední sezona, věřím tomu, že zase přitáhne spoustu diváků do hledišť.

Na jeho manažerské působení v Kladně se názory liší. Sám o sobě říká, že nemá na to ty správné vlastnosti. Jak to vnímáte jako Kladeňák?

To si netroufám z Olomouce hodnotit. Jenom vím, že Jágrův tatínek, který to vzal, Kladno zachránil před tím, aby seniorský hokej tam nepřestal existovat. Že se nedaří s mládeží, to vím, jak to u nás chodí, to už vůbec nehodlám hodnotit. Jeho manažerské schopnosti? Když toho máte moc, staráte se o sebe jako hráče, o chod klubu, tak je asi důležité si hlavně najít dobré spolupracovníky, věřit jim, aby všechno fungovalo. Nevím, jak se tohle Kladnu daří. Názory lidí, co tam jsou, slyším, ale to slyším zprostředkovaně, já tu zkušenost nemám, takže bych nerad rozebíral něco, co mi ani moc nepřísluší.

Jaký je Jágrův odkaz jako globálního sportovce, který se zařadil k největším hokejovým hráčů světa?

Hlavně u nás hokej neskutečně zpropagoval mezi mládeží. Hokej byl u nás vždycky hrozně populární, ale byl u Nagana, kdy se to hodně oslavovalo, byl velký zájem o hokej. Je otázka, jestli ještě dneska ti kluci k němu tak vzhlíží, to si už nemyslím, mají jiné vzory, kým chtějí být. Ale pro různé generace byl vzorem sportovce. To je úplně jasné. Otázka je, jestli chtěl hrát tak dlouho, to už je jiná věc. Myslím, že hokej tak miluje, baví ho, že ho hraje z tohoto důvodu. Když jsem ho viděl v předešlých sezonách, tak dokud je lepší než někteří hráči, tak proč by nehrál? Já vím, že už není ten top, nejlepší hráč v mužstvu, ale své si uhraje v ofenzivě. Znovu klobouk dolů.

Po návratu do Česka začal část nejen hokejové veřejnosti rozpolcovat svým jednáním mimo led, třeba cestou za prezidentem komunistické Číny. Bývá to tak u osobností, které si fanoušci mnohdy idealizují k obrazu svému?

Nevím, tohle já neřeším, abych vám řekl pravdu, to je každého věc. Já ho vnímám jako hokejistu. Jestli dělal PR před volbami tomu, nebo tomu, to je jeho věc. Myslím si, že sportovci by o politice moc mluvit nemuseli, protože to většinou udělá jenom zle, protože lidé na ně nahlížejí, že dělají jen sport, jinak jim to moc nemyslí, ale ne vždy to tak musí být. Ovšem je nejlepší, když sportovec dělá jen sport a další věci jsou trošku v ústraní. Každý jsme nějaký. Sportovce za tohle neodsuzuju. Přečtu si titulek a dál to neřeším.