S pomíjivými pozemskými statky se Johan Neeskens rozloučil se ve věku 73 let v prostředí, kterému věnoval celý život a které ho neustále naplňovalo.

Zemřela jedna z největších postav nejen nizozemského, ale světového fotbalu. „Jako kluci jsme hráli fotbal na ulici a vybírali si, kým chceme být. Kdo chce být Cruyff? Kdo chce být van Hanegem? Já jsem chtěl být Johan Neeskens,“ složil mu poklonu reprezentační trenér a bývalý obránce Ronald Koeman. Neeskense nazval ´malým mužem, který byl jeho velkým idolem´.

Dva Johanové v 70. letech minulého století nejprve dovedli do síně slávy Ajax Amsterdam a následně i nizozemskou reprezentaci, která do té doby trpěla průměrností a amatérským statutem. Cruyff (ročník 1947) a o čtyři roky mladší Neeskens.

Když ten v roce 1970 přišel do Ajaxu z rodného Heemstede, městečka v severní části země se třiceti tisíci obyvateli, Cruyff už byl velkou hvězdou. Ajax si prožil už i první velké finále Poháru mistrů v roce 1969 proti italskému AC Milán. Neúspěšné.

Spolu dokázali klub vynést až na trůn, tři roky (1971-1973) vládl evropskému i světovému fotbalu. Cruyff byl génius, Neeskens spíše bojovník, který ho ve výjimečnosti podporoval. Získal přezdívku Johan II. „Vůbec mne neuráží,“ nijak ho nermoutila pozice druhého v pořadí. „Je naopak čest stát hned za králem,“ našel v ní naopak uznání a pochvalu.

Spolu kráčeli fotbalovým životem. V Ajaxu, v nizozemské reprezentaci, v Barceloně, ve vztahu ke Katalánsku, v propagaci evropské hry číslo 1 v USA. Mluvilo se o nich jako o bratrech, dokonce dvojčatech, ale tohle označení vzhledem k věkovému odstupu čtyř let notně kulhalo.

Měli však k sobě nesmírně blízko.

Pod dohledem trenéra Rinuse Michelse – a s obrovským přispěním nymburského rodáka Františka Fadrhonce, zakladatele totálního fotbalu – dovedli Nizozemsko (tehdy oficiálně Holandsko) na mistrovství světa 1974 ve Spolkové republice Německo k prvnímu velkému úspěchu v historii: ve finále podlehlo domácím 1:2.

Spolupráce na hřišti byla náramná. A nejen jich, celého týmu plných výjimečných individualit. „Kolektiv je to, o čem to všechno je,“ vysvětloval Neeskens úspěch nizozemského týmu. „Potřebujete jeden druhého na hřišti. Šampionem se můžete stát pouze jako tým. Hvězda je jen jedna a tou je tým,“ zdůrazňoval.

Výhrady, že bez Johanů by až do finále mužstvo nedošlo, zůstávají jen v podobě spekulací. Ale stojí na pevném základu. Doplňovali se, pomáhali si, drželi se.

Jako ve finále v Mnichově. Už v první minutě Cruyff uniká, v pokutovém území je sražen. Penalta! K ní se ovšem staví Neeskens. Proměnil už dvě v základní skupině proti Bulharsku, sebevědomě si staví míč i proti domácí brankářské modle Seppu Maierovi. „Věřili jsme mu, nikdo nepochyboval, že ji promění,“ neskrýval důvěru Cruyff.

Ostrou střelou posílá bavorského gólmana na druhou stranu, nizozemský tým rozvíjí žebřík na fotbalová nebesa. Nevyšplhá na ně, proti jsou německý ´císař´ Franz Beckenbauer a jeho poddaní v čele s kanonýrem Gerdem Müllerem.

Nizozemci si však získali za předváděnou líbivou hru srdce fanoušků celé planety. Cruyff leští třetí Zlatý míč nejlepšího fotbalisty Evropy, Johan II. se s pěti góly – skoroval ještě v semifinálové skupině proti NDR a spolu s Cruyffem ničí i obhájce titulu Brazílii – stává druhým nejlepším střelcem turnaje po šestigólovém polském vejvodovi Grzegorzu Latovi.

V reprezentaci si Neeskens z pozice záložníka zapisuje sedmnáct přesných tref. Skoro třetinu na stříbrném mistrovství světa 1974.

Opěvovaný nizozemský soubor si má spravit pachuť z prohraného finále na mistrovství Evropy 1976 v Jugoslávii. V cestě za triumfem mu však v semifinále v záhřebském lijáku stojí československý tým. Překážka pro fotbalové polobohy nicotná, snadno překonatelná.

Leč výběr trenéra Václava Ježka má morální sílu, i fotbalovou kvalitu. Cruyffovi se nedaří. Neeskens je v 76. minutě dokonce po brutálním šlapáku na Zdeňka Nehoda do choulostivých míst vyloučený. „Ani mě to nepřekvapilo,“ vybavuje si hrůzný zákrok česká legenda Antonín Panenka. „Neeskens byl soubojový typ, nebál se tvrdých střetů, vyhledával je,“ charakterizuje protivníka.

Brutalita zákroku však hodně vybočila z jeho pověsti odolného, leč férového bojovníka. „Holanďané nás podcenili a byli při pro ně špatném vývoji utkání frustrovaní, “ nachází vysvětlení Panenka. „Vedli jsme, ale pak byl vyloučený Jaro Pollák, dali jsme si vlastní gól, přesto jsme vzdorovali,“ nastiňuje průběh semifinále. „Neeskens to psychicky nezvládl,“ zdůrazňuje mistr Evropy 1976.

Souznění mezi Johany si však dobře všiml. „Doplňovali se,“ říká Panenka. „Co geniální Cruyff neměl, to mu dodával Neeskens, tedy soubojovost,“ dokládá. „Byli to vůdci týmu, kdykoli byla přerušená hra, například před standardkou, tak se radili, jak to sehrát,“ popisuje Panenka.

Výjimečné nizozemské generaci však utekla další vytoužená korunovace. Po porážce s Československem v semifinále 1:3 zbyl na ni jenom bronz, když v utkání o 3. místo porazila domácí Jugoslávii 4:2.

Na mistrovství světa 1978 v Argentině odjíždí obhajovat stříbrnou medaili Johan II. sám, bez svého krále. Úderná dvojička, která nyní šíří slávu katalánského klubu FC Barcelona, se nerozpadá.

Cruyff vyhlašuje, že si potřebuje po náročné sezoně odpočinout, doléčit ranky nasbírané z těžkých soubojů. Teprve po delší době prozrazuje pravý důvod – politický. Odmítá podporovat totalitní režim vojenské junty generála Jorgeho Videly.

Oslabený tým o svého geniálního vůdce opět dokráčí až do finále, kde opět podlehne domácímu týmu tentokrát v prodloužení poměrem 1:3. Velí mu Neeskens, který je v sedmadvaceti letech na vrcholu sil, dozrál v největší osobnost.

Už nedává góly, nestaví se k pokutovým kopům, kde ho nahrazuje útočník Robbie Rensebrink a promění čtyři, udává tempo hry, usměrňuje spoluhráče, burcuje je. Johan II. přebírá úlohu panovníka. Bohužel jeho tým dosahuje znovu jen na stříbro.

Dva promarněné pokusy stát se světovými šampony ho mrzí do sklonku kariéry. „Byli jsme tak blízko,“ vždy si povzdechne při vzpomínkách na prohraná finále. „Ale není snad ostuda být druhý na světě!“ přijímá nakonec medailová vystoupení z pozitivní stránky.

Král Johan I. opustil pozemský život v roce 2016. Nyní ho následoval i Johan II.

S pomíjivými pozemskými statky se Johan Neeskens rozloučil se ve věku 73 let v prostředí, kterému věnoval celý život a které ho neustále naplňovalo.

Zemřela jedna z největších postav nejen nizozemského, ale světového fotbalu. „Jako kluci jsme hráli fotbal na ulici a vybírali si, kým chceme být. Kdo chce být Cruyff? Kdo chce být van Hanegem? Já jsem chtěl být Johan Neeskens,“ složil mu poklonu reprezentační trenér a bývalý obránce Ronald Koeman. Neeskense nazval ´malým mužem, který byl jeho velkým idolem´.

Dva Johanové v 70. letech minulého století nejprve dovedli do síně slávy Ajax Amsterdam a následně i nizozemskou reprezentaci, která do té doby trpěla průměrností a amatérským statutem. Cruyff (ročník 1947) a o čtyři roky mladší Neeskens.

Když ten v roce 1970 přišel do Ajaxu z rodného Heemstede, městečka v severní části země se třiceti tisíci obyvateli, Cruyff už byl velkou hvězdou. Ajax si prožil už i první velké finále Poháru mistrů v roce 1969 proti italskému AC Milán. Neúspěšné.

Spolu dokázali klub vynést až na trůn, tři roky (1971-1973) vládl evropskému i světovému fotbalu. Cruyff byl génius, Neeskens spíše bojovník, který ho ve výjimečnosti podporoval. Získal přezdívku Johan II. „Vůbec mne neuráží,“ nijak ho nermoutila pozice druhého v pořadí. „Je naopak čest stát hned za králem,“ našel v ní naopak uznání a pochvalu.

Spolu kráčeli fotbalovým životem. V Ajaxu, v nizozemské reprezentaci, v Barceloně, ve vztahu ke Katalánsku, v propagaci evropské hry číslo 1 v USA. Mluvilo se o nich jako o bratrech, dokonce dvojčatech, ale tohle označení vzhledem k věkovému odstupu čtyř let notně kulhalo.

Měli však k sobě nesmírně blízko.

Pod dohledem trenéra Rinuse Michelse – a s obrovským přispěním nymburského rodáka Františka Fadrhonce, zakladatele totálního fotbalu – dovedli Nizozemsko (tehdy oficiálně Holandsko) na mistrovství světa 1974 ve Spolkové republice Německo k prvnímu velkému úspěchu v historii: ve finále podlehlo domácím 1:2.

Spolupráce na hřišti byla náramná. A nejen jich, celého týmu plných výjimečných individualit. „Kolektiv je to, o čem to všechno je,“ vysvětloval Neeskens úspěch nizozemského týmu. „Potřebujete jeden druhého na hřišti. Šampionem se můžete stát pouze jako tým. Hvězda je jen jedna a tou je tým,“ zdůrazňoval.

Výhrady, že bez Johanů by až do finále mužstvo nedošlo, zůstávají jen v podobě spekulací. Ale stojí na pevném základu. Doplňovali se, pomáhali si, drželi se.

Jako ve finále v Mnichově. Už v první minutě Cruyff uniká, v pokutovém území je sražen. Penalta! K ní se ovšem staví Neeskens. Proměnil už dvě v základní skupině proti Bulharsku, sebevědomě si staví míč i proti domácí brankářské modle Seppu Maierovi. „Věřili jsme mu, nikdo nepochyboval, že ji promění,“ neskrýval důvěru Cruyff.

Ostrou střelou posílá bavorského gólmana na druhou stranu, nizozemský tým rozvíjí žebřík na fotbalová nebesa. Nevyšplhá na ně, proti jsou německý ´císař´ Franz Beckenbauer a jeho poddaní v čele s kanonýrem Gerdem Müllerem.

Nizozemci si však získali za předváděnou líbivou hru srdce fanoušků celé planety. Cruyff leští třetí Zlatý míč nejlepšího fotbalisty Evropy, Johan II. se s pěti góly – skoroval ještě v semifinálové skupině proti NDR a spolu s Cruyffem ničí i obhájce titulu Brazílii – stává druhým nejlepším střelcem turnaje po šestigólovém polském vejvodovi Grzegorzu Latovi.

V reprezentaci si Neeskens z pozice záložníka zapisuje sedmnáct přesných tref. Skoro třetinu na stříbrném mistrovství světa 1974.

Opěvovaný nizozemský soubor si má spravit pachuť z prohraného finále na mistrovství Evropy 1976 v Jugoslávii. V cestě za triumfem mu však v semifinále v záhřebském lijáku stojí československý tým. Překážka pro fotbalové polobohy nicotná, snadno překonatelná.

Leč výběr trenéra Václava Ježka má morální sílu, i fotbalovou kvalitu. Cruyffovi se nedaří. Neeskens je v 76. minutě dokonce po brutálním šlapáku na Zdeňka Nehoda do choulostivých míst vyloučený. „Ani mě to nepřekvapilo,“ vybavuje si hrůzný zákrok česká legenda Antonín Panenka. „Neeskens byl soubojový typ, nebál se tvrdých střetů, vyhledával je,“ charakterizuje protivníka.

Brutalita zákroku však hodně vybočila z jeho pověsti odolného, leč férového bojovníka. „Holanďané nás podcenili a byli při pro ně špatném vývoji utkání frustrovaní, “ nachází vysvětlení Panenka. „Vedli jsme, ale pak byl vyloučený Jaro Pollák, dali jsme si vlastní gól, přesto jsme vzdorovali,“ nastiňuje průběh semifinále. „Neeskens to psychicky nezvládl,“ zdůrazňuje mistr Evropy 1976.

Souznění mezi Johany si však dobře všiml. „Doplňovali se,“ říká Panenka. „Co geniální Cruyff neměl, to mu dodával Neeskens, tedy soubojovost,“ dokládá. „Byli to vůdci týmu, kdykoli byla přerušená hra, například před standardkou, tak se radili, jak to sehrát,“ popisuje Panenka.

Výjimečné nizozemské generaci však utekla další vytoužená korunovace. Po porážce s Československem v semifinále 1:3 zbyl na ni jenom bronz, když v utkání o 3. místo porazila domácí Jugoslávii 4:2.

Na mistrovství světa 1978 v Argentině odjíždí obhajovat stříbrnou medaili Johan II. sám, bez svého krále. Úderná dvojička, která nyní šíří slávu katalánského klubu FC Barcelona, se nerozpadá.

Cruyff vyhlašuje, že si potřebuje po náročné sezoně odpočinout, doléčit ranky nasbírané z těžkých soubojů. Teprve po delší době prozrazuje pravý důvod – politický. Odmítá podporovat totalitní režim vojenské junty generála Jorgeho Videly.

Oslabený tým o svého geniálního vůdce opět dokráčí až do finále, kde opět podlehne domácímu týmu tentokrát v prodloužení poměrem 1:3. Velí mu Neeskens, který je v sedmadvaceti letech na vrcholu sil, dozrál v největší osobnost.

Už nedává góly, nestaví se k pokutovým kopům, kde ho nahrazuje útočník Robbie Rensebrink a promění čtyři, udává tempo hry, usměrňuje spoluhráče, burcuje je. Johan II. přebírá úlohu panovníka. Bohužel jeho tým dosahuje znovu jen na stříbro.

Dva promarněné pokusy stát se světovými šampony ho mrzí do sklonku kariéry. „Byli jsme tak blízko,“ vždy si povzdechne při vzpomínkách na prohraná finále. „Ale není snad ostuda být druhý na světě!“ přijímá nakonec medailová vystoupení z pozitivní stránky.

Král Johan I. opustil pozemský život v roce 2016. Nyní ho následoval i Johan II.