Baník Ostrava je trojnásobný mistr Československa (1975/1976, 1979/1980 a 1980/1981) s jedním titulem i v samostatné české soutěži (2003/2004). Má v klubové kronice vystoupení v Poháru mistrů a střetnutí se slavným Bayernem Mnichov. Největší úspěch zaknihoval v ročníku 1978/1979, kdy už v zaniklém Poháru vítězů pohárů postoupil až do semifinále, kde podlehl německé Fortuně Düsseldorf (1:3 a 2:1).

Na tyto vzpomínky by chtěl severomoravský klub opět navázat. Čtvrté místo v uplynulém ligovém ročníku mu umožnilo znovu reprezentovat český fotbal na mezinárodní scéně. Na té se představí po čtrnácti letech. Ve 2. předkole Konferenční ligy čeká vyzve arménský klub FC Urartu z hlavního města Jerevanu.

Poslední vystoupení se však v klubové kronice příliš neblýská: v létě 2010 vypadl Baník ve 3. předkole Evropské ligy po dvou porážkách s běloruským Dněpr Mohylev, když o kolo dříve vyřadil gruzínský WIT Georgia Tbilisi 6:0 a 0:0.

Rozladění z nezdaru s neznámým běloruským týmem provázely novinové a internetové titulky, v nichž nejvíce vystupovalo slovo ´ostuda´. „Ten výraz k tomu nepatří,“ brání se mu tehdejší trenér Miroslav Koubek. A opírá se o výsledky, která klání na evropské scéně nyní provázejí. „Když vidíme, kdo koho poráží, jaké jsou překvapení na účet favoritů, tak bych slovo ostuda vůbec nepoužíval,“ říká současný kouč Viktorie Plzeň se znalostí věcí.

Rovněž odmítá různá škatulkování. „Tvářit se povýšeně, že některý klub pochází z hodně východní části Evropy, a proto musí být slabý a snadno k poražení, není chytré a ani uctivé,“ prohlašuje Koubek.

Nijak ovšem nerozporuje, že Baník byl tehdy favoritem a měl běloruského protivníka vyřadit. „Měli jsme je doma v odvetě porazit,“ připojuje se tehdejší ofenzivní záložník či útočník Josef Hušbauer. „Vždyť do Ostravy přijeli autobusem, přes tisíc kilometrů,“ připomíná únavnou štrapáci, kterou běloruský tým podstoupil. „Nemělo se to přihodit,“ neskrývá.

Nejprve český vyslanec prohrál nejtěsnějším rozdílem v Mohylevu, třetím největším běloruském městě. „Bylo to vyrovnané utkání,“ vzpomíná trenér Koubek. „Také jsme si nějaké příležitosti vytvořili,“ vybavuje si.

Jediný gól však padl do ostravské sítě. „Domácí byli lepší, vyhráli zaslouženě,“ přiznává Hušbauer. „My však věřili, že to v odvetě otočíme a nakonec postoupíme,“ spoléhal nejen on na kultovní stadion Bazaly a věrné příznivce.

Porážka i v domácím prostředí v poměru 1:2 přinesla velké rozladění. A naskočilo i slovo ostuda. „Zápas se nám nepovedl,“ netají Hušbauer. „Ale hodně ho ovlivnil i kyperský rozhodčí. Nejprve nařídil proti nám pokutový kop, ve druhé půli neuznal náš gól, po němž bychom šli do vedení,“ vnímá neustále křivdu.

Ani paní štěstěna nestála na straně baníkovců. „Snad pětkrát jsme trefili tyč či břevno, jen Frejlach ho napálil čtyřikrát,“ povzdechne trenér Koubek i po letech. „Jsou to hodně kyselé vzpomínky,“ pociťuje pachuť z toho utkání.

Přitom Baník prožíval docela úspěšné období. „Na jaře jsme hráli o titul,“ zasní se Hušbauer. Přišel však o něj, smolně, v posledních zápasech. Za mistrovskou Spartou zaostal o dva body, předstihl ho nakonec i Jablonec.

Ale na evropském kolbišti měl obstát. „Jenže přišlo brutální oslabení, vedení prodalo tři naše ofenzivní hráče,“ odhaluje trenér Koubek hlavní příčinu, proč došlo k takovému selhání. „Matěje Vydru do italského Udine, Mario Ličku a Tomáše Mičolu do francouzského Brestu,“ vypočítává. “ S nimi odešlo třicet gólů,“ dodává. „Když chcete uspět v Evropě, tak mužstvo posilujete a neoslabujete,“ diví se počínání manažmentu.

V obraně sice byla zkušenost, ale ofenzíva výrazně utrpěla. „Nějaké posily přišly, ale okamžitě nahradit odcházející opory nedokázaly,“ rozpřahuje bezmocně rukama Koubek. „Byli jsme hodně mladí,“ omlouvá Hušbauer svých dvacet let. Ve výraznou postavu ligy ať v dresu Sparty či Slavie se vypracoval později.

Vyřazení z evropské soutěže bylo předzvěstí špatného ročníku. „Já pak odešel,“ připomínání Koubek, že ho ještě v průběhu podzimu vystřídal Verner Lička.

Baník skončil nakonec na 14. příčce, těsně nad čárou sestupu…

Krizová léta pokračovala, vyvrcholila pádem z elitní společnosti, beznadějně posledním místem v ročníku 2015/2016, následný se hrála v Ostravě jen druhá liga. Návrat byl sice rychlý, ale proniknutí na kontinentální scénu hodně vzdálené. „Kroky majitelů, kteří se střídali, a odpovědných lidí byli takové divné,“ snaží se Koubek najít nejlepší přirovnání.

Klub se potýkal s dluhy, zajímaly se o něj soudy, hrozily mu exekuce, přišel o stadion. Samé rány. „Až s nástupem podnikatele Václava Brabce se konečně finančně a následně sportovně stabilizoval,“ vyzdvihuje Koubek příchod současného bosse.

Na návrat do evropské soutěže však čekal dlouhých čtrnáct let. „Byla to hrozná škoda,“ prohlašuje Hušbauer. „Baník má obrovské fanouškovské zázemí, atmosféra je skvělá. Všichni, i soupeř, se na ni těší,“ chválí věrnost a oddanost příznivců.

Nyní ovšem na mezinárodní scéně je, ve 2. předkole Konferenční ligy čeká svěřence trenéra Pavla Hapala arménský FC Urartu z hlavního města Jerevanu. „Nikoho nepodceňovat, nad nikoho se nepovyšovat,“ varuje bývalý trenér Koubek, „Každý tým má kvalitu,“ přitakává Hušbauer. „Ale je to soupeř k překonání,“ věří svým následovníkům.

Větší úskalí vidí v dalším kole, kdy by český zástupce podle losu měl narazit na dánský FC Kodaň. „To by byla už jiná kvalita,“ probírá Hušbauer.

Nejdříve je však třeba přejít přes arménský klub. A Baník burcuje své příznivce na zteč. Ultras vyzvali, aby všichni přišli v bílém, vedení klubu se připojilo. Je na co navazovat. Do bílého se fanoušci oblékli před dvěma lety při oslavě 100. výročí založení proti skotskému Celtiku. „Všichni si pamatujeme, jaká atmosféra tehdy na stadionu panovala, pojďme si to prožít znovu! Rádi výzvu ultras tlumočíme. Na pohárový zápas přijďme všichni v bílém,“ uvedl na klubovém portálu Matěj Šturala, marketingový a PR ředitel klubu.

Baník Ostrava je trojnásobný mistr Československa (1975/1976, 1979/1980 a 1980/1981) s jedním titulem i v samostatné české soutěži (2003/2004). Má v klubové kronice vystoupení v Poháru mistrů a střetnutí se slavným Bayernem Mnichov. Největší úspěch zaknihoval v ročníku 1978/1979, kdy už v zaniklém Poháru vítězů pohárů postoupil až do semifinále, kde podlehl německé Fortuně Düsseldorf (1:3 a 2:1).

Na tyto vzpomínky by chtěl severomoravský klub opět navázat. Čtvrté místo v uplynulém ligovém ročníku mu umožnilo znovu reprezentovat český fotbal na mezinárodní scéně. Na té se představí po čtrnácti letech. Ve 2. předkole Konferenční ligy čeká vyzve arménský klub FC Urartu z hlavního města Jerevanu.

Poslední vystoupení se však v klubové kronice příliš neblýská: v létě 2010 vypadl Baník ve 3. předkole Evropské ligy po dvou porážkách s běloruským Dněpr Mohylev, když o kolo dříve vyřadil gruzínský WIT Georgia Tbilisi 6:0 a 0:0.

Rozladění z nezdaru s neznámým běloruským týmem provázely novinové a internetové titulky, v nichž nejvíce vystupovalo slovo ´ostuda´. „Ten výraz k tomu nepatří,“ brání se mu tehdejší trenér Miroslav Koubek. A opírá se o výsledky, která klání na evropské scéně nyní provázejí. „Když vidíme, kdo koho poráží, jaké jsou překvapení na účet favoritů, tak bych slovo ostuda vůbec nepoužíval,“ říká současný kouč Viktorie Plzeň se znalostí věcí.

Rovněž odmítá různá škatulkování. „Tvářit se povýšeně, že některý klub pochází z hodně východní části Evropy, a proto musí být slabý a snadno k poražení, není chytré a ani uctivé,“ prohlašuje Koubek.

Nijak ovšem nerozporuje, že Baník byl tehdy favoritem a měl běloruského protivníka vyřadit. „Měli jsme je doma v odvetě porazit,“ připojuje se tehdejší ofenzivní záložník či útočník Josef Hušbauer. „Vždyť do Ostravy přijeli autobusem, přes tisíc kilometrů,“ připomíná únavnou štrapáci, kterou běloruský tým podstoupil. „Nemělo se to přihodit,“ neskrývá.

Nejprve český vyslanec prohrál nejtěsnějším rozdílem v Mohylevu, třetím největším běloruském městě. „Bylo to vyrovnané utkání,“ vzpomíná trenér Koubek. „Také jsme si nějaké příležitosti vytvořili,“ vybavuje si.

Jediný gól však padl do ostravské sítě. „Domácí byli lepší, vyhráli zaslouženě,“ přiznává Hušbauer. „My však věřili, že to v odvetě otočíme a nakonec postoupíme,“ spoléhal nejen on na kultovní stadion Bazaly a věrné příznivce.

Porážka i v domácím prostředí v poměru 1:2 přinesla velké rozladění. A naskočilo i slovo ostuda. „Zápas se nám nepovedl,“ netají Hušbauer. „Ale hodně ho ovlivnil i kyperský rozhodčí. Nejprve nařídil proti nám pokutový kop, ve druhé půli neuznal náš gól, po němž bychom šli do vedení,“ vnímá neustále křivdu.

Ani paní štěstěna nestála na straně baníkovců. „Snad pětkrát jsme trefili tyč či břevno, jen Frejlach ho napálil čtyřikrát,“ povzdechne trenér Koubek i po letech. „Jsou to hodně kyselé vzpomínky,“ pociťuje pachuť z toho utkání.

Přitom Baník prožíval docela úspěšné období. „Na jaře jsme hráli o titul,“ zasní se Hušbauer. Přišel však o něj, smolně, v posledních zápasech. Za mistrovskou Spartou zaostal o dva body, předstihl ho nakonec i Jablonec.

Ale na evropském kolbišti měl obstát. „Jenže přišlo brutální oslabení, vedení prodalo tři naše ofenzivní hráče,“ odhaluje trenér Koubek hlavní příčinu, proč došlo k takovému selhání. „Matěje Vydru do italského Udine, Mario Ličku a Tomáše Mičolu do francouzského Brestu,“ vypočítává. “ S nimi odešlo třicet gólů,“ dodává. „Když chcete uspět v Evropě, tak mužstvo posilujete a neoslabujete,“ diví se počínání manažmentu.

V obraně sice byla zkušenost, ale ofenzíva výrazně utrpěla. „Nějaké posily přišly, ale okamžitě nahradit odcházející opory nedokázaly,“ rozpřahuje bezmocně rukama Koubek. „Byli jsme hodně mladí,“ omlouvá Hušbauer svých dvacet let. Ve výraznou postavu ligy ať v dresu Sparty či Slavie se vypracoval později.

Vyřazení z evropské soutěže bylo předzvěstí špatného ročníku. „Já pak odešel,“ připomínání Koubek, že ho ještě v průběhu podzimu vystřídal Verner Lička.

Baník skončil nakonec na 14. příčce, těsně nad čárou sestupu…

Krizová léta pokračovala, vyvrcholila pádem z elitní společnosti, beznadějně posledním místem v ročníku 2015/2016, následný se hrála v Ostravě jen druhá liga. Návrat byl sice rychlý, ale proniknutí na kontinentální scénu hodně vzdálené. „Kroky majitelů, kteří se střídali, a odpovědných lidí byli takové divné,“ snaží se Koubek najít nejlepší přirovnání.

Klub se potýkal s dluhy, zajímaly se o něj soudy, hrozily mu exekuce, přišel o stadion. Samé rány. „Až s nástupem podnikatele Václava Brabce se konečně finančně a následně sportovně stabilizoval,“ vyzdvihuje Koubek příchod současného bosse.

Na návrat do evropské soutěže však čekal dlouhých čtrnáct let. „Byla to hrozná škoda,“ prohlašuje Hušbauer. „Baník má obrovské fanouškovské zázemí, atmosféra je skvělá. Všichni, i soupeř, se na ni těší,“ chválí věrnost a oddanost příznivců.

Nyní ovšem na mezinárodní scéně je, ve 2. předkole Konferenční ligy čeká svěřence trenéra Pavla Hapala arménský FC Urartu z hlavního města Jerevanu. „Nikoho nepodceňovat, nad nikoho se nepovyšovat,“ varuje bývalý trenér Koubek, „Každý tým má kvalitu,“ přitakává Hušbauer. „Ale je to soupeř k překonání,“ věří svým následovníkům.

Větší úskalí vidí v dalším kole, kdy by český zástupce podle losu měl narazit na dánský FC Kodaň. „To by byla už jiná kvalita,“ probírá Hušbauer.

Nejdříve je však třeba přejít přes arménský klub. A Baník burcuje své příznivce na zteč. Ultras vyzvali, aby všichni přišli v bílém, vedení klubu se připojilo. Je na co navazovat. Do bílého se fanoušci oblékli před dvěma lety při oslavě 100. výročí založení proti skotskému Celtiku. „Všichni si pamatujeme, jaká atmosféra tehdy na stadionu panovala, pojďme si to prožít znovu! Rádi výzvu ultras tlumočíme. Na pohárový zápas přijďme všichni v bílém,“ uvedl na klubovém portálu Matěj Šturala, marketingový a PR ředitel klubu.