Domluvit se na rozhovor s Pavlem Hapalem v olomouckém bydlišti je téměř nereálné. Mnohem větší šanci na setkání máte v Ostravě. I v reprezentační přestávce byl celý týden v místě zaměstnání. Jsou to dva roky, co převzal Baník. „Považuji si možnosti trénovat v takovém top klubu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy pětapadesátiletý fotbalový gentleman.

Vyznává cestu slušnosti a poctivé práce. Příklad? Televizní reportérce po utkání podrží v lijáku deštník a Baník, slavnou značku s vášnivými fanoušky, vrátil navzdory neutuchající kritice do evropských pohárů po čtrnácti letech. Teď s ním tahá šestizápasovou šňůru bez porážky, kterou by tuze rád prodloužil v sobotním domácím mači s Plzní.

To bývá obvyklé, že celý týden trávíte v Ostravě a nedojíždíte z nedaleké Olomouce?

Jelikož mám už děti velké a má paní chodí do práce, tak domů jezdím málo, prakticky jen když máme den volna. Jinak trávím čas v Ostravě, vesměs na Bazalech.

Chcete dávat Baníku maximum.

Tak jsem to měl všude a vždycky. Nemám rád cestování. I když to není daleko, padesát minut cesty, tak abych v šest ráno seděl v autě a cestoval do Ostravy, to radši jsem tady a nic neriskuju, co se týče zácpy nebo nedejbože něčeho horšího na dálnici.

Jak se vám v Ostravě žije?

Jsem tady dva roky a moc jsem si města neužil. Čas trávím v okolí, když je volný den. Restaurace v Ostravě nevyužívám, spíš jen procházka přes město. Bydlím na Karolíně, na Bazaly to mám čtyři kilometry, které ráno běžím, snažím se sportovat. Odpoledne se vracím na byt podle toho, kdy skončíme.

Baník jste převzal po Pavlu Vrbovi. Jaká to je šichta?

Bylo to… nebo ono to je těžké. V Ostravě je fotbalová obec velice náročná. Bylo to turbulentní. První sezona byla těžká v tom, že jsme se zachraňovali v soutěži. Druhá byla nahoru dolů. Nicméně se nám podařilo dostat na čtvrté místo, což bylo bráno jako velký úspěch. No a teď je důležité to potvrzovat, to se nám momentálně daří, ale víme, že to není nic jednoduchého, když vidíme, jak je česká liga vyrovnaná.

Kdy vám bylo na lavičce Baníku nejhůř?

Těch situací bylo hodně. Teď na podzim jsme odehráli vynikající zápas s Kodaní a prohráli jsme na penalty. To mi bylo pocitově nejhůř, zasloužili jsme si postoupit po tom, co jsme v dvojzápase předvedli. Ale nebylo nám to přáno. Nebo v minulé sezoně, kdy jsme nedělali doma body, to nebylo jednoduché. Po porážkách mi není dobře nikdy.

Penalty s Kodaní musely být pro kardiotrenéra ohromná zátěž, úžasná atmosféra na stadionu, výborný výkon a pak prázdno. Budí vás to ještě ze spaní, nebo se fotbalový svět točí tak rychle, že už je to za vámi?

Musel jsem to rychle odbourat, i když prvotní zklamání bylo velké u všech. Je to fotbal, je to sport a penalty jsou dovednost. V kariéře jsem moc štěstí v pokutových kopech neměl, teď nemyslím mou hráčskou kariéru, ale i trenérskou. Ve finále českého poháru s Baníkem jsme nezvládli penalty v Liberci, pak ve finále slovenského poháru se Žilinou také a teď znovu s Kodaní. Hráčům to nevyčítám, jsou to stresové situace. Lidem se to těžko vysvětluje. Na tréninku dva dny před zápasem penalty kopeme, hráči je proměňují a pak přijde takový zápas, neproměníte čtyři, mrzí to a vypadá to blbě. Musíte se přes to přenést a jít dál.

Kdy vám bylo v Baníku nejlépe?

Po posledním zápase minulé sezony se Slováckem, kdy se nám podařilo vyhrát vysokým rozdílem a zajistit si čtvrtou příčku. Ten rok, nejen pro mě, ale pro nás všechny nebyl jednoduchý, nebyli jsme oceňovaní veřejností i médii moc pozitivně, spíš to bylo všechno docela dost do negativna. Mužstvo bylo nové, přišlo dvanáct hráčů a dostat se na čtvrté místo byl velký úspěch.

Blíží se po dvou letech práce rukopis k ideálu vaší představy o tom, jak má Baník hrát?

Když dokola poslouchám, jak my nemáme rukopis, jak prakticky jen hráči jsou na individuální kvalitě, je to zlehčováno, tak jsem i svým způsobem rád, protože pokud má trenér jasně daný rukopis, je lehce čitelný a tím pádem soupeři to mají snazší. Beru to jako ocenění naší práce. Čím méně jsme čitelní pro soupeře, tím je to pro nás lepší.

Kolikrát jste si vlastně o sobě četl, že jste na odvolání v Baníku?

Mockrát. Už jsem fotbalem proskákal tolik věcí, že si to nepřipouštím. Dělám svoji práci s celým realizačním týmem, co nejlépe to jde. Rozhodnutí stejně není nikdy na mně, dělají ho majitelé nebo sportovní vedení klubu. Jsem rád, že s k tomu zatím nepřistoupilo. Cítím důvěru od majitele i Luďka Mikloška, sportovního ředitele. Věřím, že se i prokázalo, že to bylo dobré řešení v minulé sezoně.

Cítil jste satisfakci, když jste Baník po čtrnácti letech dovedl do Evropy?

Těšilo mě to. Když dokážete mužstvo dovést na čtvrtou příčku pod takovým tlakem, pod kterým celou dobu bylo a je, protože Baník je český velkoklub s velkou fanouškovskou základnou, tak to neberu za satisfakci, ale za úspěch. O Pavla Hapala tady vůbec nejde, jde tady o Baník, o realizační tým, o mužstvo, o které se vždycky opírám.

Dá se tlak v Baníku porovnat s tím, co jste zažil v Lize mistrů v Žilině, ve Spartě, nebo ve slovenské reprezentaci?

Zkušenosti mi pomáhají. Když jsem vedl tým Zaglebie Lubin v Polsku, který nemá tak velkou fanouškovskou základnu jako Baník, tak tlak na výsledky byl také enormní. Vnímám, že Baník je v Česku v top čtyři co se týče fanoušků, sledovanosti. Ale díky tomu, co jsem si už prošel ve fotbalovém životě, jsem vůči tlaku odolný.

Každopádně. Tvrdil jsem to hned. I s majitelem jsme se o tom bavili několikrát, když padla otázka, jestli to tak vnímám. Měla by být čest pro každého trenéra trénovat top klub v jakékoli zemi. Když jsem dostal možnost trénovat národní mužstvo Slovenska, bral jsem to za velkou čest. Na Slovensku jsem trénoval deset let, bylo to velké ocenění celé mé práce tam, ne za to, že se vám podaří něco v jednom klubu.

Nepřipadá vám, že důležitou roli u trenérů nehrají jen výsledky, ale také mediální nálepky?

Však víte, že jsem se kolikrát na tiskovkách ohradil. Je to jen z toho důvodu, že bráním mužstvo, klub, když to není korektní, férové. Člověk může mít nějaký názor, ale když ho vyjádří v médiích, měl by ho mít podložený. Někdy to není úplně fér, když se jen takhle práskne něco do vzduchu. To se mi nelíbí a jsem typ člověka, který hájí ne sebe, ale celkově práci a klub. To možná některé štve.

Přijde mi, že někteří trenéři to mají u novinářů kolikrát lepší díky vlídné tváři. Například liberecký trenér Radoslav Kováč je jistě kvalitní, ale na větší úspěch dosud čeká, jiní by v jeho situaci byli už na paškále. A to nemyslím jako kritiku Radoslava Kováče, trenéřina není jen o výsledcích, ale také o posouvání hráčů. A vztazích.

Já trenérům fandím. Nejsem typ člověka se záští. Už jsem slyšel mockrát, že Radek nemá zatím trenérský úspěch a je brán za úspěšného, ale myslím, že má dobrý přístup k fotbalu. Někdy je hrozně těžké zabudovat do mužstva, co chce trenér. Radek je před velkou výzvou. V Liberci je to podobné jako v Baníku minulou sezonu. Také je to nové mužstvo, hodně se toho změnilo. Bude to mít porodní bolesti a teď bude důležité, jestli to majitel Liberce ustojí se vším všudy a mužstvo se pak nastartuje, nebo ne. Tuhle možnost jsem v Baníku dostal. Nálady tady byly velice těžké, ale to už není na trenérovi, to je hlavně na lidech okolo. Buď vám důvěřují, nebo nedůvěřují. Potom se výsledek – možná – dostaví. Věřím, že na to navážeme tuhle sezonu.

Mít nad sebou dobrého šéfa je základ v každém zaměstnání, v trenéřině obzvlášť. Mluvíte s majitelem Baníku Václavem Brabcem hodně o fotbale?

Pan majitel má svoje povinnosti, ale když přijede na Bazaly, vždycky si najde čas. On teda tvrdí, že fotbalu nerozumí, ale na spoustu věcí se ptá, chce spoustu věcí vědět, to je základ. Řekneme mu naší vizi, co bychom chtěli. Pak záleží na tom, jestli je schopen to s námi zrealizovat, ale většinou se to daří.

Má auru zachránce fotbalu v Ostravě. Je takový majitel pro klub požehnání?

Každopádně. Klubu pomáhá ekonomicky. Můžeme si vzpomenout, v jakém stavu byl Baník, než pan Brabec přišel. Fanoušci by mu měli být vděční za to, co pro klub dělá. Klobouk dolů. Věřím, že se toho dočkají i jiné kluby, které na to možná čekají.

Přemlouváte ho, ať navýší balík na posily?

Nejedná se o ten balík. My si vytipujeme hráče, které bychom chtěli, pak záleží na jednáních. Pan Brabec je v tomto vstřícný, snaží se to realizovat. Ale když je to ekonomický nesmysl, tak tomu rozumíme a hledáme dál. V tomhle jsme za jedno. Není potřeba všechno lámat přes koleno za každou cenu. Třeba příchod Ewertona byla velká zásluha pana Brabce, který viděl, jak Eweho hned začali milovat fanoušci. Udělal všechno pro to, abychom ho udrželi, i když to byla velká ekonomická zátěž.

A také terno, hraje parádně.

Ewe je neskutečná individualita. Nevím, proč mu to ve Slavii neklaplo. Možná je to tím, že Slavia má těch hráčů spoustu a je tam vytvářený jiný tlak. Tady se zabudoval rychle, všichni v klubu ho respektují. V některých situacích mu i něco ulevíte, odpustíte, když je pro nás rozdílový hráč.

Nějaký ten liknavější návrat do defenzivy dokážete v případě hráče s velkým přínosem v ofenzivě přehlédnout?

Nedělám to moc rád. S Ewem o tom komunikujeme. Bere si to k srdci, i když realizace není někdy taková, jak bychom si představovali. Ale hodně se v tom zlepšil.

Šest zápasů v řadě jste neprohráli, ale hádám, že pořád vidíte hlavně nedostatky, což?

Vidíme velké rezervy, můžeme se posunout ještě úplně jinam. V některých zápasech jsme měli štěstí, když jsme bodovali naplno. V jiných jsme bodovat měli, ale nezvládli je. Potýkáme se se střeleckou nemohoucností. Naopak jsme zkvalitnili defenzivní činnost i příchody hráčů a jejich celkovým přístup. To se nám podařilo. Branek bychom potřebovali střílet víc, aby se na nich podílelo vícero hráčů. Je nám vyčítáno, že hrotoví útočníci dávají málo gólů, ale i v minulé sezoně se na brankách podílelo více hráčů a to je jenom dobře.

V zimním přestupovém oknu budete cílit na střelce?

Řešíme to. S Luďkem Mikloškem se bavíme každý den. Probíráme toho hodně, nejen přestupy. Ale cílíme na hráče, kteří by mohli být podobně rozdíloví jako Ewe. Přihlížíme hodně i k věku hráče. Je potřeba mít v kabině zkušené, kteří dokážou hráče usměrnit, ale dbáme hlavně na pracovitost, profesionalitu, poctivost.

Je vaším cílem usadit Baník trvale v evropských pohárech?

Každý by si to přál. Ale jak jsem řekl – česká liga je neskutečně vyrovnaná. Nebyli jsme úplně daleko od postupu do skupiny Konferenční ligy. To bychom měli v Evropě pět zástupců, což by byl velký úspěch pro český fotbal. Vůbec bych český fotbal nepodceňoval, dělá se velice poctivě a je to znát i na výsledcích.

Když jste viděl krásnou branku sparťana Laciho proti Salcburku v Lize mistrů, vybavil jste si hned, jak jste dával úchvatný gól v poháru UEFA v Hamburku za Olomouc, kdy jste také posadil zasekávačkami celou obranu včetně brankáře?

Tenhle můj gól ale určitě neviděl, to je už tolik let. Samozřejmě já si rád zavzpomínal u té branky. To už je dějepis, to se nevrátí. Tedy v mém podání.

Tehdy vás v Sigmě vedl ikonický trenér Karel Brückner, který bude mít v listopadu 85 roků. Byl vaší největší inspirací, nebo byste zmínil Juppa Heynckese, mistra světa, jenž jako kouč vyhrál Ligu mistrů s Realem Madrid i Bayernem Mnichov?

Člověk prošel spousty rukama. Na rozjezd mi dal trenér Brückner hrozně moc, za to jsem mu velmi vděčný. Dal mi šanci, viděl to ve mně. Je to můj životní trenér. Ale jak jste řekl – i Jupp Heynckes, který mě trénoval dva roky na Tenerife, byl pro mě velkou školou. Těch trenérů bylo víc. Nechci říct, že jsem si od každého něco vzal, ale vzhlížím k nim a vzhlížet vždycky budu.

Jdete si svoji cestou. Přes jaké vaše herní principy nejede vlak?

Když děláte v tréninku nácvikové věci a pak je vidíte v zápase, to vás pokaždé potěší. Hráči pak mají zpětnou vazbu, říkají si: Jo, to je dobře, že jsme to dělali, pomohlo nám to k vítězství. Pro mě je nejdůležitější, aby hráči fotbal milovali a dělali pro něj maximum. Je to sice fráze, ale kolik fotbalu dáte, tolik vám vrátí. Fotbal se hrozně posunul od doby, kdy jsem ho hrál já. Je to profesionálnější od A až po Z – ať je to regenerace, strava, tréninkový proces…

Nemáme hráče, který by neplnil to, co chceme. Je to znát i na našem zdravotním stavu. Za dva roky, pokud nebylo vážné zranění jako v případě Jirky Klímy, který má prasklinu v kotníku, což nikdo neovlivní, tak svalových zranění a těch, která se dají podchytit, máme minimum. Za to jsem moc rád.

Vidíte i v dnešní době, kdy ze hřiště mizí fotbaloví romantici a převažují rychlí atleti, stejnou vášeň pro hru jako za vašich časů?

Jo, pořád je talent, který pro to něco dělá, a talent, který pro to nedělá nic a žije z toho talentu. I on ale potřebuje pracovat, zdokonalovat, fotbalový život je krátký a základem je trénink. Chceme, aby hráči trénovali tak, jak hrají. To je nejdůležitější. Pak už jen dáte taktickou přípravu na soupeře. Týdenní cyklus před zápasem je zásadní.

Co je pro vás nejlepší zpětná vazba? Potlesk diváků, reakce realizačního týmu, hráčů, majitele, manželky doma?

Ohlasů po každém zápase je spousta, ať negativních, nebo pozitivních. Nejlepší je pocit dobře odvedené práce. Musíte se podívat sám do zrcadla a říct si, že jsme udělali maximum, že to lépe nešlo. Kolikrát rozhoduje, jestli jde míč od tyče do brány, nebo ven z brány. Někdo říká, že je to o štěstí, já si nemyslím, ale už se to ovlivnit nedá.

Umí i takovou porážku fanoušci Baníku ocenit?

Mám velkou výhodu, že nemám sociální sítě. Neřeším anonymní kritiku. Když jdu po městě, nebo když ráno běžím na Bazaly, tak pokud mě lidé zastaví, jsou spíš pozitivní. Nestřetl jsem se za poslední dobu s negativními reakcemi až na jeden zápas, kdy tribuny volaly: Hapal ven! Ale to mě zase motivuje k tomu, abych je přesvědčil, aby se to změnilo. Co se týče ultras nebo fanoušků, jsou nároční, chtějí Baník vidět nejen vyhrávat, ale hrát dobrý fotbal. Na zápasy chodí, pomáhají hráčům, motivují je. Někdy jsme možná měli pocit, že ohlasy z tribun nebyly úplně férové vůči hráčům, ale tak to ve fotbale občas je. Stejně přijdou podruhé, potřetí, počtvrté a fandí.

Když jsem byl před dvěma lety v Ostravě na pivku, zeptal jsem se fanouška v dresu Baníku, jestli jde na Celtic v přípravě, odpověděl: Na Baník, pi..! To je vypovídající ukázka o poutu ke klubu.

Určitě. Chodí se na Baník. Stane se, že prohrajete zápas, ale oni devadesát minut fandí. Když nejsou nadšení, dají vám to najevo až po zápase.

Hlavu od fotbalu si čistíte během na Bazaly?

Okolí Ostravy je krásné – Beskydy, turistika. Chodíme i s kluky, teď jsme byli celé mužstvo na Pustevnách. Snažíme se myslet i na jiné věci, ne jen na fotbal.

Teď však myslíte na to, jak skolit doma v sobotu silnou Plzeň. Bude plno?

Prodáno už je jedenáct tisíc lístků. Věřím, že bude stadion zaplněný, že bude krásná atmosféra, všichni se těšíme. Uděláme všechno pro to, abychom pokračovali v úspěšné šňůře a znovu doma zabrali naplno.

Domluvit se na rozhovor s Pavlem Hapalem v olomouckém bydlišti je téměř nereálné. Mnohem větší šanci na setkání máte v Ostravě. I v reprezentační přestávce byl celý týden v místě zaměstnání. Jsou to dva roky, co převzal Baník. „Považuji si možnosti trénovat v takovém top klubu,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy pětapadesátiletý fotbalový gentleman.

Vyznává cestu slušnosti a poctivé práce. Příklad? Televizní reportérce po utkání podrží v lijáku deštník a Baník, slavnou značku s vášnivými fanoušky, vrátil navzdory neutuchající kritice do evropských pohárů po čtrnácti letech. Teď s ním tahá šestizápasovou šňůru bez porážky, kterou by tuze rád prodloužil v sobotním domácím mači s Plzní.

To bývá obvyklé, že celý týden trávíte v Ostravě a nedojíždíte z nedaleké Olomouce?

Jelikož mám už děti velké a má paní chodí do práce, tak domů jezdím málo, prakticky jen když máme den volna. Jinak trávím čas v Ostravě, vesměs na Bazalech.

Chcete dávat Baníku maximum.

Tak jsem to měl všude a vždycky. Nemám rád cestování. I když to není daleko, padesát minut cesty, tak abych v šest ráno seděl v autě a cestoval do Ostravy, to radši jsem tady a nic neriskuju, co se týče zácpy nebo nedejbože něčeho horšího na dálnici.

Jak se vám v Ostravě žije?

Jsem tady dva roky a moc jsem si města neužil. Čas trávím v okolí, když je volný den. Restaurace v Ostravě nevyužívám, spíš jen procházka přes město. Bydlím na Karolíně, na Bazaly to mám čtyři kilometry, které ráno běžím, snažím se sportovat. Odpoledne se vracím na byt podle toho, kdy skončíme.

Baník jste převzal po Pavlu Vrbovi. Jaká to je šichta?

Bylo to… nebo ono to je těžké. V Ostravě je fotbalová obec velice náročná. Bylo to turbulentní. První sezona byla těžká v tom, že jsme se zachraňovali v soutěži. Druhá byla nahoru dolů. Nicméně se nám podařilo dostat na čtvrté místo, což bylo bráno jako velký úspěch. No a teď je důležité to potvrzovat, to se nám momentálně daří, ale víme, že to není nic jednoduchého, když vidíme, jak je česká liga vyrovnaná.

Kdy vám bylo na lavičce Baníku nejhůř?

Těch situací bylo hodně. Teď na podzim jsme odehráli vynikající zápas s Kodaní a prohráli jsme na penalty. To mi bylo pocitově nejhůř, zasloužili jsme si postoupit po tom, co jsme v dvojzápase předvedli. Ale nebylo nám to přáno. Nebo v minulé sezoně, kdy jsme nedělali doma body, to nebylo jednoduché. Po porážkách mi není dobře nikdy.

Penalty s Kodaní musely být pro kardiotrenéra ohromná zátěž, úžasná atmosféra na stadionu, výborný výkon a pak prázdno. Budí vás to ještě ze spaní, nebo se fotbalový svět točí tak rychle, že už je to za vámi?

Musel jsem to rychle odbourat, i když prvotní zklamání bylo velké u všech. Je to fotbal, je to sport a penalty jsou dovednost. V kariéře jsem moc štěstí v pokutových kopech neměl, teď nemyslím mou hráčskou kariéru, ale i trenérskou. Ve finále českého poháru s Baníkem jsme nezvládli penalty v Liberci, pak ve finále slovenského poháru se Žilinou také a teď znovu s Kodaní. Hráčům to nevyčítám, jsou to stresové situace. Lidem se to těžko vysvětluje. Na tréninku dva dny před zápasem penalty kopeme, hráči je proměňují a pak přijde takový zápas, neproměníte čtyři, mrzí to a vypadá to blbě. Musíte se přes to přenést a jít dál.

Kdy vám bylo v Baníku nejlépe?

Po posledním zápase minulé sezony se Slováckem, kdy se nám podařilo vyhrát vysokým rozdílem a zajistit si čtvrtou příčku. Ten rok, nejen pro mě, ale pro nás všechny nebyl jednoduchý, nebyli jsme oceňovaní veřejností i médii moc pozitivně, spíš to bylo všechno docela dost do negativna. Mužstvo bylo nové, přišlo dvanáct hráčů a dostat se na čtvrté místo byl velký úspěch.

Blíží se po dvou letech práce rukopis k ideálu vaší představy o tom, jak má Baník hrát?

Když dokola poslouchám, jak my nemáme rukopis, jak prakticky jen hráči jsou na individuální kvalitě, je to zlehčováno, tak jsem i svým způsobem rád, protože pokud má trenér jasně daný rukopis, je lehce čitelný a tím pádem soupeři to mají snazší. Beru to jako ocenění naší práce. Čím méně jsme čitelní pro soupeře, tím je to pro nás lepší.

Kolikrát jste si vlastně o sobě četl, že jste na odvolání v Baníku?

Mockrát. Už jsem fotbalem proskákal tolik věcí, že si to nepřipouštím. Dělám svoji práci s celým realizačním týmem, co nejlépe to jde. Rozhodnutí stejně není nikdy na mně, dělají ho majitelé nebo sportovní vedení klubu. Jsem rád, že s k tomu zatím nepřistoupilo. Cítím důvěru od majitele i Luďka Mikloška, sportovního ředitele. Věřím, že se i prokázalo, že to bylo dobré řešení v minulé sezoně.

Cítil jste satisfakci, když jste Baník po čtrnácti letech dovedl do Evropy?

Těšilo mě to. Když dokážete mužstvo dovést na čtvrtou příčku pod takovým tlakem, pod kterým celou dobu bylo a je, protože Baník je český velkoklub s velkou fanouškovskou základnou, tak to neberu za satisfakci, ale za úspěch. O Pavla Hapala tady vůbec nejde, jde tady o Baník, o realizační tým, o mužstvo, o které se vždycky opírám.

Dá se tlak v Baníku porovnat s tím, co jste zažil v Lize mistrů v Žilině, ve Spartě, nebo ve slovenské reprezentaci?

Zkušenosti mi pomáhají. Když jsem vedl tým Zaglebie Lubin v Polsku, který nemá tak velkou fanouškovskou základnu jako Baník, tak tlak na výsledky byl také enormní. Vnímám, že Baník je v Česku v top čtyři co se týče fanoušků, sledovanosti. Ale díky tomu, co jsem si už prošel ve fotbalovém životě, jsem vůči tlaku odolný.

Každopádně. Tvrdil jsem to hned. I s majitelem jsme se o tom bavili několikrát, když padla otázka, jestli to tak vnímám. Měla by být čest pro každého trenéra trénovat top klub v jakékoli zemi. Když jsem dostal možnost trénovat národní mužstvo Slovenska, bral jsem to za velkou čest. Na Slovensku jsem trénoval deset let, bylo to velké ocenění celé mé práce tam, ne za to, že se vám podaří něco v jednom klubu.

Nepřipadá vám, že důležitou roli u trenérů nehrají jen výsledky, ale také mediální nálepky?

Však víte, že jsem se kolikrát na tiskovkách ohradil. Je to jen z toho důvodu, že bráním mužstvo, klub, když to není korektní, férové. Člověk může mít nějaký názor, ale když ho vyjádří v médiích, měl by ho mít podložený. Někdy to není úplně fér, když se jen takhle práskne něco do vzduchu. To se mi nelíbí a jsem typ člověka, který hájí ne sebe, ale celkově práci a klub. To možná některé štve.

Přijde mi, že někteří trenéři to mají u novinářů kolikrát lepší díky vlídné tváři. Například liberecký trenér Radoslav Kováč je jistě kvalitní, ale na větší úspěch dosud čeká, jiní by v jeho situaci byli už na paškále. A to nemyslím jako kritiku Radoslava Kováče, trenéřina není jen o výsledcích, ale také o posouvání hráčů. A vztazích.

Já trenérům fandím. Nejsem typ člověka se záští. Už jsem slyšel mockrát, že Radek nemá zatím trenérský úspěch a je brán za úspěšného, ale myslím, že má dobrý přístup k fotbalu. Někdy je hrozně těžké zabudovat do mužstva, co chce trenér. Radek je před velkou výzvou. V Liberci je to podobné jako v Baníku minulou sezonu. Také je to nové mužstvo, hodně se toho změnilo. Bude to mít porodní bolesti a teď bude důležité, jestli to majitel Liberce ustojí se vším všudy a mužstvo se pak nastartuje, nebo ne. Tuhle možnost jsem v Baníku dostal. Nálady tady byly velice těžké, ale to už není na trenérovi, to je hlavně na lidech okolo. Buď vám důvěřují, nebo nedůvěřují. Potom se výsledek – možná – dostaví. Věřím, že na to navážeme tuhle sezonu.

Mít nad sebou dobrého šéfa je základ v každém zaměstnání, v trenéřině obzvlášť. Mluvíte s majitelem Baníku Václavem Brabcem hodně o fotbale?

Pan majitel má svoje povinnosti, ale když přijede na Bazaly, vždycky si najde čas. On teda tvrdí, že fotbalu nerozumí, ale na spoustu věcí se ptá, chce spoustu věcí vědět, to je základ. Řekneme mu naší vizi, co bychom chtěli. Pak záleží na tom, jestli je schopen to s námi zrealizovat, ale většinou se to daří.

Má auru zachránce fotbalu v Ostravě. Je takový majitel pro klub požehnání?

Každopádně. Klubu pomáhá ekonomicky. Můžeme si vzpomenout, v jakém stavu byl Baník, než pan Brabec přišel. Fanoušci by mu měli být vděční za to, co pro klub dělá. Klobouk dolů. Věřím, že se toho dočkají i jiné kluby, které na to možná čekají.

Přemlouváte ho, ať navýší balík na posily?

Nejedná se o ten balík. My si vytipujeme hráče, které bychom chtěli, pak záleží na jednáních. Pan Brabec je v tomto vstřícný, snaží se to realizovat. Ale když je to ekonomický nesmysl, tak tomu rozumíme a hledáme dál. V tomhle jsme za jedno. Není potřeba všechno lámat přes koleno za každou cenu. Třeba příchod Ewertona byla velká zásluha pana Brabce, který viděl, jak Eweho hned začali milovat fanoušci. Udělal všechno pro to, abychom ho udrželi, i když to byla velká ekonomická zátěž.

A také terno, hraje parádně.

Ewe je neskutečná individualita. Nevím, proč mu to ve Slavii neklaplo. Možná je to tím, že Slavia má těch hráčů spoustu a je tam vytvářený jiný tlak. Tady se zabudoval rychle, všichni v klubu ho respektují. V některých situacích mu i něco ulevíte, odpustíte, když je pro nás rozdílový hráč.

Nějaký ten liknavější návrat do defenzivy dokážete v případě hráče s velkým přínosem v ofenzivě přehlédnout?

Nedělám to moc rád. S Ewem o tom komunikujeme. Bere si to k srdci, i když realizace není někdy taková, jak bychom si představovali. Ale hodně se v tom zlepšil.

Šest zápasů v řadě jste neprohráli, ale hádám, že pořád vidíte hlavně nedostatky, což?

Vidíme velké rezervy, můžeme se posunout ještě úplně jinam. V některých zápasech jsme měli štěstí, když jsme bodovali naplno. V jiných jsme bodovat měli, ale nezvládli je. Potýkáme se se střeleckou nemohoucností. Naopak jsme zkvalitnili defenzivní činnost i příchody hráčů a jejich celkovým přístup. To se nám podařilo. Branek bychom potřebovali střílet víc, aby se na nich podílelo vícero hráčů. Je nám vyčítáno, že hrotoví útočníci dávají málo gólů, ale i v minulé sezoně se na brankách podílelo více hráčů a to je jenom dobře.

V zimním přestupovém oknu budete cílit na střelce?

Řešíme to. S Luďkem Mikloškem se bavíme každý den. Probíráme toho hodně, nejen přestupy. Ale cílíme na hráče, kteří by mohli být podobně rozdíloví jako Ewe. Přihlížíme hodně i k věku hráče. Je potřeba mít v kabině zkušené, kteří dokážou hráče usměrnit, ale dbáme hlavně na pracovitost, profesionalitu, poctivost.

Je vaším cílem usadit Baník trvale v evropských pohárech?

Každý by si to přál. Ale jak jsem řekl – česká liga je neskutečně vyrovnaná. Nebyli jsme úplně daleko od postupu do skupiny Konferenční ligy. To bychom měli v Evropě pět zástupců, což by byl velký úspěch pro český fotbal. Vůbec bych český fotbal nepodceňoval, dělá se velice poctivě a je to znát i na výsledcích.

Když jste viděl krásnou branku sparťana Laciho proti Salcburku v Lize mistrů, vybavil jste si hned, jak jste dával úchvatný gól v poháru UEFA v Hamburku za Olomouc, kdy jste také posadil zasekávačkami celou obranu včetně brankáře?

Tenhle můj gól ale určitě neviděl, to je už tolik let. Samozřejmě já si rád zavzpomínal u té branky. To už je dějepis, to se nevrátí. Tedy v mém podání.

Tehdy vás v Sigmě vedl ikonický trenér Karel Brückner, který bude mít v listopadu 85 roků. Byl vaší největší inspirací, nebo byste zmínil Juppa Heynckese, mistra světa, jenž jako kouč vyhrál Ligu mistrů s Realem Madrid i Bayernem Mnichov?

Člověk prošel spousty rukama. Na rozjezd mi dal trenér Brückner hrozně moc, za to jsem mu velmi vděčný. Dal mi šanci, viděl to ve mně. Je to můj životní trenér. Ale jak jste řekl – i Jupp Heynckes, který mě trénoval dva roky na Tenerife, byl pro mě velkou školou. Těch trenérů bylo víc. Nechci říct, že jsem si od každého něco vzal, ale vzhlížím k nim a vzhlížet vždycky budu.

Jdete si svoji cestou. Přes jaké vaše herní principy nejede vlak?

Když děláte v tréninku nácvikové věci a pak je vidíte v zápase, to vás pokaždé potěší. Hráči pak mají zpětnou vazbu, říkají si: Jo, to je dobře, že jsme to dělali, pomohlo nám to k vítězství. Pro mě je nejdůležitější, aby hráči fotbal milovali a dělali pro něj maximum. Je to sice fráze, ale kolik fotbalu dáte, tolik vám vrátí. Fotbal se hrozně posunul od doby, kdy jsem ho hrál já. Je to profesionálnější od A až po Z – ať je to regenerace, strava, tréninkový proces…

Nemáme hráče, který by neplnil to, co chceme. Je to znát i na našem zdravotním stavu. Za dva roky, pokud nebylo vážné zranění jako v případě Jirky Klímy, který má prasklinu v kotníku, což nikdo neovlivní, tak svalových zranění a těch, která se dají podchytit, máme minimum. Za to jsem moc rád.

Vidíte i v dnešní době, kdy ze hřiště mizí fotbaloví romantici a převažují rychlí atleti, stejnou vášeň pro hru jako za vašich časů?

Jo, pořád je talent, který pro to něco dělá, a talent, který pro to nedělá nic a žije z toho talentu. I on ale potřebuje pracovat, zdokonalovat, fotbalový život je krátký a základem je trénink. Chceme, aby hráči trénovali tak, jak hrají. To je nejdůležitější. Pak už jen dáte taktickou přípravu na soupeře. Týdenní cyklus před zápasem je zásadní.

Co je pro vás nejlepší zpětná vazba? Potlesk diváků, reakce realizačního týmu, hráčů, majitele, manželky doma?

Ohlasů po každém zápase je spousta, ať negativních, nebo pozitivních. Nejlepší je pocit dobře odvedené práce. Musíte se podívat sám do zrcadla a říct si, že jsme udělali maximum, že to lépe nešlo. Kolikrát rozhoduje, jestli jde míč od tyče do brány, nebo ven z brány. Někdo říká, že je to o štěstí, já si nemyslím, ale už se to ovlivnit nedá.

Umí i takovou porážku fanoušci Baníku ocenit?

Mám velkou výhodu, že nemám sociální sítě. Neřeším anonymní kritiku. Když jdu po městě, nebo když ráno běžím na Bazaly, tak pokud mě lidé zastaví, jsou spíš pozitivní. Nestřetl jsem se za poslední dobu s negativními reakcemi až na jeden zápas, kdy tribuny volaly: Hapal ven! Ale to mě zase motivuje k tomu, abych je přesvědčil, aby se to změnilo. Co se týče ultras nebo fanoušků, jsou nároční, chtějí Baník vidět nejen vyhrávat, ale hrát dobrý fotbal. Na zápasy chodí, pomáhají hráčům, motivují je. Někdy jsme možná měli pocit, že ohlasy z tribun nebyly úplně férové vůči hráčům, ale tak to ve fotbale občas je. Stejně přijdou podruhé, potřetí, počtvrté a fandí.

Když jsem byl před dvěma lety v Ostravě na pivku, zeptal jsem se fanouška v dresu Baníku, jestli jde na Celtic v přípravě, odpověděl: Na Baník, pi..! To je vypovídající ukázka o poutu ke klubu.

Určitě. Chodí se na Baník. Stane se, že prohrajete zápas, ale oni devadesát minut fandí. Když nejsou nadšení, dají vám to najevo až po zápase.

Hlavu od fotbalu si čistíte během na Bazaly?

Okolí Ostravy je krásné – Beskydy, turistika. Chodíme i s kluky, teď jsme byli celé mužstvo na Pustevnách. Snažíme se myslet i na jiné věci, ne jen na fotbal.

Teď však myslíte na to, jak skolit doma v sobotu silnou Plzeň. Bude plno?

Prodáno už je jedenáct tisíc lístků. Věřím, že bude stadion zaplněný, že bude krásná atmosféra, všichni se těšíme. Uděláme všechno pro to, abychom pokračovali v úspěšné šňůře a znovu doma zabrali naplno.