Zástupci menších nemocnic sdružených v Asociaci českých a moravských nemocnic chtějí dát vyhlášku k Ústavnímu soudu, protože systém nemocničních úhrad podle nich diskriminuje menší zařízení na úkor velkých, především fakultních špitálů.

Praktičtí lékaři pro děti i pro dospělé plánovali zavřít své ordinace v době podzimních prázdnin 29. a 30. října, nicméně ministr jim slíbil navýšení úhrad, tak svůj protest nakonec v pondělí v podvečer odvolali.

Ambulantní specialisté hrozí stejným protestem jako praktici, původně se k nim chtěli v jejich protestu přidat. V době psaní této Vizity proběhlo jednání Sdružení ambulantních specialistů (SAS) na Ministerstvu zdravotnictví, které zatím výsledek nepřineslo, takže hrozba zůstává reálnou. Ve středu odpoledne navíc proběhne v sídle České lékařské komory (ČLK) porada jiné části ambulantních specialistů s vedením komory, kde by se rovněž mělo jednat o plánovaném protestu.

Trochu legrační je, že tyto dvě akce nejsou nijak koordinovány. Lídři SAS a ČLK (jmenovitě šéf sdružení Zorjan Jojko a prezident komory Milan Kubek) se navzájem osobně nemohou vystát, přičemž každý z nich má za sebou trochu jinou část velmi širokého a pestrého segmentu ambulantních specialistů. Hledání dohody je tedy poměrně komplikované i uvnitř, nicméně důvod protestovat cítí svorně všichni.

K tomu můžeme přičíst „spící“ protest nemocničních zdravotníků a jejich odborů kvůli zákonu o odměňování, který s úhradovou vyhláškou nesouvisí úplně bezprostředně, ale způsobuje při rozdělování peněz tlak na vyšší nárůst výdajů na nemocnice.

Ne že by kolem úhradové vyhlášky nebylo poměrně veselo vždy, ale letos má finále jejího schvalování obzvláštní grády. Čím to je?

Zejména tím, že vyhláška by měla být po letech takzvaně restriktivní. Restrikce spočívá v tom, že vyhláška pracuje s výdaji na péči nižšími, než je vybrané pojistné. V příštím roce by zdravotní pojišťovny měly (vlivem růstu mezd a navýšené platby za státní pojištěnce) na pojistném vybrat zhruba o 27,5 miliardy korun víc než letos. Úhradová vyhláška ale meziročně navyšuje výdaje na péči „jen“ zhruba o 16 miliard. Zbylých 11 miliard zůstane pojišťovnám, aby se částečně vyrovnaly deficity, které do jejich hospodaření vnesly vyhlášky z minulých let.

Restriktivní vyhláška znamená nízký nárůst úhrad, a tedy nespokojenost. Velké nemocnice budou protestovat, že jim nárůst zdaleka nepokryje kumulovanou inflaci za poslední roky, malé nemocnice budou protestovat, že jsou na tom ještě mnohem hůř než ty velké. Praktičtí lékaři tloukli na poplach, že ministerstvo zpochybnilo svůj deklarovaný důraz na primární péči, a ambulantní specialisté zjistili, že v některých oborech jejich práce ztrácí ekonomický smysl.

Každý má svůj argument. Některé jsou v širším kontextu silnější, jiné slabší, ale žádný není zcela nepravdivý.

V případě praktických lékařů ministr Válek „našel“ jakousi domnělou rezervu v kapitole nákladů na centrové léky. Ta je veliká (příští rok zhruba 40 miliard korun), takže těch 400 milionů, které chtěli praktičtí lékaři, se v ní ztratí. Alespoň si to tedy ministerstvo myslí a skutečně v nové verzi úhradové vyhlášky sebralo z plánovaných výdajů na centrové léky 400 milionů korun.

Jenže to se může ukázat jen jako účetní operace. Náklady na centrové léky rostly v posledních pěti letech vždy rychleji než o 10,5 procenta, což je hodnota, kterou teď vyhláška obsahuje. Meziroční růst nákladů na centrové léky se od roku 2019 pohyboval mezi 12 a 18 procenty. Představa, že pojišťovny dokážou náklady na moderní, inovativní a velmi drahé léky takto výrazně zkrotit, je odvážná.

Jinak řečeno, když ministr vyšel vstříc praktickým lékařům, skutečně se udržel „v rámci“ úhradové vyhlášky, která musí být dle jarního usnesení vlády pro příští rok vyrovnaná. Otázkou ale je, zda se „v rámci“ vyhlášky dokážou udržet i skutečné náklady. Papír snese hodně.

Pokud by Válek podobným způsobem couvl i dalším protestujícím (a zejména někteří ambulantní specialisté by si to zasloužili přinejmenším stejně jako praktici), pak se úhradová vyhláška na příští rok sice může stát po dlouhých letech první restriktivní a vyrovnanou, ale zároveň také ekonomicky nerealistickou, nazdobenou příliš mnoha účetními triky. Asi jako státní rozpočty Zbyňka Stanjury. To není příklad hodný následování.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.

Zástupci menších nemocnic sdružených v Asociaci českých a moravských nemocnic chtějí dát vyhlášku k Ústavnímu soudu, protože systém nemocničních úhrad podle nich diskriminuje menší zařízení na úkor velkých, především fakultních špitálů.

Praktičtí lékaři pro děti i pro dospělé plánovali zavřít své ordinace v době podzimních prázdnin 29. a 30. října, nicméně ministr jim slíbil navýšení úhrad, tak svůj protest nakonec v pondělí v podvečer odvolali.

Ambulantní specialisté hrozí stejným protestem jako praktici, původně se k nim chtěli v jejich protestu přidat. V době psaní této Vizity proběhlo jednání Sdružení ambulantních specialistů (SAS) na Ministerstvu zdravotnictví, které zatím výsledek nepřineslo, takže hrozba zůstává reálnou. Ve středu odpoledne navíc proběhne v sídle České lékařské komory (ČLK) porada jiné části ambulantních specialistů s vedením komory, kde by se rovněž mělo jednat o plánovaném protestu.

Trochu legrační je, že tyto dvě akce nejsou nijak koordinovány. Lídři SAS a ČLK (jmenovitě šéf sdružení Zorjan Jojko a prezident komory Milan Kubek) se navzájem osobně nemohou vystát, přičemž každý z nich má za sebou trochu jinou část velmi širokého a pestrého segmentu ambulantních specialistů. Hledání dohody je tedy poměrně komplikované i uvnitř, nicméně důvod protestovat cítí svorně všichni.

K tomu můžeme přičíst „spící“ protest nemocničních zdravotníků a jejich odborů kvůli zákonu o odměňování, který s úhradovou vyhláškou nesouvisí úplně bezprostředně, ale způsobuje při rozdělování peněz tlak na vyšší nárůst výdajů na nemocnice.

Ne že by kolem úhradové vyhlášky nebylo poměrně veselo vždy, ale letos má finále jejího schvalování obzvláštní grády. Čím to je?

Zejména tím, že vyhláška by měla být po letech takzvaně restriktivní. Restrikce spočívá v tom, že vyhláška pracuje s výdaji na péči nižšími, než je vybrané pojistné. V příštím roce by zdravotní pojišťovny měly (vlivem růstu mezd a navýšené platby za státní pojištěnce) na pojistném vybrat zhruba o 27,5 miliardy korun víc než letos. Úhradová vyhláška ale meziročně navyšuje výdaje na péči „jen“ zhruba o 16 miliard. Zbylých 11 miliard zůstane pojišťovnám, aby se částečně vyrovnaly deficity, které do jejich hospodaření vnesly vyhlášky z minulých let.

Restriktivní vyhláška znamená nízký nárůst úhrad, a tedy nespokojenost. Velké nemocnice budou protestovat, že jim nárůst zdaleka nepokryje kumulovanou inflaci za poslední roky, malé nemocnice budou protestovat, že jsou na tom ještě mnohem hůř než ty velké. Praktičtí lékaři tloukli na poplach, že ministerstvo zpochybnilo svůj deklarovaný důraz na primární péči, a ambulantní specialisté zjistili, že v některých oborech jejich práce ztrácí ekonomický smysl.

Každý má svůj argument. Některé jsou v širším kontextu silnější, jiné slabší, ale žádný není zcela nepravdivý.

V případě praktických lékařů ministr Válek „našel“ jakousi domnělou rezervu v kapitole nákladů na centrové léky. Ta je veliká (příští rok zhruba 40 miliard korun), takže těch 400 milionů, které chtěli praktičtí lékaři, se v ní ztratí. Alespoň si to tedy ministerstvo myslí a skutečně v nové verzi úhradové vyhlášky sebralo z plánovaných výdajů na centrové léky 400 milionů korun.

Jenže to se může ukázat jen jako účetní operace. Náklady na centrové léky rostly v posledních pěti letech vždy rychleji než o 10,5 procenta, což je hodnota, kterou teď vyhláška obsahuje. Meziroční růst nákladů na centrové léky se od roku 2019 pohyboval mezi 12 a 18 procenty. Představa, že pojišťovny dokážou náklady na moderní, inovativní a velmi drahé léky takto výrazně zkrotit, je odvážná.

Jinak řečeno, když ministr vyšel vstříc praktickým lékařům, skutečně se udržel „v rámci“ úhradové vyhlášky, která musí být dle jarního usnesení vlády pro příští rok vyrovnaná. Otázkou ale je, zda se „v rámci“ vyhlášky dokážou udržet i skutečné náklady. Papír snese hodně.

Pokud by Válek podobným způsobem couvl i dalším protestujícím (a zejména někteří ambulantní specialisté by si to zasloužili přinejmenším stejně jako praktici), pak se úhradová vyhláška na příští rok sice může stát po dlouhých letech první restriktivní a vyrovnanou, ale zároveň také ekonomicky nerealistickou, nazdobenou příliš mnoha účetními triky. Asi jako státní rozpočty Zbyňka Stanjury. To není příklad hodný následování.

V plném vydání newsletteru Vizita toho najdete ještě mnohem víc, včetně zajímavých tipů na čtení z jiných médií. Pokud chcete celou Vizitu dostávat každé druhé úterý přímo do své e-mailové schránky, přihlaste se k odběru.