Vypadá to, že manželka prezidenta bude dostávat zhruba 100 tisíc měsíčně jako náhrady na výdaje spojené se svou veřejnou činností. Stejná částka by se měla naopak ukrojit z náhrad pro prezidenta republiky. Takže nakonec nejspíš žádné peníze navíc, nula od nuly pojde.

Jde o to, že první dáma si teď (teoreticky) musí všechno platit sama, nebo to za ni (prakticky) platí prezident republiky ze své gáže. Tento stav trvá dlouhá léta. Změnit ho, aby se to nemuselo na Hradě pořád nějak „pytlíkovat“, je rozumné.

Téma vyvolalo značnou pozornost a řadu kritických ohlasů. Prapříčina podle názoru redakce Šuplíku spočívá v tom, jakými slovy hlavu státu opřádáme a jaké představy si s ní spojujeme, což je jako obvykle jedno a totéž. Rub a líc stejné mince. Ještěže máme prezidenta jenom na známkách, taky by na nás mohl důstojně vyhlížet i z pětikoruny, že.

Od pseudomonarchistického nátěru nebude prezident republiky osvobozen ani za mandátu Petra Pavla, to je už jisté. Pavel zkraje v tomto ohledu deklaroval dobré úmysly a snaží se vystupovat civilněji. Ale radikální změna se zdá být nad jeho možnosti. Protože „lidé to takhle chtějí“. Prezidenta-vladaře.

Tím pádem ale musíme počítat i s první dámou. Se vším všudy včetně nákladů. Dá se říct, že komu se to nelíbí, může si za to sám. Jestli si žádá první dámu, těžko může zároveň bazírovat na tom, aby prvnídámovství provozovala jako neplacenou volnočasovou aktivitu.

Neoficiální terminus technicus první dáma – ve smyslu manželka prezidenta – je velmi tradiční a velmi patriarchální. U nás tradiční od dob Hany Benešové (1885-1974). A patriarchální tím, jak prezidenta vidí jedině v mužském rodě a prezidentství dokresluje jako prezidentský pár – čili muže s první dámou po boku. Prostě tradiční prezident & tradiční rodina.

Zdvořilé spojení první dáma je samozřejmě i „hezké“. Výstižné už moc ne. Tedy v případě, že nám představa prezidenta-vladaře a prezidenta-obrázku přijde přežitá. První dámy sice žijí i v některých jiných republikách – ale americký prezident má o hodně větší moc i pravomoc (a většinou taky o hodně víc peněz), a s tím souvisí i postavení jeho manželky. Proto se žádný spor o 5 tisíc dolarů pro First Lady nekoná.

Budoucí jazykový zádrhel, který zas a znova konzervují titulky typu „Sněmovna zřejmě schválí zázemí pro zvoleného prezidenta a jeho ženu“, ale musíme řešit bez ohledu na to, jestli dotyčná osoba bude dostávat náhrady, plat, apanáž nebo jak se tomu řekne. Co si počít, když prezidentský pár utvoří někdo jiný než prezident s „pobočníkem“ první dámou?

V logice šachu by mohlo jít o prezidentku a prvního krále. Proč ne, přihlásit se k odkazu monarchie takhle narovinu je vlastně sympatické. Ale přece jen, tušíme za tím i nemalé protokolární komplikace.

Na Slovensku podobnou situaci (Zuzana Čaputová a Juraj Rizman jen nejsou manželé) donedávna řešili pomocí termínů jako první muž, první pán, první gentleman nebo „prvý frajer“ (česky „přítel“). Nic z toho v jazyce úplně dobře nefunguje. Což se dá brát i jako argument, že titul „první dámy“ je zavedený anachronismus.

Pochopitelně může nastat i situace, že prezidentský úřad zastává člověk s manželem/manželkou či partnerem/partnerkou stejného pohlaví. V tom případě už pojmenování „první…“ očividně nedává smysl.

Cesta ven by mohla vést skrze termín „hlava státu“, který je stejný pro muže i ženu a je neutrální – narozdíl od „hlavy rodiny“, kde trvají mužské asociace (že je hlavou rodiny muž, stálo v zákoně až do roku 1949). K hlavě státu pak už není problém doplnit příslušné rodinné pouto, tedy manžel/ka, partner/ka a podobně. A můžeme vynechat ten až nepatřičně výsostný přívlastek „první“. Ke kterému se ani Eva Pavlová nijak zvlášť nehlásí.

Existuje dokonce hypotéza, že kdybychom první dámu méně titulovali první dámou, ale nazývali ji manželkou prezidenta, manželkou hlavy státu nebo paní Evou Pavlovou, tu prudkou debatu o náhradách bychom si ušetřili. Protože bychom až tolik nečekali, že bude místo svého soukromého života pět let prvnídámovat. Ale to jsme zas u toho, co čekáme od prezidenta a od prezidentování.

Vypadá to, že manželka prezidenta bude dostávat zhruba 100 tisíc měsíčně jako náhrady na výdaje spojené se svou veřejnou činností. Stejná částka by se měla naopak ukrojit z náhrad pro prezidenta republiky. Takže nakonec nejspíš žádné peníze navíc, nula od nuly pojde.

Jde o to, že první dáma si teď (teoreticky) musí všechno platit sama, nebo to za ni (prakticky) platí prezident republiky ze své gáže. Tento stav trvá dlouhá léta. Změnit ho, aby se to nemuselo na Hradě pořád nějak „pytlíkovat“, je rozumné.

Téma vyvolalo značnou pozornost a řadu kritických ohlasů. Prapříčina podle názoru redakce Šuplíku spočívá v tom, jakými slovy hlavu státu opřádáme a jaké představy si s ní spojujeme, což je jako obvykle jedno a totéž. Rub a líc stejné mince. Ještěže máme prezidenta jenom na známkách, taky by na nás mohl důstojně vyhlížet i z pětikoruny, že.

Od pseudomonarchistického nátěru nebude prezident republiky osvobozen ani za mandátu Petra Pavla, to je už jisté. Pavel zkraje v tomto ohledu deklaroval dobré úmysly a snaží se vystupovat civilněji. Ale radikální změna se zdá být nad jeho možnosti. Protože „lidé to takhle chtějí“. Prezidenta-vladaře.

Tím pádem ale musíme počítat i s první dámou. Se vším všudy včetně nákladů. Dá se říct, že komu se to nelíbí, může si za to sám. Jestli si žádá první dámu, těžko může zároveň bazírovat na tom, aby prvnídámovství provozovala jako neplacenou volnočasovou aktivitu.

Neoficiální terminus technicus první dáma – ve smyslu manželka prezidenta – je velmi tradiční a velmi patriarchální. U nás tradiční od dob Hany Benešové (1885-1974). A patriarchální tím, jak prezidenta vidí jedině v mužském rodě a prezidentství dokresluje jako prezidentský pár – čili muže s první dámou po boku. Prostě tradiční prezident & tradiční rodina.

Zdvořilé spojení první dáma je samozřejmě i „hezké“. Výstižné už moc ne. Tedy v případě, že nám představa prezidenta-vladaře a prezidenta-obrázku přijde přežitá. První dámy sice žijí i v některých jiných republikách – ale americký prezident má o hodně větší moc i pravomoc (a většinou taky o hodně víc peněz), a s tím souvisí i postavení jeho manželky. Proto se žádný spor o 5 tisíc dolarů pro First Lady nekoná.

Budoucí jazykový zádrhel, který zas a znova konzervují titulky typu „Sněmovna zřejmě schválí zázemí pro zvoleného prezidenta a jeho ženu“, ale musíme řešit bez ohledu na to, jestli dotyčná osoba bude dostávat náhrady, plat, apanáž nebo jak se tomu řekne. Co si počít, když prezidentský pár utvoří někdo jiný než prezident s „pobočníkem“ první dámou?

V logice šachu by mohlo jít o prezidentku a prvního krále. Proč ne, přihlásit se k odkazu monarchie takhle narovinu je vlastně sympatické. Ale přece jen, tušíme za tím i nemalé protokolární komplikace.

Na Slovensku podobnou situaci (Zuzana Čaputová a Juraj Rizman jen nejsou manželé) donedávna řešili pomocí termínů jako první muž, první pán, první gentleman nebo „prvý frajer“ (česky „přítel“). Nic z toho v jazyce úplně dobře nefunguje. Což se dá brát i jako argument, že titul „první dámy“ je zavedený anachronismus.

Pochopitelně může nastat i situace, že prezidentský úřad zastává člověk s manželem/manželkou či partnerem/partnerkou stejného pohlaví. V tom případě už pojmenování „první…“ očividně nedává smysl.

Cesta ven by mohla vést skrze termín „hlava státu“, který je stejný pro muže i ženu a je neutrální – narozdíl od „hlavy rodiny“, kde trvají mužské asociace (že je hlavou rodiny muž, stálo v zákoně až do roku 1949). K hlavě státu pak už není problém doplnit příslušné rodinné pouto, tedy manžel/ka, partner/ka a podobně. A můžeme vynechat ten až nepatřičně výsostný přívlastek „první“. Ke kterému se ani Eva Pavlová nijak zvlášť nehlásí.

Existuje dokonce hypotéza, že kdybychom první dámu méně titulovali první dámou, ale nazývali ji manželkou prezidenta, manželkou hlavy státu nebo paní Evou Pavlovou, tu prudkou debatu o náhradách bychom si ušetřili. Protože bychom až tolik nečekali, že bude místo svého soukromého života pět let prvnídámovat. Ale to jsme zas u toho, co čekáme od prezidenta a od prezidentování.