Byl to neplánovaný výlet do devadesátkového divokého kapitalismu, a to v jeho nejryzejší podobě. Kolega Jirka Pšenička se ujal tématu nelegálního vizuálního smogu, který lemuje české silnice. A po pikantní zprávě, že černé billboardy na Českobudějovicku odstranili ostří hoši z motorkářského klubu Hells Angels, pořídil rozhovor s hlavou takzvané billboardové mafie.

A od začátku až do konce je to zběsilá jízda, která ze všeho nejvíc evokuje ony devadesátky, kdy mafiáni byli celebritami a veřejně pronášeli svá bezostyšná moudra.

Anton Fischer dorazil na rozhovor v porsche starorůžové barvy s registrační značkou FISCHER3. Focení původně odmítal, a když nakonec svolil, tak pod podmínkou, že na snímku bude v brýlích, z profilu. Ale před svým nepřehlédnutelným autem. A to zprvu zvažoval pouze portrétování v kukle!

Samotné interview má víc vrcholů než České Budějovice věží. Nechci vás připravit o čtenářský zážitek, vyberu jen dvě tři pasáže.

„To nejsou bílí koně, bílému koni bych nedůvěřoval. Já si firmy řídím prostřednictvím osob, kterým důvěřuji, ale stále to celé řídím já,“ odpověděl na dotaz, kdo vede jeho firmy, když má soudní zákaz podnikání.

Na otázku, jestli se nebojí ostrých hochů z Hells Angels, odvětil: „Někoho, kdo si nemyje vlasy? Někoho, kdo jezdí smradlavý na motorce? Ať si žijí ve svém světě a já si budu žít ve svém. Ať se vrátí do jeskyně.“ Současně přislíbil, že jim do té „jeskyně“ pošle kontrolu, protože i motorkáři mají na svém pozemku nelegální billboard.

Přiznání obnažené na kost ale přichází v jiné části rozhovoru, když se jej kolega Pšenička přeptá, proč nedodržuje zákony.

„Jde o to, že mám velké množství billboardů a neměl jsem původně důvod je okamžitě přesouvat mimo ochranné pásmo, když ten tlak ze strany úřadů nebyl tak velký.“

Nebyl tlak. A nebyl velký. To je podstata celého problému. Česká krajina se za přihlížení úřadů a politiků v devadesátkách proměnila ve strakatý, ohyzdný reklamní leták. O tragických nehodách nemluvě. A zatímco se společnost postupně kultivovala, z ulic zmizeli skořápkáři a třeba i prostituce se stáhla do ústraní, reklamní cedule zamrzly v čase – a soudě podle rozhovoru s nimi i Anton Fischer.

Po novele zákona mohly úřady nejpozději od letošního ledna vytáhnout proti nelegálním cedulím celoplošně. A nesmlouvavě. Dosavadní výsledky boje s nelegální reklamou, jak jsme jej zmapovali, ale působí žalostně.

V šesti z celkových 14 krajů nebyla letos od krajských silnic z moci úřední sejmuta jediná černá cedule. Čest výjimce z Českých Budějovic. Vysvětlení nečinnosti úřadů se přitom zapíšou do zlatého fondu byrokratických výmluv (k přečtení jsou v tomto článku).

V Praze například není schopný z úředníků magistrátu vymámit přehled nelegálních billboardů ani radní odpovědný za majetek.

Nepochopitelná letargie státní správy tak nahrává lidem jako Anton Fischer. Ten se ostatně v rozhovoru nebál odhalit ani to, o jak snadný a výnosný byznys jde: „Měsíčně mám tržby kolem osmi milionů korun, mé náklady jsou z toho jen asi desetina. Dělám to přitom jen s osmi lidmi.“

Na někoho, kdo podnikat nesmí a nadto podniká s ilegální reklamou, je to víc než odvážně zveřejněná výsledovka.

Předvolební zmizík. Ze středočeské kandidátky ANO před krajskými volbami zmizela bývalá ředitelka Městské nemocnice Čáslav Dita Mlynářová. Tvrdila, že rezignovala z osobních důvodů. Blíž realitě ale bude jiné vysvětlení – míří k soudu kvůli podvodu.

Vytunelované mosty? V Praze podle všeho bobtná nový skandál. Detektivové prověřují tendry na opravu Barrandovského mostu a na výstavbu Dvoreckého mostu. Sbírají důkazy, že k vítězství měly firmě pomoci „ukradené“ informace od konkurence. A dobré vztahy se zaměstnanci magistrátu.

Dobrodruh s hlubokou stopou. Zpracovali jsme profil Čecha, jehož ve Venezuele zatkli kvůli údajné přípravě atentátu na prezidenta. Sportovec a dobrodruh má za sebou pozoruhodnou životní cestu.

Strašení z úřadu. Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, která hájí svobodu tisku a médií, kritizuje český antimonopolní úřad. Má za to, že se nás pokouší zastrašit. „Odsuzujeme pokus Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zastrašit zpravodajský web Seznam Zprávy, který publikoval ve veřejném zájmu investigaci jeho předsedy. Nezávislá instituce by nikdy neměla být využívána k vyvíjení tlaku na novináře,“ píše se ve stanovisku této nevládní organizace. Vše odstartoval článek Adély Jelínkové a Lukáše Valáška, který upozornil na spolupráci šéfa antimonopolního úřadu Petra Mlsny s obžalovaným podnikatelem.

Dezinfosenátor. Jan Skalický, kandidát do Senátu za hnutí Stačilo!, ve videu zpochybňoval, že přijde velká povodeň. A obviňoval vládu, že straší potopou stejně jako válkou na Ukrajině nebo covidem. Když jej kolega Vojta Blažek konfrontoval, hájil se tím, že „to přece nabralo 3900 lajků“.

Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!

Byl to neplánovaný výlet do devadesátkového divokého kapitalismu, a to v jeho nejryzejší podobě. Kolega Jirka Pšenička se ujal tématu nelegálního vizuálního smogu, který lemuje české silnice. A po pikantní zprávě, že černé billboardy na Českobudějovicku odstranili ostří hoši z motorkářského klubu Hells Angels, pořídil rozhovor s hlavou takzvané billboardové mafie.

A od začátku až do konce je to zběsilá jízda, která ze všeho nejvíc evokuje ony devadesátky, kdy mafiáni byli celebritami a veřejně pronášeli svá bezostyšná moudra.

Anton Fischer dorazil na rozhovor v porsche starorůžové barvy s registrační značkou FISCHER3. Focení původně odmítal, a když nakonec svolil, tak pod podmínkou, že na snímku bude v brýlích, z profilu. Ale před svým nepřehlédnutelným autem. A to zprvu zvažoval pouze portrétování v kukle!

Samotné interview má víc vrcholů než České Budějovice věží. Nechci vás připravit o čtenářský zážitek, vyberu jen dvě tři pasáže.

„To nejsou bílí koně, bílému koni bych nedůvěřoval. Já si firmy řídím prostřednictvím osob, kterým důvěřuji, ale stále to celé řídím já,“ odpověděl na dotaz, kdo vede jeho firmy, když má soudní zákaz podnikání.

Na otázku, jestli se nebojí ostrých hochů z Hells Angels, odvětil: „Někoho, kdo si nemyje vlasy? Někoho, kdo jezdí smradlavý na motorce? Ať si žijí ve svém světě a já si budu žít ve svém. Ať se vrátí do jeskyně.“ Současně přislíbil, že jim do té „jeskyně“ pošle kontrolu, protože i motorkáři mají na svém pozemku nelegální billboard.

Přiznání obnažené na kost ale přichází v jiné části rozhovoru, když se jej kolega Pšenička přeptá, proč nedodržuje zákony.

„Jde o to, že mám velké množství billboardů a neměl jsem původně důvod je okamžitě přesouvat mimo ochranné pásmo, když ten tlak ze strany úřadů nebyl tak velký.“

Nebyl tlak. A nebyl velký. To je podstata celého problému. Česká krajina se za přihlížení úřadů a politiků v devadesátkách proměnila ve strakatý, ohyzdný reklamní leták. O tragických nehodách nemluvě. A zatímco se společnost postupně kultivovala, z ulic zmizeli skořápkáři a třeba i prostituce se stáhla do ústraní, reklamní cedule zamrzly v čase – a soudě podle rozhovoru s nimi i Anton Fischer.

Po novele zákona mohly úřady nejpozději od letošního ledna vytáhnout proti nelegálním cedulím celoplošně. A nesmlouvavě. Dosavadní výsledky boje s nelegální reklamou, jak jsme jej zmapovali, ale působí žalostně.

V šesti z celkových 14 krajů nebyla letos od krajských silnic z moci úřední sejmuta jediná černá cedule. Čest výjimce z Českých Budějovic. Vysvětlení nečinnosti úřadů se přitom zapíšou do zlatého fondu byrokratických výmluv (k přečtení jsou v tomto článku).

V Praze například není schopný z úředníků magistrátu vymámit přehled nelegálních billboardů ani radní odpovědný za majetek.

Nepochopitelná letargie státní správy tak nahrává lidem jako Anton Fischer. Ten se ostatně v rozhovoru nebál odhalit ani to, o jak snadný a výnosný byznys jde: „Měsíčně mám tržby kolem osmi milionů korun, mé náklady jsou z toho jen asi desetina. Dělám to přitom jen s osmi lidmi.“

Na někoho, kdo podnikat nesmí a nadto podniká s ilegální reklamou, je to víc než odvážně zveřejněná výsledovka.

Předvolební zmizík. Ze středočeské kandidátky ANO před krajskými volbami zmizela bývalá ředitelka Městské nemocnice Čáslav Dita Mlynářová. Tvrdila, že rezignovala z osobních důvodů. Blíž realitě ale bude jiné vysvětlení – míří k soudu kvůli podvodu.

Vytunelované mosty? V Praze podle všeho bobtná nový skandál. Detektivové prověřují tendry na opravu Barrandovského mostu a na výstavbu Dvoreckého mostu. Sbírají důkazy, že k vítězství měly firmě pomoci „ukradené“ informace od konkurence. A dobré vztahy se zaměstnanci magistrátu.

Dobrodruh s hlubokou stopou. Zpracovali jsme profil Čecha, jehož ve Venezuele zatkli kvůli údajné přípravě atentátu na prezidenta. Sportovec a dobrodruh má za sebou pozoruhodnou životní cestu.

Strašení z úřadu. Mezinárodní organizace Reportéři bez hranic, která hájí svobodu tisku a médií, kritizuje český antimonopolní úřad. Má za to, že se nás pokouší zastrašit. „Odsuzujeme pokus Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zastrašit zpravodajský web Seznam Zprávy, který publikoval ve veřejném zájmu investigaci jeho předsedy. Nezávislá instituce by nikdy neměla být využívána k vyvíjení tlaku na novináře,“ píše se ve stanovisku této nevládní organizace. Vše odstartoval článek Adély Jelínkové a Lukáše Valáška, který upozornil na spolupráci šéfa antimonopolního úřadu Petra Mlsny s obžalovaným podnikatelem.

Dezinfosenátor. Jan Skalický, kandidát do Senátu za hnutí Stačilo!, ve videu zpochybňoval, že přijde velká povodeň. A obviňoval vládu, že straší potopou stejně jako válkou na Ukrajině nebo covidem. Když jej kolega Vojta Blažek konfrontoval, hájil se tím, že „to přece nabralo 3900 lajků“.

Pokud vás týdenní report toho nejdůležitějšího z naší investigativní dílny zaujal, určitě se přihlaste k odběru a newsletter také doporučte svým známým. Příští pátek se na vás opět těšíme u dalšího vydání!