Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o tom, že v Česku pokračuje prudký pokles porodnosti.

Jan-Matěj Rak: Všeobecně je to tak, že čím se lidé mají lépe, tím méně dětí se jim rodí. Tohle je prokázáno i u zvířat, je to prostě biologický fakt. Dnešní lidé mají možnosti a příležitosti, o jakých se předchozím generacím ani nesnilo. Abychom si ale špatně nerozuměli: to vůbec neznamená, že se mají všichni skvěle, že by nebylo co zlepšovat a že by úplně zmizela nějaká frustrace. S tou frustrací je to dokonce do jisté míry naopak: právě proto, že těch příležitostí a možností jsou si lidé vědomi a mají s čím srovnávat, se po takovém porovnání s těmi úspěšnějšími nebo šťastnějšími cítí nespokojeni mnohem víc, než odpovídá jejich skutečné kvalitě života. (redakčně kráceno)

Petr Gabat: Přes spoustu problémů, které tady jsou, žijeme ve skvělé době a ve skvělé zemi. Patříme mezi bohaté státy, naše životní úroveň je historicky nejvyšší, máme také nejvyšší poměr důchodů k platům a mzdám. Přesto ve veřejném prostoru, na sítích a v diskuzích na Seznamu si lidi pořád stěžují, nadávají na poměry a píší jenom negativní příspěvky. Tento negativismus potom lidem v hlavě převládne a myslí si, že tady žijeme jako v Somálsku a na Haiti. Velká část politiků to přiživuje, aby se díky naštvanosti voličů dostala k moci. Pak se nemůžeme divit, že do této „negativní“ doby mladí nechtějí mít děti.

Miroslav Palounek: Není v tom žádná raketová věda. Bydlení je drahé, takže mladí se musí zatížit neskutečně nákladnou hypotékou. I když mají dobrý příjem, po zaplacení hypotéky a běžné životní režie jim toho moc nezbývá, a tak si řeknou, že než řešit další enormně zvýšené náklady na dítě, že to nechají na později, až budou vydělávat více. K tomu přidejte „špatný svět“, který je plný násilí a nejistoty, tak proč přivádět dítě do takového světa?

Vasek Tala: Nejsem žádný příznivec této vlády, spíše naopak. Ale stále snižující se porodnost nelze svalovat na ni, stejně jako na žádnou vládu předtím. Je to zcela jednoduché, se zvyšujícím životním standardem se změnily priority mladých lidí. Dříve, třeba po válce, byla ekonomická situace daleko tíživější a to se týkalo i bydlení, a přesto se děti rodily. Dnes prostě není ochota se kvůli dítěti uskromnit a to se muselo vždy za jakékoliv ekonomické situace a samozřejmě i vlády.

Antonín Pořízek: A co jako? Lidi nežijí ve vzduchoprázdnu, myslím, že celkem dobře vidí, co se stane, když se dětí naopak rodí tolik, kolik by si stát představoval – nepřipraví pro ně kapacity nikde. Bydlení je skoro nedostupné, dochází pediatři, zubaři, pro silné ročníky chyběla místa ve školkách, školách, teď se to opakuje se SŠ. A do toho to hnusné chování starších dospělých k dětem a rodičům s dětmi. Navíc spousta lidí je v pozicích neformálních pečovatelů už i o své rodiče, takže velmi zváží, jestli si do toho pořídit ještě další dítě, tím spíš když i zde je pomoc státu minimální.

Alena Čechová: Smutná pravda je, že rodičovství není atraktivní, zejména v naší materialistické společnosti. Žena, která má děti a velkou část svého života pracovala de facto na dvě směny, je v důchodu pořád jednou nohou v chudobě. Do důchodu odchází stejně jako bezdětné ženy i muži, v naprosté většině však s mnohem nižším důchodem i majetkem. A to ani nepíšu o těch rozvedených, těch je bohužel u nás cca půlka. Nemít děti je v této společnosti vysoce pragmatické rozhodnutí, bude hůř, protože i ti, co by děti chtěli, je nemají kam přivést, protože ve spolubydlení se rodina zakládá špatně.

Saskie Hájková: Ač tuhle vládu nemám ráda, na ekonomiku bych to nesváděla. Děti se rodily vždy, i za válek. Ale je to o nastavení společnosti – o tom, že je dnes trend tvrdit, že nemít děti ve smyslu nechtít je je normální. Ne, není.

Petr Padělek: Tak se konečně naučíme žít v modelu, kdy populace neroste, a je to. Žádná tragédie. Na vymření to není ani zdaleka a jediné, co je problém, je důchodový systém, a to jen proto, že ho stavíme na růstu populace. Nejjednodušší systém důchodů je dokonce velmi prostý a fungoval tisíce let, tedy žádný.

Lukáš Kment: Je nutné přiznat, že životní náklady za posledních pět let vyrostly prakticky o polovinu. Když porovnáte náklady z doby před covidem a dnes, je to jasně patrné. A mzdy v této zemi stejným tempem prostě nerostly. Tedy životní úroveň mladých není úplně ideální. Navíc potomek znamená výpadek příjmu a nárůst nákladů. Oproti tomu život bez potomka znamená možnost dál budovat kariéru a jít mzdově nahoru, cestovat, bavit se, nemuset se omezovat jako s tím potomkem. Těch lákadel je dnes pro mladé spousta.

A je třeba říct, že tento stát na tuto realitu nijak nereaguje. Nesnaží se vytvořit podmínky, aby se ženy mohly vrátit do práce dřív, aby mohly lépe pracovat na částečný úvazek, aby firmy byly motivovány například zakládat vlastní školky nebo jesle. Tenhle stát totiž jenom kouká, jak z pracujících dál vysát nějakou tu korunu na další dani nebo zvýšením existujících daní. Tak mi zkuste říct, co vlastně dneska ty mladé má motivovat, aby do toho šli a ty děti udělali? Já tam aktuálně moc motivačních prvků teda nevidím. (redakčně kráceno)

Jenik Bauer: Představa, že s příchodem dítěte udržím svůj dosavadní nadstandardní způsob života, je naivní. Prostě lidi si zvykli žít na vysoké noze a nehodlají slevit. Co tak kolem sebe sleduju, tak většina lidí dokáže žít „o třídu výš“, než by bylo normální, ale na hraně jejich příjmových možností. A příchod dítěte by pak samozřejmě znamenal sešup dolů. Kdyby od začátku nekoukali škvírou v plotě k bohatším sousedům a nesnažili se jim za každou cenu vyrovnat, dítě by je výrazněji neovlivnilo. Jenže lákadla lákají…

Petr Vyborny: Zcela v pořádku. Tady se pořád hledají nějaké ekonomické důvody, ale podle mě je jenom dost lidí, kteří prostě děti nemají rádi, nerozumí jim nebo s nimi jenom nechtějí sdílet bydlení. Takoví lidé byli vždycky, jenom dnes prostě existuje větší odvaha i možnosti si to přiznat a žít si život po svém.

Lukáš Krajíček: Hlavní příčinou nízké porodnosti jsou nekvalitní mezilidské vztahy. Klienti, kamarádi i známí často mají podobnou charakteristiku: jsou to relativně funkční lidé (inteligentní, zajištění), ale partnera nemají kvůli emocionálním zraněním, která jsou důsledkem nestabilních vztahů (špatné rodinné příklady, malé zkušenosti, nákladný životní styl). Tam venku je opravdu hodně single lidí kolem 30 a 40, kteří to povětšinou vzdali. Dnes není problém najít třicátnici, která s nikým ani nebydlela.

Jana Janásková: Příčina malé porodnosti je jasná – antikoncepce už od 14 let. Samozřejmě je to odpovědné, když si všichni nevázaně užíváme, ovšem také toho zneužíváme. Léty zpohodlníme a ženy si až před čtyřicítkou uvědomí, že by dítě nemusely vůbec počít. A také to už jde velice těžko. Prostě dnes vládne pohodlí – říká se tomu kvalitní život? – a to se mladým vymstí.

Pavel Troják: Pokles porodnosti je zásadní problém, ale nejedná se jen o otázku financí nebo podpory rodin. Je to mnohem hlubší. Dnes si lidé víc uvědomují, co znamená být rodičem – zodpovědnost, časová náročnost, a hlavně změna životního stylu. Pokud se máme vrátit k vyšší porodnosti, nemůžeme jen házet peníze na problém. Potřebujeme společenskou změnu, která uzná a podpoří rodičovství jako přirozenou součást životní cesty, ale ne jako povinnost. Společnost by měla více vážit rodičovství, a to nejen finančně, ale i skrze hodnoty a respekt.

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o tom, že v Česku pokračuje prudký pokles porodnosti.

Jan-Matěj Rak: Všeobecně je to tak, že čím se lidé mají lépe, tím méně dětí se jim rodí. Tohle je prokázáno i u zvířat, je to prostě biologický fakt. Dnešní lidé mají možnosti a příležitosti, o jakých se předchozím generacím ani nesnilo. Abychom si ale špatně nerozuměli: to vůbec neznamená, že se mají všichni skvěle, že by nebylo co zlepšovat a že by úplně zmizela nějaká frustrace. S tou frustrací je to dokonce do jisté míry naopak: právě proto, že těch příležitostí a možností jsou si lidé vědomi a mají s čím srovnávat, se po takovém porovnání s těmi úspěšnějšími nebo šťastnějšími cítí nespokojeni mnohem víc, než odpovídá jejich skutečné kvalitě života. (redakčně kráceno)

Petr Gabat: Přes spoustu problémů, které tady jsou, žijeme ve skvělé době a ve skvělé zemi. Patříme mezi bohaté státy, naše životní úroveň je historicky nejvyšší, máme také nejvyšší poměr důchodů k platům a mzdám. Přesto ve veřejném prostoru, na sítích a v diskuzích na Seznamu si lidi pořád stěžují, nadávají na poměry a píší jenom negativní příspěvky. Tento negativismus potom lidem v hlavě převládne a myslí si, že tady žijeme jako v Somálsku a na Haiti. Velká část politiků to přiživuje, aby se díky naštvanosti voličů dostala k moci. Pak se nemůžeme divit, že do této „negativní“ doby mladí nechtějí mít děti.

Miroslav Palounek: Není v tom žádná raketová věda. Bydlení je drahé, takže mladí se musí zatížit neskutečně nákladnou hypotékou. I když mají dobrý příjem, po zaplacení hypotéky a běžné životní režie jim toho moc nezbývá, a tak si řeknou, že než řešit další enormně zvýšené náklady na dítě, že to nechají na později, až budou vydělávat více. K tomu přidejte „špatný svět“, který je plný násilí a nejistoty, tak proč přivádět dítě do takového světa?

Vasek Tala: Nejsem žádný příznivec této vlády, spíše naopak. Ale stále snižující se porodnost nelze svalovat na ni, stejně jako na žádnou vládu předtím. Je to zcela jednoduché, se zvyšujícím životním standardem se změnily priority mladých lidí. Dříve, třeba po válce, byla ekonomická situace daleko tíživější a to se týkalo i bydlení, a přesto se děti rodily. Dnes prostě není ochota se kvůli dítěti uskromnit a to se muselo vždy za jakékoliv ekonomické situace a samozřejmě i vlády.

Antonín Pořízek: A co jako? Lidi nežijí ve vzduchoprázdnu, myslím, že celkem dobře vidí, co se stane, když se dětí naopak rodí tolik, kolik by si stát představoval – nepřipraví pro ně kapacity nikde. Bydlení je skoro nedostupné, dochází pediatři, zubaři, pro silné ročníky chyběla místa ve školkách, školách, teď se to opakuje se SŠ. A do toho to hnusné chování starších dospělých k dětem a rodičům s dětmi. Navíc spousta lidí je v pozicích neformálních pečovatelů už i o své rodiče, takže velmi zváží, jestli si do toho pořídit ještě další dítě, tím spíš když i zde je pomoc státu minimální.

Alena Čechová: Smutná pravda je, že rodičovství není atraktivní, zejména v naší materialistické společnosti. Žena, která má děti a velkou část svého života pracovala de facto na dvě směny, je v důchodu pořád jednou nohou v chudobě. Do důchodu odchází stejně jako bezdětné ženy i muži, v naprosté většině však s mnohem nižším důchodem i majetkem. A to ani nepíšu o těch rozvedených, těch je bohužel u nás cca půlka. Nemít děti je v této společnosti vysoce pragmatické rozhodnutí, bude hůř, protože i ti, co by děti chtěli, je nemají kam přivést, protože ve spolubydlení se rodina zakládá špatně.

Saskie Hájková: Ač tuhle vládu nemám ráda, na ekonomiku bych to nesváděla. Děti se rodily vždy, i za válek. Ale je to o nastavení společnosti – o tom, že je dnes trend tvrdit, že nemít děti ve smyslu nechtít je je normální. Ne, není.

Petr Padělek: Tak se konečně naučíme žít v modelu, kdy populace neroste, a je to. Žádná tragédie. Na vymření to není ani zdaleka a jediné, co je problém, je důchodový systém, a to jen proto, že ho stavíme na růstu populace. Nejjednodušší systém důchodů je dokonce velmi prostý a fungoval tisíce let, tedy žádný.

Lukáš Kment: Je nutné přiznat, že životní náklady za posledních pět let vyrostly prakticky o polovinu. Když porovnáte náklady z doby před covidem a dnes, je to jasně patrné. A mzdy v této zemi stejným tempem prostě nerostly. Tedy životní úroveň mladých není úplně ideální. Navíc potomek znamená výpadek příjmu a nárůst nákladů. Oproti tomu život bez potomka znamená možnost dál budovat kariéru a jít mzdově nahoru, cestovat, bavit se, nemuset se omezovat jako s tím potomkem. Těch lákadel je dnes pro mladé spousta.

A je třeba říct, že tento stát na tuto realitu nijak nereaguje. Nesnaží se vytvořit podmínky, aby se ženy mohly vrátit do práce dřív, aby mohly lépe pracovat na částečný úvazek, aby firmy byly motivovány například zakládat vlastní školky nebo jesle. Tenhle stát totiž jenom kouká, jak z pracujících dál vysát nějakou tu korunu na další dani nebo zvýšením existujících daní. Tak mi zkuste říct, co vlastně dneska ty mladé má motivovat, aby do toho šli a ty děti udělali? Já tam aktuálně moc motivačních prvků teda nevidím. (redakčně kráceno)

Jenik Bauer: Představa, že s příchodem dítěte udržím svůj dosavadní nadstandardní způsob života, je naivní. Prostě lidi si zvykli žít na vysoké noze a nehodlají slevit. Co tak kolem sebe sleduju, tak většina lidí dokáže žít „o třídu výš“, než by bylo normální, ale na hraně jejich příjmových možností. A příchod dítěte by pak samozřejmě znamenal sešup dolů. Kdyby od začátku nekoukali škvírou v plotě k bohatším sousedům a nesnažili se jim za každou cenu vyrovnat, dítě by je výrazněji neovlivnilo. Jenže lákadla lákají…

Petr Vyborny: Zcela v pořádku. Tady se pořád hledají nějaké ekonomické důvody, ale podle mě je jenom dost lidí, kteří prostě děti nemají rádi, nerozumí jim nebo s nimi jenom nechtějí sdílet bydlení. Takoví lidé byli vždycky, jenom dnes prostě existuje větší odvaha i možnosti si to přiznat a žít si život po svém.

Lukáš Krajíček: Hlavní příčinou nízké porodnosti jsou nekvalitní mezilidské vztahy. Klienti, kamarádi i známí často mají podobnou charakteristiku: jsou to relativně funkční lidé (inteligentní, zajištění), ale partnera nemají kvůli emocionálním zraněním, která jsou důsledkem nestabilních vztahů (špatné rodinné příklady, malé zkušenosti, nákladný životní styl). Tam venku je opravdu hodně single lidí kolem 30 a 40, kteří to povětšinou vzdali. Dnes není problém najít třicátnici, která s nikým ani nebydlela.

Jana Janásková: Příčina malé porodnosti je jasná – antikoncepce už od 14 let. Samozřejmě je to odpovědné, když si všichni nevázaně užíváme, ovšem také toho zneužíváme. Léty zpohodlníme a ženy si až před čtyřicítkou uvědomí, že by dítě nemusely vůbec počít. A také to už jde velice těžko. Prostě dnes vládne pohodlí – říká se tomu kvalitní život? – a to se mladým vymstí.

Pavel Troják: Pokles porodnosti je zásadní problém, ale nejedná se jen o otázku financí nebo podpory rodin. Je to mnohem hlubší. Dnes si lidé víc uvědomují, co znamená být rodičem – zodpovědnost, časová náročnost, a hlavně změna životního stylu. Pokud se máme vrátit k vyšší porodnosti, nemůžeme jen házet peníze na problém. Potřebujeme společenskou změnu, která uzná a podpoří rodičovství jako přirozenou součást životní cesty, ale ne jako povinnost. Společnost by měla více vážit rodičovství, a to nejen finančně, ale i skrze hodnoty a respekt.