Panamský průplav rozdělující americký kontinent na severní a jižní část je dnes neodmyslitelnou součástí lodního světa. Přes 80 kilometrů dlouhá cesta průplavem, která bez fronty trvá okolo osmi až deseti hodin, zkracuje lodím cestu z Atlantského do Tichého oceánu nebo naopak.

Aby se lodě dostaly na opačnou stranu, musely dříve obeplout téměř celou Jižní Ameriku, obvykle přes Magalhãesův průliv. Myšlenka, aby se 46 kilometrů široká Panamská šíje stala prostupnou pro lodě, tak byla opravdu na místě.

S nápadem využít Panamskou šíji jako lodní spojku mezi oceány přišlo poprvé Španělsko už v 16. století –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ necelých 50 let poté, co byla objevena Amerika. Tehdejší španělský král Karel V. chtěl námořní zkratkou dosáhnout vojenské a obchodní převahy nad Portugalskem. Nápad se však rozhodla uskutečnit až Francie na konci 19. století.

Plán Francouzů představoval prokopání Panamské šíje na úrovni mořské hladiny. Chtěli proto vyhloubit koryto natolik, aby na obou stranách navazovalo na vodní hladinu. S hloubením začali 1. ledna 1881.

První pokus o stavbu Panamského průplavu se ale potýkal hned s několika problémy. Francouzi neuměli pracovat s půdou, která se v oblastech stavby nacházela. S hloubením průplavu navíc začali v nejhorším možném čase, a to v období dešťů, které v Panamě trvá od dubna do prosince.

Docházelo proto k velkému počtu nehod – opakované sesuvy půdy, zasypávání pracovních strojů a zdravotní komplikace. Největší hrozbou však byli komáři, kvůli nimž dělníci podléhali malárii a žluté zimnici.

Francouzskou výstavbu vedl po svém úspěšném debutu při vybudování Suezského průplavu Ferdinand de Lesseps pod záštitou společnosti Compagnie de Panama. Lessepsovým plánem bylo prohloubení koryta v již zmíněné úrovni vodní hladiny, ale tenhle nápad nakonec vzal za své.

Francouzi do svého projektu pod záminkou vysokého platu nalákali desítky tisíc dělníků, nejčastěji z Afriky. Kvůli špatným pracovním podmínkám a nemocem, které stavbu Panamského průplavu zastavily, však přišlo o život okolo 22 tisíců z nich.

Francouzi přes všechny komplikace u projektu vytrvali osm let, ale v roce 1889 museli nakonec vyhlásili bankrot. Do průplavu, který byl ke konci hotový z jedné třetiny investovali 287 milionů dolarů.

Okolo prodeje Panamského průplavu vznikla korupční aféra. Vedení projektu nechtělo, aby se ve světě vědělo, jak na tom akciová společnost Campagnie de Panama doopravdy byla, kvůli bankrotu navíc musela vyhlásit konkurz. Ve Francii se proto vedoucí projektu snažili uplácet ministry a novináře.

Když to odhalila policie, obviněni byli mimo jiné Lesseps a jeho syn Charles, ale také inženýr Gustave Eiffel, který se na projektu podílel. Eiffel byl dokonce odsouzen k dvouletému žaláři. Odvolací soud rozsudek po přezkoumání zrušil a slavného tvůrce zcela osvobodil, jeho to však velmi poznamenalo. Zproštěni viny byli nakonec i Lessepsovi.

Panamský kanál pak za třetin původní ceny, tedy 40 milionů dolarů, koupili Američané, kteří pak v projektu pokračovali. Aby bylo dokončení výstavby průplavu úspěšné, dospěli ke dvěma opatřením.

Fotky, jak průplav stavěli Američané:

Za prvné ustoupili od myšlenky Francouzů o prokopání kanálu na úrovni moře. Místo toho pod vedením Johna Franka Stevense využili řeku Chagres. Na ní se rozhodli vytvořit umělé jezero Gatún a to pak soustavou zdymadel propojit s oběma oceány. Američané tak vymysleli, že loď při proplouvání kanálem na jedné straně vystoupá k jezeru o 26 metrů a na druhé klesne zpět na úroveň mořské hladiny.

Druhým důležitým bodem byla příprava podmínek pro dělníky, o kterou se zasloužil lékař William Gorgas. Díky sérii opatření, mezi které patřilo například dláždění cest, zavedení kanalizace nebo používání moskytiér, byli z území do dvou let vyhnaní komáři, kteří nemoce přenášeli. Poté mohla výstavba, do níž ve výsledku Spojené státy investovaly 375 milionů dolarů, začít.

Jedna z největších staveb přelomu 19. a 20. století byla otevřena 15. srpna 1914. Ten den však kanálem proplula jediná loď, do úplného provozu byl průplav otevřen až po první světové válce.

Panamský průplav se na začátku 21. století dočkal rozšíření, které zajišťuje proplutí lodí s velkou tonáží. Před rozšířením měl průplav tři zdymadla, nyní se může pyšnit již šesti. Stavba začala v roce 2010 a byla dokončena o šest let později.

Za normálních podmínek Panamský průplav odbavuje přibližně tři procenta objemu světového obchodu po moři. Je zároveň největším zdrojem příjmů Panamy, v roce 2022 jí přinesl 4,3 miliardy dolarů (téměř 97 miliard Kč).

V poslední době však musel průplav kvůli suchu omezit počet lodí, které ho denně využívají. Průplav je sladkovodní, závislý na umělých jezerech, a tudíž i náchylný k poklesu hladiny.

Panamský průplav rozdělující americký kontinent na severní a jižní část je dnes neodmyslitelnou součástí lodního světa. Přes 80 kilometrů dlouhá cesta průplavem, která bez fronty trvá okolo osmi až deseti hodin, zkracuje lodím cestu z Atlantského do Tichého oceánu nebo naopak.

Aby se lodě dostaly na opačnou stranu, musely dříve obeplout téměř celou Jižní Ameriku, obvykle přes Magalhãesův průliv. Myšlenka, aby se 46 kilometrů široká Panamská šíje stala prostupnou pro lodě, tak byla opravdu na místě.

S nápadem využít Panamskou šíji jako lodní spojku mezi oceány přišlo poprvé Španělsko už v 16. století –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ necelých 50 let poté, co byla objevena Amerika. Tehdejší španělský král Karel V. chtěl námořní zkratkou dosáhnout vojenské a obchodní převahy nad Portugalskem. Nápad se však rozhodla uskutečnit až Francie na konci 19. století.

Plán Francouzů představoval prokopání Panamské šíje na úrovni mořské hladiny. Chtěli proto vyhloubit koryto natolik, aby na obou stranách navazovalo na vodní hladinu. S hloubením začali 1. ledna 1881.

První pokus o stavbu Panamského průplavu se ale potýkal hned s několika problémy. Francouzi neuměli pracovat s půdou, která se v oblastech stavby nacházela. S hloubením průplavu navíc začali v nejhorším možném čase, a to v období dešťů, které v Panamě trvá od dubna do prosince.

Docházelo proto k velkému počtu nehod – opakované sesuvy půdy, zasypávání pracovních strojů a zdravotní komplikace. Největší hrozbou však byli komáři, kvůli nimž dělníci podléhali malárii a žluté zimnici.

Francouzskou výstavbu vedl po svém úspěšném debutu při vybudování Suezského průplavu Ferdinand de Lesseps pod záštitou společnosti Compagnie de Panama. Lessepsovým plánem bylo prohloubení koryta v již zmíněné úrovni vodní hladiny, ale tenhle nápad nakonec vzal za své.

Francouzi do svého projektu pod záminkou vysokého platu nalákali desítky tisíc dělníků, nejčastěji z Afriky. Kvůli špatným pracovním podmínkám a nemocem, které stavbu Panamského průplavu zastavily, však přišlo o život okolo 22 tisíců z nich.

Francouzi přes všechny komplikace u projektu vytrvali osm let, ale v roce 1889 museli nakonec vyhlásili bankrot. Do průplavu, který byl ke konci hotový z jedné třetiny investovali 287 milionů dolarů.

Okolo prodeje Panamského průplavu vznikla korupční aféra. Vedení projektu nechtělo, aby se ve světě vědělo, jak na tom akciová společnost Campagnie de Panama doopravdy byla, kvůli bankrotu navíc musela vyhlásit konkurz. Ve Francii se proto vedoucí projektu snažili uplácet ministry a novináře.

Když to odhalila policie, obviněni byli mimo jiné Lesseps a jeho syn Charles, ale také inženýr Gustave Eiffel, který se na projektu podílel. Eiffel byl dokonce odsouzen k dvouletému žaláři. Odvolací soud rozsudek po přezkoumání zrušil a slavného tvůrce zcela osvobodil, jeho to však velmi poznamenalo. Zproštěni viny byli nakonec i Lessepsovi.

Panamský kanál pak za třetin původní ceny, tedy 40 milionů dolarů, koupili Američané, kteří pak v projektu pokračovali. Aby bylo dokončení výstavby průplavu úspěšné, dospěli ke dvěma opatřením.

Fotky, jak průplav stavěli Američané:

Za prvné ustoupili od myšlenky Francouzů o prokopání kanálu na úrovni moře. Místo toho pod vedením Johna Franka Stevense využili řeku Chagres. Na ní se rozhodli vytvořit umělé jezero Gatún a to pak soustavou zdymadel propojit s oběma oceány. Američané tak vymysleli, že loď při proplouvání kanálem na jedné straně vystoupá k jezeru o 26 metrů a na druhé klesne zpět na úroveň mořské hladiny.

Druhým důležitým bodem byla příprava podmínek pro dělníky, o kterou se zasloužil lékař William Gorgas. Díky sérii opatření, mezi které patřilo například dláždění cest, zavedení kanalizace nebo používání moskytiér, byli z území do dvou let vyhnaní komáři, kteří nemoce přenášeli. Poté mohla výstavba, do níž ve výsledku Spojené státy investovaly 375 milionů dolarů, začít.

Jedna z největších staveb přelomu 19. a 20. století byla otevřena 15. srpna 1914. Ten den však kanálem proplula jediná loď, do úplného provozu byl průplav otevřen až po první světové válce.

Panamský průplav se na začátku 21. století dočkal rozšíření, které zajišťuje proplutí lodí s velkou tonáží. Před rozšířením měl průplav tři zdymadla, nyní se může pyšnit již šesti. Stavba začala v roce 2010 a byla dokončena o šest let později.

Za normálních podmínek Panamský průplav odbavuje přibližně tři procenta objemu světového obchodu po moři. Je zároveň největším zdrojem příjmů Panamy, v roce 2022 jí přinesl 4,3 miliardy dolarů (téměř 97 miliard Kč).

V poslední době však musel průplav kvůli suchu omezit počet lodí, které ho denně využívají. Průplav je sladkovodní, závislý na umělých jezerech, a tudíž i náchylný k poklesu hladiny.