Vznikaly často v těžko přístupných oblastech, jako byly bývalé doly, jeskyně, tunely a další uměle vytvořené podzemní prostory. Nacisté se obávali bombardování spojeneckými silami, které ohrožovalo strategické výrobní závody.

A tak část válečné výroby ukryli pod zem. V tajných komplexech vyráběli třeba stíhací letouny nebo jejich součástky, rakety a další zbraňové systémy.

Seznam Zprávy připravily výběr pěti nacistických podzemních továren, které jsou dnes tichými svědky nacistické okupace a zároveň předmětem zájmu historiků i nejednoho nadšence vojenské historie.

Pro mnohé představují tato místa temnou připomínku válečných hrůz a nelidského zacházení s těmi, kteří byli nuceni v továrnách za velmi špatných podmínek pracovat. Tři z těchto továren najdete v severních Čechách, dvě v širším okolí Brna.

V Českém středohoří nedaleko Litoměřic se pod vrchy Radobýl a Bídnice nachází soustava bývalých vápencových dolů, kterou za druhé světové války využívali nacisté jako utajenou fabriku. Jedná se o rozsáhlý komplex o velikosti asi 30 kilometrů, a tedy o největší podzemní továrnu z válečného období na našem území.

Stavba podzemní továrny Richard započala v březnu 1944. Byl to obrovský projekt, který vyžadoval zapojení velkého množství pracovních sil. Šlo zhruba o 1200 civilních zaměstnanců, včetně takzvaných ostarbeiterů, tedy východních dělníků zavlečených na nucené práce. Denně tu pracovalo i několik tisíc vězňů z blízkého Terezína a později se zde vystřídali i vězni z nově vybudovaného menšího koncentračního tábora Litoměřice, zřízeného speciálně pro tyto účely.

Původní tři samostatná důlní díla Richard I., Richard II. a Richard III. byla propojena, jednotlivé sekce ovšem sloužily k rozdílným účelům. Nacisté také rozšířili a zpevnili chodby. V okolí vrchu Bídnice vznikalo množství staveb, ať už se jednalo o  kanceláře, sklady, nebo budovy pro železnici. Výrobu ovšem nakonec zahájil pouze Richard I. ještě v roce 1944, stavbu celého systému nacisté nestihli dokončit.

Po válce se sem vrátila těžba vápence, ale byla ukončena v 60. letech. Poté se část dolu proměnila ve sklad a uložiště radioaktivního a jaderného odpadu. Dnes je nevyužívaná chátrající část dolu ve správě památníku Terezín a od roku 2002 uzavřena veřejnosti. V roce 2023 se dočkala úpravy alespoň oblast před vstupem do dolu, kde vzniklo památní místo s lavičkami. Fotky z dolu naleznete na webu badatele Romana Gazsiho, který se věnuje mapování továrny Richard.

Pískovcové skály v obci Janská u České kamenice v okrese Děčín ukrývají podzemní prostory, a i ty sloužily během druhé světové války nacistickému Německu. Tajnou továrnu využívalo k válečné letecké výrobě. Název Rabštejn vychází z německého slova rabe (česky havran), místním obyvatelům právě havrana připomínal zdejší skalní útvar.

Oblast původně sloužila jako přádelna bavlny, kterou nechal ve druhé polovině 19. století postavit podnikatel Franz Preidl. Začátek 20. století přinesl místní textilce rozkvět výroby, ovšem i na ní se podepsala následná první světová válka. Po jejím konci výroba postupně upadala, až nakonec koncem 30. let úplně zanikla.

Koncem roku 1942 tak celý komplex textilních továren zkonfiskovala Velkoněmecká říše a usídlila se tu německá zbrojařská firma. Vyráběly se tu součástky pro letadla Junkers, Messerschmitt a vrtulníky FA-223. 

Práci obstarávalo okolo šesti tisíc pracovníků, převážně válečných zajatců a vězňů. V srpnu 1944 byl i v Rabštejně zřízen koncentrační tábor, kde byli vězni z tábora Flossenbürg určeni k ražbě štol. Naplno se zde pracovalo až do konce druhé světové války v květnu 1945.

Po válce byly prostory nejprve v národní správě, poté přešly do vojenské správy a sloužily jako sklad ženijního materiálu. Další změnu přinesl rok 1968, kdy se o prostory „dělila“ Československá lidová armáda s tou sovětskou. Dnes se v areálu konají prohlídky pro veřejnost, které zajišťuje občanský spolek Rabštejn.

Jeskyně Výpustek se nachází necelých 20 kilometrů severovýchodně od Brna a první zmínky o ní sahají až do 17. století. Ve válečných obdobích ji využívala nejedna armáda. Ve druhé polovině 30. let minulého století tu měla sklad ta československá

A svým přístupem jeskyni poničila. Pro potřeby vojáků byly odstřelovány přepážky a výběžky stropů jeskyně, pohybovala se tu nákladní auta a jeskyně sloužila jako sklad munice a dalšího vojenského materiálu.

Před koncem druhé světové války se sem přesunuli Němci, kteří zde vybudovali podzemní továrnu na výrobu součástek do leteckých motorů. I jejich zásahy jeskyně utrpěla – podlahy přikryl beton, některé boční chodby nacisté zazdili a do stropu vyrazili větrací komíny. Továrnu každý den v běhu udržovalo okolo 1200 dělníků a další stovka úředníků. Když nacisté na jaře 1945 jeskyni opouštěli, objekt zčásti vyhodili do povětří a zapálili.

V 60. letech se sem znovu vrátila Československá armáda, které tu nechala vybudovat betonový objekt sloužící jako podzemní kryt pro případ válečného konfliktu a použití zbraní hromadného ničení – jaderných, biologických či chemických.

Armáda měla podzemní objekt a jeho okolí pod svou správou do roku 2001. O pět let později se místa ujala Správa jeskyní České republiky a v roce 2008 jeskyně zpřístupnila veřejnosti. Prohlídky prostor mezi krytem a jeskyní můžete zažít v rámci trasy Za tajemstvím jeskyně Výpustek, kterou si první lidé prošli poprvé v únoru 2022.

Podzemní nacistická továrna byla také na tehdy rozestavěné trati z dnešního Havlíčkova Brodu do Brna. Diana byla jedinou továrnou tehdejšího Protektorátu Čechy a Moravy, která vyráběla kompletní stíhací letouny. Němci tu vyráběli stíhací letouny Messerschmitt Bf 109 G.

Vše začalo zabráním Sudet Němci v roce 1938, kdy se přerušilo vlakové spojení mezi Prahou a Brnem přes Českou Třebovou. A tak začala vznikat trať nová, která vedla mezi tehdejším Německým Brodem a Brnem. Jednalo se o dvojkolejnou trať, kde se nacházely tři tunely, a právě ty se staly následně „domovem“ německé výroby. Přípravy na tuto proměnu nedokončené trati v továrnu trvaly od srpna 1944 do léta téhož roku.

Každý ze tří tunelů měl na starosti jinou činnost, označovány byly jako A, B, C nebo jednička, dvojka a trojka. Prvním a zároveň tím nejdelším byl Loučský, dlouhý je 633 a vyráběly se tu a kompletovaly trupy letounu. Ve druhém, Lubenském s délkou 213 metrů, probíhala výroba křídel. A ve třetím, Níhovském, který má na délku 533 metrů, vznikaly plechové díly a části draků. Jednolivé části se pak montovaly až na cílových letištích, odkud stíhačky následně startovaly.

Během války se tu až sedmi tisícům dělníků podařilo vyrobit celkem 850 stíhacích letounů, práce tu probíhaly až do března 1945. Dnes je toto místo součástí železniční trati.

Nacistická továrna Nautilus vznikla v listopadu 1944 v bývalých komorách po těžbě sklářského písku na Českolipsku. Místo nazývané Pekelné doly se nachází nedaleko obce Velenice a je to největší pískovcové uměle vytvořené podzemí v Evropě. Umělé jeskyně vytvořené v 18. století mají celkovou rozlohu zhruba 3500 metrů čtverečních.

V továrně se vyráběly především gyroskopy, tedy zařízení využívané k navigaci, a později i  letecké kanony MK 108. Výroba se tu i přes její velmi dobré strategické umístění nikdy příliš nerozjela, ani se tu neprodukovaly tajné zbraně s novými technologiemi. Po válce byla továrna zavřena a fungoval tu například sklad zeleniny. Později objekt chátral, až se tu v roce 2003 usadil motorkářský klub Pekelné doly, který místo zvelebil.

Tyto podzemní prostory se proslavily mimo jiné i jako lokace pro peklo v již kultovní české pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Natáčely se tu rovněž záběry z britsko-francouzského filmu Solomon Kane (2009).

Víte o nějaké další podzemní nacistické továrně na území České republiky, která se neobjevila v tomto článku? Napište o ní do komentářů.

Vznikaly často v těžko přístupných oblastech, jako byly bývalé doly, jeskyně, tunely a další uměle vytvořené podzemní prostory. Nacisté se obávali bombardování spojeneckými silami, které ohrožovalo strategické výrobní závody.

A tak část válečné výroby ukryli pod zem. V tajných komplexech vyráběli třeba stíhací letouny nebo jejich součástky, rakety a další zbraňové systémy.

Seznam Zprávy připravily výběr pěti nacistických podzemních továren, které jsou dnes tichými svědky nacistické okupace a zároveň předmětem zájmu historiků i nejednoho nadšence vojenské historie.

Pro mnohé představují tato místa temnou připomínku válečných hrůz a nelidského zacházení s těmi, kteří byli nuceni v továrnách za velmi špatných podmínek pracovat. Tři z těchto továren najdete v severních Čechách, dvě v širším okolí Brna.

V Českém středohoří nedaleko Litoměřic se pod vrchy Radobýl a Bídnice nachází soustava bývalých vápencových dolů, kterou za druhé světové války využívali nacisté jako utajenou fabriku. Jedná se o rozsáhlý komplex o velikosti asi 30 kilometrů, a tedy o největší podzemní továrnu z válečného období na našem území.

Stavba podzemní továrny Richard započala v březnu 1944. Byl to obrovský projekt, který vyžadoval zapojení velkého množství pracovních sil. Šlo zhruba o 1200 civilních zaměstnanců, včetně takzvaných ostarbeiterů, tedy východních dělníků zavlečených na nucené práce. Denně tu pracovalo i několik tisíc vězňů z blízkého Terezína a později se zde vystřídali i vězni z nově vybudovaného menšího koncentračního tábora Litoměřice, zřízeného speciálně pro tyto účely.

Původní tři samostatná důlní díla Richard I., Richard II. a Richard III. byla propojena, jednotlivé sekce ovšem sloužily k rozdílným účelům. Nacisté také rozšířili a zpevnili chodby. V okolí vrchu Bídnice vznikalo množství staveb, ať už se jednalo o  kanceláře, sklady, nebo budovy pro železnici. Výrobu ovšem nakonec zahájil pouze Richard I. ještě v roce 1944, stavbu celého systému nacisté nestihli dokončit.

Po válce se sem vrátila těžba vápence, ale byla ukončena v 60. letech. Poté se část dolu proměnila ve sklad a uložiště radioaktivního a jaderného odpadu. Dnes je nevyužívaná chátrající část dolu ve správě památníku Terezín a od roku 2002 uzavřena veřejnosti. V roce 2023 se dočkala úpravy alespoň oblast před vstupem do dolu, kde vzniklo památní místo s lavičkami. Fotky z dolu naleznete na webu badatele Romana Gazsiho, který se věnuje mapování továrny Richard.

Pískovcové skály v obci Janská u České kamenice v okrese Děčín ukrývají podzemní prostory, a i ty sloužily během druhé světové války nacistickému Německu. Tajnou továrnu využívalo k válečné letecké výrobě. Název Rabštejn vychází z německého slova rabe (česky havran), místním obyvatelům právě havrana připomínal zdejší skalní útvar.

Oblast původně sloužila jako přádelna bavlny, kterou nechal ve druhé polovině 19. století postavit podnikatel Franz Preidl. Začátek 20. století přinesl místní textilce rozkvět výroby, ovšem i na ní se podepsala následná první světová válka. Po jejím konci výroba postupně upadala, až nakonec koncem 30. let úplně zanikla.

Koncem roku 1942 tak celý komplex textilních továren zkonfiskovala Velkoněmecká říše a usídlila se tu německá zbrojařská firma. Vyráběly se tu součástky pro letadla Junkers, Messerschmitt a vrtulníky FA-223. 

Práci obstarávalo okolo šesti tisíc pracovníků, převážně válečných zajatců a vězňů. V srpnu 1944 byl i v Rabštejně zřízen koncentrační tábor, kde byli vězni z tábora Flossenbürg určeni k ražbě štol. Naplno se zde pracovalo až do konce druhé světové války v květnu 1945.

Po válce byly prostory nejprve v národní správě, poté přešly do vojenské správy a sloužily jako sklad ženijního materiálu. Další změnu přinesl rok 1968, kdy se o prostory „dělila“ Československá lidová armáda s tou sovětskou. Dnes se v areálu konají prohlídky pro veřejnost, které zajišťuje občanský spolek Rabštejn.

Jeskyně Výpustek se nachází necelých 20 kilometrů severovýchodně od Brna a první zmínky o ní sahají až do 17. století. Ve válečných obdobích ji využívala nejedna armáda. Ve druhé polovině 30. let minulého století tu měla sklad ta československá

A svým přístupem jeskyni poničila. Pro potřeby vojáků byly odstřelovány přepážky a výběžky stropů jeskyně, pohybovala se tu nákladní auta a jeskyně sloužila jako sklad munice a dalšího vojenského materiálu.

Před koncem druhé světové války se sem přesunuli Němci, kteří zde vybudovali podzemní továrnu na výrobu součástek do leteckých motorů. I jejich zásahy jeskyně utrpěla – podlahy přikryl beton, některé boční chodby nacisté zazdili a do stropu vyrazili větrací komíny. Továrnu každý den v běhu udržovalo okolo 1200 dělníků a další stovka úředníků. Když nacisté na jaře 1945 jeskyni opouštěli, objekt zčásti vyhodili do povětří a zapálili.

V 60. letech se sem znovu vrátila Československá armáda, které tu nechala vybudovat betonový objekt sloužící jako podzemní kryt pro případ válečného konfliktu a použití zbraní hromadného ničení – jaderných, biologických či chemických.

Armáda měla podzemní objekt a jeho okolí pod svou správou do roku 2001. O pět let později se místa ujala Správa jeskyní České republiky a v roce 2008 jeskyně zpřístupnila veřejnosti. Prohlídky prostor mezi krytem a jeskyní můžete zažít v rámci trasy Za tajemstvím jeskyně Výpustek, kterou si první lidé prošli poprvé v únoru 2022.

Podzemní nacistická továrna byla také na tehdy rozestavěné trati z dnešního Havlíčkova Brodu do Brna. Diana byla jedinou továrnou tehdejšího Protektorátu Čechy a Moravy, která vyráběla kompletní stíhací letouny. Němci tu vyráběli stíhací letouny Messerschmitt Bf 109 G.

Vše začalo zabráním Sudet Němci v roce 1938, kdy se přerušilo vlakové spojení mezi Prahou a Brnem přes Českou Třebovou. A tak začala vznikat trať nová, která vedla mezi tehdejším Německým Brodem a Brnem. Jednalo se o dvojkolejnou trať, kde se nacházely tři tunely, a právě ty se staly následně „domovem“ německé výroby. Přípravy na tuto proměnu nedokončené trati v továrnu trvaly od srpna 1944 do léta téhož roku.

Každý ze tří tunelů měl na starosti jinou činnost, označovány byly jako A, B, C nebo jednička, dvojka a trojka. Prvním a zároveň tím nejdelším byl Loučský, dlouhý je 633 a vyráběly se tu a kompletovaly trupy letounu. Ve druhém, Lubenském s délkou 213 metrů, probíhala výroba křídel. A ve třetím, Níhovském, který má na délku 533 metrů, vznikaly plechové díly a části draků. Jednolivé části se pak montovaly až na cílových letištích, odkud stíhačky následně startovaly.

Během války se tu až sedmi tisícům dělníků podařilo vyrobit celkem 850 stíhacích letounů, práce tu probíhaly až do března 1945. Dnes je toto místo součástí železniční trati.

Nacistická továrna Nautilus vznikla v listopadu 1944 v bývalých komorách po těžbě sklářského písku na Českolipsku. Místo nazývané Pekelné doly se nachází nedaleko obce Velenice a je to největší pískovcové uměle vytvořené podzemí v Evropě. Umělé jeskyně vytvořené v 18. století mají celkovou rozlohu zhruba 3500 metrů čtverečních.

V továrně se vyráběly především gyroskopy, tedy zařízení využívané k navigaci, a později i  letecké kanony MK 108. Výroba se tu i přes její velmi dobré strategické umístění nikdy příliš nerozjela, ani se tu neprodukovaly tajné zbraně s novými technologiemi. Po válce byla továrna zavřena a fungoval tu například sklad zeleniny. Později objekt chátral, až se tu v roce 2003 usadil motorkářský klub Pekelné doly, který místo zvelebil.

Tyto podzemní prostory se proslavily mimo jiné i jako lokace pro peklo v již kultovní české pohádce S čerty nejsou žerty (1984). Natáčely se tu rovněž záběry z britsko-francouzského filmu Solomon Kane (2009).

Víte o nějaké další podzemní nacistické továrně na území České republiky, která se neobjevila v tomto článku? Napište o ní do komentářů.