„Omlouvám se, že je to tak narychlo, ale mohl byste dnes udělat rozhovor s Colinem Farrellem?“ stálo v mailu adresovaného z centrály televizní stanice HBO. Přišel mi minulý týden těsně před polednem. S tím, že videorozhovor s jednou z největších hereckých hvězd současnosti se měl konat za necelé dvě hodiny.
Kariéru Colina Farrella sleduji už od doby, kdy měl začínající irský talent za sebou nepříliš povedený snímek Hartova válka, ale filmové magazíny už mu předpovídaly velkou kariéru. Do kin se chystalo Spielbergovo sci-fi Minority Report, kde sekundoval Tomu Cruisovi. O rok později přišel originální thriller Telefonní budka, který dal plně vyniknout Farrellově staccatově podávaným „fuck“, jeho těkavé energii i charismatu, které dokázalo hravě vyplnit film odehrávající se na prostoru jeden krát jeden metr.
Zamiloval jsem si ho už tehdy, i když nejvíc se mi nakonec zaryl do paměti v ještě ostřejší, sprostší, mnohem neurotičtější, ale také zranitelnější podobě – jako neschopný nájemný zabiják Ray v temné komedii Martina McDonagha V Bruggách z roku 2008.
Ohromil mě od té doby ještě mnohokrát, ať už jako laskavý rybář Syracuse v novodobé pohádce o mořské panně Ondine (2009), uťáplý loser v Lanthimosově zvířecí dystopii Humr (2015) nebo zdánlivě submisivní, přitom neúnavně oddaný prosťák Pádraic Súilleabháin ve filmu Víly z Inisherinu (2022), kde opět spojil síly s režisérem a dramatikem McDonaghem.
Farrell se stal hereckou jistotou. Důvodem, proč do kina jít i na průměrný film a v televizi sledovat nepodařený seriál. Takových ale irský herec v portfoliu moc nemá…
Rozhovor Jonáše Zbořila s Colinem Farrellem si můžete přečíst zde:
S Colinem Farrellem jsme se původně mohli setkat osobně. Když mi ale od jeho týmu dorazil itinerář, podle kterého mám na interview přesně pět minut a ani o vteřinu víc, usoudil jsem, že služební výlet do Londýna by byl přece jen trochu přehnaný. Příslib online rozhovoru zněl jako adekvátní způsob, jak využít kratičký čas tváří v tvář hvězdě.
S podmínkou, že v těch pěti minutách nepadne otázka na nic krom Farrellova aktuálního projektu, seriálu Tučňák, se mi srovnávalo těžko. Šla ale pochopit. Možnost setkání mi nabídla právě HBO, jejíž platforma Max dala televizní adaptaci příběhu batmanovského záporáka Ozze Cobba vzniknout. A hlavně – herec v ní prochází opravdu radikální fyzickou proměnou a jeho chraplavý, přiškrcený hlas bude nepochybně patřit k těm nejvýraznějším výkonům sezony. Není důvod, proč se o Tučňákovi nebavit.
Čas se blíží. Chvíli před virtuálním setkáním se podle očekávání dostavuje tréma. V online čekací místnosti mě vítají Farrellovi asistenti, na monitoru se zdravíme s ostatními novináři z různých koutů Evropy, ze kterých je ale vidět jen zaměnitelné interiéry v pozadí – obýváky, ložnice i ad hoc vytvořená videocastová studia. Člověk nemá moc času připravit si ideální technické podmínky. Důležitější je nasadit plné soustředění, dokola kontrolovat otázky. I proto, že jich budu moct položit jen pár – v nejlepším případě tři, čtyři. A nesmí odejít připojení, nesmí zamrznout software. Hlavně se slyšet, rozumět si…
„Jdete na řadu, hodně štěstí,“ ozve se vtom z jednoho z virtuálních oken aplikace. Klik – a v perfektně nasvíceném studiu sedí Colin Farrel, uvolněně pozdraví. Vteřiny odpočítávají pět minut. Můžeme začít.
Podívejte se na snímky Colina Farrella v seriálu Tučňák:
Foto: HBO
