Během letošního jednačtyřicátého ročníku legendárního Glastonbury proběhl pravděpodobně jeden z nejemotivnějších momentů historie festivalu. Britská kapela Coldplay během svého již pátého headlinerského slotu na Pyramid Stage pro přibližně stodvacet tisíc diváků přizvala na pódium herce Michaela J. Foxe, známého z trilogie Návrat do budoucnosti.

Fox již třiatřicet let bojuje s Parkinsonovou chorobou a kvůli zhoršujícímu se zdraví odešel v roce 2020 do důchodu. Jeho nejslavnější role, nebojácný mladík Marty McFly ze zmíněné filmové trilogie, inspirovala Chrise Martina k hudební kariéře –⁠⁠⁠ konkrétně za to mohla scéna, v níž McFly hraje na kytaru píseň „Johnny B. Goode“. Společně na pódiu rozjeli píseň Fix You a Martin dojatě zpíval v narážkách na filmové sólo Martyho McFlye. „Hlavním důvodem, proč existuje tahle kapela, je film Návrat do budoucnosti. Michael J. Fox bude navždy naším hrdinou a jedním z nejlepších lidí na planetě,“ řekl během písně Martin a slzy dojetí byly vidět nejen v očích diváků, ale i hráčů kapely.

Tenhle okamžik působí jako smysl existence aktuálních Coldplay. Kapely, která se snaží vymačkat štěstí i z obtížných životních situací.

Absurdní pozitivita Coldplay jako lék na svět zatěžkaný konflikty, genocidou a klimatickou krizí zní naivně, ale pro mnoho lidí zjevně funguje. Právě probíhající světová koncertní šňůra The Music of the Spheres se v srpnu stala nejvýdělečnějším rockovým turné v historii. Vyvrcholí přitom až v září příštího roku během deseti po sobě jdoucích již kompletně vyprodaných večerů na londýnském stadionu Wembley. Jen na nich by se mohlo vystřídat až 900 000 návštěvníků, čímž si Coldplay připisují na účet další rekord, a to sice nejvíce odehraných koncertů ve Wembley během jednoho roku. O druhé místo se dělí zpěvačka Taylor Swift a kapela Take That s osmi koncerty. I zmíněná pátá show sedminásobných držitelů Grammy na Glastonbury se stala historickým úspěchem. Letošním vystoupením se stali kapelou, která na festivalu odehrála nejvíce headlinerských koncertů. Předtím se o rekord dělili s kapelou The Cure.

Zatímco z čerstvě vydané desky nebo předchozí studiovky Music of the Spheres (2021) je na první dobrou cítit ambice plnit stadiony, jedna z nejvýdělečnějších kapel na světě stavěla na začátku kariéry písně mnohem minimalističtěji a alternativněji. Debutem Parachutes (2000) si vysloužili srovnání s britskými Radiohead, nebo skotskými Travis. Náznaky postupného přerodu ve stadionové Coldplay, jež známe dnes, přišly s třetí deskou X&Y (2005) a plnohodnotně následnou nahrávkou Viva La Vida or Death and All His Friends (2008), kdy se začala tvorba Coldplay v očích hudebních kritiků přirovnávat k irským U2.

Emotivní texty byly vždy Martinovou parketou, ale zatímco v počátcích se rád utápěl v introspektivní melancholii, v aktuální tvorbě intimitu nahrazuje euforie. Láska je stále alfou a omegou veškerých textů, zatímco ale dřív odrážela zklamání, osamělost a neopětované city, v Moon Music jde o lásku univerzální plnou optimismu, naděje a víry v lepší svět. Od osobních příběhů o ztrátě a smutku přešli k textům s ambicí spojovat svět a inspirovat ke globální změně, kterou se snaží vedle své hudby vyzdvihovat i svými dalšími aktivitami.

I když se svým masovým úspěchem Coldplay v žebříčcích blíží Taylor Swift, jejich fanoušci nevyvolávají v očích veřejnosti větší negativní konotace. Posluchači a návštěvníci koncertů Coldplay nejsou lidé posedlí jejich tvorbou, nehádají se s kritiky, jako to dělají Swifties. Mnozí z nich ani aktuální tvorbu kapely nesledují. Přicházejí za zážitkem, který frontman Chris Martin společně s kytaristou Jonem Bucklandem, baskytaristou Guyem Berrymanem a bubeníkem Willem Championem vytváří. Celá show by se dala nazvat hudebním Disneylandem. Zábavním parkem, kde spíš než přímo o hudbu jde o náladu, kterou kapela na stadionech po celém světě dokáže každý večer vypustit do vzduchu. A to je možná potřeba zohlednit i v případě čerstvě vydaného alba.

Coldplay znají své publikum i prostředí, ve kterých jejich singly jednou budou znít. Zatímco klavírní balada All My Love bude hudebním podkresem stovek tisíc svatebních videí, iAMM bude pulzovat ve sluchátkách lidem v posilovně.

Řada textů působí jako klišovité motivační citáty: I’ll be back on my feet again ‚Cause I am a mountain ze zmíněného iAMM jako jeden příklad za všechny. Motivační fráze se začaly v tvorbě Coldplay objevovat s narůstající popularitou kapely a rozvojem směrem ke globálnějším tématům. Tenhle trend začal nabírat na síle od desky Mylo Xyloto v roce 2011 a vrcholí právě v posledních dvou deskách. Singl feelslikeimfallinginlove pak geniálně zapadá do dramaturgie živých shows, ve kterých vybuchuje ohňostroj do každého refrénu.

Singl Good Feelings, jak název naznačuje, se houpe na vlnách dobrých pocitů společně s nigerijskou zpěvačkou Ayrou Starr. A to i přesto, že radostný singl našel inspiraci v příběhu snímku Mediterranea o dvou afrických migrantech, kteří se snaží dostat z Afriky do Itálie a začít tu nový život. Při takové konotaci si člověk jen těžko představí hudební explozi euforie, na které je singl postaven.

K místy možná až těžko uvěřitelné pozitivitě nové desky se frontman Coldplay vyjádřil v rozhovoru pro NME. „Když se věci zdají ohromně pozitivní, je to tak často proto, že to zpěvák nejvíce potřebuje. Moje hlava má tendenci se negativitou tak moc naplnit, že se v průběhu let hudba stala místem, kde nacházím světlo,“ vysvětlil.

Temnota v hudebníkově mysli na moment vystoupí na povrch v úvodním a zároveň titulním singlu alba Moon Music, na kterém hostuje britský hudební producent Jon Hopkins. „Je tam někdo? / blížím se ke konci // Je tam někdo? / Jen potřebuju přítele,“ zpívá v závěru hypnotického úvodu desky, ve kterém Hopkins mistrně zachytil atmosféru vesmírného korábu plujícího nekonečným prostorem.

Desku produkoval švédský producent Karl Martin Sandberg známý jako Max Martin, který se letos stal historicky nejúspěšnějším producentem v počtu singlů na prvním místě v hitparádě Billboard Hot 100. Pracoval mimo jiné na hitech Baby One More Time od Britney Spears, It’s Gonna Be Me od kapely NSYNC, nebo I Want It That Way od Backstreet Boys a jeho cit na hity je průřezem nové desky Coldplay rozhodně slyšet.

Coldplay sice novým albem nepřekonávají žánrové hranice, ale reálně to v jejich případě není ani potřeba. Mohou si dovolit jet na hraně pestrobarevné euforie, protože na stadionech bude nová tvorba fungovat perfektně.

A kdyby snad chtěl někdo argumentovat, že je nové album odpadem… co se týče fyzického nosiče, má vlastně pravdu. Za peníze z turné kapela zakoupila dvě lodě, pojmenované Neon Moon 1 a Neon Moon 2. Jedna pluje po řece v Malajsii, druhá v Indonésii a sbírají odpadky, ze kterých byly fyzické nosiče následně vyrobeny. Jde o první album na světě, které vyšlo jako 140g EcoRecord rPET LP, přičemž je každá kopie vyrobena z devíti recyklovaných PET lahví.

Coldplay se dlouhodobě snaží světovému hudebnímu průmyslu nastavit novou laťku, které by se v cestě udržitelnosti mohl zachytit. Kromě využívání tradičních solárních panelů a biopalivové dopravy kupříkladu staví na svých koncertech podlahu, která proměňuje kinetickou energii tančících návštěvníků na elektřinu. Na stadionech mívají i stacionární kola, na kterých mohou příchozí vygenerovat ještě více energie pro napájení show.

Aktivně pracují se svým privilegiem a na pódium zvou mladé talenty všech kultur a ras. Za aktuální turné vysadili sedm milionů stromů za každého návštěvníka jejich koncertu a ze zmíněných koncertů ve Wembley darují 10 % výdělku organizaci Music Venue Trust. Veškeré výdělky z poslechů zmíněné písně Good Feelings poputují britské nevládní organizaci Choose Love, která obstarává humanitární pomoc uprchlíkům.

Zdá se, že Coldplay opravdu chtějí světu předávat lásku. Přesně tak Moon Music zní. Jako láska. Euforická, pohlcující, občas nesmyslná, přeslazená, plná klišé a ohňostrojů. V poeticky repetitivním textu singlu One World zpěvák dokola opakuje: In the end, it’s just love. Přes veškerou tu ohňostrojovou megashow s balónky a blikajícími náramky –⁠⁠⁠ v podání Chrise Martina je to láska upřímná.

Během letošního jednačtyřicátého ročníku legendárního Glastonbury proběhl pravděpodobně jeden z nejemotivnějších momentů historie festivalu. Britská kapela Coldplay během svého již pátého headlinerského slotu na Pyramid Stage pro přibližně stodvacet tisíc diváků přizvala na pódium herce Michaela J. Foxe, známého z trilogie Návrat do budoucnosti.

Fox již třiatřicet let bojuje s Parkinsonovou chorobou a kvůli zhoršujícímu se zdraví odešel v roce 2020 do důchodu. Jeho nejslavnější role, nebojácný mladík Marty McFly ze zmíněné filmové trilogie, inspirovala Chrise Martina k hudební kariéře –⁠⁠⁠ konkrétně za to mohla scéna, v níž McFly hraje na kytaru píseň „Johnny B. Goode“. Společně na pódiu rozjeli píseň Fix You a Martin dojatě zpíval v narážkách na filmové sólo Martyho McFlye. „Hlavním důvodem, proč existuje tahle kapela, je film Návrat do budoucnosti. Michael J. Fox bude navždy naším hrdinou a jedním z nejlepších lidí na planetě,“ řekl během písně Martin a slzy dojetí byly vidět nejen v očích diváků, ale i hráčů kapely.

Tenhle okamžik působí jako smysl existence aktuálních Coldplay. Kapely, která se snaží vymačkat štěstí i z obtížných životních situací.

Absurdní pozitivita Coldplay jako lék na svět zatěžkaný konflikty, genocidou a klimatickou krizí zní naivně, ale pro mnoho lidí zjevně funguje. Právě probíhající světová koncertní šňůra The Music of the Spheres se v srpnu stala nejvýdělečnějším rockovým turné v historii. Vyvrcholí přitom až v září příštího roku během deseti po sobě jdoucích již kompletně vyprodaných večerů na londýnském stadionu Wembley. Jen na nich by se mohlo vystřídat až 900 000 návštěvníků, čímž si Coldplay připisují na účet další rekord, a to sice nejvíce odehraných koncertů ve Wembley během jednoho roku. O druhé místo se dělí zpěvačka Taylor Swift a kapela Take That s osmi koncerty. I zmíněná pátá show sedminásobných držitelů Grammy na Glastonbury se stala historickým úspěchem. Letošním vystoupením se stali kapelou, která na festivalu odehrála nejvíce headlinerských koncertů. Předtím se o rekord dělili s kapelou The Cure.

Zatímco z čerstvě vydané desky nebo předchozí studiovky Music of the Spheres (2021) je na první dobrou cítit ambice plnit stadiony, jedna z nejvýdělečnějších kapel na světě stavěla na začátku kariéry písně mnohem minimalističtěji a alternativněji. Debutem Parachutes (2000) si vysloužili srovnání s britskými Radiohead, nebo skotskými Travis. Náznaky postupného přerodu ve stadionové Coldplay, jež známe dnes, přišly s třetí deskou X&Y (2005) a plnohodnotně následnou nahrávkou Viva La Vida or Death and All His Friends (2008), kdy se začala tvorba Coldplay v očích hudebních kritiků přirovnávat k irským U2.

Emotivní texty byly vždy Martinovou parketou, ale zatímco v počátcích se rád utápěl v introspektivní melancholii, v aktuální tvorbě intimitu nahrazuje euforie. Láska je stále alfou a omegou veškerých textů, zatímco ale dřív odrážela zklamání, osamělost a neopětované city, v Moon Music jde o lásku univerzální plnou optimismu, naděje a víry v lepší svět. Od osobních příběhů o ztrátě a smutku přešli k textům s ambicí spojovat svět a inspirovat ke globální změně, kterou se snaží vedle své hudby vyzdvihovat i svými dalšími aktivitami.

I když se svým masovým úspěchem Coldplay v žebříčcích blíží Taylor Swift, jejich fanoušci nevyvolávají v očích veřejnosti větší negativní konotace. Posluchači a návštěvníci koncertů Coldplay nejsou lidé posedlí jejich tvorbou, nehádají se s kritiky, jako to dělají Swifties. Mnozí z nich ani aktuální tvorbu kapely nesledují. Přicházejí za zážitkem, který frontman Chris Martin společně s kytaristou Jonem Bucklandem, baskytaristou Guyem Berrymanem a bubeníkem Willem Championem vytváří. Celá show by se dala nazvat hudebním Disneylandem. Zábavním parkem, kde spíš než přímo o hudbu jde o náladu, kterou kapela na stadionech po celém světě dokáže každý večer vypustit do vzduchu. A to je možná potřeba zohlednit i v případě čerstvě vydaného alba.

Coldplay znají své publikum i prostředí, ve kterých jejich singly jednou budou znít. Zatímco klavírní balada All My Love bude hudebním podkresem stovek tisíc svatebních videí, iAMM bude pulzovat ve sluchátkách lidem v posilovně.

Řada textů působí jako klišovité motivační citáty: I’ll be back on my feet again ‚Cause I am a mountain ze zmíněného iAMM jako jeden příklad za všechny. Motivační fráze se začaly v tvorbě Coldplay objevovat s narůstající popularitou kapely a rozvojem směrem ke globálnějším tématům. Tenhle trend začal nabírat na síle od desky Mylo Xyloto v roce 2011 a vrcholí právě v posledních dvou deskách. Singl feelslikeimfallinginlove pak geniálně zapadá do dramaturgie živých shows, ve kterých vybuchuje ohňostroj do každého refrénu.

Singl Good Feelings, jak název naznačuje, se houpe na vlnách dobrých pocitů společně s nigerijskou zpěvačkou Ayrou Starr. A to i přesto, že radostný singl našel inspiraci v příběhu snímku Mediterranea o dvou afrických migrantech, kteří se snaží dostat z Afriky do Itálie a začít tu nový život. Při takové konotaci si člověk jen těžko představí hudební explozi euforie, na které je singl postaven.

K místy možná až těžko uvěřitelné pozitivitě nové desky se frontman Coldplay vyjádřil v rozhovoru pro NME. „Když se věci zdají ohromně pozitivní, je to tak často proto, že to zpěvák nejvíce potřebuje. Moje hlava má tendenci se negativitou tak moc naplnit, že se v průběhu let hudba stala místem, kde nacházím světlo,“ vysvětlil.

Temnota v hudebníkově mysli na moment vystoupí na povrch v úvodním a zároveň titulním singlu alba Moon Music, na kterém hostuje britský hudební producent Jon Hopkins. „Je tam někdo? / blížím se ke konci // Je tam někdo? / Jen potřebuju přítele,“ zpívá v závěru hypnotického úvodu desky, ve kterém Hopkins mistrně zachytil atmosféru vesmírného korábu plujícího nekonečným prostorem.

Desku produkoval švédský producent Karl Martin Sandberg známý jako Max Martin, který se letos stal historicky nejúspěšnějším producentem v počtu singlů na prvním místě v hitparádě Billboard Hot 100. Pracoval mimo jiné na hitech Baby One More Time od Britney Spears, It’s Gonna Be Me od kapely NSYNC, nebo I Want It That Way od Backstreet Boys a jeho cit na hity je průřezem nové desky Coldplay rozhodně slyšet.

Coldplay sice novým albem nepřekonávají žánrové hranice, ale reálně to v jejich případě není ani potřeba. Mohou si dovolit jet na hraně pestrobarevné euforie, protože na stadionech bude nová tvorba fungovat perfektně.

A kdyby snad chtěl někdo argumentovat, že je nové album odpadem… co se týče fyzického nosiče, má vlastně pravdu. Za peníze z turné kapela zakoupila dvě lodě, pojmenované Neon Moon 1 a Neon Moon 2. Jedna pluje po řece v Malajsii, druhá v Indonésii a sbírají odpadky, ze kterých byly fyzické nosiče následně vyrobeny. Jde o první album na světě, které vyšlo jako 140g EcoRecord rPET LP, přičemž je každá kopie vyrobena z devíti recyklovaných PET lahví.

Coldplay se dlouhodobě snaží světovému hudebnímu průmyslu nastavit novou laťku, které by se v cestě udržitelnosti mohl zachytit. Kromě využívání tradičních solárních panelů a biopalivové dopravy kupříkladu staví na svých koncertech podlahu, která proměňuje kinetickou energii tančících návštěvníků na elektřinu. Na stadionech mívají i stacionární kola, na kterých mohou příchozí vygenerovat ještě více energie pro napájení show.

Aktivně pracují se svým privilegiem a na pódium zvou mladé talenty všech kultur a ras. Za aktuální turné vysadili sedm milionů stromů za každého návštěvníka jejich koncertu a ze zmíněných koncertů ve Wembley darují 10 % výdělku organizaci Music Venue Trust. Veškeré výdělky z poslechů zmíněné písně Good Feelings poputují britské nevládní organizaci Choose Love, která obstarává humanitární pomoc uprchlíkům.

Zdá se, že Coldplay opravdu chtějí světu předávat lásku. Přesně tak Moon Music zní. Jako láska. Euforická, pohlcující, občas nesmyslná, přeslazená, plná klišé a ohňostrojů. V poeticky repetitivním textu singlu One World zpěvák dokola opakuje: In the end, it’s just love. Přes veškerou tu ohňostrojovou megashow s balónky a blikajícími náramky –⁠⁠⁠ v podání Chrise Martina je to láska upřímná.