Někomu se takové téma může zdát marginální, přesto se ke spropitnému v restauracích a barech už vyjádřili oba kandidáti na prezidenta USA. Jako první s návrhem na osvobození dýžka od placení daně přišel republikánský kandidát, bývalý prezident Donald Trump, který jej oznámil na červnovém mítinku, píše BBC.

Demokratická protikandidátka, viceprezidentka Kamala Harrisová, se o víkendu vyslovila pro tento plán, čímž si od Trumpovy kampaně vysloužila přezdívku „Copy Cat Kamala“, což lze přeložit asi jako opičící se Kamala.

Jde o návrh, který má kandidátům získat pozornost Američanů pracujících ve službách – zaměstnanců restaurací, barmanů, kadeřníků, manikérů, taxikářů a dalších, kteří často dostávají značnou část svých příjmů právě ve formě spropitného.

Podle současného zákona jsou zaměstnanci povinni sdělit svému zaměstnavateli všechna spropitná nad 20 dolarů měsíčně (460 korun)

Federální vláda pak vybírá část z nich prostřednictvím daní z příjmu a ze mzdy, z nichž se financují programy, jako je sociální zabezpečení. (Státy mají také vlastní pravidla pro daň z příjmu.)

Ve fiskálním roce 2018, což je poslední rok, za který jsou k dispozici údaje, nahlásili Američané federální vládě příjmy ze spropitného ve výši 38 miliard dolarů (874 miliard korun). V průměru to činilo něco přes 6 000 dolarů (138 000 korun) příjmu na jednoho daňového poplatníka.

Podle odhadů organizace National Employment Law Project však u některých obsluhujících může spropitné tvořit více než polovinu jejich hodinového výdělku.

Oba kandidáti oznámili svou podporu této myšlence v Nevadě, která je považována za rozhodující stát voleb. Restaurace a hotely zaměstnávají více než 20 % pracovní síly v tomto státě, který je známý hlavně svými kasiny v Las Vegas.

Trump zde prohlásil, že tuto politiku začal prosazovat poté, co si mu jedna servírka stěžovala na daně.

Republikáni, kteří jsou dlouhodobě nakloněni nižším daním, ji přijali jako součást své oficiální stranické platformy a v Kongresu nyní koluje několik návrhů zákonů, které podporují lobbistické skupiny hájící zájmy restaurací.

Podle BBC vyjádřili podporu myšlence i někteří demokraté – včetně prezidenta Joe Bidena, jehož tiskový mluvčí den poté, co plán podpořila paní Harrisová, uvedl, že tuto myšlenku také podporuje.

Diskuse probíhá v době, kdy elektronické platby usnadňují sledování spropitného, což zvyšuje riziko neoznámení nebo nedostatečného oznámení těchto příjmů, což je historicky častý problém.

Přes veškerý rozruch, který zrušení zdanění spropitného vyvolalo, se však jedná o poměrně okrajovou záležitost. Podle analýzy Budget Lab při Yaleově univerzitě dostávají spropitné pravidelně přibližně 4 miliony pracovníků, což je méně než 3 % celkové pracovní síly.

Navíc značná část těchto pracovníků – přibližně 37 % – vydělává tak málo, že v současné době vůbec neplatí daně z příjmu federální vládě, zjistila analýza.

Finanční dopad zrušení daně je nejasný: některé návrhy v Kongresu se zaměřují výhradně na daň z příjmu, jiné by osvobozovaly spropitné od daně z příjmu i z mezd. Sami kandidáti se vyjadřují neurčitě.

Tax Foundation odhaduje, že jakákoli změna by v průběhu deseti let stála nejméně 107 miliard dolarů, jiné odhady jsou vyšší.

Ale i když zrušení zdanění spropitného může znít politicky jednoduše, někteří analytici tvrdí, že to neznamená, že jde o dobrou politiku. Argumentují tím, že by se daňové břemeno nespravedlivě přeneslo na pracovníky, kteří spropitné nedostávají.

Mohlo by také podpořit rozšíření spropitného do nových profesí, což by mohlo vést k mnohem většímu finančnímu dopadu, než se očekává.

Jiní argumentují, že snížení daní ze spropitného by prospělo spíše zaměstnavatelům než pracovníkům, protože by odvedlo pozornost od skutečného problému: že podniky nemusí vyplácet minimální mzdu zaměstnancům, kteří dostávají spropitné.

Někomu se takové téma může zdát marginální, přesto se ke spropitnému v restauracích a barech už vyjádřili oba kandidáti na prezidenta USA. Jako první s návrhem na osvobození dýžka od placení daně přišel republikánský kandidát, bývalý prezident Donald Trump, který jej oznámil na červnovém mítinku, píše BBC.

Demokratická protikandidátka, viceprezidentka Kamala Harrisová, se o víkendu vyslovila pro tento plán, čímž si od Trumpovy kampaně vysloužila přezdívku „Copy Cat Kamala“, což lze přeložit asi jako opičící se Kamala.

Jde o návrh, který má kandidátům získat pozornost Američanů pracujících ve službách – zaměstnanců restaurací, barmanů, kadeřníků, manikérů, taxikářů a dalších, kteří často dostávají značnou část svých příjmů právě ve formě spropitného.

Podle současného zákona jsou zaměstnanci povinni sdělit svému zaměstnavateli všechna spropitná nad 20 dolarů měsíčně (460 korun)

Federální vláda pak vybírá část z nich prostřednictvím daní z příjmu a ze mzdy, z nichž se financují programy, jako je sociální zabezpečení. (Státy mají také vlastní pravidla pro daň z příjmu.)

Ve fiskálním roce 2018, což je poslední rok, za který jsou k dispozici údaje, nahlásili Američané federální vládě příjmy ze spropitného ve výši 38 miliard dolarů (874 miliard korun). V průměru to činilo něco přes 6 000 dolarů (138 000 korun) příjmu na jednoho daňového poplatníka.

Podle odhadů organizace National Employment Law Project však u některých obsluhujících může spropitné tvořit více než polovinu jejich hodinového výdělku.

Oba kandidáti oznámili svou podporu této myšlence v Nevadě, která je považována za rozhodující stát voleb. Restaurace a hotely zaměstnávají více než 20 % pracovní síly v tomto státě, který je známý hlavně svými kasiny v Las Vegas.

Trump zde prohlásil, že tuto politiku začal prosazovat poté, co si mu jedna servírka stěžovala na daně.

Republikáni, kteří jsou dlouhodobě nakloněni nižším daním, ji přijali jako součást své oficiální stranické platformy a v Kongresu nyní koluje několik návrhů zákonů, které podporují lobbistické skupiny hájící zájmy restaurací.

Podle BBC vyjádřili podporu myšlence i někteří demokraté – včetně prezidenta Joe Bidena, jehož tiskový mluvčí den poté, co plán podpořila paní Harrisová, uvedl, že tuto myšlenku také podporuje.

Diskuse probíhá v době, kdy elektronické platby usnadňují sledování spropitného, což zvyšuje riziko neoznámení nebo nedostatečného oznámení těchto příjmů, což je historicky častý problém.

Přes veškerý rozruch, který zrušení zdanění spropitného vyvolalo, se však jedná o poměrně okrajovou záležitost. Podle analýzy Budget Lab při Yaleově univerzitě dostávají spropitné pravidelně přibližně 4 miliony pracovníků, což je méně než 3 % celkové pracovní síly.

Navíc značná část těchto pracovníků – přibližně 37 % – vydělává tak málo, že v současné době vůbec neplatí daně z příjmu federální vládě, zjistila analýza.

Finanční dopad zrušení daně je nejasný: některé návrhy v Kongresu se zaměřují výhradně na daň z příjmu, jiné by osvobozovaly spropitné od daně z příjmu i z mezd. Sami kandidáti se vyjadřují neurčitě.

Tax Foundation odhaduje, že jakákoli změna by v průběhu deseti let stála nejméně 107 miliard dolarů, jiné odhady jsou vyšší.

Ale i když zrušení zdanění spropitného může znít politicky jednoduše, někteří analytici tvrdí, že to neznamená, že jde o dobrou politiku. Argumentují tím, že by se daňové břemeno nespravedlivě přeneslo na pracovníky, kteří spropitné nedostávají.

Mohlo by také podpořit rozšíření spropitného do nových profesí, což by mohlo vést k mnohem většímu finančnímu dopadu, než se očekává.

Jiní argumentují, že snížení daní ze spropitného by prospělo spíše zaměstnavatelům než pracovníkům, protože by odvedlo pozornost od skutečného problému: že podniky nemusí vyplácet minimální mzdu zaměstnancům, kteří dostávají spropitné.