Česko do top 10. Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) v pondělí představil vládou schválenou strategii, jejímž cílem je do roku 2040 posunout Českou republiku mezi desítku největších unijních ekonomik.
„Český hospodářský model se bohužel vyčerpává. My jsme v situaci, kdy bohužel zaostáváme v technologiích, ve vysoké energetické náročnosti českého průmyslu v evropském srovnání nebo například trpíme tzv. vysokým infrastrukturním dluhem, který mnoho ekonomů definuje ve výši několika bilionů korun v oblasti dopravní, energetické nebo datové infrastruktury,“ uvedl na tiskové konferenci ministr průmyslu Lukáš Vlček.
Loni se Česká republika podle hodnoty HDP na osobu dostala podle Eurostatu na 14. místo. To by znamenalo, že musí „vyrůst“ přes další velké evropské ekonomiky, jako je Francie, Kypr a Itálie. Ministr na konferenci uvedl, že „v některých otázkách se těmto státům už přibližujeme a v některých otázkách jsme kousek před nimi“. V celoevropském měřítku je na tom Česko z pohledu HDP ale ještě hůř.
„Nyní se pohybujeme někde kolem 20. místa v Evropě, podle období přepočtu spíše pod ním. Přeskákat deset míst za tu dobu jednoduše není možné, takovým tempem se neposunovalo ani Polsko coby nejrychleji rostoucí evropská ekonomika od začátku pandemie covidu-19, a to mělo tu výhodu, že ostatní státy dlouho spíše stály na místě, zatímco ono je mohlo přeskakovat,“ říká hlavní ekonom skupiny Natland Petr Bartoň.
Česko je podle něj aktuálně v opačné situaci. „Jsme to my, kdo spolu s Německem od začátku pandemie nejvíce stojí na místě, a spíše nás ostatní buď přeskakují, nebo dohánějí,“ říká Bartoň.
Dosažení cíle tuzemské ekonomice ztěžuje i to, že desátý nejvyšší HDP na osobu je dvojnásobný než HDP České republiky. I kdyby všechny země, které stojí mezi cílovou desátou příčkou a současnou pozicí Česka, přestaly ekonomicky růst, což se nestane, muselo by tuzemsko svůj ekonomický výkon podle Bartoně více než zdvojnásobit.
„To bychom museli celých těch 15 let už od 1. ledna růst alespoň šestiprocentním tempem. To teď nedokáže ani Čína. A česká ekonomika to dokázala pouze dvakrát, v roce 2005 a 2006,“ popisuje situaci Bartoň.
Podle Vlčka se však do budoucna nelze dívat na HDP jako na jediný ukazatel, ale zohledňovat také například kvalitu života, zdravotnického systému a školství. „Tyto oblasti jsou jedny z finančně nejnáročnějších vůči státnímu rozpočtu a potřebují významné další reformy a revize,“ dodal.
K dosažení dlouhodobého a udržitelného hospodářského růstu by mělo pomoct 150 opatření, která jsou v hospodářské strategii obsažena. Na strategii jako na zastřešující dokument budou ještě navazovat dílčí sektorové a odvětvové strategie.
Dokument cílí především na tři klíčové oblasti – rozvoj lidského kapitálu, strategickou infrastrukturu, industrializaci s přidanou hodnotou a financování.
Česká republika by měla podle plánu investovat do vzdělávání, a to především v technologických a přírodních oborech. Firmy by pak měly více spolupracovat se vzdělávacími institucemi, které by se měly zaměřit na potřeby trhu práce. „Česká ekonomika trpí nedostatkem kvalitních lidských zdrojů, což je velký problém,“ uvedl Vlček.
Otázka pracovní síly podle Bartoně souvisí také s přílivem zahraničních investic. „Potřebné specialisty investor může vždy dovézt ze zahraničí a nízkokvalifikovaná práce u nás k dispozici je. Většina v minulosti státem podpořených investic dnes zaměstnává české zaměstnance jen zčásti,“ říká Bartoň.
Podle Bartoně na tom tuzemsko není ohledně přílivu investic ze zahraničí nejhůř, těží mimo jiné ze své geograficky výhodné pozice v centru evropského jednotného trhu. Podle dat z webu Statista bylo před dvěma lety Česko na 12. místě podle hodnoty zahraničních investic.
Nevýhodou jsou však pro investory jedny z nejvyšších odvodů na zaměstnance ve srovnání s ostatními státy. Další brzdou je i chování státu vůči investorům.
„Hlavně je narušena důvěra zahraničních investorů v plnění právního rámce českým státem, který často i se zpětnou platností mění slova, která investorům dal. Dnešní Nobelova cena za ekonomii zdůrazňuje, jak důležité je pro dlouhodobý růst budovat v zemi inkluzivní, nikoli extraktivní instituce. Český stát se k zahraničním investorům nechová dobře – pouze si některé snaží předcházet nejrůznějšími úplatky. Na což mnozí investoři samozřejmě slyší, ale my už nevidíme ty, kteří k nám právě kvůli tomu nepřicházejí,“ říká.
Ke zvýšení konkurenceschopnosti české ekonomiky by podle strategie pomohly investice do rozvoje energetické, dopravní a digitální infrastruktury.
Podle Vlčka je však k budoucímu růstu nutné změnit i současný hospodářský model. „Musí dojít k výrazným změnám, je třeba sledovat trendy v evropském a světovém měřítku těch odvětví, která jsou hospodářsky nejatraktivnější, nejzajímavější, a těm věnovat patřičné kapacity,“ uvedl ministr.
Změna by měla vycházet z české strojírenské a elektrotechnické tradice a měla by se zaměřit na perspektivní obory, mezi které patří čipové a polovodičové technologie a obranný průmysl, ve kterém Vlček vidí velké finanční zdroje. Zároveň by chtěl dále usilovat o stavbu gigafactory v Česku.
Podle Bartoně by se měl stát starat také o kvalitu podnikatelského prostředí a nechat to na cenách a skutečných investičních rozhodnutích, která rozhodnou o tom, co se bude vyrábět.
Podle Vlčka Česká republika v posledních letech překonala zásadní krize – uprchlickou krizi, energetickou krizi. Zmínil, že nyní už se podařilo stabilizovat inflaci a energetické trhy. Nadechuje se podle něj i ekonomika a lze očekávat hospodářský růst i růst reálných mezd.
