Česká ekonomika se stále zcela nedostala na předcovidovou úroveň. Vyplývá to z aktuální analýzy Českého statistického úřadu, kterou instituce zveřejnila v pondělí. Podle statistiků v posledním předpandemickém roce (2019) vyvrcholilo období ekonomického růstu, které trvalo od roku 2014.

Růst HDP podpořila hlavně silná domácí poptávka. Rostla spotřeba domácností i mzdy, a naopak inflace se držela kolem cíle ČNB. „Stabilní posilování kupní síly domácností vyústilo do rapidně zvýšených výdajů na zboží dlouhodobé i střednědobé spotřeby, ale také do posílení dynamiky spotřeby služeb i netrvanlivého zboží, u kterého bývá spotřeba v čase stálejší,“ vysvětlují analytici.

Doba předcovidová se pak v Česku vyznačovala také rostoucí investiční aktivitou, která rostla napříč sektory a typy kapitálových výdajů. Češi investovali hlavně do bydlení, jinak byla dynamika u ostatních druhů investic podle autorů méně stabilní. „V letech 2018 a 2019 ale solidně reálně rostly výdaje na ostatní budovy a stavby, ICT a stroje a zařízení i na produkty duševního vlastnictví,“ píší analytici.

Pak ale přišel rok 2020 a s ním i pandemická krize. Propad dosáhl 5,3 %, k poklesu přispěly všechny složky HDP. Nejhorší období bylo začátkem roku, kdy mezičtvrtletně hrubý domácí produkt klesl o 3,5 a 8,7 % v prvním a druhém kvartálu. Třetí čtvrtletí už bylo opět růstové, zejména díky vývoji zahraniční poptávky.

„U domácí poptávky zotavení nebylo tak rychlé,“ popisují období analytici. „U spotřeby se v průběhu roku projevovala zaváděná omezení pohybu a provozu obchodu a služeb, takže mezičtvrtletně rostla pouze ve třetím čtvrtletí. V případě investiční aktivity k mírnému oživení došlo na konci roku 2020.“

Na úroveň, kterou měla před pandemií, si ale tuzemská ekonomika ještě počkala. Konkrétně do roku 2022. Například v roce 2021 totiž sice rostly kapitálové výdaje a od druhého kvartálu se rychle zotavovala i domácí spotřeba, zásadní zlepšení ale brzdila zahraniční poptávka. Kvůli narušení globálních dodavatelských řetězců totiž zpomalilo dokončování produkce a následný export.

Až v roce 2022 se tak český HDP vydal na pozvolnou cestu vzhůru, polepšil si o necelá tři procenta. „Zčásti napomohla meziročnímu přírůstku nízká srovnávací základna začátku roku 2021, ale v prvním čtvrtletí 2022 ještě HDP mezičtvrtletně vzrostl o solidních 0,7 %,“ dávají konkrétní čísla statistici. „Následně dynamika výrazně zpomalila (0,2 % ve druhém i třetím kvartálu) a HDP se ve druhém čtvrtletí tedy dostal těsně nad úroveň předcovidového maxima, ale od té doby nad ní v zásadě stagnuje.“

Domácí spotřeba, která byla po zrušení pandemických omezení v roce 2021 velmi silná, začala postupně slábnout. V roce 2022 spotřeba domácností meziročně vzrostla o pouhých 0,4 %, přičemž růst byl tažen zejména prvním čtvrtletím, kdy ještě přetrvávala nižší srovnávací základna z předchozího roku. Inflace, která dosáhla svého vrcholu, silně zasáhla nízkopříjmové domácnosti a vedla k poklesu spotřeby zejména netrvanlivého zboží.

Investiční aktivita zůstala v posledních letech silná, přičemž v roce 2022 vzrostly investice reálně o 6,3 % a v roce 2023 o 2,5 %. Nejvíce rostly investice do dopravních prostředků a zařízení, což bylo částečně způsobeno vládními výdaji. V roce 2023 ale změna zásob začala růst HDP brzdit, když se začaly rozpouštět zásoby nashromážděné během pandemie.

Disponibilní důchod domácností, tedy příjmy, které mají domácnosti po zaplacení daní k dispozici, zaznamenal v posledních letech výrazný růst. Hlavním zdrojem tohoto růstu byly mzdy a platy, jejichž nominální dynamika zůstávala vysoká, i když v letech 2022 a 2023 nedokázala plně kompenzovat prudký růst cen.

„Silný nástup poptávky domácností v roce 2021 byl umocněn také výrazným objemem naspořených prostředků z období, kdy byly maloobchod a služby omezeny. Přebytečná hotovost, pro kterou v období let 2020 a 2021 chyběla možnost výraznějšího úročení, domácnosti směřovaly také do investic do nemovitostí,“ stojí ve zprávě.

„Kromě netypického roku 2020, kdy byly mzdy pracovníků ovlivněných uzávěrou v průmyslu kompenzovány v rámci sociálních příspěvků, jsou důvodem zejména dva efekty – zvýšení a následná pravidelná valorizace penzí a zrušení superhrubé mzdy, které tak od roku 2021 snížilo objem vybraných běžných daní,“ píší analytici.

Míra úspor domácností, která se před rokem 2020 pohybovala kolem 11–12 %, se v roce 2020 zvýšila na 18,8 % a v roce 2021 dokonce na 19,8 %. Tato vysoká úroveň úspor se udržela i v roce 2023, kdy míra úspor dosáhla 19,6 %, což odráží opatrnost domácností ve svých výdajích. Trend je také podpořen finančními účty domácností, které ukazují, že objem oběživa a vkladů domácností v roce 2020 vzrostl o 440,1 miliardy korun a za období 2020–2023 celkově vzrostl o 1129,3 miliard korun, čímž dosáhl 4470,1 miliardy korun.

Čisté jmění domácností se během let 2020–2023 výrazně zvýšilo, přičemž jedním z hlavních faktorů byl prudký růst cen nemovitostí. Celkově čisté jmění domácností narostlo o 8890,6 miliardy korun, přičemž hodnota nefinančních aktiv, do kterých patří především nemovitosti, vzrostla o 5451,4 miliardy korun, z toho hodnota obydlí tvořila 3728,8 miliardy korun.

Zde je ale třeba připomenout, že kumulativní inflace jen od konce 2019 do konce loňského roku byla podle Bloombergu 35 %.

Hodnota finančních aktiv domácností, která zahrnuje například hotovost, vklady a podíly v investičních fondech, vzrostla o 3872,7 miliardy korun. Na tomto růstu se podílelo zejména navýšení oběživa a vkladů o 1129,3 miliard korun a růst hodnoty podílů v investičních fondech o 2495,6 miliard korun. „Ve srovnání s těmito čísly byl nárůst finančních závazků mírný – za období 2020–2023 se zvýšil o 433,5 miliardy,“ dodávají statistici.

Pokud si rozložíme českou ekonomiku po odvětvích, vyvstanou rozdílné obrazy. V období 2021–2023 se hrubá přidaná hodnota (HPH) v české ekonomice postupně zotavovala, ačkoli vývoj byl nerovnoměrný napříč jednotlivými odvětvími. Celkově se HPH dostala nad předpandemickou úroveň v roce 2022, ale některá odvětví stále čelila výzvám.

Největší růst zaznamenaly informační a komunikační činnosti, kde pandemie vytvořila nový růstový impuls díky zvýšené potřebě vzdálené komunikace. V roce 2021 zde HPH vzrostla o 11,5 % a pokračovala v růstu i v následujících letech. Podobný růst byl zaznamenán také v peněžnictví a pojišťovnictví.

Mezi odvětví, která rychle kompenzovala propad z roku 2020, patřily profesní, vědecké a technické činnosti, velkoobchod a maloobchod. Naopak odvětví, jako je ubytování, stravování a pohostinství, se i nadále potýkají s problémy a v roce 2023 zaostávala jejich HPH za rokem 2019 o 41,8 %. I když došlo v roce 2022 k částečnému zotavení, rok 2023 přinesl opětovný pokles.

Ve zpracovatelském průmyslu se situace zlepšila až v roce 2022, kdy HPH vzrostla o 8,3 %, a v roce 2023 o další 2,7 %. Stavebnictví však zůstávalo pod tlakem kvůli nedostatku pracovníků a materiálu, což vedlo k poklesu HPH v letech 2020–2023. Podobné problémy zaznamenala i těžba a dobývání a energetika, kde se dlouhodobý útlum dále prohluboval.

Česká ekonomika procházela v letech 2018 až 2023 významnými výkyvy. Z období silného růstu a investic se rychle propadla do recese v důsledku pandemie, a i přes následné zotavení zůstala v posledních letech spíše stagnující. Hlavními faktory tohoto vývoje byly oslabující domácí spotřeba, narušené dodavatelské řetězce a zpomalující zahraniční poptávka. Investice a zahraniční poptávka sice částečně zmírňovaly dopady krize, ale nestačily k tomu, aby česká ekonomika opět nabrala dřívější dynamiku.

Česká ekonomika se stále zcela nedostala na předcovidovou úroveň. Vyplývá to z aktuální analýzy Českého statistického úřadu, kterou instituce zveřejnila v pondělí. Podle statistiků v posledním předpandemickém roce (2019) vyvrcholilo období ekonomického růstu, které trvalo od roku 2014.

Růst HDP podpořila hlavně silná domácí poptávka. Rostla spotřeba domácností i mzdy, a naopak inflace se držela kolem cíle ČNB. „Stabilní posilování kupní síly domácností vyústilo do rapidně zvýšených výdajů na zboží dlouhodobé i střednědobé spotřeby, ale také do posílení dynamiky spotřeby služeb i netrvanlivého zboží, u kterého bývá spotřeba v čase stálejší,“ vysvětlují analytici.

Doba předcovidová se pak v Česku vyznačovala také rostoucí investiční aktivitou, která rostla napříč sektory a typy kapitálových výdajů. Češi investovali hlavně do bydlení, jinak byla dynamika u ostatních druhů investic podle autorů méně stabilní. „V letech 2018 a 2019 ale solidně reálně rostly výdaje na ostatní budovy a stavby, ICT a stroje a zařízení i na produkty duševního vlastnictví,“ píší analytici.

Pak ale přišel rok 2020 a s ním i pandemická krize. Propad dosáhl 5,3 %, k poklesu přispěly všechny složky HDP. Nejhorší období bylo začátkem roku, kdy mezičtvrtletně hrubý domácí produkt klesl o 3,5 a 8,7 % v prvním a druhém kvartálu. Třetí čtvrtletí už bylo opět růstové, zejména díky vývoji zahraniční poptávky.

„U domácí poptávky zotavení nebylo tak rychlé,“ popisují období analytici. „U spotřeby se v průběhu roku projevovala zaváděná omezení pohybu a provozu obchodu a služeb, takže mezičtvrtletně rostla pouze ve třetím čtvrtletí. V případě investiční aktivity k mírnému oživení došlo na konci roku 2020.“

Na úroveň, kterou měla před pandemií, si ale tuzemská ekonomika ještě počkala. Konkrétně do roku 2022. Například v roce 2021 totiž sice rostly kapitálové výdaje a od druhého kvartálu se rychle zotavovala i domácí spotřeba, zásadní zlepšení ale brzdila zahraniční poptávka. Kvůli narušení globálních dodavatelských řetězců totiž zpomalilo dokončování produkce a následný export.

Až v roce 2022 se tak český HDP vydal na pozvolnou cestu vzhůru, polepšil si o necelá tři procenta. „Zčásti napomohla meziročnímu přírůstku nízká srovnávací základna začátku roku 2021, ale v prvním čtvrtletí 2022 ještě HDP mezičtvrtletně vzrostl o solidních 0,7 %,“ dávají konkrétní čísla statistici. „Následně dynamika výrazně zpomalila (0,2 % ve druhém i třetím kvartálu) a HDP se ve druhém čtvrtletí tedy dostal těsně nad úroveň předcovidového maxima, ale od té doby nad ní v zásadě stagnuje.“

Domácí spotřeba, která byla po zrušení pandemických omezení v roce 2021 velmi silná, začala postupně slábnout. V roce 2022 spotřeba domácností meziročně vzrostla o pouhých 0,4 %, přičemž růst byl tažen zejména prvním čtvrtletím, kdy ještě přetrvávala nižší srovnávací základna z předchozího roku. Inflace, která dosáhla svého vrcholu, silně zasáhla nízkopříjmové domácnosti a vedla k poklesu spotřeby zejména netrvanlivého zboží.

Investiční aktivita zůstala v posledních letech silná, přičemž v roce 2022 vzrostly investice reálně o 6,3 % a v roce 2023 o 2,5 %. Nejvíce rostly investice do dopravních prostředků a zařízení, což bylo částečně způsobeno vládními výdaji. V roce 2023 ale změna zásob začala růst HDP brzdit, když se začaly rozpouštět zásoby nashromážděné během pandemie.

Disponibilní důchod domácností, tedy příjmy, které mají domácnosti po zaplacení daní k dispozici, zaznamenal v posledních letech výrazný růst. Hlavním zdrojem tohoto růstu byly mzdy a platy, jejichž nominální dynamika zůstávala vysoká, i když v letech 2022 a 2023 nedokázala plně kompenzovat prudký růst cen.

„Silný nástup poptávky domácností v roce 2021 byl umocněn také výrazným objemem naspořených prostředků z období, kdy byly maloobchod a služby omezeny. Přebytečná hotovost, pro kterou v období let 2020 a 2021 chyběla možnost výraznějšího úročení, domácnosti směřovaly také do investic do nemovitostí,“ stojí ve zprávě.

„Kromě netypického roku 2020, kdy byly mzdy pracovníků ovlivněných uzávěrou v průmyslu kompenzovány v rámci sociálních příspěvků, jsou důvodem zejména dva efekty – zvýšení a následná pravidelná valorizace penzí a zrušení superhrubé mzdy, které tak od roku 2021 snížilo objem vybraných běžných daní,“ píší analytici.

Míra úspor domácností, která se před rokem 2020 pohybovala kolem 11–12 %, se v roce 2020 zvýšila na 18,8 % a v roce 2021 dokonce na 19,8 %. Tato vysoká úroveň úspor se udržela i v roce 2023, kdy míra úspor dosáhla 19,6 %, což odráží opatrnost domácností ve svých výdajích. Trend je také podpořen finančními účty domácností, které ukazují, že objem oběživa a vkladů domácností v roce 2020 vzrostl o 440,1 miliardy korun a za období 2020–2023 celkově vzrostl o 1129,3 miliard korun, čímž dosáhl 4470,1 miliardy korun.

Čisté jmění domácností se během let 2020–2023 výrazně zvýšilo, přičemž jedním z hlavních faktorů byl prudký růst cen nemovitostí. Celkově čisté jmění domácností narostlo o 8890,6 miliardy korun, přičemž hodnota nefinančních aktiv, do kterých patří především nemovitosti, vzrostla o 5451,4 miliardy korun, z toho hodnota obydlí tvořila 3728,8 miliardy korun.

Zde je ale třeba připomenout, že kumulativní inflace jen od konce 2019 do konce loňského roku byla podle Bloombergu 35 %.

Hodnota finančních aktiv domácností, která zahrnuje například hotovost, vklady a podíly v investičních fondech, vzrostla o 3872,7 miliardy korun. Na tomto růstu se podílelo zejména navýšení oběživa a vkladů o 1129,3 miliard korun a růst hodnoty podílů v investičních fondech o 2495,6 miliard korun. „Ve srovnání s těmito čísly byl nárůst finančních závazků mírný – za období 2020–2023 se zvýšil o 433,5 miliardy,“ dodávají statistici.

Pokud si rozložíme českou ekonomiku po odvětvích, vyvstanou rozdílné obrazy. V období 2021–2023 se hrubá přidaná hodnota (HPH) v české ekonomice postupně zotavovala, ačkoli vývoj byl nerovnoměrný napříč jednotlivými odvětvími. Celkově se HPH dostala nad předpandemickou úroveň v roce 2022, ale některá odvětví stále čelila výzvám.

Největší růst zaznamenaly informační a komunikační činnosti, kde pandemie vytvořila nový růstový impuls díky zvýšené potřebě vzdálené komunikace. V roce 2021 zde HPH vzrostla o 11,5 % a pokračovala v růstu i v následujících letech. Podobný růst byl zaznamenán také v peněžnictví a pojišťovnictví.

Mezi odvětví, která rychle kompenzovala propad z roku 2020, patřily profesní, vědecké a technické činnosti, velkoobchod a maloobchod. Naopak odvětví, jako je ubytování, stravování a pohostinství, se i nadále potýkají s problémy a v roce 2023 zaostávala jejich HPH za rokem 2019 o 41,8 %. I když došlo v roce 2022 k částečnému zotavení, rok 2023 přinesl opětovný pokles.

Ve zpracovatelském průmyslu se situace zlepšila až v roce 2022, kdy HPH vzrostla o 8,3 %, a v roce 2023 o další 2,7 %. Stavebnictví však zůstávalo pod tlakem kvůli nedostatku pracovníků a materiálu, což vedlo k poklesu HPH v letech 2020–2023. Podobné problémy zaznamenala i těžba a dobývání a energetika, kde se dlouhodobý útlum dále prohluboval.

Česká ekonomika procházela v letech 2018 až 2023 významnými výkyvy. Z období silného růstu a investic se rychle propadla do recese v důsledku pandemie, a i přes následné zotavení zůstala v posledních letech spíše stagnující. Hlavními faktory tohoto vývoje byly oslabující domácí spotřeba, narušené dodavatelské řetězce a zpomalující zahraniční poptávka. Investice a zahraniční poptávka sice částečně zmírňovaly dopady krize, ale nestačily k tomu, aby česká ekonomika opět nabrala dřívější dynamiku.