Evropa má vyšší ceny energií než Spojené státy a Čína. Začátkem podzimu naordinoval ekonom Mario Draghi Evropě několik možností, jak by mohla ceny snížit a stabilizovat. Jednou z nich byly dlouhodobé kontrakty na nákup elektřiny a plynu.

Dlouhodobé smlouvy nejsou na energetickém trhu nic nového, dříve se využívaly běžně. Před dvaceti lety se na denním velkoobchodním trhu obchodoval 184krát menší objem elektřiny než ke stejnému dni v roce 2024. Zatímco v roce 2004 se na krátkodobém trhu obchodovala pouze zhruba dvě procenta produkce, dnes je to více než třetina. A ceny podle toho také kolísají.

Stabilita dlouhodobých kontraktů by mohla přinést i nižší cenu elektřiny. „Vyšší podíl dlouze zasmluvněné dodávky může přispět k nižší volatilitě cen a k mírnému snížení rizikové přirážky,“ říká pro SZ Byznys ředitel strategie poradenské firmy v energetice EGÚ Brno Michal Macenauer.

Nyní se dlouhodobé dodávky zajišťují především jako tzv. PPA (Power Purchase Agreement) kontrakty, které se uzavírají na 10 až 15 let. Celoevropsky loni vzrostl počet těchto smluv na výkup elektřiny z nízkoemisních zdrojů o 66 procent. Vyšší zájem je především kvůli zajištění stabilních cen i plnění zelených cílů firem.

V Česku jsou podobných smluv uzavřeny pouze jednotky. Jednou z firem, která se pro PPA kontrakt rozhodla, je společnost T-Mobile. „Dříve jsme jednou za rok zrealizovali forwardový nákup elektřiny a klidně čekali na další rok. Šok v roce 2022 nás přinutil přemýšlet o nákupu elektřiny skoro každý den,“ zdůvodňuje volbu PPA smlouvy Eva Fantová, ředitelka nákupu, logistiky, správy nemovitostí a autoparku v T-Mobile.

Protože se tuzemský i slovenský trh s PPA kontrakty nachází v rané fázi, uzavřel T-Mobile 12letou smlouvu na 100 GWh elektřiny s rumunskou firmou Rezolv Energy. Kontrakt pokryje 50 procent spotřeby v T-Mobile Czech Republic a Slovak Telekom.

„PPA je posun na úplně jinou úroveň, protože kvůli němu vznikne jedna z největších větrných elektráren na evropské pevnině,“ popisuje Fantová. Tento typ kontraktu totiž zaručuje přímý vztah mezi odběratelem a výrobním zdrojem.

V ideálním případě by se podobné kontrakty měly uzavírat ještě před tím, než se začne zdroj stavět. „Na již existující zdroje by to nedávalo smysl,“ říká člen představenstva a ředitel úseku Komoditní produkty a služby ČEZ ESCO Martin Kročil.

Dlouhodobé kontrakty jsou spojeny také se zárukami o původu elektřiny, která pochází především z bezemisních či obnovitelných zdrojů, nejčastěji solárních a větrných elektráren.

PPA kontrakty by se daly uzavírat i na odběr elektřiny vyrobené z jádra. Pokud by její provozovatel měl zájem prodat část produkce napřímo, legislativa mu v tom nebrání. V tuzemském prostředí to však není obvyklé, i když se některé firmy zajímají o to, zda by bylo možné uzavřít dlouhodobý kontrakt na výkup elektřiny z chystaných nových jaderných bloků v Dukovanech.

Realita je však ještě daleko, protože zatím není ani uzavřená smlouva mezi investorem a dodavatelem jaderných reaktorů a samotná stavba by měla začít až ve třicátých letech.

Výrobci elektřiny podle Kročila o dlouhodobé kontrakty zájem mají. „Pro získání úvěrů je ideální, když mohou bance předložit kontrakt, ve kterém je zajištěný výkup ze zdroje v takové výši, aby to ekonomicky vycházelo,“ říká.

Zatímco se výrobce snaží cenou pokrýt své reálné náklady na stavbu elektrárny, podnikům jde o to, aby byly jejich dodávky co nejlevnější.

„Problémem je velká nejistota vývoje ceny elektřiny, která je v letních dnech dána především nadbytečnou výrobou z fotovoltaiky a v zimě potenciálně nedostatečnou výrobou v ostatních zdrojích, fotovoltaika totiž v zimě vyrobí zhruba 25 procent toho, co v létě. Tato nejistota je rizikem a toto riziko musejí obchodníci promítnout do výkupní ceny z fotovoltaiky a stejně tak do nabídkové ceny pro odběratele,“ vysvětluje Macenauer.

Aby se to výrobci vyplatilo, potřebuje znát cenu za jednu MWh, kterou bude elektrárna vyrábět. Náklady na postavení zdroje jsou však velmi individuální, odvíjejí se například od velikosti elektrárny.

„V závislosti na místních podmínkách a použitých technologiích může výrobci dávat nákladově smysl postavit zdroj za předpokladu dlouhodobé výkupní ceny okolo 55 až 60 eur za MWh,“ říká Kročil. Jde však o cenu bez nákladu na odchylku, kterou daný zdroj generuje, přičemž v Česku se pro fotovoltaické elektrárny pohybuje kolem 23 eur za MWh. Pokud ho nese výrobce, jde pro něj o další nákladovou položku. „Reálná hodnota ceny MWh z fotovoltaické elektrárny se pak dostává na hranici 80 eur,“ dodává.

To způsobuje, že se nedokáže protnout nabídka s poptávkou. „Zákazníci se na to ptají, ale většina jednání ztroskotá na tom, že se strany nedokážou dohodnout na ceně. Druhá věc je, že zákazníci začnou uvažovat o tom, že nechtějí podepsat kontrakt na 10 let. Dnes je běžné, že se podepisují kontrakty na kratší dobu,“ říká Kročil.

Podobné smlouvy mohou být pro odběratele odrazující, protože zatímco by desetiletí a více platili stále stejnou cenu, může se stát, že cena elektřiny na velkoobchodním trhu klesne níž.

T-Mobile si i přesto zajistil fixní cenu na 12 let dopředu. „Vnímáme volatilitu ceny elektrické energie, a právě proto jsme 50 procent naší spotřeby zajistili dlouhodobým kontraktem. Další části rozdělujeme mezi standardní forwardové nákupy, které realizujeme postupně v čase, a část spotřeby necháváme na spotu,“ říká Fantová.

V jiných částech Evropy je o dlouhodobé kontrakty zájem vyšší. Například ve Španělsku se loni uzavřelo nejvíce PPA smluv v Evropě. Spotřebitelům zaručují průměrnou cenu 38,50 eura, tedy zhruba 970 Kč, za MWh elektřiny vyrobené ze slunce. Vyšší zájem je však dán i podnebím, kde je produkce fotovoltaických elektráren vyšší.

„Ekonomika FVE v jižní Evropě vychází úplně jinak než v našich zeměpisných šířkách. Určitě jde o aspekt, který výrazně ovlivňuje úspěšnost PPA kontraktů v jiných zemích,“ říká Kročil. Zároveň má Španělsko vstřícnější postoj k zeleným zdrojům.

Evropa má vyšší ceny energií než Spojené státy a Čína. Začátkem podzimu naordinoval ekonom Mario Draghi Evropě několik možností, jak by mohla ceny snížit a stabilizovat. Jednou z nich byly dlouhodobé kontrakty na nákup elektřiny a plynu.

Dlouhodobé smlouvy nejsou na energetickém trhu nic nového, dříve se využívaly běžně. Před dvaceti lety se na denním velkoobchodním trhu obchodoval 184krát menší objem elektřiny než ke stejnému dni v roce 2024. Zatímco v roce 2004 se na krátkodobém trhu obchodovala pouze zhruba dvě procenta produkce, dnes je to více než třetina. A ceny podle toho také kolísají.

Stabilita dlouhodobých kontraktů by mohla přinést i nižší cenu elektřiny. „Vyšší podíl dlouze zasmluvněné dodávky může přispět k nižší volatilitě cen a k mírnému snížení rizikové přirážky,“ říká pro SZ Byznys ředitel strategie poradenské firmy v energetice EGÚ Brno Michal Macenauer.

Nyní se dlouhodobé dodávky zajišťují především jako tzv. PPA (Power Purchase Agreement) kontrakty, které se uzavírají na 10 až 15 let. Celoevropsky loni vzrostl počet těchto smluv na výkup elektřiny z nízkoemisních zdrojů o 66 procent. Vyšší zájem je především kvůli zajištění stabilních cen i plnění zelených cílů firem.

V Česku jsou podobných smluv uzavřeny pouze jednotky. Jednou z firem, která se pro PPA kontrakt rozhodla, je společnost T-Mobile. „Dříve jsme jednou za rok zrealizovali forwardový nákup elektřiny a klidně čekali na další rok. Šok v roce 2022 nás přinutil přemýšlet o nákupu elektřiny skoro každý den,“ zdůvodňuje volbu PPA smlouvy Eva Fantová, ředitelka nákupu, logistiky, správy nemovitostí a autoparku v T-Mobile.

Protože se tuzemský i slovenský trh s PPA kontrakty nachází v rané fázi, uzavřel T-Mobile 12letou smlouvu na 100 GWh elektřiny s rumunskou firmou Rezolv Energy. Kontrakt pokryje 50 procent spotřeby v T-Mobile Czech Republic a Slovak Telekom.

„PPA je posun na úplně jinou úroveň, protože kvůli němu vznikne jedna z největších větrných elektráren na evropské pevnině,“ popisuje Fantová. Tento typ kontraktu totiž zaručuje přímý vztah mezi odběratelem a výrobním zdrojem.

V ideálním případě by se podobné kontrakty měly uzavírat ještě před tím, než se začne zdroj stavět. „Na již existující zdroje by to nedávalo smysl,“ říká člen představenstva a ředitel úseku Komoditní produkty a služby ČEZ ESCO Martin Kročil.

Dlouhodobé kontrakty jsou spojeny také se zárukami o původu elektřiny, která pochází především z bezemisních či obnovitelných zdrojů, nejčastěji solárních a větrných elektráren.

PPA kontrakty by se daly uzavírat i na odběr elektřiny vyrobené z jádra. Pokud by její provozovatel měl zájem prodat část produkce napřímo, legislativa mu v tom nebrání. V tuzemském prostředí to však není obvyklé, i když se některé firmy zajímají o to, zda by bylo možné uzavřít dlouhodobý kontrakt na výkup elektřiny z chystaných nových jaderných bloků v Dukovanech.

Realita je však ještě daleko, protože zatím není ani uzavřená smlouva mezi investorem a dodavatelem jaderných reaktorů a samotná stavba by měla začít až ve třicátých letech.

Výrobci elektřiny podle Kročila o dlouhodobé kontrakty zájem mají. „Pro získání úvěrů je ideální, když mohou bance předložit kontrakt, ve kterém je zajištěný výkup ze zdroje v takové výši, aby to ekonomicky vycházelo,“ říká.

Zatímco se výrobce snaží cenou pokrýt své reálné náklady na stavbu elektrárny, podnikům jde o to, aby byly jejich dodávky co nejlevnější.

„Problémem je velká nejistota vývoje ceny elektřiny, která je v letních dnech dána především nadbytečnou výrobou z fotovoltaiky a v zimě potenciálně nedostatečnou výrobou v ostatních zdrojích, fotovoltaika totiž v zimě vyrobí zhruba 25 procent toho, co v létě. Tato nejistota je rizikem a toto riziko musejí obchodníci promítnout do výkupní ceny z fotovoltaiky a stejně tak do nabídkové ceny pro odběratele,“ vysvětluje Macenauer.

Aby se to výrobci vyplatilo, potřebuje znát cenu za jednu MWh, kterou bude elektrárna vyrábět. Náklady na postavení zdroje jsou však velmi individuální, odvíjejí se například od velikosti elektrárny.

„V závislosti na místních podmínkách a použitých technologiích může výrobci dávat nákladově smysl postavit zdroj za předpokladu dlouhodobé výkupní ceny okolo 55 až 60 eur za MWh,“ říká Kročil. Jde však o cenu bez nákladu na odchylku, kterou daný zdroj generuje, přičemž v Česku se pro fotovoltaické elektrárny pohybuje kolem 23 eur za MWh. Pokud ho nese výrobce, jde pro něj o další nákladovou položku. „Reálná hodnota ceny MWh z fotovoltaické elektrárny se pak dostává na hranici 80 eur,“ dodává.

To způsobuje, že se nedokáže protnout nabídka s poptávkou. „Zákazníci se na to ptají, ale většina jednání ztroskotá na tom, že se strany nedokážou dohodnout na ceně. Druhá věc je, že zákazníci začnou uvažovat o tom, že nechtějí podepsat kontrakt na 10 let. Dnes je běžné, že se podepisují kontrakty na kratší dobu,“ říká Kročil.

Podobné smlouvy mohou být pro odběratele odrazující, protože zatímco by desetiletí a více platili stále stejnou cenu, může se stát, že cena elektřiny na velkoobchodním trhu klesne níž.

T-Mobile si i přesto zajistil fixní cenu na 12 let dopředu. „Vnímáme volatilitu ceny elektrické energie, a právě proto jsme 50 procent naší spotřeby zajistili dlouhodobým kontraktem. Další části rozdělujeme mezi standardní forwardové nákupy, které realizujeme postupně v čase, a část spotřeby necháváme na spotu,“ říká Fantová.

V jiných částech Evropy je o dlouhodobé kontrakty zájem vyšší. Například ve Španělsku se loni uzavřelo nejvíce PPA smluv v Evropě. Spotřebitelům zaručují průměrnou cenu 38,50 eura, tedy zhruba 970 Kč, za MWh elektřiny vyrobené ze slunce. Vyšší zájem je však dán i podnebím, kde je produkce fotovoltaických elektráren vyšší.

„Ekonomika FVE v jižní Evropě vychází úplně jinak než v našich zeměpisných šířkách. Určitě jde o aspekt, který výrazně ovlivňuje úspěšnost PPA kontraktů v jiných zemích,“ říká Kročil. Zároveň má Španělsko vstřícnější postoj k zeleným zdrojům.