Nevyrábí se z něj šperky, přesto je po něm velká poptávka, která ještě poroste. Kobalt se totiž postupně stává kovem budoucnosti. Jeho význam prudce stoupl poté, co se začal využívat v lithium-iontových bateriích – úschovny elektrické energie ve všem od mobilních telefonů po elektromobily.

Největší zásoby kobaltu jsou v Africe, konkrétně v Demokratické republice Kongo. Bývalá belgická kolonie známá také zásobami diamantů, zlata a mědi kontroluje víc než čtyřikrát namodralého kovu oproti druhému největšímu zdroji – Indonésii. Společně tyto dva státy naprosto dominují světovému trhu.

Podle prognózy poradenské společnosti Benchmark Mineral Intelligence bude v roce 2030 96 procent veškerého vytěženého kobaltu pocházet právě z těchto dvou zemí.

Obrovské bohatství však neznamená, že by se Demokratická republika Kongo vyšvihla mezi nejbohatší státy světa. Potenciál těžkého kovu totiž brzy pochopila Čína a naprosto ovládla jeho těžbu.

Podle odhadů Benchmark Mineral Inteligence čínské společnosti rozšíří vlastnictví vytěženého kobaltu do konce dekády o tři procenta na necelou polovinu celosvětového objemu. A to navzdory tomu, že mají podíl na těžbě pouze ve třech z deseti zemí s největšími producenty kobaltu. Vlastní totiž více než polovinu produkce kobaltu v Kongu a Indonésii a 85 procent produkce z Papuy-Nové Guineje.

Kobalt je přitom klíčovou surovinou v přechodu na ekologičtější budoucnost. Jen v loňském roce padlo 45 procent jeho vytěženého objemu na výrobu baterií do elektromobilů, dalších 26 procent skončilo v přenosných bateriích.

S transformací energetiky tak logicky poroste i poptávka po něm. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že v roce 2040 bude potřeba více než dvojnásobek kobaltu oproti loňskému roku.

Většina z toho půjde do čisté energie, v této oblasti jde o více než čtyřnásobný nárůst.

Čína si kobalt v Kongu pojistila. Na začátku letošního roku přišla z africké republiky zpráva, že čínské stavební společnosti investují až sedm miliard dolarů do infrastrukturních projektů v rámci dohody o společném podniku na těžbu mědi a kobaltu Sicomines v Demokratické republice Kongo.

Obě strany se dohodly, že zachovají současnou strukturu podílů, přičemž čínští partneři, společnosti Sinohydro Corp a China Railway Group Limited, budou podle prohlášení platit Kongu ročně 1,2 procenta z licenčních poplatků.

Podle předchozí dohody se čínští partneři zavázali postavit silnice a nemocnice výměnou za 68% podíl ve společném podniku s konžskou státní těžební společností Gecamines. V rámci dohody se čínští investoři zavázali vynaložit na infrastrukturní projekty tři miliardy dolarů, ale státní auditor Inspection Generale des Finances (IGF) loni požadoval zvýšení tohoto závazku na 20 miliard dolarů.

Ernest Mpararo, šéf konžské protikorupční ligy, při oznámení dohody uvedl, že jde o krok vpřed, ale upozornil, že společnost Sicomines zůstává osvobozena od placení daní.

Poukázal také na dlužné peníze podle poslední dohody. Zpráva IGF z roku 2023 zjistila, že ze slíbených třech miliard dolarů na investice do infrastruktury bylo vynaloženo pouze 822 milionů.

Těžba kobaltu je navíc pro středoafrickou zemi komplexní problém. Plynou z ní sice ekonomické výhody, zároveň má ale vysoké environmentální a sociální náklady.

Těžba je často spojená s porušováním lidských práv včetně nuceného vystěhování místních obyvatel bez adekvátního odškodnění. Mnoho lidí je ohroženo násilím ze strany těžebních společností, které ignorují místní zákony a práva obyvatel. V dolech navíc podle odhadů pracuje okolo 25 tisíc dětí.

Místní obyvatelé, kteří pracují v těžebních oblastech, nebo žijí v  jejich blízkosti, jsou vystaveni nebezpečným podmínkám. Jak upozorňuje zpráva RAID a African Resources Watch, kobalt je toxický a jeho prach může způsobit vážné zdravotní problémy včetně respiračních onemocnění a reprodukčních poruch.

Podle zprávy se znečištění vody negativně odráží také na gynekologickém a reprodukčním zdraví žen, což vede k častějším potratům a vrozeným vadám. Znečištěná voda, kterou jsou obyvatelé nuceni používat, navíc vede k šíření různých nemocí.

A těžba si vybírá i ekologickou daň. Dochází totiž při ní k masivnímu odlesňování, kdy jsou miliony stromů vykáceny, aby uvolnily místo pro nové těžební operace. Tento proces nejenže narušuje místní biodiverzitu, ale také přispívá ke klimatickým změnám a degradaci půdy, varuje zpráva z letošního března.

Jak výhodná je spolupráce s africkými zeměmi, už dochází i Spojeným státům nebo Evropské unii. Iniciativa Mineral Security Partnership zaměřená na investice do globálního dodavatelského řetězce v únoru oznámila dohodu se státní těžební společností Gecamines z Demokratické republiky Kongo a japonskou společností JOGMEC.

Navzdory úsilí Washingtonu v posledních letech Spojené státy zaostávají za Čínou v získávání přístupu k minerálům po celém africkém kontinentu, které jsou potřebné pro výrobu produktů jako baterie pro elektromobily a solární panely.

Cílem Washingtonu podle náměstka ministra zahraničí USA pro ekonomický růst, energetiku a životní prostředí není snížit čínský vliv v africkém sektoru kritických minerálů, ale diverzifikovat své vlastní dodavatelské řetězce a povzbudit africké partnery ke zlepšení těžebních standardů.

Letos v létě zase Američané zasáhli do prodeje konžských dolů zahraničním investorům, konkrétně Norin Mining, dceřiné státní společnosti čínské státní zbrojní společnosti Norinco.

Svou stopu v dohánění čínského náskoku má i Česko. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela totiž bude mít v případě svého schválení ve své nové pozici na starosti agendu mezinárodního partnerství a projekt Global Gateway.

To je přímá odpověď Unie na čínskou Novou hedvábnou stezku, díky které si asijská země posiluje svou pozici nejen v Africe. Pod Global Gateway tak například spadá koridor Lobito, přes který EU investuje do dopravní infrastruktury mimo jiné právě v Kongu.

Nevyrábí se z něj šperky, přesto je po něm velká poptávka, která ještě poroste. Kobalt se totiž postupně stává kovem budoucnosti. Jeho význam prudce stoupl poté, co se začal využívat v lithium-iontových bateriích – úschovny elektrické energie ve všem od mobilních telefonů po elektromobily.

Největší zásoby kobaltu jsou v Africe, konkrétně v Demokratické republice Kongo. Bývalá belgická kolonie známá také zásobami diamantů, zlata a mědi kontroluje víc než čtyřikrát namodralého kovu oproti druhému největšímu zdroji – Indonésii. Společně tyto dva státy naprosto dominují světovému trhu.

Podle prognózy poradenské společnosti Benchmark Mineral Intelligence bude v roce 2030 96 procent veškerého vytěženého kobaltu pocházet právě z těchto dvou zemí.

Obrovské bohatství však neznamená, že by se Demokratická republika Kongo vyšvihla mezi nejbohatší státy světa. Potenciál těžkého kovu totiž brzy pochopila Čína a naprosto ovládla jeho těžbu.

Podle odhadů Benchmark Mineral Inteligence čínské společnosti rozšíří vlastnictví vytěženého kobaltu do konce dekády o tři procenta na necelou polovinu celosvětového objemu. A to navzdory tomu, že mají podíl na těžbě pouze ve třech z deseti zemí s největšími producenty kobaltu. Vlastní totiž více než polovinu produkce kobaltu v Kongu a Indonésii a 85 procent produkce z Papuy-Nové Guineje.

Kobalt je přitom klíčovou surovinou v přechodu na ekologičtější budoucnost. Jen v loňském roce padlo 45 procent jeho vytěženého objemu na výrobu baterií do elektromobilů, dalších 26 procent skončilo v přenosných bateriích.

S transformací energetiky tak logicky poroste i poptávka po něm. Mezinárodní agentura pro energii odhaduje, že v roce 2040 bude potřeba více než dvojnásobek kobaltu oproti loňskému roku.

Většina z toho půjde do čisté energie, v této oblasti jde o více než čtyřnásobný nárůst.

Čína si kobalt v Kongu pojistila. Na začátku letošního roku přišla z africké republiky zpráva, že čínské stavební společnosti investují až sedm miliard dolarů do infrastrukturních projektů v rámci dohody o společném podniku na těžbu mědi a kobaltu Sicomines v Demokratické republice Kongo.

Obě strany se dohodly, že zachovají současnou strukturu podílů, přičemž čínští partneři, společnosti Sinohydro Corp a China Railway Group Limited, budou podle prohlášení platit Kongu ročně 1,2 procenta z licenčních poplatků.

Podle předchozí dohody se čínští partneři zavázali postavit silnice a nemocnice výměnou za 68% podíl ve společném podniku s konžskou státní těžební společností Gecamines. V rámci dohody se čínští investoři zavázali vynaložit na infrastrukturní projekty tři miliardy dolarů, ale státní auditor Inspection Generale des Finances (IGF) loni požadoval zvýšení tohoto závazku na 20 miliard dolarů.

Ernest Mpararo, šéf konžské protikorupční ligy, při oznámení dohody uvedl, že jde o krok vpřed, ale upozornil, že společnost Sicomines zůstává osvobozena od placení daní.

Poukázal také na dlužné peníze podle poslední dohody. Zpráva IGF z roku 2023 zjistila, že ze slíbených třech miliard dolarů na investice do infrastruktury bylo vynaloženo pouze 822 milionů.

Těžba kobaltu je navíc pro středoafrickou zemi komplexní problém. Plynou z ní sice ekonomické výhody, zároveň má ale vysoké environmentální a sociální náklady.

Těžba je často spojená s porušováním lidských práv včetně nuceného vystěhování místních obyvatel bez adekvátního odškodnění. Mnoho lidí je ohroženo násilím ze strany těžebních společností, které ignorují místní zákony a práva obyvatel. V dolech navíc podle odhadů pracuje okolo 25 tisíc dětí.

Místní obyvatelé, kteří pracují v těžebních oblastech, nebo žijí v  jejich blízkosti, jsou vystaveni nebezpečným podmínkám. Jak upozorňuje zpráva RAID a African Resources Watch, kobalt je toxický a jeho prach může způsobit vážné zdravotní problémy včetně respiračních onemocnění a reprodukčních poruch.

Podle zprávy se znečištění vody negativně odráží také na gynekologickém a reprodukčním zdraví žen, což vede k častějším potratům a vrozeným vadám. Znečištěná voda, kterou jsou obyvatelé nuceni používat, navíc vede k šíření různých nemocí.

A těžba si vybírá i ekologickou daň. Dochází totiž při ní k masivnímu odlesňování, kdy jsou miliony stromů vykáceny, aby uvolnily místo pro nové těžební operace. Tento proces nejenže narušuje místní biodiverzitu, ale také přispívá ke klimatickým změnám a degradaci půdy, varuje zpráva z letošního března.

Jak výhodná je spolupráce s africkými zeměmi, už dochází i Spojeným státům nebo Evropské unii. Iniciativa Mineral Security Partnership zaměřená na investice do globálního dodavatelského řetězce v únoru oznámila dohodu se státní těžební společností Gecamines z Demokratické republiky Kongo a japonskou společností JOGMEC.

Navzdory úsilí Washingtonu v posledních letech Spojené státy zaostávají za Čínou v získávání přístupu k minerálům po celém africkém kontinentu, které jsou potřebné pro výrobu produktů jako baterie pro elektromobily a solární panely.

Cílem Washingtonu podle náměstka ministra zahraničí USA pro ekonomický růst, energetiku a životní prostředí není snížit čínský vliv v africkém sektoru kritických minerálů, ale diverzifikovat své vlastní dodavatelské řetězce a povzbudit africké partnery ke zlepšení těžebních standardů.

Letos v létě zase Američané zasáhli do prodeje konžských dolů zahraničním investorům, konkrétně Norin Mining, dceřiné státní společnosti čínské státní zbrojní společnosti Norinco.

Svou stopu v dohánění čínského náskoku má i Česko. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela totiž bude mít v případě svého schválení ve své nové pozici na starosti agendu mezinárodního partnerství a projekt Global Gateway.

To je přímá odpověď Unie na čínskou Novou hedvábnou stezku, díky které si asijská země posiluje svou pozici nejen v Africe. Pod Global Gateway tak například spadá koridor Lobito, přes který EU investuje do dopravní infrastruktury mimo jiné právě v Kongu.