Majitel investiční skupiny Anacot Capital a člen výkonné rady ODS Pavel Drobil žádá po vládě lepší hospodářskou politiku. Česko si podle něj bude muset ujasnit svůj vztah k Evropské unii a euru, říká Drobil v rozhovoru pro SZ Byznys.

Hospodářská strategie do roku 2040, která vznikla na Ministerstvu průmyslu a obchodu, je podle něj jen „hezké slohové cvičení“, protože jí chybí výčet potřebných legislativních změn i časové termíny.

Na začátek víceméně povinná otázka. Vaši firmu Elfe v Krnově zasáhly nedávné povodně. Vypořádali jste se už s následky?

V Elfe jsme měli 60 nebo 70 centimetrů vody. Ale myslím, že jsme to zvládli dobře. Měli jsme včasné informace, zafungovala prevence. Už od středy jsme se na vodu chystali, pytlovali písek a zvedali technologie na stoly. Samozřejmě s velkými stroji ukotvenými v zemi moc neuděláte. Škoda je odhadem 80 až 100 milionů korun, nicméně byli jsme zodpovědní, máme pojištění.

Co povodně udělají s ekonomikou na Jesenicku? Nehrozí regionu vylidňování a krachy firem?

Pokud jste měli dobré pojistky, můžete rychle obnovit poškozené stroje. V daném okamžiku je nejdůležitější rozjet výrobu a vykomunikovat to s klienty. Povodně bezpochyby nějaké důsledky mít budou, možná půl roku, možná rok. Otázka je, kolik firem to přežije, od toho se budou odvíjet eventuální dlouhodobější následky. Ale ona v tom může být i šance. Šance zmodernizovat výrobu, více firmu zefektivnit. Uvidíme.

Jak k využití té šance může pomoci stát?

Teď to bude o pomoci, která může nastartovat postižené firmy. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Peníze se nemají rozdávat bezbřeze, ale firmám by pomohlo něco jako kurzarbeit – náhrada mzdy tam, kde firma prostě nemůže vyrábět nebo se její zaměstnanci doma starají o vlastní majetek čili mají překážku v práci.

Abychom co nejrychleji obnovili výrobu, musíme okamžitě nakupovat stroje. Dodací lhůty jsou někdy devět až 12 měsíců. My se třeba chystáme „vykoupit“ celý brněnský strojírenský veletrh, ale na to potřebujete zálohy ve výši 10, 20 nebo 30 procent kupní ceny. Než přijdou pojistná plnění, tady stát může pomoci rychlými i bezúročnými půjčkami, které budou zajištěny pojistným plněním.

Jak se vůbec Anacotu daří bez ohledu na povodňové následky?

Po zlém roce 2022 s ohledem na válku, zdražení energií a nepredikovatelné ceny vstupů jsme už rok 2023 měli velmi úspěšný. Teď máme nakročeno i k úspěšnému roku 2024, uvidíme, co s námi udělají povodně. Ale očekáváme, že skupina skončí v EBITDA zisku okolo 180 až 200 milionů korun.

Firmy z vaší skupiny jsou reprezentantem klasického strojírenství, hodně vyvážíte. Jak se vám daří držet konkurenceschopnost na mezinárodním trhu? Čerstvá zpráva Maria Draghiho pro Evropskou komisi varuje, že Evropa konkurenceschopnost ztrácí.

Musím férově říct, že to, že se nám daří, není úplně mou zásluhou. V našich firmách toho spoustu odpracovali naši předchůdci a my se taky snažíme investovat. Většina našeho vývozu jsou dodávky na zařízení pro podmořskou těžbu ropy a plynu, třeba komponenty pro těžební plošiny. Udržení konkurenceschopnosti v tomto oboru je strašně drahé, co se týče investic.

Ale tady je budoucnost českého strojírenství. Pokud má přežít, musí přestat fungovat jako konsignační sklad německé ekonomiky nebo výrobce polotovarů, ale musí jít k finalizaci, k vlastním produktům. Je to drahé, ale podle mého názoru je to jediná cesta. Zdá se bohužel, že Evropa se rozhodla svůj vlastní těžký průmysl zlikvidovat – nevím, jestli záměrně, nebo z hlouposti.

Pomohla by Evropě větší ochrana jejího trhu, nasazení vyšších cel?

Jsem velkým odpůrcem ochranářství, které narušovalo jednotný trh. Ale unijní trh by měl být lépe chráněn zvenčí. Pravidla WTO nefungují. My jsme příkladem: Působíme v šíleném prostředí, konkurují nám firmy z Malajsie, Číny či Vietnamu. Cena jejich hotového výrobku není často ani taková jako cena použitého materiálu. Je evidentní, že něco nesedí, jsou tam intervence vlád. Pokud se Evropa nerozhodne proti takto nekalé konkurenci bránit, tak si zničí průmysl.

Ale i o tom pan Draghi píše. Shoduju se s ním ve spoustě věcí, jak definuje problém. Ale asi bych diskutoval o navrhovaných řešeních. Jeho řešení jsou i o protekcionismu uvnitř společného trhu, o předotování, o nalití hromady dluhových peněz dovnitř Evropské unie.

Draghi navrhuje, aby Evropská unie z nového společného dluhu investovala ročně skoro 800 miliard eur do inovací a infrastruktury. Tomu nevěříte?

Principiálně nemám nic proti společnému dluhu. Jen myslím, že pokud máme mít opravdu jednotný trh, pak Evropská unie směřuje k federalizaci. Dříve nebo později začnou v různých zemích problémy s daňovým dumpingem, bude tlak na to, aby zmizel. A Evropská komise by musela mít politickou odpovědnost, kterou nemá.

Myslíte, že je reálné přesvědčit Čechy o výhodnosti evropská federalizace, tedy většího sbližování zemí EU a posilování kompetencí Bruselu? Včetně třeba přijetí eura u nás, jak dlouho prosazujete?

Přístup české veřejnosti k euru je iracionální, protože na společné měně čeští politici nenechali za posledních 15 nebo 20 let nit suchou. Polovina jejich argumentů byla buď vylhaných, nepravdivých, nebo špatně zasazených do kontextu. Je jen o odvaze politiků říct v první polovině volebního období: My jsme o euru přesvědčeni, my si za ním stojíme, pojďme o tom diskutovat a voliči ať nám to spočítají.

Jenomže Česko je euroskeptické. Pravděpodobný budoucí vítěz voleb hnutí ANO Andreje Babiše se přidalo k evropským národovcům a ve vaší ODS také není jasno, jak se stavět k Unii.

Souhlasím. V ODS tato diskuze probíhá, zaplaťpánbůh, že už konečně racionálně. Co se týče Andreje Babiše, tak ten za svých více než deset let v politice už několikrát otočil. Tady se bohužel každý, kdo umí počítat, dopočítá k tomuto: „Kdyby to bylo na mně, tak pro euro budu hlasovat zítra, ale můj volič to nechce a já teďka potřebuju jeho hlasy, takže ne.“ Jenomže tenhle bezbřehý populismus nikam nevede a Českou republiku nikam neposune. A o výsledku příštích voleb rozhodne peněženka občanů téhle země a bilance českých firem.

Co může udělat česká vláda pro lepší kondici českých firem?

Tak třeba když bude schvalovat novou hospodářskou politiku, tak by to nemělo být jen pěkné slohové cvičení, jako například ten poslední materiál.

Máte na mysli Hospodářskou strategii Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou má schválit vláda?

Přesně tak. Její hlavní priority jsou nadefinovány správně. Ale chybí tam část, kde by bylo řečeno: OK, tenhle problém jsme definovali takhle, takto je potřeba to promítnout do legislativy, je potřeba přijmout tyto a tyto zákony nebo novely, tyto zákony je třeba zrušit a tady je pro to termín. Pokud tam nic z toho není, tak sorry, je to jen slohové cvičení o ničem, nezavazuje k ničemu.

Má smysl s takovým materiálem přijít v posledním roce před koncem funkčního období kabinetu?

Mně se nechce dávat hraběcí rady. Koalice přebírala vládu za covidu, ten za tři měsíce přebila ruská agrese na Ukrajině a energetická krize. Je snadné teď být chytrý. Ale aby byla Hospodářská strategie smysluplná, musíte ji projednávat s opozicí. Jinak skončí jako důchodová reforma za vlády Petra Nečase: Protlačená na sílu, nekomunikovaná s opozicí, nevysvětlená občanům a zrušená první vteřinu poté, co nastoupila Sobotkova vláda.

I kdyby se ta strategie dnes v nějaké podobě schválila, tak na změnu zákonů už v podstatě nemáte šanci. Co nebude ve Sněmovně do konce roku, tak s největší pravděpodobností spadne pod stůl.

Kde vy vidíte nejsnadnější cestu ke změnám na posílení české konkurenceschopnosti? S čím by bylo potřeba začít?

Asi na kapitálovém trhu. My se chlubíme, že máme perfektní robustní bankovní systém, který není náchylný na krize. Ale je tak přeregulovaný, že české banky přestaly podnikat, nežijí s českými firmami. Podnikání s sebou vždy nese nějakou míru rizika, není možné mít všechno přezajištěno na 100 nebo 110 procent. Banky by měly začít znovu podnikat a uvolňovat kapitál do českých firem.

Samozřejmě pro nás by bylo taky úžasné, kdybychom si nemuseli chodit půjčovat peníze jenom do bank a mohli bychom přes IPO získávat peníze na trzích. Ale nevím, jestli se dá ještě něco udělat s pražskou burzou.

Jak se díváte do budoucnosti? Zprávy o perspektivě evropské ekonomiky i českého průmyslu jsou dost pesimistické.

Když žijete reálnou ekonomiku, v nějakém okamžiku začnete vnímat signály, že něco není v pořádku. Třeba když začnou speditéři zvonit u bran fabrik a žadonit, aby mohli něco někam vozit. Vidíme aktuální pád cen železa, dřeva a podobně. Mám možnost se občas bavit jak s premiérem, tak s ministrem financí a už rok říkám, že nevím, odkud pramení jejich optimismus, že česká nebo evropská ekonomika budou zažívat lepší časy.

Bojím se, že jsme spíš v nějaké fázi dlouhodobé stagnace než velké krize, ale ani to si jako aktér trhu samozřejmě nepřeju. Obávám se, že nás nečeká hospodářské oživení, které by občan promítl do té své peněženky a které by vyvolalo aplaus ke stávající vládě. Vývoj nám nehraje do karet, a pokud voličům nic víc nenabídneme, bude to za rok pro nás problematické.

Majitel investiční skupiny Anacot Capital a člen výkonné rady ODS Pavel Drobil žádá po vládě lepší hospodářskou politiku. Česko si podle něj bude muset ujasnit svůj vztah k Evropské unii a euru, říká Drobil v rozhovoru pro SZ Byznys.

Hospodářská strategie do roku 2040, která vznikla na Ministerstvu průmyslu a obchodu, je podle něj jen „hezké slohové cvičení“, protože jí chybí výčet potřebných legislativních změn i časové termíny.

Na začátek víceméně povinná otázka. Vaši firmu Elfe v Krnově zasáhly nedávné povodně. Vypořádali jste se už s následky?

V Elfe jsme měli 60 nebo 70 centimetrů vody. Ale myslím, že jsme to zvládli dobře. Měli jsme včasné informace, zafungovala prevence. Už od středy jsme se na vodu chystali, pytlovali písek a zvedali technologie na stoly. Samozřejmě s velkými stroji ukotvenými v zemi moc neuděláte. Škoda je odhadem 80 až 100 milionů korun, nicméně byli jsme zodpovědní, máme pojištění.

Co povodně udělají s ekonomikou na Jesenicku? Nehrozí regionu vylidňování a krachy firem?

Pokud jste měli dobré pojistky, můžete rychle obnovit poškozené stroje. V daném okamžiku je nejdůležitější rozjet výrobu a vykomunikovat to s klienty. Povodně bezpochyby nějaké důsledky mít budou, možná půl roku, možná rok. Otázka je, kolik firem to přežije, od toho se budou odvíjet eventuální dlouhodobější následky. Ale ona v tom může být i šance. Šance zmodernizovat výrobu, více firmu zefektivnit. Uvidíme.

Jak k využití té šance může pomoci stát?

Teď to bude o pomoci, která může nastartovat postižené firmy. Kdo rychle dává, dvakrát dává. Peníze se nemají rozdávat bezbřeze, ale firmám by pomohlo něco jako kurzarbeit – náhrada mzdy tam, kde firma prostě nemůže vyrábět nebo se její zaměstnanci doma starají o vlastní majetek čili mají překážku v práci.

Abychom co nejrychleji obnovili výrobu, musíme okamžitě nakupovat stroje. Dodací lhůty jsou někdy devět až 12 měsíců. My se třeba chystáme „vykoupit“ celý brněnský strojírenský veletrh, ale na to potřebujete zálohy ve výši 10, 20 nebo 30 procent kupní ceny. Než přijdou pojistná plnění, tady stát může pomoci rychlými i bezúročnými půjčkami, které budou zajištěny pojistným plněním.

Jak se vůbec Anacotu daří bez ohledu na povodňové následky?

Po zlém roce 2022 s ohledem na válku, zdražení energií a nepredikovatelné ceny vstupů jsme už rok 2023 měli velmi úspěšný. Teď máme nakročeno i k úspěšnému roku 2024, uvidíme, co s námi udělají povodně. Ale očekáváme, že skupina skončí v EBITDA zisku okolo 180 až 200 milionů korun.

Firmy z vaší skupiny jsou reprezentantem klasického strojírenství, hodně vyvážíte. Jak se vám daří držet konkurenceschopnost na mezinárodním trhu? Čerstvá zpráva Maria Draghiho pro Evropskou komisi varuje, že Evropa konkurenceschopnost ztrácí.

Musím férově říct, že to, že se nám daří, není úplně mou zásluhou. V našich firmách toho spoustu odpracovali naši předchůdci a my se taky snažíme investovat. Většina našeho vývozu jsou dodávky na zařízení pro podmořskou těžbu ropy a plynu, třeba komponenty pro těžební plošiny. Udržení konkurenceschopnosti v tomto oboru je strašně drahé, co se týče investic.

Ale tady je budoucnost českého strojírenství. Pokud má přežít, musí přestat fungovat jako konsignační sklad německé ekonomiky nebo výrobce polotovarů, ale musí jít k finalizaci, k vlastním produktům. Je to drahé, ale podle mého názoru je to jediná cesta. Zdá se bohužel, že Evropa se rozhodla svůj vlastní těžký průmysl zlikvidovat – nevím, jestli záměrně, nebo z hlouposti.

Pomohla by Evropě větší ochrana jejího trhu, nasazení vyšších cel?

Jsem velkým odpůrcem ochranářství, které narušovalo jednotný trh. Ale unijní trh by měl být lépe chráněn zvenčí. Pravidla WTO nefungují. My jsme příkladem: Působíme v šíleném prostředí, konkurují nám firmy z Malajsie, Číny či Vietnamu. Cena jejich hotového výrobku není často ani taková jako cena použitého materiálu. Je evidentní, že něco nesedí, jsou tam intervence vlád. Pokud se Evropa nerozhodne proti takto nekalé konkurenci bránit, tak si zničí průmysl.

Ale i o tom pan Draghi píše. Shoduju se s ním ve spoustě věcí, jak definuje problém. Ale asi bych diskutoval o navrhovaných řešeních. Jeho řešení jsou i o protekcionismu uvnitř společného trhu, o předotování, o nalití hromady dluhových peněz dovnitř Evropské unie.

Draghi navrhuje, aby Evropská unie z nového společného dluhu investovala ročně skoro 800 miliard eur do inovací a infrastruktury. Tomu nevěříte?

Principiálně nemám nic proti společnému dluhu. Jen myslím, že pokud máme mít opravdu jednotný trh, pak Evropská unie směřuje k federalizaci. Dříve nebo později začnou v různých zemích problémy s daňovým dumpingem, bude tlak na to, aby zmizel. A Evropská komise by musela mít politickou odpovědnost, kterou nemá.

Myslíte, že je reálné přesvědčit Čechy o výhodnosti evropská federalizace, tedy většího sbližování zemí EU a posilování kompetencí Bruselu? Včetně třeba přijetí eura u nás, jak dlouho prosazujete?

Přístup české veřejnosti k euru je iracionální, protože na společné měně čeští politici nenechali za posledních 15 nebo 20 let nit suchou. Polovina jejich argumentů byla buď vylhaných, nepravdivých, nebo špatně zasazených do kontextu. Je jen o odvaze politiků říct v první polovině volebního období: My jsme o euru přesvědčeni, my si za ním stojíme, pojďme o tom diskutovat a voliči ať nám to spočítají.

Jenomže Česko je euroskeptické. Pravděpodobný budoucí vítěz voleb hnutí ANO Andreje Babiše se přidalo k evropským národovcům a ve vaší ODS také není jasno, jak se stavět k Unii.

Souhlasím. V ODS tato diskuze probíhá, zaplaťpánbůh, že už konečně racionálně. Co se týče Andreje Babiše, tak ten za svých více než deset let v politice už několikrát otočil. Tady se bohužel každý, kdo umí počítat, dopočítá k tomuto: „Kdyby to bylo na mně, tak pro euro budu hlasovat zítra, ale můj volič to nechce a já teďka potřebuju jeho hlasy, takže ne.“ Jenomže tenhle bezbřehý populismus nikam nevede a Českou republiku nikam neposune. A o výsledku příštích voleb rozhodne peněženka občanů téhle země a bilance českých firem.

Co může udělat česká vláda pro lepší kondici českých firem?

Tak třeba když bude schvalovat novou hospodářskou politiku, tak by to nemělo být jen pěkné slohové cvičení, jako například ten poslední materiál.

Máte na mysli Hospodářskou strategii Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou má schválit vláda?

Přesně tak. Její hlavní priority jsou nadefinovány správně. Ale chybí tam část, kde by bylo řečeno: OK, tenhle problém jsme definovali takhle, takto je potřeba to promítnout do legislativy, je potřeba přijmout tyto a tyto zákony nebo novely, tyto zákony je třeba zrušit a tady je pro to termín. Pokud tam nic z toho není, tak sorry, je to jen slohové cvičení o ničem, nezavazuje k ničemu.

Má smysl s takovým materiálem přijít v posledním roce před koncem funkčního období kabinetu?

Mně se nechce dávat hraběcí rady. Koalice přebírala vládu za covidu, ten za tři měsíce přebila ruská agrese na Ukrajině a energetická krize. Je snadné teď být chytrý. Ale aby byla Hospodářská strategie smysluplná, musíte ji projednávat s opozicí. Jinak skončí jako důchodová reforma za vlády Petra Nečase: Protlačená na sílu, nekomunikovaná s opozicí, nevysvětlená občanům a zrušená první vteřinu poté, co nastoupila Sobotkova vláda.

I kdyby se ta strategie dnes v nějaké podobě schválila, tak na změnu zákonů už v podstatě nemáte šanci. Co nebude ve Sněmovně do konce roku, tak s největší pravděpodobností spadne pod stůl.

Kde vy vidíte nejsnadnější cestu ke změnám na posílení české konkurenceschopnosti? S čím by bylo potřeba začít?

Asi na kapitálovém trhu. My se chlubíme, že máme perfektní robustní bankovní systém, který není náchylný na krize. Ale je tak přeregulovaný, že české banky přestaly podnikat, nežijí s českými firmami. Podnikání s sebou vždy nese nějakou míru rizika, není možné mít všechno přezajištěno na 100 nebo 110 procent. Banky by měly začít znovu podnikat a uvolňovat kapitál do českých firem.

Samozřejmě pro nás by bylo taky úžasné, kdybychom si nemuseli chodit půjčovat peníze jenom do bank a mohli bychom přes IPO získávat peníze na trzích. Ale nevím, jestli se dá ještě něco udělat s pražskou burzou.

Jak se díváte do budoucnosti? Zprávy o perspektivě evropské ekonomiky i českého průmyslu jsou dost pesimistické.

Když žijete reálnou ekonomiku, v nějakém okamžiku začnete vnímat signály, že něco není v pořádku. Třeba když začnou speditéři zvonit u bran fabrik a žadonit, aby mohli něco někam vozit. Vidíme aktuální pád cen železa, dřeva a podobně. Mám možnost se občas bavit jak s premiérem, tak s ministrem financí a už rok říkám, že nevím, odkud pramení jejich optimismus, že česká nebo evropská ekonomika budou zažívat lepší časy.

Bojím se, že jsme spíš v nějaké fázi dlouhodobé stagnace než velké krize, ale ani to si jako aktér trhu samozřejmě nepřeju. Obávám se, že nás nečeká hospodářské oživení, které by občan promítl do té své peněženky a které by vyvolalo aplaus ke stávající vládě. Vývoj nám nehraje do karet, a pokud voličům nic víc nenabídneme, bude to za rok pro nás problematické.