ESG – asi nejvíce skloňovaná zkratka posledních měsíců. Jedná se o zprávu o udržitelnosti podle evropské směrnice a auditovaný report, který má být součástí výroční zprávy. Veřejně obchodované firmy na něm musí pracovat už letos, jiné čeká v nadcházejících letech. Už příští rok se musí přidat velké podniky s aktivy většími než 500 milionů, obratem přes miliardu nebo více než 250 zaměstnanci.

„Vypadá to jako strašák, protože je to nová legislativa, je to byrokracie. A my jako Češi máme rezistenci vůči čemukoliv. A když si ještě vezmete procento euroskeptiků, pro které je cokoliv z Bruselu špatné…. Ale já bych se toho až tak nebál,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Ladislav Tyll, odborník na udržitelnost z FPH VŠE. Tyll vyčíslil i na kolik takový report vyjde. Například firma s 50 až 100 zaměstnanci si na konzultanty musí připravit 150 tisíc.

Jak si v oblasti ESG stojí české firmy ve srovnání se zbytkem Evropy?

Ta otázka má dvě roviny – první část firem se této tematice dlouhodobě věnuje, jen to nenazývá ESG. Věnují se filantropii, společenské odpovědnosti, podporují neziskové společnosti. Tam už probíhá. Tam, kde trochu zaostáváme, jsou oblasti, které jsou možná trošku finančně náročnější a mají nějakou vazbu na regulaci, která během roku dvou přejde v platnost.

Na koho se tedy nová pravidla vztahují? Kdo už bude muset reportovat od roku 2025?

Ten důvod, proč jsme někde trochu pozadu, je i ten, že u nás je relativně málo firem, které jsou veřejně obchodovatelné. To jsou přesně ty firmy, na které to už dopadlo a které se tomu musí věnovat. Pak tu ale máme řadu firem, zhruba kolem tisícovky, kterých se ta regulace bude týkat od roku 2025.

Jak je tato tisícovka firem připravená? Jak obstojí?

Řekl bych, že velká část z nich se teprve teď začíná probouzet. Teď to začíná mít reálné kontury – budou to muset mít třeba jako součást výroční zprávy, takže si najednou rychle dělají rozpočty, aby měly peníze na lidi, kteří se té tematice budou věnovat.

Pak jsou tu firmy, které často mají nadnárodní matky, a tam už ten tlak ze zahraničí je. Případně jsou to firmy, které jsou součástí dodavatelských řetězců, kde je už několik let tlak od velkých odběratelů.

Co všechno ESG Report musí obsahovat a zvládnou to firmy samy, nebo potřebují najmout specialistu?

Záleží na velikosti firmy. Když máte menší firmu v oblasti služeb, tam ty nároky obzvlášť v té environmentální části jsou výrazně nižší. Tady jsem si téměř jistý, že pokud ty firmy dostanou jasný návod, co mají shánět za data, mohou to zvládnout samy dobře. Bude to nějaká agenda navíc, ale jsou toho schopné. Jakmile bude firma větší, výrobní, tak už si na to dost často bude muset – minimálně v té první fázi – někoho najímat.

A co typově musí ty menší firmy sehnat za data?

Data, která jsou pro ně relevantní a mají k nim přístup z podstaty toho podnikání. Jak se chovají ke svým zaměstnancům, jak často je školí, jaká je tam „gender diversity“ a další oblasti. Jak se podílí na nějakém celospolečenském blahu. Dost často to ale už ty firmy dělají, protože když si vezmete, jak je dnes přehřátý trh práce, tak se už dopředu snažíte říct lidem, co všechno děláte, a snažíte se odlišit, nebo minimálně dorovnat ostatní.

To jsou zrovna věci, které musíte reportovat. Kolik je přesčasů, v jaké struktuře jsou, jak se chovám eticky, co všechno chci po zaměstnancích. Nemyslím, že to nutně musí být pro firmy problém. Vypadá to jako strašák, protože je to nová legislativa, je to byrokracie. A my jako Češi máme rezistenci vůči čemukoliv. A když si ještě vezmete procento euroskeptiků, pro které je cokoliv z Bruselu špatné…. Ale jak říkám, já bych se toho až tak nebál.

A velké firmy, kde už je to náročnější? Co reportují?

Když přijdeme do firem, kterým s reportingem pomáháme, musíme jim říct: Podívejte se, tohle je celá sada nějakých dat, která vy teď budete muset sbírat. Procházíte s nimi jednotlivé položky a oni říkají, jasně, tohle mám, tohle nemám a u toho jsem ani nikdy nepřemýšlel, že bych to mohl mít. Musíme jim pomoci nastavit systém, v jaké frekvenci a jak ta data sbírat.

Samozřejmě zase se tam budete potýkat s nějakou resistencí lidí, kteří vám ta data mají dělat, protože to vlastně budou považovat za něco jako nepříjemného, práci nad svoji agendu. V momentě, kdy to nastavíte a zautomatizujete – třeba i přes nějaké nástroje – pak už to je relativně automatizované.

Za mě je ještě důležité oddělit tu legislativní povinnost – to, co po nás chce stát, nebo Evropská unie, ale pak i to, aby nám to osobně dávalo hlubší smysl. Můžu k tomu přistoupit tak, že udělám to minimum, ale nedělá mi to velkou radost a beru to jako povinnost, ale v momentě, kdy v tom najdu příležitost, která mě posune jako firmu dál, mohu na tom postavit i nějakou konkurenční výhodu. Dává to smysl mně i zákazníkům a zabil jsem dvě mouchy jednou ranou.

Daří se najít tu přidanou hodnotu?

Když vezmu firmy, se kterými spolupracujeme, vidím tam snahu v tom smysl najít. Ne nutně jenom pro toho zákazníka, ale i zaměstnance. Například Generace Z, ať už to myslí vážně, nebo ne, se o to při pohovorech zajímá. Znám ale i řadu firem, které říkají: „V dnešní situaci, kdy řešíme vysoké ceny energií a podobně, tak to chci mít jen odškrtnuté, řekněte mi, co je to nutné zlo a já tím projdu. Nelíbí se mi to, ale chci být v souladu se zákonem.“

To jsou, předpokládám, ty menší firmy…

Ano, ale těch se to zase nemusí až tak nutně týkat. Samozřejmě pokud to nejsou firmy, které jsou součástí dodavatelských řetězců. Ty pak často jdou jen na to minimum, do kterého je jejich odběratelé dotlačí.

V úvodu jsme zmínili, že aktuálně se ESG Reporting týká firem na burze, pak přijde tisícovka těch velkých. Kdy to budou nutně potřebovat i malé firmy?

Řekl bych, že toto je stále tak trochu věštění z křišťálové koule. A to nepřispívá celé té atmosféře kolem ESG. Legislativa měla platit už od roku 2024, teď se to posunulo do roku 2025, ale upřesnění vyšlo teprve 30. května s tím, že vy se na to máte připravovat dopředu. Co se týká malých firem, je vize, že v horizontu tří čtyř let, ale podle mě se to bude ještě posouvat dál. Často vás k tomu ale dotlačí jiné okolnosti než legislativa.

Je dostatek specialistů na ESG?

Dostatek jich úplně není. Navíc to, s čím se na trhu setkáváme, je, že často jsou to enormně chytří lidé, kteří mají vystudované přírodní vědy. Perfektně vám spočítají uhlíkovou stopu, jak by se co mělo recyklovat a jak vypadá cirkulární ekonomika. Tomu všemu rozumí perfektně, ale často jsou schopní – když to řeknu na plnou pusu – vám zabít byznys proto, aby zachránili motýla.

Potřebujete, aby to celé žilo v nějaké symbióze. Potřebujete specialistu, který dokáže vybalancovat všechna tři písmenka a k tomu ještě jedno a to je ten byznys samotný. Těchto lidí na tom trhu příliš není, protože se tomu nikdo nevěnoval. My až teď otevíráme první akreditovaný ucelený blok právě pro výchovu těchto manažerů.

Když jich je málo, budou pak jejich služby dražší?

Ta cena už je dnes výrazně vyšší. Když zjišťujete, jak se tito lidé cenově pohybují na trhu práce, bavíme se o vyšších desítkách tisíc. Uvědomují si, jak trh funguje – pokud je něčeho málo, cena logicky roste. Proto se budeme snažit ty lidi na ten trh rychle dodat a vzdělat je, abychom tu poptávku dokázali pokrýt.

Dá se to nějak odhadnout? Od kolika zaměstnanců budu potřebovat specialitu a kolik mě bude stát?

Když vezmete firmu, která má 50 až 100 lidí, je tedy třeba rozlišit, jestli je ve službách, nebo ve výrobě, ale dost často si může najmout firmu, která to udělá na bázi consultingu a nastavení systémů. Tam se budeme bavit o 150 tisících. Zaměstnávat v takové firmě někoho, kdo to bude mít jako plný pracovní úvazek, je nesmysl. Když máte větší firmy, 400–1000 zaměstnanců, tak už tam jednoho člověka potřebujete.

Jsou firmy, které mají ta oddělení docela dobře obsazená. Lidí je tam třeba 23. Známe ale i firmy, kde je jich 40. Není to jejich jediná náplň práce, ale ty týmy začínají bobtnat.

ESG – asi nejvíce skloňovaná zkratka posledních měsíců. Jedná se o zprávu o udržitelnosti podle evropské směrnice a auditovaný report, který má být součástí výroční zprávy. Veřejně obchodované firmy na něm musí pracovat už letos, jiné čeká v nadcházejících letech. Už příští rok se musí přidat velké podniky s aktivy většími než 500 milionů, obratem přes miliardu nebo více než 250 zaměstnanci.

„Vypadá to jako strašák, protože je to nová legislativa, je to byrokracie. A my jako Češi máme rezistenci vůči čemukoliv. A když si ještě vezmete procento euroskeptiků, pro které je cokoliv z Bruselu špatné…. Ale já bych se toho až tak nebál,“ říká v rozhovoru pro SZ Byznys Ladislav Tyll, odborník na udržitelnost z FPH VŠE. Tyll vyčíslil i na kolik takový report vyjde. Například firma s 50 až 100 zaměstnanci si na konzultanty musí připravit 150 tisíc.

Jak si v oblasti ESG stojí české firmy ve srovnání se zbytkem Evropy?

Ta otázka má dvě roviny – první část firem se této tematice dlouhodobě věnuje, jen to nenazývá ESG. Věnují se filantropii, společenské odpovědnosti, podporují neziskové společnosti. Tam už probíhá. Tam, kde trochu zaostáváme, jsou oblasti, které jsou možná trošku finančně náročnější a mají nějakou vazbu na regulaci, která během roku dvou přejde v platnost.

Na koho se tedy nová pravidla vztahují? Kdo už bude muset reportovat od roku 2025?

Ten důvod, proč jsme někde trochu pozadu, je i ten, že u nás je relativně málo firem, které jsou veřejně obchodovatelné. To jsou přesně ty firmy, na které to už dopadlo a které se tomu musí věnovat. Pak tu ale máme řadu firem, zhruba kolem tisícovky, kterých se ta regulace bude týkat od roku 2025.

Jak je tato tisícovka firem připravená? Jak obstojí?

Řekl bych, že velká část z nich se teprve teď začíná probouzet. Teď to začíná mít reálné kontury – budou to muset mít třeba jako součást výroční zprávy, takže si najednou rychle dělají rozpočty, aby měly peníze na lidi, kteří se té tematice budou věnovat.

Pak jsou tu firmy, které často mají nadnárodní matky, a tam už ten tlak ze zahraničí je. Případně jsou to firmy, které jsou součástí dodavatelských řetězců, kde je už několik let tlak od velkých odběratelů.

Co všechno ESG Report musí obsahovat a zvládnou to firmy samy, nebo potřebují najmout specialistu?

Záleží na velikosti firmy. Když máte menší firmu v oblasti služeb, tam ty nároky obzvlášť v té environmentální části jsou výrazně nižší. Tady jsem si téměř jistý, že pokud ty firmy dostanou jasný návod, co mají shánět za data, mohou to zvládnout samy dobře. Bude to nějaká agenda navíc, ale jsou toho schopné. Jakmile bude firma větší, výrobní, tak už si na to dost často bude muset – minimálně v té první fázi – někoho najímat.

A co typově musí ty menší firmy sehnat za data?

Data, která jsou pro ně relevantní a mají k nim přístup z podstaty toho podnikání. Jak se chovají ke svým zaměstnancům, jak často je školí, jaká je tam „gender diversity“ a další oblasti. Jak se podílí na nějakém celospolečenském blahu. Dost často to ale už ty firmy dělají, protože když si vezmete, jak je dnes přehřátý trh práce, tak se už dopředu snažíte říct lidem, co všechno děláte, a snažíte se odlišit, nebo minimálně dorovnat ostatní.

To jsou zrovna věci, které musíte reportovat. Kolik je přesčasů, v jaké struktuře jsou, jak se chovám eticky, co všechno chci po zaměstnancích. Nemyslím, že to nutně musí být pro firmy problém. Vypadá to jako strašák, protože je to nová legislativa, je to byrokracie. A my jako Češi máme rezistenci vůči čemukoliv. A když si ještě vezmete procento euroskeptiků, pro které je cokoliv z Bruselu špatné…. Ale jak říkám, já bych se toho až tak nebál.

A velké firmy, kde už je to náročnější? Co reportují?

Když přijdeme do firem, kterým s reportingem pomáháme, musíme jim říct: Podívejte se, tohle je celá sada nějakých dat, která vy teď budete muset sbírat. Procházíte s nimi jednotlivé položky a oni říkají, jasně, tohle mám, tohle nemám a u toho jsem ani nikdy nepřemýšlel, že bych to mohl mít. Musíme jim pomoci nastavit systém, v jaké frekvenci a jak ta data sbírat.

Samozřejmě zase se tam budete potýkat s nějakou resistencí lidí, kteří vám ta data mají dělat, protože to vlastně budou považovat za něco jako nepříjemného, práci nad svoji agendu. V momentě, kdy to nastavíte a zautomatizujete – třeba i přes nějaké nástroje – pak už to je relativně automatizované.

Za mě je ještě důležité oddělit tu legislativní povinnost – to, co po nás chce stát, nebo Evropská unie, ale pak i to, aby nám to osobně dávalo hlubší smysl. Můžu k tomu přistoupit tak, že udělám to minimum, ale nedělá mi to velkou radost a beru to jako povinnost, ale v momentě, kdy v tom najdu příležitost, která mě posune jako firmu dál, mohu na tom postavit i nějakou konkurenční výhodu. Dává to smysl mně i zákazníkům a zabil jsem dvě mouchy jednou ranou.

Daří se najít tu přidanou hodnotu?

Když vezmu firmy, se kterými spolupracujeme, vidím tam snahu v tom smysl najít. Ne nutně jenom pro toho zákazníka, ale i zaměstnance. Například Generace Z, ať už to myslí vážně, nebo ne, se o to při pohovorech zajímá. Znám ale i řadu firem, které říkají: „V dnešní situaci, kdy řešíme vysoké ceny energií a podobně, tak to chci mít jen odškrtnuté, řekněte mi, co je to nutné zlo a já tím projdu. Nelíbí se mi to, ale chci být v souladu se zákonem.“

To jsou, předpokládám, ty menší firmy…

Ano, ale těch se to zase nemusí až tak nutně týkat. Samozřejmě pokud to nejsou firmy, které jsou součástí dodavatelských řetězců. Ty pak často jdou jen na to minimum, do kterého je jejich odběratelé dotlačí.

V úvodu jsme zmínili, že aktuálně se ESG Reporting týká firem na burze, pak přijde tisícovka těch velkých. Kdy to budou nutně potřebovat i malé firmy?

Řekl bych, že toto je stále tak trochu věštění z křišťálové koule. A to nepřispívá celé té atmosféře kolem ESG. Legislativa měla platit už od roku 2024, teď se to posunulo do roku 2025, ale upřesnění vyšlo teprve 30. května s tím, že vy se na to máte připravovat dopředu. Co se týká malých firem, je vize, že v horizontu tří čtyř let, ale podle mě se to bude ještě posouvat dál. Často vás k tomu ale dotlačí jiné okolnosti než legislativa.

Je dostatek specialistů na ESG?

Dostatek jich úplně není. Navíc to, s čím se na trhu setkáváme, je, že často jsou to enormně chytří lidé, kteří mají vystudované přírodní vědy. Perfektně vám spočítají uhlíkovou stopu, jak by se co mělo recyklovat a jak vypadá cirkulární ekonomika. Tomu všemu rozumí perfektně, ale často jsou schopní – když to řeknu na plnou pusu – vám zabít byznys proto, aby zachránili motýla.

Potřebujete, aby to celé žilo v nějaké symbióze. Potřebujete specialistu, který dokáže vybalancovat všechna tři písmenka a k tomu ještě jedno a to je ten byznys samotný. Těchto lidí na tom trhu příliš není, protože se tomu nikdo nevěnoval. My až teď otevíráme první akreditovaný ucelený blok právě pro výchovu těchto manažerů.

Když jich je málo, budou pak jejich služby dražší?

Ta cena už je dnes výrazně vyšší. Když zjišťujete, jak se tito lidé cenově pohybují na trhu práce, bavíme se o vyšších desítkách tisíc. Uvědomují si, jak trh funguje – pokud je něčeho málo, cena logicky roste. Proto se budeme snažit ty lidi na ten trh rychle dodat a vzdělat je, abychom tu poptávku dokázali pokrýt.

Dá se to nějak odhadnout? Od kolika zaměstnanců budu potřebovat specialitu a kolik mě bude stát?

Když vezmete firmu, která má 50 až 100 lidí, je tedy třeba rozlišit, jestli je ve službách, nebo ve výrobě, ale dost často si může najmout firmu, která to udělá na bázi consultingu a nastavení systémů. Tam se budeme bavit o 150 tisících. Zaměstnávat v takové firmě někoho, kdo to bude mít jako plný pracovní úvazek, je nesmysl. Když máte větší firmy, 400–1000 zaměstnanců, tak už tam jednoho člověka potřebujete.

Jsou firmy, které mají ta oddělení docela dobře obsazená. Lidí je tam třeba 23. Známe ale i firmy, kde je jich 40. Není to jejich jediná náplň práce, ale ty týmy začínají bobtnat.