Hrozbu procesu mezi městy Opavou či Krnovem a českým státem aspoň na čas odvrátila pondělní návštěva šesti ministrů v povodňových regionech ve Slezsku. Šéf financí Zbyněk Stanjura si pochvaloval, že diskuze se starosty pomůže odstranit část překážek, které brání rychlému dodání připravené povodňové pomoci. Starosta Krnova Tomáš Hradil ovšem varoval, že vláda ještě nemá vyhráno. „Jestli to byla produktivní jednání nebo PR akce, ukážou příští týdny a měsíce,“ uvedl na tiskové konferenci. Spor se možná zklidnil z toho důvodu, že ministři pod tlakem slíbili plánované dotace zvýšit. Z pohledu daňových poplatníků by to nebyl šťastný precedens.
Hradil s opavským kolegou Tomášem Navrátilem svou žádost o náhrady zdůvodnili tím, že „stát“ od minulých, stejně velkých povodní v roce 1997 pro ochranu občanů jejich regionu neudělal nic, nebo jen velmi málo. Fakticky tato stížnost nesedí. Státní podnik Povodí Odry podřízený Ministerstvu zemědělství investoval za 25 let do protipovodňové ochrany v oblasti Jeseníků a Ostravy 1,7 miliardy korun. V přepočtu na velikost území to je víc, než podniky Povodí investovaly ve zbytku republiky.
Z výčtu investic, které směřovaly do města Jeseník, povodí Bělé, Porubky a horní Opavy, speciálně do Karlovic, Široké Nivy a Brantic, nemluvě o ochranných hrázích v Krnově, Opavě, Ostravě a Bohumíně, je zřejmé, že směřovaly do nejvíc ohrožených míst. Je pravda, že některé stavby nevydržely, anebo prostě neměly parametry na stoletou vodu, nelze však popřít, že na straně „státu“ tu snaha byla a že některá opatření dopady povodní zmírnila.
Nejen starostové Opavy a Krnova si stěžují, že se nepostavila přehrada Nové Heřminovy na řece Opavě, která mohla průběh povodní dál zmírnit a možná dokonce zásadním způsobem. Přehrada se skutečně plánuje už 70 let a hotová mohla být dávno. Přesto mohou zástupci státu argumentovat tím, že se o stavbu v posledních několika letech opravdu aktivně snažili, jenže radnice v Heřminovech se z pověření místních přehradě bránila až u Ústavního soudu.
Stížnosti na státní úřady zároveň vyvolávají otázku, co představitelé slezských obcí a měst proti povodním podnikli z vlastní iniciativy. Opravdu jenom čekali, s čím přijde „stát“? Proč například jako jiné obce sami nepožádali Ministerstvo zemědělství o speciální dotace, případně proč vodohospodářskou podporu Ministerstva životního prostředí nevyužili na protipovodňové zábrany, místo toho, aby utráceli desítky milionů za biodiverzitu a opravy místní kanalizace?
Samosprávy by také mohly peníze vzít jinde. Naprostou většinu jejich příjmů zajišťuje Ministerstvo financí přerozdělením celostátních daní. Peněz dostávají tolik, že na účtech šesti tisíc tuzemských obcí leží půl bilionu korun. Namísto toho, aby radnice z povodňových regionů žádaly po ministru financí další miliardy, by tedy mohly sáhnout do svých rezerv – a pokud Opava a Krnov rezervy nemají, mohou jim vypomoci kolegové odjinud.
Nikdo se neodváží zpochybňovat současnou snahu radních a zastupitelů z postiženého regionu. Proto by bylo škoda, kdyby se oni sami shazovali tím, že se od „státu“ distancují. Jako kdyby sami nebyli představiteli stejné veřejné správy, jakými jsou pracovníci odpovědných úřadů nebo manažeři Povodí Odry. Občanům přece pomáhají rukou společnou a nerozdílnou.
Za hlavní přešlap lze považovat samotnou úvahu, že představitelé měst a obcí zaplatí z peněz daňových poplatníků právníky, kteří budou prostřednictvím soudů – placených rovněž z daní – vymáhat od stejných daňových poplatníků ještě víc peněz.
