Cermat, jedna ze zcela klíčových institucí ovlivňujících fungování, ale také celkový obraz českého vzdělávání, mění šéfa. Miroslav Krejčí, který se proslavil jako architekt digitalizace přihlášek na střední školy, na konci října z vrcholné funkce odejde.
Namístě je určitě potlesk, ale také nemalá dávka skepse.
Potlesk si Krejčí zaslouží právě za digitalizaci přihlášek. Systém se pod jeho vedením a po zrušení předchozí soutěže na externího dodavatele podařilo vybudovat uvnitř Cermatu, fakticky „na koleně“ během pár měsíců a za velmi malé peníze. Přes drobné uživatelské starosti a jednodenní zpoždění při spouštění elektronický systém DiPSy naběhl a osvědčil se.
Vyvolalo to zajímavé diskuze o tom, zda by zrovna takhle měla vypadat a probíhat digitalizace země. Nicméně Krejčího systém uspěl v tom, co by mělo být cílem snah o digitalizaci státních agend především – usnadnil život rodičům i uchazečům o studium a ušetřil jim mnoho potupného pobíhání s papíry.
Zejména v kontextu tragického příběhu o digitalizaci stavebního řízení působí digitalizace přihlášek na střední školy jako fenomenální úspěch ve snaze posunout český stát alespoň někam na začátek 21. století.
Souběžná skepse souvisí s tím, že digitalizace se možná podařila až příliš dobře. Úleva nad jejím fungováním trochu překryla fakt, že ani za Krejčího vedení se nepodařilo vyjasnit pozici Cermatu a jeho agend v českém vzdělávání.
Cermat tedy nadále produkuje jednotné přijímací testy, které rozhodují o budoucím vzdělání a uplatnění mnoha dětí, aniž by bylo zřejmé, jaké dovednosti vlastně testují. O úspěchu a neúspěchu, zprostředkovaně tedy o celé budoucnosti daného uchazeče, mnohdy rozhodují časový stres a jednotky bodů za nedůstojné „chytáky“, které se následně stávají předmětem bouřlivých a neplodných veřejných debat.
Stejně tak Cermat hýčká v podstatě zbytečný systém státních maturit, pro které stát ani po 13 letech nedokázal najít hlubší smysl například jejich provázáním s přijímacím řízením na vysoké školy.
Obě tyto letité debaty byly překryty úspěšným rozjezdem digitálních přihlášek. A vzhledem k tomu, že vedení Cermatu se po Krejčím ujímá jeho dosavadní zástupkyně Barbora Rosůlková, nedá se čekat, že by výměna vedení vedla k nějaké zásadní změně přístupu.
Cermat je ovšem především servisní organizace, která jistě může vstupovat do diskuzí, ale jinak hlavně plní politické zadání. A toto zadání musí formulovat Ministerstvo školství. Na tiskové konferenci, kde ministr školství Mikuláš Bek oznamoval Krejčího rezignaci, mimo jiné zaznělo, že letos a zřejmě ani příští rok se v přijímačkách na střední školy nic zásadního nezmění a případné další posuny lze očekávat až „v delší budoucnosti“.
Naplnily se tak obavy odborníků, že s úspěšným rozjezdem digitálních přihlášek usne ministerstvo na vavřínech a nebude v reformě středoškolských přijímaček pokračovat. Digitalizace přitom neměla být cílem, ale prostředkem, který měl umožnit další kroky. Především rozšiřování počtu možných přihlášek nad stávající tři. A výhledově také podávání přihlášek až po (povinném a plošném) absolvování přijímacích testů podle jejich výsledků.
Navzdory jednomu úspěšnému digitalizačnímu projektu je zřejmě nutné si neustále připomínat, že podávání přihlášek nebylo a není hlavním problémem českého středního školství.