Redakce Seznam Zpráv vybrala do Fóra čtenářů zajímavé názory z diskuze u článku o tom, že ekonomové navrhují zvýšit v Česku podíl soukromých financí ve zdravotnictví. Pacienti, kteří chtějí, by si podle nich mohli za péči připlatit, ostatní by měli hrazený plný standard.
Přečtěte si původní článek
Viktor Náprstek: Problém je v těch standardech. Ani bohaté Švýcarsko nemá na to, aby ze základního (povinného) pojištění hradilo všechno všem. Mluví se o tom od roku 2003, kdy byl Rath předsedou LOK, a mluvit se přestalo, když se stal ministrem. Pokud se nestanoví, na co má občan nárok ze základního pojištění, skončíme jako Británie, která má státní zdravotnictví na úrovni Švejkovy garnizony, kde zlomenou nohu léčí klystýrem, a soukromé na dobré úrovni, kde se za všechno platí…
Petr Horáček: Jeden příklad do diskuze. Moje matka v důchodu s velkými bolestmi čekala na CT vyšetření více než měsíc, i přesto, že brala silné léky, bála se i trochu pohnout. V případě, že si movití pacienti připlatí, ačkoliv nemají akutní problémy, aby se dočkali vyšetření dříve, by moje matka v bolestech čekala na vyšetření třeba dva měsíce.
Kamil Bořecký: To přeci není nic nového. Pokus, jak do zdravotnictví dostat peníze od lidí, už tady byl. Poplatek za lékaře, nadstandardy v nemocnici atd… Problém je sociální společnost v tomto státě, kde každý očekává nejlepší zdravotnictví za málo peněz, plus že každý musí mít stejnou péči. Za komunistů měl každý stejnou kuchyňskou linku, stejný televizor, jelikož jiné možnosti nebyly. V dnešním zdravotnictví ty možnosti jsou, tak proč bych si nemohl zaplatit lepší péči. Stejně třeba s dcerou už chodím na soukromou kliniku, tak proč bych stejné služby nemohl dostat v normální nemocnici? Tato možnost funguje všude, tak proč ne v našem zdravotnictví?
Tonda Pelc: Za zdánlivě dobrou myšlenkou na připlácení za zdravotní péči se skrývá řada nebezpečí. Není vyloučeno oddělení zdravotnictví pro bohaté se vším, co k tomu bude patřit. Kratší termíny, lepší vybavení, lepší prostředí, vyšší dostupnost léků a zdravotnických potřeb, renomovanější zdravotní personál. A na ty druhé zbude standardní péče s dlouhými termíny a užším sortimentem léků a zdravotnických potřeb. Ve zdravotnickém personálu pro „chudé“ se pak uplatní i všichni Cvachové, kteří se již nyní ve zdravotnictví vyskytují.
Fórum čtenářů
Redakce Seznam Zpráv vybírá nejzajímavější příspěvky z diskuze čtenářů (některé mohou být redakčně kráceny). Zajímají nás vaše názory na aktuální témata a vážíme si diskutérů, kteří debatují slušně, k věci a dodržují kodex diskuzí SZ.
Své postřehy k tématu můžete redakci Seznam Zpráv také psát na e-mail forumctenaru@sz.cz.
Pavel Mazálek: Zdravotnictví je černá díra na peníze. Řekněme, že chybí třeba 20 miliard. Dáme je do zdravotnictví a můžeme diagnostikovat více nemocí, anebo je léčit méně invazivně/rychleji/lépe. To ale znamená, že lidé budou žít déle, takže bude potřeba více peněz na jejich léčbu. A jsme zase v minusu. A takhle můžeme lít každý rok 20, 50 nebo i 100 miliard navíc a stejně to bude málo. Je potřeba mít efektivní systém. Naučit lidi řešit věci hned. Umět si vyřešit základní ošetření doma, případně u praktického lékaře. Nezneužívat to.
Had Miroslav: Je to fakt skvělé, když si budeme muset připlatit. My si poslední roky pořád za něco připlácíme a stále víc a víc. Asi by bylo potřeba se v první řadě podívat na kapitálovou strukturu pojišťoven a jejich hospodaření a udělat pořádek tam. Například tak, že ze zákona by se musely stát neziskovými organizacemi, čímž by se zajistilo, že nebudou peníze ukládat kromě zákonných rezerv, ale budou je vracet do systému téměř okamžitě. A teprve pak se bavit o případné spoluúčasti pacientů. (redakčně kráceno)
- Jiří Špatný (reaguje): Nebudeme muset připlácet, to by bylo dobrovolné. Jinak souhlasím. A druhou věcí jsou zbytečné dozorčí rady a ceny zdravotnického materiálu a přístrojů. Jakmile něčemu dáte přívlastek zdravotnický, dostanete za to třikrát více peněz. Pak se nelze divit podvodům a kupčení s těmito záležitostmi. A je toho mnohem více, do čeho až tak nevidíme.
Pavel Šmidrkal: Rovný přístup všech ke zdravotní péči byl by úžasným počinem, ale těžko se tak stane. Připlácet ano, ale je potřebné stanovit hranici, na kterou aspoň většina pacientů dosáhne. Připlácení bez limitů otevře propast ve společnosti. Příkladem současné rozvrácenosti zdravotního systému jsou zubaři. Kvalitní plomba je drahá, za lepší ošetření se nehorázně připlácí, důchodci a nízkopříjmové rodiny s dětmi jsou v tomto zlatokopeckém údolí ztraceni.
Jiří Štěpánek: Navýšení spoluúčasti pacientů ve zdravotnictví je podle mě prostě nevyhnutelné. Máme jednu z nejlepších úrovní zdravotnictví v Evropě, ale oproti západním sousedům máme minimální spoluúčast.
Chci, aby se o mě starali lékaři, kteří dostanou za svou těžkou a zodpovědnou práci adekvátně zaplaceno. Lékaři, kteří nejsou dorasovaní nucenými přesčasy.
Rozumím, že se to mnohým vůbec nebude dobře poslouchat, ale zkuste si otevřít státní rozpočet na letošní rok a navrhnout, jak zlepšit finanční kondici zdravotnictví jinak. Chceme mít kvalitní školství, zdravotnictví, záchrannou službu, armádu… ale za nic z toho se nám nechce moc platit.
Osobně bych vrátil regulační poplatky, děti zdarma, důchodci roční zastropování, bonusy pro lidi žijící plus minus zdravě, malusy pro nezodpovědné (alkohol, tabák, obezita vlastní vinou…). Dovolil bych více nadstandardů, aby si mohli movitější nebo pohodlnější pacienti připlatit, a tím pádem mohly být standardy zadarmo. (redakčně kráceno)
Daniel Dvořák: Máme jeden z nejlepších zdravotních systémů na světě. Nemáme moc důvodů ho reformovat směrem k těm, jejichž parametry nejsou tak dobré. Jistě, že by se našemu systému hodilo víc peněz, ale na světě neexistuje systém, kterému by se nehodilo více peněz. To bychom jejich výši mohli zvedat do nekonečna.
Miroslav Šilhavý: Dávalo by především smysl říct si, že pojištění má krýt neočekávané a soukromými prostředky nezvladatelné události. S jarní a podzimní chřipečkou, se zarostlým nehtem nebo odstraněním bradavice může každý ve svém rodinném rozpočtu počítat. Jednoduchou ránu si má každý umět převázat sám a koupit si na to materiál, a ne běhat i na obyčejný převaz na chirurgii. A takto by se dalo pokračovat…
Pojištění má sloužit na neplánovatelné a finančně nezvladatelné situace. Zlomenou nohu nebo rakovinu si nikdo sám nevyléčí… Stejně tak by nemocnice měly přestat být sociálními ústavy a dávat déle, než je nutné, lůžka k dispozici jen proto, že si pacient neumí zajistit odvoz a podobně. To všechno odebírá ze zdravotnictví moc peněz a naprosto to připravilo lidi o soudnost v tom, s čím se chodí k doktorovi…
