Jedenáctý prosinec roku 1949 se stal jedním z převratných dnů pro komunistický režim Československa. Nyní se tehdejší události dostanou před soud.

Farář Josef Toufar před Vánoci devětačtyřicátého roku končil své adventní kázání v malém číhošťském kostele, když se za ním několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři. Tento záhadný úkaz měl 20 svědků, sám Toufar ale pohyb neviděl.

Případu se začala věnovat Státní bezpečnost, která obvinila Toufara, že „zázrak“ zinscenoval. I po měsíci brutálního mučení Toufar stále odmítal podepsat přiznání, že úkaz sestrojil.

V noci z 23. na 24. února byl Toufar ve značně zbědovaném stavu, způsobeném vyšetřovacími metodami, dopraven do Číhoště, aby se účastnil „rekonstrukce“.

Toufar byl navzdory svému stavu odvezen téže noci zpět do Valdic. Pětadvacátého února byl převezen do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde byl večer operován kvůli zánětu pobřišnice vzniklému v důsledku prasklého žaludečního vředu. Několik hodin po operaci zemřel.

Takzvaný „číhošťský zázrak“ se stal klíčovou, ale dosud nevyřešenou událostí, kterou komunistický režim využil k represi církve.

Čtyřiasedmdesát let po Toufarově smrti bude soud v Hradci Králové projednávat, jestli byl Toufar vzat do vazby oprávněně, nebo jestli splňuje předpoklady, aby byl právně očištěn.

Královéhradecký soud se nebude zabývat rekonstrukcí „zázraku“ ani tím, zda se o „zázrak“ skutečně jedná. O soudní rehabilitaci Josefa Toufara by měl Krajský soud v Hradci Králové rozhodnout zanedlouho.

Jedenáctý prosinec roku 1949 se stal jedním z převratných dnů pro komunistický režim Československa. Nyní se tehdejší události dostanou před soud.

Farář Josef Toufar před Vánoci devětačtyřicátého roku končil své adventní kázání v malém číhošťském kostele, když se za ním několikrát pohnul kříž na hlavním oltáři. Tento záhadný úkaz měl 20 svědků, sám Toufar ale pohyb neviděl.

Případu se začala věnovat Státní bezpečnost, která obvinila Toufara, že „zázrak“ zinscenoval. I po měsíci brutálního mučení Toufar stále odmítal podepsat přiznání, že úkaz sestrojil.

V noci z 23. na 24. února byl Toufar ve značně zbědovaném stavu, způsobeném vyšetřovacími metodami, dopraven do Číhoště, aby se účastnil „rekonstrukce“.

Toufar byl navzdory svému stavu odvezen téže noci zpět do Valdic. Pětadvacátého února byl převezen do státního sanatoria v Legerově ulici v Praze, kde byl večer operován kvůli zánětu pobřišnice vzniklému v důsledku prasklého žaludečního vředu. Několik hodin po operaci zemřel.

Takzvaný „číhošťský zázrak“ se stal klíčovou, ale dosud nevyřešenou událostí, kterou komunistický režim využil k represi církve.

Čtyřiasedmdesát let po Toufarově smrti bude soud v Hradci Králové projednávat, jestli byl Toufar vzat do vazby oprávněně, nebo jestli splňuje předpoklady, aby byl právně očištěn.

Královéhradecký soud se nebude zabývat rekonstrukcí „zázraku“ ani tím, zda se o „zázrak“ skutečně jedná. O soudní rehabilitaci Josefa Toufara by měl Krajský soud v Hradci Králové rozhodnout zanedlouho.