Petr Fiala by rád vládl ještě další čtyři roky. Podle průzkumů i výsledků krajských voleb to tak zatím nevypadá. Premiér ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o sobě, o emocích, o své pozici lídra ODS a také o tom, jak chce během zbývajícího roku do sněmovních voleb přesvědčit voliče, aby mu znovu dali hlas.

Přinášíme vám první část rozhovoru s premiérem, druhá vyjde o víkendu.

Chtěl bych s vámi udělat dobrý rozhovor, abyste se otevřel a co nejméně mluvil ve frázích. Vaši poradci říkají, že „profesor je nejlepší, když se naštve“. Je to pravda, funguje to?

Já myslím, že je to nesmysl. Někteří moji spolupracovníci to říkají, podléhají tomu dojmu, že ve všem mají být emoce. Když se emoce ukazují, že to lidi zajímá. Já vím, že to tak někdy je. Na druhou stranu si myslím, že emoce je potřeba krotit. Emoce jsou ve společnosti nejen pozitivní, ale do značné míry nebezpečné. Ale já takhle nad sebou nepřemýšlím – jestli jsem lepší, když se zlobím, nebo jsem lepší, když jsem klidný. Snažím se být většinou klidný, protože si myslím, že to je správně.

Na rady poradců, abyste dával najevo víc emocí, tedy moc nedáte?

Každý máme nějakou osobnost a nějaký způsob, jakým se třeba projevujeme nebo se snažíme působit. Největší chyba, kterou jsem v životě udělal, byla, když jsem se snažil někomu přizpůsobit a poslouchat dobré rady. To není dobré. Člověk má poslouchat názory druhých, ale má být sám sebou. To je nejautentičtější, nejuvěřitelnější, nejlepší. Já jsem takový, jaký jsem.

Takže si nebudete nasazovat zaječí uši, protože jinak „starý profesor možná už neosloví každého“, jak jste o tom mluvil na Primě? 

Říkám – berte, nebo nechte ležet. Protože dělat ze sebe nějaký marketingový produkt, to nebudu. A teď tisíc lidí, těch chytráků, co píší každý den do médií spoustu komentářů, bude psát – když takhle uvažuje o politice, tak nemůže nikdy vyhrát. Myslím, že v minulosti jsem prokázal, že lze takto uvažovat o politice a lze s tím i uspět. Takže se tím nebudu trápit. Je to zvláštní, někteří si myslí, že jsem mimozemšťan. Ale proboha, jsem normální člověk.

Zbývá rok do voleb, nepřitvrdíte, abyste uspokojil pravé křídlo? Už přece nemusíte tolik své energie věnovat uhlazování sporů uvnitř vládní koalice?

Asi ano, ale ne mimo rámec své povahy. Spíš bych řekl adekvátně situaci, protože opravdu jiná je situace po volbách, když budujete vládu a uskutečňujete program. A jiný je samozřejmě rok před volbami než ty tři roky předtím. Je logické, že víc do toho bude vstupovat předvolební rétorika. I u mě to může být jinak.

Zkusím vás vyprovokovat otázkou, jestli by ODS a koalici Spolu nepomohla výměna lídra, protože jinak směřuje k porážce ve sněmovních volbách?

Na to se ptejte jiných. Úplně jednoduše. V tomto mě určitě nerozčílíte, to je naprosto legitimní otázka, která je ale nesmyslná. Protože historie ODS nás učí, že když se lídr vyměnil pár měsíců před volbami, tak to nikdy nevedlo k úspěchu. Vždy to vedlo k velkým problémům. Takže si nemyslím, že je to správná cesta.

A slyšíte takové nápady a výzvy k odchodu někde v hlubinách ODS?

Ne. Jen od některých komentátorů. Ale to nezaznívá teď, to zaznívá celou dobu, co jsem předseda ODS. Takže já jsem se s tím naučil docela dobře žít. Jinak samozřejmě, každý člověk přemýšlí nad sebou, nad tím, co dělá dobře, co dělá špatně, co by mohl dělat lépe.

Když takhle přemýšlíte – uvažujete vy sám, že byste rezignoval a někomu to před volbami předal? Bez ohledu na to, zda je to fér.

Odpověď je jasná, neuvažuji. Já jsem se rozhodl, že povedu ODS a koalici Spolu do příštích parlamentních voleb. Dostal jsem k tomu silný mandát na kongresu ODS a hodlám ho naplnit. A má to jeden velmi racionální důvod. Já jsem přesvědčen, že jedním z problémů české politiky, a už jsem o tom psával v minulosti, je příliš časté střídání osob na různých postech. To vlastně zhoršuje kvalitu politiky. Neměli jsme žádného středopravicového premiéra, který by dovládl a který byl měl dvě funkční období, což je v zahraničí docela běžné. Já bych chtěl tento trend zvrátit. Chci dotáhnout změny, chtěl bych mít ještě druhé období. A o to budu žádat voliče. Takže to je moje odpověď.

Zatím se to nezdá moc pravděpodobné. Vy jste ještě před odchodem Pirátů z vlády řekl, že máte jasnou představu, co musíte udělat pro to, abyste nemusel odevzdat zemi levici a populistům. Jaký ten plán je?

Je to jednoduché. Vždyť je to vždycky stejné. Na konci volebního období – a ono ještě nekončí, máme ještě před sebou čtvrtinu, to není zas tak málo – musíme skládat účty. Musíme voličům ukázat, že ty věci, které jsme dělali, že opravdu fungují. Lidé musí vidět, že stát hospodaří lépe. Že rekordně investujeme, že se fakt staví. Že jsme zkusili něco udělat se zlepšením vzdělávání. Že se staráme o bezpečnost i v této těžké situaci a modernizujeme armádu. Že posilujeme energetickou soběstačnost. Ukázat, že to, co máme v programovém prohlášení vlády, přes všechny krize, plníme. Jedině to může naše voliče přesvědčit, aby neudělali to, co udělali teď v krajských volbách, kdy část z nich zůstala doma.

Vy věříte, že to lze zvrátit po výsledku evropských, krajských a senátních voleb? Kdy vidíme, že opoziční hnutí ANO sílí a že hlasy pro menší strany tentokrát nemusí propadnout?

Já se nebudu pouštět do politologických úvah, to nechám kolegům a komentátorům. Určité posílení hnutí ANO vidím. Ono je dlouhodobé, protože hnutí ANO se daří sjednocovat levicové voliče a teď k tomu přidávat i některé protestní voliče. To je zjevný trend. A pro nás je to výzva, abychom byli lepší, přesvědčivější, srozumitelnější. Abychom dokázali voliče víc motivovat. To je jasné. Ale zase nějakou závratnou změnu v rozložení voličů a ve společnosti nevidím. To by byla špatná analýza dat, která nám vychází i z voleb. Naším cílem musí být, aby lidé naše úspěchy viděli na konci volebního cyklu, tedy před volbami. Toto byly krajské volby, které dopadly různě, v různých krajích a měly určitě charakter regionálních voleb. 

Vás tedy posilování konkurence nechává v klidu?

Jestli se mě ptáte, zda jsem nervózní z toho, co vidím třeba v nějakých průzkumech, tak nejsem. Průzkumům vůbec nepřikládám váhu. Jestli jsem trošku zneklidněn z toho, jak dopadly krajské volby, tak to určitě ano. A jestli si myslím, že to je určující pro celostátní volby, tak to si myslím, že určitě ne. To jsou jednoduché odpovědi na otázky.

Po výhře ve sněmovních volbách 2021 jste kolegům řekl: „ODS si už nemůže dovolit svoje voliče zklamat. Musíme si přiznat, že mnozí nás volili nikoliv proto, že by nás milovali a beze zbytku nám věřili. Volili nás proto, že jsme jim přišli jako nejmenší zlo. Prostě si řekli, že zavřou oči a ještě jednou to s námi zkusí.“ Když vidíte čísla, nemáte pocit, že jste řadu z nich opravdu zklamali a už to s vámi nezkusí?

To si nemyslím. Ale to, že část z nich má pocit, že jsme nesplnili naše sliby, to je určitě pravda. Ale rozlišme dvě věci, jestli já si myslím, že jsme ty sliby splnili a jestli mám pro to důkazy. Nebo jestli připouštím, že se nám nedaří o tom přesvědčit voliče. To druhé ano, to první ne.

Podstatné nakonec je, jak to cítí voliči při hlasování.

Já připouštím a vidím to – nejsem blázen – jak někteří mají pocit, že jsme něco neudělali dost důsledně. Od nás voliči očekávají něco, co nemůžeme splnit, ale to je normální v politice. Třeba – nezbavili jste nás Babiše. Nebo – nezatočili jste dost s byrokracií. Naši voliči jsou dost kritičtí, čímž se možná liší od voličů z jiné části politického spektra. S tím je potřeba počítat. A je potřeba je přesvědčit, že jsme udělali, co bylo v našich silách a možnostech. A že je nám potřeba dát ještě druhou šanci, abychom mohli ty věci dotáhnout do konce.

Jestli to ovšem bude stačit, takhle to říct.

Takhle to nemůžete říct, to říkám vám teď v rozhovoru. Pak musíte udělat kampaň a musíte pracovat standardně, jak se v politice pracuje. A když to nebude stačit, tak vyhraje někdo jiný. Možná to bude konec této země, jak ji teď známe. Ale mohu nabídnout jenom to, co umím.

Nevyvolali jste vy sami ta velká očekávání, o kterých mluvíte? Vy jste slíbili občas i protichůdné věci – že dáte dohromady veřejné finance, zreformujete školství, zmodernizujete zdravotnictví a armádu, transformujete energetiku, posílíte vědu, postavíte dálnice. Prostě moc priorit a dohromady to nejde.

A všechno jsme udělali. A to je potřeba v tom posledním roce ukázat lidem. Všechno toto, co říkáte, jsme udělali nebo jsme to začali dělat. I přes všechny krize, které byly. Jednoduchý příklad, tomu každý bude rozumět. Já vám řeknu, pane Dolejší, ten rozhovor uděláme v úterý v 9 hodin. To je můj slib. Já ho chci udělat. Pak třeba onemocním, zablokují mě na ulici nebo se něco stane. A já řeknu – pane Dolejší, já se omlouvám, já jsem to nemohl udělat v úterý v 9 hodin. A nebylo to, že jsem vám lhal. Já jsem ho nemohl udělat, uděláme ho ve středu v 16 odpoledne. Něco jsem slíbil, snažil jsem se to dodržet, ale úplně jsem to nedodržel jen proto, že tu byly nějaké podmínky.

Myslíte, že to všichni pochopí a řeknou si „vláda to měla fakt těžké“?

Když jsem lidem říkal, co vše uděláme, tak jsem nemohl vědět, že bude válka na Ukrajině. Že bude inflace 18 procent a že budeme mít strach o to, jestli budeme mít čím topit v zimě. Nemohl jsem znát všechny tyto věci, které nastaly, které byly velmi nepravděpodobné. Nakonec před voliče půjdu a řeknu – nejenže jsme krize zvládli a z toho, co jsme vám slibovali, tak jsme většinu splnili.

Opakuju – někteří vaši voliči nemají váš pocit, že jste všechno zvládli.

Jasně, že nemají. Ale máme rok do voleb, proč by ho měli mít teď. Já nechápu tohle mylné chápání politiky – vlastně iracionální a hloupé, ale bohužel té hlouposti podléhá stále větší množství lidí – proč by mě měli v každé chvíli podporovat.

Vás netrápí osobní nízká oblíbenost?

Vždyť pro to si mě nevolí. Kdyby mě měli v každé chvíli všichni podporovat, tak bychom jen dělali věci, které všichni chtějí. A to je špatně z principu, protože všichni nemají všechny informace, které jsou potřeba k tomu, abychom se správně rozhodli. Proto si volíme politiky, kterým svěříme určitou důvěru na nějakou dobu. Oni rozhodují a dělají nějaká opatření, pak přijdou a řeknou, udělal jsem toto a toto, líbí se vám to? Nelíbí? Pokud se to voličům nelíbí, tak zvolí někoho jiného. Tak to je. V Česku za 30 let naší moderní historie zvolili skoro vždy někoho jiného. Já chci tento trend zvrátit.

Jestli by vlastně nebylo fér lidem po pravdě říct – všechno nejde hned změnit, musíme dělat kompromisy a do toho reformní plány narážejí na odpor státní správy, úředníků, kteří změny nechtějí?

Co teď vykládám, nejsou žádné výmluvy. Já doufám, že cítíte z mého vyjádření určitou hrdost nad tím, co jsme udělali a schopnost se postavit před lidi a říct jim to. Já jsem vždy teoreticky byl stoupenec většinového systému a jednoznačně vyprofilované vlády, ale realita je jiná. Jestliže voliči rozdají karty, že mám dávat dohromady pět stran, tak je to trochu složitější. Musí se dělat více kompromisů, trvá to déle. Každý snad chápe, že domluvit se s jednou tchyní nějak jde, ale domluvit se s pěti, je složité. Já jsem měl vždy dobré vztahy se svou tchyní, uvádím to jen jako příklad. 

To vy sám jste v den voleb v říjnu 2021 nadšeně oznámil, že vzniká kabinet složený z pěti stran. 

Petr Fiala si nevybral, že bude vládnout s pěti stranami. To není moje vůle. Voliči rozdali karty a Petr Fiala řekl – já jsem připraven, i když všichni říkáte, že to není možné, dát dohromady pět stran a vládnout s nimi. A to se povedlo. Na konci budou čtyři, ale pořád to bude většinová vláda a pořád to nějak dovedeme k výsledku. To je jedna věc. Druhá věc je, že naši předchůdci tak zabetonovali státní správu, že na slušné místo ani nemohl jít někdo z venku. Tím vytvořili prostředí, které je rezistentní vůči změnám.

To si připadáte jako v britském sitcomu Jistě, pane premiére?

Ano. A já to ani nevyčítám těm lidem, to je systémové. Ano, musím bojovat s byrokracií a někdy hodně tlačit na aparát státu, abychom vůbec něco prosadili. Mentalita v Česku – a musím říct, že to mě hrozně vytáčí – je spíš mi zdůvodnit, proč to nejde, než hledat cesty, jak to jde. A to teď nechci hodit na úředníky, vůbec nejsou jen špatní. Ale je to boj a rezistence je velká.

Petr Fiala by rád vládl ještě další čtyři roky. Podle průzkumů i výsledků krajských voleb to tak zatím nevypadá. Premiér ve velkém rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o sobě, o emocích, o své pozici lídra ODS a také o tom, jak chce během zbývajícího roku do sněmovních voleb přesvědčit voliče, aby mu znovu dali hlas.

Přinášíme vám první část rozhovoru s premiérem, druhá vyjde o víkendu.

Chtěl bych s vámi udělat dobrý rozhovor, abyste se otevřel a co nejméně mluvil ve frázích. Vaši poradci říkají, že „profesor je nejlepší, když se naštve“. Je to pravda, funguje to?

Já myslím, že je to nesmysl. Někteří moji spolupracovníci to říkají, podléhají tomu dojmu, že ve všem mají být emoce. Když se emoce ukazují, že to lidi zajímá. Já vím, že to tak někdy je. Na druhou stranu si myslím, že emoce je potřeba krotit. Emoce jsou ve společnosti nejen pozitivní, ale do značné míry nebezpečné. Ale já takhle nad sebou nepřemýšlím – jestli jsem lepší, když se zlobím, nebo jsem lepší, když jsem klidný. Snažím se být většinou klidný, protože si myslím, že to je správně.

Na rady poradců, abyste dával najevo víc emocí, tedy moc nedáte?

Každý máme nějakou osobnost a nějaký způsob, jakým se třeba projevujeme nebo se snažíme působit. Největší chyba, kterou jsem v životě udělal, byla, když jsem se snažil někomu přizpůsobit a poslouchat dobré rady. To není dobré. Člověk má poslouchat názory druhých, ale má být sám sebou. To je nejautentičtější, nejuvěřitelnější, nejlepší. Já jsem takový, jaký jsem.

Takže si nebudete nasazovat zaječí uši, protože jinak „starý profesor možná už neosloví každého“, jak jste o tom mluvil na Primě? 

Říkám – berte, nebo nechte ležet. Protože dělat ze sebe nějaký marketingový produkt, to nebudu. A teď tisíc lidí, těch chytráků, co píší každý den do médií spoustu komentářů, bude psát – když takhle uvažuje o politice, tak nemůže nikdy vyhrát. Myslím, že v minulosti jsem prokázal, že lze takto uvažovat o politice a lze s tím i uspět. Takže se tím nebudu trápit. Je to zvláštní, někteří si myslí, že jsem mimozemšťan. Ale proboha, jsem normální člověk.

Zbývá rok do voleb, nepřitvrdíte, abyste uspokojil pravé křídlo? Už přece nemusíte tolik své energie věnovat uhlazování sporů uvnitř vládní koalice?

Asi ano, ale ne mimo rámec své povahy. Spíš bych řekl adekvátně situaci, protože opravdu jiná je situace po volbách, když budujete vládu a uskutečňujete program. A jiný je samozřejmě rok před volbami než ty tři roky předtím. Je logické, že víc do toho bude vstupovat předvolební rétorika. I u mě to může být jinak.

Zkusím vás vyprovokovat otázkou, jestli by ODS a koalici Spolu nepomohla výměna lídra, protože jinak směřuje k porážce ve sněmovních volbách?

Na to se ptejte jiných. Úplně jednoduše. V tomto mě určitě nerozčílíte, to je naprosto legitimní otázka, která je ale nesmyslná. Protože historie ODS nás učí, že když se lídr vyměnil pár měsíců před volbami, tak to nikdy nevedlo k úspěchu. Vždy to vedlo k velkým problémům. Takže si nemyslím, že je to správná cesta.

A slyšíte takové nápady a výzvy k odchodu někde v hlubinách ODS?

Ne. Jen od některých komentátorů. Ale to nezaznívá teď, to zaznívá celou dobu, co jsem předseda ODS. Takže já jsem se s tím naučil docela dobře žít. Jinak samozřejmě, každý člověk přemýšlí nad sebou, nad tím, co dělá dobře, co dělá špatně, co by mohl dělat lépe.

Když takhle přemýšlíte – uvažujete vy sám, že byste rezignoval a někomu to před volbami předal? Bez ohledu na to, zda je to fér.

Odpověď je jasná, neuvažuji. Já jsem se rozhodl, že povedu ODS a koalici Spolu do příštích parlamentních voleb. Dostal jsem k tomu silný mandát na kongresu ODS a hodlám ho naplnit. A má to jeden velmi racionální důvod. Já jsem přesvědčen, že jedním z problémů české politiky, a už jsem o tom psával v minulosti, je příliš časté střídání osob na různých postech. To vlastně zhoršuje kvalitu politiky. Neměli jsme žádného středopravicového premiéra, který by dovládl a který byl měl dvě funkční období, což je v zahraničí docela běžné. Já bych chtěl tento trend zvrátit. Chci dotáhnout změny, chtěl bych mít ještě druhé období. A o to budu žádat voliče. Takže to je moje odpověď.

Zatím se to nezdá moc pravděpodobné. Vy jste ještě před odchodem Pirátů z vlády řekl, že máte jasnou představu, co musíte udělat pro to, abyste nemusel odevzdat zemi levici a populistům. Jaký ten plán je?

Je to jednoduché. Vždyť je to vždycky stejné. Na konci volebního období – a ono ještě nekončí, máme ještě před sebou čtvrtinu, to není zas tak málo – musíme skládat účty. Musíme voličům ukázat, že ty věci, které jsme dělali, že opravdu fungují. Lidé musí vidět, že stát hospodaří lépe. Že rekordně investujeme, že se fakt staví. Že jsme zkusili něco udělat se zlepšením vzdělávání. Že se staráme o bezpečnost i v této těžké situaci a modernizujeme armádu. Že posilujeme energetickou soběstačnost. Ukázat, že to, co máme v programovém prohlášení vlády, přes všechny krize, plníme. Jedině to může naše voliče přesvědčit, aby neudělali to, co udělali teď v krajských volbách, kdy část z nich zůstala doma.

Vy věříte, že to lze zvrátit po výsledku evropských, krajských a senátních voleb? Kdy vidíme, že opoziční hnutí ANO sílí a že hlasy pro menší strany tentokrát nemusí propadnout?

Já se nebudu pouštět do politologických úvah, to nechám kolegům a komentátorům. Určité posílení hnutí ANO vidím. Ono je dlouhodobé, protože hnutí ANO se daří sjednocovat levicové voliče a teď k tomu přidávat i některé protestní voliče. To je zjevný trend. A pro nás je to výzva, abychom byli lepší, přesvědčivější, srozumitelnější. Abychom dokázali voliče víc motivovat. To je jasné. Ale zase nějakou závratnou změnu v rozložení voličů a ve společnosti nevidím. To by byla špatná analýza dat, která nám vychází i z voleb. Naším cílem musí být, aby lidé naše úspěchy viděli na konci volebního cyklu, tedy před volbami. Toto byly krajské volby, které dopadly různě, v různých krajích a měly určitě charakter regionálních voleb. 

Vás tedy posilování konkurence nechává v klidu?

Jestli se mě ptáte, zda jsem nervózní z toho, co vidím třeba v nějakých průzkumech, tak nejsem. Průzkumům vůbec nepřikládám váhu. Jestli jsem trošku zneklidněn z toho, jak dopadly krajské volby, tak to určitě ano. A jestli si myslím, že to je určující pro celostátní volby, tak to si myslím, že určitě ne. To jsou jednoduché odpovědi na otázky.

Po výhře ve sněmovních volbách 2021 jste kolegům řekl: „ODS si už nemůže dovolit svoje voliče zklamat. Musíme si přiznat, že mnozí nás volili nikoliv proto, že by nás milovali a beze zbytku nám věřili. Volili nás proto, že jsme jim přišli jako nejmenší zlo. Prostě si řekli, že zavřou oči a ještě jednou to s námi zkusí.“ Když vidíte čísla, nemáte pocit, že jste řadu z nich opravdu zklamali a už to s vámi nezkusí?

To si nemyslím. Ale to, že část z nich má pocit, že jsme nesplnili naše sliby, to je určitě pravda. Ale rozlišme dvě věci, jestli já si myslím, že jsme ty sliby splnili a jestli mám pro to důkazy. Nebo jestli připouštím, že se nám nedaří o tom přesvědčit voliče. To druhé ano, to první ne.

Podstatné nakonec je, jak to cítí voliči při hlasování.

Já připouštím a vidím to – nejsem blázen – jak někteří mají pocit, že jsme něco neudělali dost důsledně. Od nás voliči očekávají něco, co nemůžeme splnit, ale to je normální v politice. Třeba – nezbavili jste nás Babiše. Nebo – nezatočili jste dost s byrokracií. Naši voliči jsou dost kritičtí, čímž se možná liší od voličů z jiné části politického spektra. S tím je potřeba počítat. A je potřeba je přesvědčit, že jsme udělali, co bylo v našich silách a možnostech. A že je nám potřeba dát ještě druhou šanci, abychom mohli ty věci dotáhnout do konce.

Jestli to ovšem bude stačit, takhle to říct.

Takhle to nemůžete říct, to říkám vám teď v rozhovoru. Pak musíte udělat kampaň a musíte pracovat standardně, jak se v politice pracuje. A když to nebude stačit, tak vyhraje někdo jiný. Možná to bude konec této země, jak ji teď známe. Ale mohu nabídnout jenom to, co umím.

Nevyvolali jste vy sami ta velká očekávání, o kterých mluvíte? Vy jste slíbili občas i protichůdné věci – že dáte dohromady veřejné finance, zreformujete školství, zmodernizujete zdravotnictví a armádu, transformujete energetiku, posílíte vědu, postavíte dálnice. Prostě moc priorit a dohromady to nejde.

A všechno jsme udělali. A to je potřeba v tom posledním roce ukázat lidem. Všechno toto, co říkáte, jsme udělali nebo jsme to začali dělat. I přes všechny krize, které byly. Jednoduchý příklad, tomu každý bude rozumět. Já vám řeknu, pane Dolejší, ten rozhovor uděláme v úterý v 9 hodin. To je můj slib. Já ho chci udělat. Pak třeba onemocním, zablokují mě na ulici nebo se něco stane. A já řeknu – pane Dolejší, já se omlouvám, já jsem to nemohl udělat v úterý v 9 hodin. A nebylo to, že jsem vám lhal. Já jsem ho nemohl udělat, uděláme ho ve středu v 16 odpoledne. Něco jsem slíbil, snažil jsem se to dodržet, ale úplně jsem to nedodržel jen proto, že tu byly nějaké podmínky.

Myslíte, že to všichni pochopí a řeknou si „vláda to měla fakt těžké“?

Když jsem lidem říkal, co vše uděláme, tak jsem nemohl vědět, že bude válka na Ukrajině. Že bude inflace 18 procent a že budeme mít strach o to, jestli budeme mít čím topit v zimě. Nemohl jsem znát všechny tyto věci, které nastaly, které byly velmi nepravděpodobné. Nakonec před voliče půjdu a řeknu – nejenže jsme krize zvládli a z toho, co jsme vám slibovali, tak jsme většinu splnili.

Opakuju – někteří vaši voliči nemají váš pocit, že jste všechno zvládli.

Jasně, že nemají. Ale máme rok do voleb, proč by ho měli mít teď. Já nechápu tohle mylné chápání politiky – vlastně iracionální a hloupé, ale bohužel té hlouposti podléhá stále větší množství lidí – proč by mě měli v každé chvíli podporovat.

Vás netrápí osobní nízká oblíbenost?

Vždyť pro to si mě nevolí. Kdyby mě měli v každé chvíli všichni podporovat, tak bychom jen dělali věci, které všichni chtějí. A to je špatně z principu, protože všichni nemají všechny informace, které jsou potřeba k tomu, abychom se správně rozhodli. Proto si volíme politiky, kterým svěříme určitou důvěru na nějakou dobu. Oni rozhodují a dělají nějaká opatření, pak přijdou a řeknou, udělal jsem toto a toto, líbí se vám to? Nelíbí? Pokud se to voličům nelíbí, tak zvolí někoho jiného. Tak to je. V Česku za 30 let naší moderní historie zvolili skoro vždy někoho jiného. Já chci tento trend zvrátit.

Jestli by vlastně nebylo fér lidem po pravdě říct – všechno nejde hned změnit, musíme dělat kompromisy a do toho reformní plány narážejí na odpor státní správy, úředníků, kteří změny nechtějí?

Co teď vykládám, nejsou žádné výmluvy. Já doufám, že cítíte z mého vyjádření určitou hrdost nad tím, co jsme udělali a schopnost se postavit před lidi a říct jim to. Já jsem vždy teoreticky byl stoupenec většinového systému a jednoznačně vyprofilované vlády, ale realita je jiná. Jestliže voliči rozdají karty, že mám dávat dohromady pět stran, tak je to trochu složitější. Musí se dělat více kompromisů, trvá to déle. Každý snad chápe, že domluvit se s jednou tchyní nějak jde, ale domluvit se s pěti, je složité. Já jsem měl vždy dobré vztahy se svou tchyní, uvádím to jen jako příklad. 

To vy sám jste v den voleb v říjnu 2021 nadšeně oznámil, že vzniká kabinet složený z pěti stran. 

Petr Fiala si nevybral, že bude vládnout s pěti stranami. To není moje vůle. Voliči rozdali karty a Petr Fiala řekl – já jsem připraven, i když všichni říkáte, že to není možné, dát dohromady pět stran a vládnout s nimi. A to se povedlo. Na konci budou čtyři, ale pořád to bude většinová vláda a pořád to nějak dovedeme k výsledku. To je jedna věc. Druhá věc je, že naši předchůdci tak zabetonovali státní správu, že na slušné místo ani nemohl jít někdo z venku. Tím vytvořili prostředí, které je rezistentní vůči změnám.

To si připadáte jako v britském sitcomu Jistě, pane premiére?

Ano. A já to ani nevyčítám těm lidem, to je systémové. Ano, musím bojovat s byrokracií a někdy hodně tlačit na aparát státu, abychom vůbec něco prosadili. Mentalita v Česku – a musím říct, že to mě hrozně vytáčí – je spíš mi zdůvodnit, proč to nejde, než hledat cesty, jak to jde. A to teď nechci hodit na úředníky, vůbec nejsou jen špatní. Ale je to boj a rezistence je velká.