Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Během rozhovoru pro Seznam Zprávy se nový koordinátor strategické komunikace státu Otakar Foltýn vrátil i k protivládním demonstracím, kde někteří lidé útočili na současný systém, který podle nich potlačuje svobodu projevu. I o Foltýnovi totiž někteří na sociálních sítích psali, že je cenzor. Podle plukovníka Armády ČR je to cimrmanovské popírání vlastní teze.

„Máte demonstraci uprostřed Prahy, kde ječíte do mikrofonu, že je ohrožena svoboda projevu. Kolem stojí policisté, ale nezatýkají vás, naopak vás chrání, abyste to mohli ječet. Samo o sobě je to skvělým důkazem, že je dokonalá svoboda projevu,“ říká v rozhovoru.

Jste vládním koordinátorem pro strategickou komunikaci, experti této vládě právě komunikaci hodně vyčítají, přišel jste to změnit?

Samozřejmě, kritika nebyla jenom od odborné komunity, byla poměrně velmi explicitní od pana prezidenta a nejenom od něj. To ovšem není problém pouze české vlády. Pokud se podíváte na komunikaci různých vlád v Evropě, máte celou škálu toho, jak komunikovat dobře, nebo špatně.

Kdo podle vás komunikuje dobře?

Dobře komunikují například pobaltské státy, Finové, obecně severské státy komunikaci mají velmi silnou. Tradičně velmi systematickou komunikaci má také Velká Británie. Ale pak máte příklady úplně opačné a není výjimkou, že strategickou komunikaci někde vůbec nemají.

„Cenzuru dělat nebudu. Kdo bude říkat, že ano, je ruským kolaborantem.“ Je tenhle váš nedávný výrok příklad dobré komunikace?

Tak zaprvé je to pravda. Cenzura státu je u nás zakázána (podle článku 17 Listiny základních práv a svobod, pozn. red.). Zákonné výjimky, které tam jsou, rozhodně nespadají do mé kompetence. Určitě nebudu strategickou komunikaci překrucovat v neprospěch pravdy. Výrok, který jste citoval, je pravdivý. Já ho klidně znovu zopakuju, pakliže někdo tvrdí, že dělám cenzuru nebo jsem cenzor, tak lže. A vzhledem k tomu, že tento narativ je velmi častý v proruské scéně, tak tím opravdu nahrává ruské propagandě.

Tím nikomu nevyhrožuji. Je to prostě prosté konstatování, a jestli to někdo chce dělat, tak mu v tom nikdo nebude bránit. Součástí svobody projevu je, že skutečně můžete říkat i naprosto jasnou lež, například že Foltýn cenzuruje. Ale já mám také svobodu projevu a ta zahrnuje i moje právo říct, že to je lež.

Je ale nutné každého hned nálepkovat, že je proruský?

Jak kdy. Pravda je v tomto případě zpravidla buď jednička, nebo nula. Buď něco je lež, nebo je to pravda. Je spousta opravdu složitých věcí, které se těžko prokazují na úrovni pravda, nebo lež, kvantoví fyzikové by mohli vyprávět. Ale jestli někdo je, nebo není proruský, není kvantová fyzika. Pakliže je to opravdu jednoduché a zjevné, nevidím nejmenší důvod, proč bych nemohl lež nazývat lží, a jestli něco je pravda, tak to říct. A budu to říkat tvrdě a budu to říkat dál.

Po svém nástupu jste také řekl, že vaše funkce je nadstranická, a vyzval k dialogu i opozici. Jak se vám zatím daří mluvit s ANO a SPD?

Nyní jsem v rovině, kdy ať řeknu cokoliv, tak to někoho naštve. Což nechci. Ode mě je to nabídnutá ruka, rozhodně ale nemůžu nařizovat politikům, aby mi v něčem vyšli vstříc nebo aby něco dělali, či nedělali. Pokud nabídnutou ruku přijmou, je naprosto legitimní a v pořádku, abychom si řekli, jaké jsou jejich představy, jaké by například měli mantinely pro mou práci. Jestli toho využijí, je čistě jejich věc.

Za těch pár týdnů ve funkci už se vám tedy někdo z opozice s nějakým svým pohledem na strategickou komunikaci ozval?

Ozývají se zpravidla na sociálních sítích a rozhodně ne konstruktivním způsobem, což je samozřejmě škoda. Pokud kdokoliv najde jediný příklad, kdybych ze své pozice někomu zakázal nebo omezil názor, ať to zveřejní a okamžitě odstoupím. To nikdy žádný úředník neudělal. Na druhou stranu si myslím, že i v opozičním táboře je spousta lidí, kterým leží na srdci zájem České republiky.

Počítáte s tím, že pokud příští rok převezme moc někdo jiný než vláda Petra Fialy, o místo přijdete?

Je to pravděpodobné už z těch stávajících výroků. Já jsem k nim podle mě nezavdal žádnou příčinu, na druhou stranu jsem realista. Zřejmě si bude další vláda chtít dosadit někoho jiného. Nemám s tím nejmenší problém. Jde o to, aby byl systém nastavený funkčně ve prospěch státu. Jsem služebník státu, a pokud na té pozici za jeden a půl roku bude někdo jiný, v zásadě by neměl nic zásadně změnit. Strategická komunikace by měla běžet dál.

O dezinformacích se hodně začalo mluvit v době pandemie, nejvíce se rozšířily po začátku války na Ukrajině. Umíme už s nimi lépe pracovat? Víme už například všichni, co přesně je dezinformace?

Výkonná moc byla v tomhle ohledu u nás strašně dlouho pasivní. Napříč tím, kdo byl zrovna u vlády. Roky se tu beztrestně šíří dezinformace, představa, že několik jednotlivců změní diskurz ve společnosti, je naivní. I tak se o to chci pokusit. Co je to dezinformace, je samozřejmě dlouhodobě známo, je to úmyslná manipulace částí či celé populace směrem, který má změnit vnímání reality, anebo přístup k chápání nějakého problému. Pak je tu druhý pojem z angličtiny, misinformace neboli česky omyl. Ten se může stát každému, mně i vám, ale není záměrný.

Problém spočívá v tom, že jsme akceptovali rétoriku, kdy v momentě, kdy řeknete slovo dezinformace, tak se automaticky ozve z různých pochybných kruhů ječení o cenzuře. V době největšího rozsahu svobody projevu, jaký v české kotlině kdy byl.

Podle nedávného průzkumu by třetině Čechů nevadil návrat k totalitě. Čemu to pětatřicet let po sametové revoluci přisuzujete?

Kdysi to dobře řekla Agnieszka Holland. V Evropě přestává fungovat očkování druhé světové války a v historické paměti začínáme zapomínat, že totalita je opravdu něco mimořádně odporného. Je děsivé zjištění, že to takto významné části občanů přestává vadit. Nemyslím si, že by byli příznivci totality. U většiny z nich je to podle mě frustrace a zjednodušení. Kromě debat a vzdělávání je řešením podle me jednoznačná, autentická, pravdivá, ale i silná komunikace státu.

Proto platí, co jsem říkal. Jasná hodnotová témata a postoje budu artikulovat velmi jasně. Zpravidla s tím mají problém ti, kteří se jinak velmi často vymezují vůči korektní mluvě, což mi přijde legrační. Nemám problém s nimi mluvit zdvořile a s respektem, ale rozhodně nebudu zamlčovat pravdu.

Hodně se mluví o negativním vlivu sociálních sítí, jejichž algoritmy prosazují spíše negativní zprávy. Budete se na ně nějak speciálně zaměřovat?

To není mým úkolem, sama Česká republika to může ovlivnit dost těžko. Například Facebook, pokud vím, dodneška nemá ani zastoupení v České republice, takže vy se nemáte vlastně ani s kým bavit. Je ale potřeba vzdělávat lidi. Máte pravdu, že sociální sítě algoritmicky zvýhodňují negativní emoce jako strach, naštvání, hnus, znechucení a frustraci. Když se přistihnete, že už jste dvacet minut v nějaké debatě, kde se čím dál víc vytáčíte, nemusí to být vaši protihráči v diskuzi, ale může to být algoritmus, který vás prostě chce udržet u té aplikace, aby vám mohl doručit reklamu.

To samo o sobě je obchodní model, který bohužel produkuje hrubnutí společenské debaty. Jediný způsob, jak tomu můžete čelit, je propagace pozitivních hodnot, vysvětlení toho, na jakých hodnotách stojí náš stát, a uvědomění si, že kladné hodnoty jsou to, co nás drží nad vodou například od zmiňované totality. Hranice může být strašně tenká.

Chodíte na sociální sítě?

Přes deset let mám facebook, čerstvě jsem zřídil instagram a oživil twitter. Do diskuzí se zapojuji tak dvakrát za měsíc, když mám pocit, že občansky jsem povinen něco říct, ale i mně se občas stane, že se přistihnu přesně při tom, co jsem popisoval. Začínám se naštvávat, mám tendenci napsat další a další příspěvek a v ten okamžik je potřeba si říct stop. Mozek žádá dopamin ve formě lajků. Tak když si nedáš čtvrtého panáka, tak si nedávej ani diskuzi. Když máte na tohle silnou vůli, je to srovnatelné s tím, že si nedáte toho čtvrtého panáka.

Budete teď jako koordinátor psát na sítě častěji?

Spíš ještě míň, hrozně to žere čas a můžete v rychlosti udělat chybu, kterou budete mít dlouho na talíři. Loni jsem třeba na sociálních sítích zajásal nad údajným sejmutím šéfa černomořské flotily generála Sokolova. Bohužel se ukázalo, že ten úder na velitelství byl sice úspěšný, ale Sokolov přijel později, takže to přežil. Mě to upřímně mrzí, pevně doufám, že příště to zvládnou, ale tohle je typický příklad misinformace, protože ačkoliv se Ukrajinci domnívali, že ho trefili, tak netrefili. Pevně doufám, že ruských generálů v nejbližší době padne co nejvíce.

Dezinformacím hodně nahrává také AI, i v Česku už jsme viděli hodně deepfake videí, jak s tímhle bojovat?

Zatím jsou deepfake videa spíše legrační. Nedávno jsem viděl sám sebe jako postavu z Posledního skauta. Velmi brzy, myslím že tak do roka a půl, bude kvalita na takové úrovni, že změní náš pohled na realitu. Nebude platit, že „co vidím, je pravda“. V kybernetickém prostředí se budeme muset řídit jednoduchou optikou základních hodnot, jako jsou svoboda, důstojnost, spravedlnost, soucit, demokracie.

To nám usnadní rozhodování, jestli něco zaslouží, nebo nezaslouží ověřování. Pokud to, co vidím, je v rozporu s danými hodnotami, měl bych si to ověřit. Když někdo snižuje vážnost něčeho tak strašného, jako je ruská agrese, asi si to zaslouží ověřit z dalšího zdroje, jestli jsem náhodou na něco neskočil.

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Během rozhovoru pro Seznam Zprávy se nový koordinátor strategické komunikace státu Otakar Foltýn vrátil i k protivládním demonstracím, kde někteří lidé útočili na současný systém, který podle nich potlačuje svobodu projevu. I o Foltýnovi totiž někteří na sociálních sítích psali, že je cenzor. Podle plukovníka Armády ČR je to cimrmanovské popírání vlastní teze.

„Máte demonstraci uprostřed Prahy, kde ječíte do mikrofonu, že je ohrožena svoboda projevu. Kolem stojí policisté, ale nezatýkají vás, naopak vás chrání, abyste to mohli ječet. Samo o sobě je to skvělým důkazem, že je dokonalá svoboda projevu,“ říká v rozhovoru.

Jste vládním koordinátorem pro strategickou komunikaci, experti této vládě právě komunikaci hodně vyčítají, přišel jste to změnit?

Samozřejmě, kritika nebyla jenom od odborné komunity, byla poměrně velmi explicitní od pana prezidenta a nejenom od něj. To ovšem není problém pouze české vlády. Pokud se podíváte na komunikaci různých vlád v Evropě, máte celou škálu toho, jak komunikovat dobře, nebo špatně.

Kdo podle vás komunikuje dobře?

Dobře komunikují například pobaltské státy, Finové, obecně severské státy komunikaci mají velmi silnou. Tradičně velmi systematickou komunikaci má také Velká Británie. Ale pak máte příklady úplně opačné a není výjimkou, že strategickou komunikaci někde vůbec nemají.

„Cenzuru dělat nebudu. Kdo bude říkat, že ano, je ruským kolaborantem.“ Je tenhle váš nedávný výrok příklad dobré komunikace?

Tak zaprvé je to pravda. Cenzura státu je u nás zakázána (podle článku 17 Listiny základních práv a svobod, pozn. red.). Zákonné výjimky, které tam jsou, rozhodně nespadají do mé kompetence. Určitě nebudu strategickou komunikaci překrucovat v neprospěch pravdy. Výrok, který jste citoval, je pravdivý. Já ho klidně znovu zopakuju, pakliže někdo tvrdí, že dělám cenzuru nebo jsem cenzor, tak lže. A vzhledem k tomu, že tento narativ je velmi častý v proruské scéně, tak tím opravdu nahrává ruské propagandě.

Tím nikomu nevyhrožuji. Je to prostě prosté konstatování, a jestli to někdo chce dělat, tak mu v tom nikdo nebude bránit. Součástí svobody projevu je, že skutečně můžete říkat i naprosto jasnou lež, například že Foltýn cenzuruje. Ale já mám také svobodu projevu a ta zahrnuje i moje právo říct, že to je lež.

Je ale nutné každého hned nálepkovat, že je proruský?

Jak kdy. Pravda je v tomto případě zpravidla buď jednička, nebo nula. Buď něco je lež, nebo je to pravda. Je spousta opravdu složitých věcí, které se těžko prokazují na úrovni pravda, nebo lež, kvantoví fyzikové by mohli vyprávět. Ale jestli někdo je, nebo není proruský, není kvantová fyzika. Pakliže je to opravdu jednoduché a zjevné, nevidím nejmenší důvod, proč bych nemohl lež nazývat lží, a jestli něco je pravda, tak to říct. A budu to říkat tvrdě a budu to říkat dál.

Po svém nástupu jste také řekl, že vaše funkce je nadstranická, a vyzval k dialogu i opozici. Jak se vám zatím daří mluvit s ANO a SPD?

Nyní jsem v rovině, kdy ať řeknu cokoliv, tak to někoho naštve. Což nechci. Ode mě je to nabídnutá ruka, rozhodně ale nemůžu nařizovat politikům, aby mi v něčem vyšli vstříc nebo aby něco dělali, či nedělali. Pokud nabídnutou ruku přijmou, je naprosto legitimní a v pořádku, abychom si řekli, jaké jsou jejich představy, jaké by například měli mantinely pro mou práci. Jestli toho využijí, je čistě jejich věc.

Za těch pár týdnů ve funkci už se vám tedy někdo z opozice s nějakým svým pohledem na strategickou komunikaci ozval?

Ozývají se zpravidla na sociálních sítích a rozhodně ne konstruktivním způsobem, což je samozřejmě škoda. Pokud kdokoliv najde jediný příklad, kdybych ze své pozice někomu zakázal nebo omezil názor, ať to zveřejní a okamžitě odstoupím. To nikdy žádný úředník neudělal. Na druhou stranu si myslím, že i v opozičním táboře je spousta lidí, kterým leží na srdci zájem České republiky.

Počítáte s tím, že pokud příští rok převezme moc někdo jiný než vláda Petra Fialy, o místo přijdete?

Je to pravděpodobné už z těch stávajících výroků. Já jsem k nim podle mě nezavdal žádnou příčinu, na druhou stranu jsem realista. Zřejmě si bude další vláda chtít dosadit někoho jiného. Nemám s tím nejmenší problém. Jde o to, aby byl systém nastavený funkčně ve prospěch státu. Jsem služebník státu, a pokud na té pozici za jeden a půl roku bude někdo jiný, v zásadě by neměl nic zásadně změnit. Strategická komunikace by měla běžet dál.

O dezinformacích se hodně začalo mluvit v době pandemie, nejvíce se rozšířily po začátku války na Ukrajině. Umíme už s nimi lépe pracovat? Víme už například všichni, co přesně je dezinformace?

Výkonná moc byla v tomhle ohledu u nás strašně dlouho pasivní. Napříč tím, kdo byl zrovna u vlády. Roky se tu beztrestně šíří dezinformace, představa, že několik jednotlivců změní diskurz ve společnosti, je naivní. I tak se o to chci pokusit. Co je to dezinformace, je samozřejmě dlouhodobě známo, je to úmyslná manipulace částí či celé populace směrem, který má změnit vnímání reality, anebo přístup k chápání nějakého problému. Pak je tu druhý pojem z angličtiny, misinformace neboli česky omyl. Ten se může stát každému, mně i vám, ale není záměrný.

Problém spočívá v tom, že jsme akceptovali rétoriku, kdy v momentě, kdy řeknete slovo dezinformace, tak se automaticky ozve z různých pochybných kruhů ječení o cenzuře. V době největšího rozsahu svobody projevu, jaký v české kotlině kdy byl.

Podle nedávného průzkumu by třetině Čechů nevadil návrat k totalitě. Čemu to pětatřicet let po sametové revoluci přisuzujete?

Kdysi to dobře řekla Agnieszka Holland. V Evropě přestává fungovat očkování druhé světové války a v historické paměti začínáme zapomínat, že totalita je opravdu něco mimořádně odporného. Je děsivé zjištění, že to takto významné části občanů přestává vadit. Nemyslím si, že by byli příznivci totality. U většiny z nich je to podle mě frustrace a zjednodušení. Kromě debat a vzdělávání je řešením podle me jednoznačná, autentická, pravdivá, ale i silná komunikace státu.

Proto platí, co jsem říkal. Jasná hodnotová témata a postoje budu artikulovat velmi jasně. Zpravidla s tím mají problém ti, kteří se jinak velmi často vymezují vůči korektní mluvě, což mi přijde legrační. Nemám problém s nimi mluvit zdvořile a s respektem, ale rozhodně nebudu zamlčovat pravdu.

Hodně se mluví o negativním vlivu sociálních sítí, jejichž algoritmy prosazují spíše negativní zprávy. Budete se na ně nějak speciálně zaměřovat?

To není mým úkolem, sama Česká republika to může ovlivnit dost těžko. Například Facebook, pokud vím, dodneška nemá ani zastoupení v České republice, takže vy se nemáte vlastně ani s kým bavit. Je ale potřeba vzdělávat lidi. Máte pravdu, že sociální sítě algoritmicky zvýhodňují negativní emoce jako strach, naštvání, hnus, znechucení a frustraci. Když se přistihnete, že už jste dvacet minut v nějaké debatě, kde se čím dál víc vytáčíte, nemusí to být vaši protihráči v diskuzi, ale může to být algoritmus, který vás prostě chce udržet u té aplikace, aby vám mohl doručit reklamu.

To samo o sobě je obchodní model, který bohužel produkuje hrubnutí společenské debaty. Jediný způsob, jak tomu můžete čelit, je propagace pozitivních hodnot, vysvětlení toho, na jakých hodnotách stojí náš stát, a uvědomění si, že kladné hodnoty jsou to, co nás drží nad vodou například od zmiňované totality. Hranice může být strašně tenká.

Chodíte na sociální sítě?

Přes deset let mám facebook, čerstvě jsem zřídil instagram a oživil twitter. Do diskuzí se zapojuji tak dvakrát za měsíc, když mám pocit, že občansky jsem povinen něco říct, ale i mně se občas stane, že se přistihnu přesně při tom, co jsem popisoval. Začínám se naštvávat, mám tendenci napsat další a další příspěvek a v ten okamžik je potřeba si říct stop. Mozek žádá dopamin ve formě lajků. Tak když si nedáš čtvrtého panáka, tak si nedávej ani diskuzi. Když máte na tohle silnou vůli, je to srovnatelné s tím, že si nedáte toho čtvrtého panáka.

Budete teď jako koordinátor psát na sítě častěji?

Spíš ještě míň, hrozně to žere čas a můžete v rychlosti udělat chybu, kterou budete mít dlouho na talíři. Loni jsem třeba na sociálních sítích zajásal nad údajným sejmutím šéfa černomořské flotily generála Sokolova. Bohužel se ukázalo, že ten úder na velitelství byl sice úspěšný, ale Sokolov přijel později, takže to přežil. Mě to upřímně mrzí, pevně doufám, že příště to zvládnou, ale tohle je typický příklad misinformace, protože ačkoliv se Ukrajinci domnívali, že ho trefili, tak netrefili. Pevně doufám, že ruských generálů v nejbližší době padne co nejvíce.

Dezinformacím hodně nahrává také AI, i v Česku už jsme viděli hodně deepfake videí, jak s tímhle bojovat?

Zatím jsou deepfake videa spíše legrační. Nedávno jsem viděl sám sebe jako postavu z Posledního skauta. Velmi brzy, myslím že tak do roka a půl, bude kvalita na takové úrovni, že změní náš pohled na realitu. Nebude platit, že „co vidím, je pravda“. V kybernetickém prostředí se budeme muset řídit jednoduchou optikou základních hodnot, jako jsou svoboda, důstojnost, spravedlnost, soucit, demokracie.

To nám usnadní rozhodování, jestli něco zaslouží, nebo nezaslouží ověřování. Pokud to, co vidím, je v rozporu s danými hodnotami, měl bych si to ověřit. Když někdo snižuje vážnost něčeho tak strašného, jako je ruská agrese, asi si to zaslouží ověřit z dalšího zdroje, jestli jsem náhodou na něco neskočil.