Je rok 2009 a v pražské hospodě Žlutá pumpa se schází skupina nadšenců, která chce v Česku založit Pirátskou stranu. Právě tam řada z nich vůbec poprvé potká Ivana Bartoše – muže, který partaj povede víc než desetiletí a přivede ji k historickým úspěchům.

A který teď se zklamáním odchází poté, co strana zažila sérii volebních porážek, z nichž se ne a ne vzpamatovat. Propadák u sněmovních a evropských voleb o víkendu dokonala porážka ve volbách krajských.

Pro Pirátskou stranu to bude úplně nová situace. V jejich historii ještě prakticky nenastala chvíle, kdy by si museli poradit bez svého dlouholetého předsedy.

Mezi Piráty Bartoš vyčníval od začátku. „Ivan tehdy převyšoval všechny o parník. Charismatem, rétorickými schopnostmi. Měl neskutečnou energii,“ popisuje začátky s Bartošem Mikuláš Ferjenčík, bývalý poslanec a jeden z pozdějších Bartošových spojenců.

„On byl celých těch 15 let opravdu dál než většina ostatních. Hodně o tom přemýšlel, prostě mu to pálí,“ popisuje další vlivný Pirát, podnikatel Jiří Hlavenka.

Další věcí, kterou Bartoš ve vznikající straně „ajťáků“ zaujal, byla jeho profesní dráha. Jako specialista na informační technologie pracoval pro české i zahraniční firmy zvučných jmen jako T-Mobile nebo EMTC.

To všechno dohromady zafungovalo o několik měsíců později, když si ho čerstvá strana poprvé zvolila předsedou. Piráti se na podzim roku 2009 sešli v trochu zašlém sále vesnické hospody ve východočeských Albrechticích nad Orlicí.

Většina z nich se do té doby osobně neznala – kdo sedí proti nim, tipovali z profilových fotek na pirátském fóru. Hlasovací lístky se v hospodě bez internetového připojení sbíraly do krabice od křupek. Když se papírky sečetly, stálo na nich právě Bartošovo jméno.

Bartoš od té doby vedl stranu s jednou krátkou přestávkou až dodnes. Nejdříve vznikající partaj zviditelnil různými protesty proti zákonům, které se týkaly internetu nebo autorských práv.

Vrcholem byly demonstrace proti smlouvě ACTA, která měla podle Pirátů omezit svobodu na internetu. Právě v té době veřejnost poprvé zaregistrovala tehdy jednatřicetiletého muže s dredy ve sportovní bundě, který mával vlajkou Pirátské strany.

Partaj pod Bartošovým vedením začala postupně sbírat první drobná vítězství v senátních a komunálních volbách. Opravdové naděje na úspěch ale vkládala do eurovoleb v roce 2014. Bartoš jako jednička kandidátky uspořádal na pirátské poměry velkou kampaň – jen aby se partaj do europarlamentu těsně nedostala.

Tehdy Bartoš rezignoval poprvé. „To byla pro Ivana fakt těžká chvíle, možná nejtěžší, když nepočítáme dnešek. Byl tehdy úplně vyčerpaný a rozhodl se, že odejde,“ popisuje člen Pirátů Lukáš Černohorský. Právě jemu Bartoš zavolal, aby se načas ujal vedení strany místo něj.

Mimochodem, je to doba, kdy Ivan Bartoš přestal pít alkohol – což rád připomíná, kdykoli je coby zastánce legalizace marihuany obviňován, že je „feťák“. A také se oženil.

Z volebního neúspěchu se Bartoš brzy otřepal – a začal dávat dohromady mediální komunikaci strany. Kolegové popisují, že Bartoš byl jedním z lidí, kteří otevřeli mediální tým poradcům zvenčí, například marketingovému specialistovi Jakubu Horákovi.

Když se pak o dva roky později vrátil do čela Pirátské strany, rozjela se PR mašina naplno. Pod jeho vedením vznikla známá kampaň „Pusťte nás na ně“. A Piráti se s aurou protestní protikorupční strany, která se s tím nemaže, poprvé dostali do Sněmovny. A hned se skvělým ziskem 22 mandátů.

„Bartoš byl velice přátelský, dokázal stranu otevřít novým lidem. Nechal si poradit – v té době respektoval, že je někdo odborník. A proto ta kampaň byla úspěšná,“ vzpomíná dnes Horák.

Právě přátelskost a schopnost naklonit si lidi zmiňují jako Bartošův základní rys všichni lidé z jeho okolí. „Je těžké ho nemít rád,“ shrnuje Mikuláš Ferjenčík. Kromě toho má Bartoš velmi specifický smysl pro humor, který se mu někdy vymstí. Jako když jednou z večírku napsal SMS Andreji Babišovi, jestli by za ANO nemohl v Praze kandidovat na primátora. Babiš se jí ohání dodnes.

Bartoš je prototyp extroverta, který se dokáže dát do řeči s kýmkoli. I když většinu rozhovoru obstará většinou sám – je schopen přeskakovat z tématu na téma a s kadencí kulometu vyprávět jednu historku za druhou.

Nadšeně vypráví o čemkoli, pro co se aktuálně nadchl – když doma zkoušel kompostovat, přinesl žížaly i do poslanecké kanceláře. Když začal používat digitální zápisník, předváděl ho novinářům při každé příležitosti.

S tím se ovšem pojí problémy. Bartoš se často utápí v detailech nebo nedokáže dotáhnout věci do konce. A někdy ho trápí – cimrmanovsky řečeno – neschopnost myšlenku udržet nebo ji naopak opustit. Kolegové z vlády pod příslibem anonymity popisují, že když premiéra Fialu na vládě zastupuje právě Bartoš, trvá jednání o několik hodin déle a často nikdo neví, co chce vlastně šéf Pirátů říct.

Až nečekaný úspěch Pirátů ve sněmovních volbách v roce 2017 straně paradoxně neprospěl. Co až dosud působilo jako hravá a svěží strana, začalo pod vlivem parlamentních funkcí těžknout. A partaj postupně ztrácela protestní nádech.

Místo Ivana „Pusťte nás na ně“ Bartoše v košili a s harmonikou nebo za dýdžejským pultem voliči čím dál častěji sledovali šéfa Pirátů v seriózním obleku. Lidé z okolí Pirátů popisují, že strana se postupně začala uzavírat hlasům zvenčí – Piráti si rozdělovali funkce, straníci začali dělat i mediální strategie a ztráceli se v technikáliích.

Přesto se očekávalo, že volby v roce 2021 budou velký úspěch. Průzkumy byly tak dobré, že Bartoš v kampani chvílemi vypadal, jako by si už trénoval roli premiéra. Jenže přišlo již notoricky známé kroužkování Starostů a Piráti se propadli na čtyři mandáty.

Prakticky od té doby se strana i její předseda potácejí v problémech a nevědí, kudy z nich ven. Postupně sílil tábor odpůrců jak Bartoše, tak působení ve vládě. A čím dál víc se prohluboval také rozdíl mezi tím, co si myslí vedení strany a co regionální základny. Což se naplno ukázalo právě v evropských a následně i v krajských volbách.

Bartošovo okolí popisuje ještě jeden jeho typický rys, který má mimochodem společný s Andrejem Babišem – je pracovitý a chce dělat všechno. Například Mikuláš Ferjenčík vzpomíná na to, jak v roce 2012 pořádali na pražské Parukářce festival za svobodnou hudbu. „Organizátor se na to nějak vykašlal. Když to zjistil Ivan, začal sám stavět pódium, hlavně aby to bylo. A takhle on tlačil celou stranu,“ popisuje Ferjenčík.

Jenže právě tahle Bartošova vlastnost se nakonec trochu obrátila proti němu. Ať už v samotné straně, tak na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde si ukousl příliš velké sousto v podobě digitalizace stavebního řízení.

Právě nepovedená digitalizace Piráty děsí možná víc než prohrané volby. Dotýká se totiž samotného jádra pirátské identity jako strany, která zvládne modernizovat stát.

„On si toho sám bere hodně. Ve výsledku to vypadá, že Pirátská strana je jenom Ivan Bartoš. A to není dobře,“ popisuje například dlouholetý člen strany a bývalý poslanec Vojtěch Pikal.

„Co bych mu třeba trochu vyčítal, že vedle sebe nenechal vyrůst další. Není to tedy jen na něm – prostě jsme nedokázali pěstovat šikovné lidi. Ale trošku je možná zatlačoval do pozadí, protože je tak silná osobnost,“ dodává Hlavenka.

Zároveň se všichni shodují na tom, že jen výměna předsedy straně nepomůže. „My máme daleko vážnější problémy,“ uzavírá Ferjenčík.

Je rok 2009 a v pražské hospodě Žlutá pumpa se schází skupina nadšenců, která chce v Česku založit Pirátskou stranu. Právě tam řada z nich vůbec poprvé potká Ivana Bartoše – muže, který partaj povede víc než desetiletí a přivede ji k historickým úspěchům.

A který teď se zklamáním odchází poté, co strana zažila sérii volebních porážek, z nichž se ne a ne vzpamatovat. Propadák u sněmovních a evropských voleb o víkendu dokonala porážka ve volbách krajských.

Pro Pirátskou stranu to bude úplně nová situace. V jejich historii ještě prakticky nenastala chvíle, kdy by si museli poradit bez svého dlouholetého předsedy.

Mezi Piráty Bartoš vyčníval od začátku. „Ivan tehdy převyšoval všechny o parník. Charismatem, rétorickými schopnostmi. Měl neskutečnou energii,“ popisuje začátky s Bartošem Mikuláš Ferjenčík, bývalý poslanec a jeden z pozdějších Bartošových spojenců.

„On byl celých těch 15 let opravdu dál než většina ostatních. Hodně o tom přemýšlel, prostě mu to pálí,“ popisuje další vlivný Pirát, podnikatel Jiří Hlavenka.

Další věcí, kterou Bartoš ve vznikající straně „ajťáků“ zaujal, byla jeho profesní dráha. Jako specialista na informační technologie pracoval pro české i zahraniční firmy zvučných jmen jako T-Mobile nebo EMTC.

To všechno dohromady zafungovalo o několik měsíců později, když si ho čerstvá strana poprvé zvolila předsedou. Piráti se na podzim roku 2009 sešli v trochu zašlém sále vesnické hospody ve východočeských Albrechticích nad Orlicí.

Většina z nich se do té doby osobně neznala – kdo sedí proti nim, tipovali z profilových fotek na pirátském fóru. Hlasovací lístky se v hospodě bez internetového připojení sbíraly do krabice od křupek. Když se papírky sečetly, stálo na nich právě Bartošovo jméno.

Bartoš od té doby vedl stranu s jednou krátkou přestávkou až dodnes. Nejdříve vznikající partaj zviditelnil různými protesty proti zákonům, které se týkaly internetu nebo autorských práv.

Vrcholem byly demonstrace proti smlouvě ACTA, která měla podle Pirátů omezit svobodu na internetu. Právě v té době veřejnost poprvé zaregistrovala tehdy jednatřicetiletého muže s dredy ve sportovní bundě, který mával vlajkou Pirátské strany.

Partaj pod Bartošovým vedením začala postupně sbírat první drobná vítězství v senátních a komunálních volbách. Opravdové naděje na úspěch ale vkládala do eurovoleb v roce 2014. Bartoš jako jednička kandidátky uspořádal na pirátské poměry velkou kampaň – jen aby se partaj do europarlamentu těsně nedostala.

Tehdy Bartoš rezignoval poprvé. „To byla pro Ivana fakt těžká chvíle, možná nejtěžší, když nepočítáme dnešek. Byl tehdy úplně vyčerpaný a rozhodl se, že odejde,“ popisuje člen Pirátů Lukáš Černohorský. Právě jemu Bartoš zavolal, aby se načas ujal vedení strany místo něj.

Mimochodem, je to doba, kdy Ivan Bartoš přestal pít alkohol – což rád připomíná, kdykoli je coby zastánce legalizace marihuany obviňován, že je „feťák“. A také se oženil.

Z volebního neúspěchu se Bartoš brzy otřepal – a začal dávat dohromady mediální komunikaci strany. Kolegové popisují, že Bartoš byl jedním z lidí, kteří otevřeli mediální tým poradcům zvenčí, například marketingovému specialistovi Jakubu Horákovi.

Když se pak o dva roky později vrátil do čela Pirátské strany, rozjela se PR mašina naplno. Pod jeho vedením vznikla známá kampaň „Pusťte nás na ně“. A Piráti se s aurou protestní protikorupční strany, která se s tím nemaže, poprvé dostali do Sněmovny. A hned se skvělým ziskem 22 mandátů.

„Bartoš byl velice přátelský, dokázal stranu otevřít novým lidem. Nechal si poradit – v té době respektoval, že je někdo odborník. A proto ta kampaň byla úspěšná,“ vzpomíná dnes Horák.

Právě přátelskost a schopnost naklonit si lidi zmiňují jako Bartošův základní rys všichni lidé z jeho okolí. „Je těžké ho nemít rád,“ shrnuje Mikuláš Ferjenčík. Kromě toho má Bartoš velmi specifický smysl pro humor, který se mu někdy vymstí. Jako když jednou z večírku napsal SMS Andreji Babišovi, jestli by za ANO nemohl v Praze kandidovat na primátora. Babiš se jí ohání dodnes.

Bartoš je prototyp extroverta, který se dokáže dát do řeči s kýmkoli. I když většinu rozhovoru obstará většinou sám – je schopen přeskakovat z tématu na téma a s kadencí kulometu vyprávět jednu historku za druhou.

Nadšeně vypráví o čemkoli, pro co se aktuálně nadchl – když doma zkoušel kompostovat, přinesl žížaly i do poslanecké kanceláře. Když začal používat digitální zápisník, předváděl ho novinářům při každé příležitosti.

S tím se ovšem pojí problémy. Bartoš se často utápí v detailech nebo nedokáže dotáhnout věci do konce. A někdy ho trápí – cimrmanovsky řečeno – neschopnost myšlenku udržet nebo ji naopak opustit. Kolegové z vlády pod příslibem anonymity popisují, že když premiéra Fialu na vládě zastupuje právě Bartoš, trvá jednání o několik hodin déle a často nikdo neví, co chce vlastně šéf Pirátů říct.

Až nečekaný úspěch Pirátů ve sněmovních volbách v roce 2017 straně paradoxně neprospěl. Co až dosud působilo jako hravá a svěží strana, začalo pod vlivem parlamentních funkcí těžknout. A partaj postupně ztrácela protestní nádech.

Místo Ivana „Pusťte nás na ně“ Bartoše v košili a s harmonikou nebo za dýdžejským pultem voliči čím dál častěji sledovali šéfa Pirátů v seriózním obleku. Lidé z okolí Pirátů popisují, že strana se postupně začala uzavírat hlasům zvenčí – Piráti si rozdělovali funkce, straníci začali dělat i mediální strategie a ztráceli se v technikáliích.

Přesto se očekávalo, že volby v roce 2021 budou velký úspěch. Průzkumy byly tak dobré, že Bartoš v kampani chvílemi vypadal, jako by si už trénoval roli premiéra. Jenže přišlo již notoricky známé kroužkování Starostů a Piráti se propadli na čtyři mandáty.

Prakticky od té doby se strana i její předseda potácejí v problémech a nevědí, kudy z nich ven. Postupně sílil tábor odpůrců jak Bartoše, tak působení ve vládě. A čím dál víc se prohluboval také rozdíl mezi tím, co si myslí vedení strany a co regionální základny. Což se naplno ukázalo právě v evropských a následně i v krajských volbách.

Bartošovo okolí popisuje ještě jeden jeho typický rys, který má mimochodem společný s Andrejem Babišem – je pracovitý a chce dělat všechno. Například Mikuláš Ferjenčík vzpomíná na to, jak v roce 2012 pořádali na pražské Parukářce festival za svobodnou hudbu. „Organizátor se na to nějak vykašlal. Když to zjistil Ivan, začal sám stavět pódium, hlavně aby to bylo. A takhle on tlačil celou stranu,“ popisuje Ferjenčík.

Jenže právě tahle Bartošova vlastnost se nakonec trochu obrátila proti němu. Ať už v samotné straně, tak na Ministerstvu pro místní rozvoj, kde si ukousl příliš velké sousto v podobě digitalizace stavebního řízení.

Právě nepovedená digitalizace Piráty děsí možná víc než prohrané volby. Dotýká se totiž samotného jádra pirátské identity jako strany, která zvládne modernizovat stát.

„On si toho sám bere hodně. Ve výsledku to vypadá, že Pirátská strana je jenom Ivan Bartoš. A to není dobře,“ popisuje například dlouholetý člen strany a bývalý poslanec Vojtěch Pikal.

„Co bych mu třeba trochu vyčítal, že vedle sebe nenechal vyrůst další. Není to tedy jen na něm – prostě jsme nedokázali pěstovat šikovné lidi. Ale trošku je možná zatlačoval do pozadí, protože je tak silná osobnost,“ dodává Hlavenka.

Zároveň se všichni shodují na tom, že jen výměna předsedy straně nepomůže. „My máme daleko vážnější problémy,“ uzavírá Ferjenčík.