V hnutí ANO musí řešit poněkud kuriózní situaci. Pokud by včas nezakročilo, mohlo by ho podzimní zvolení jedné senátorky zároveň připravit o jinou.

Za situaci může fakt, že stejní politici v průběhu let kandidují do různých ústavních institucí. A účast na různých kandidátkách pak i po letech může vyvolat kolize. Jednu takovou právě řeší na Karlovarsku.

Tamní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová chce letos ze Sněmovny odejít do Senátu, kandiduje v senátním obvodu Sokolov. V případě zvolení je však její náhradnicí senátorka ANO Věra Procházková – politička v roce 2021 skončila ve sněmovních volbách pod čarou, o rok později ovšem uspěla v senátním obvodu Karlovy Vary.

Mandát poslance přitom vznikne automaticky – pokud by v okamžiku zvolení Vildumetzové byla Procházková stále náhradnicí, okamžitě jí vznikne mandát poslankyně a zároveň zanikne mandát senátorky. A to bez ohledu na to, zda hodlá složit poslanecký slib.

Existuje ovšem „klička“ – vzdát se sněmovního mandátu s předstihem. „Tuto situaci jsme v hnutí řešili. Funkci poslankyně bych předem odmítla a tím by přišel na řadu další náhradník,“ je přesvědčená Procházková.

Zákon, který je v případě vzniku mandátu poměrně přísný, o takové možnosti explicitně nehovoří. „Kdybychom se drželi čistě textu zákona, který na tuto situaci přímo nepamatuje, dospěli bychom k závěru, že jakmile se poslanecký mandát uvolní, nastupuje náhradník, což je v tomto případě paní senátorka. A vzhledem k tomu, že Ústava zakazuje členství v obou komorách zároveň, zanikl by jí tím mandát v Senátu,“ myslí si ústavní právník Zdeněk Červínek.

Příliš striktní výklad zákona by podle něj ale mohl vést k přílišné tvrdosti a absurdním důsledkům. „To platí tím spíš, když je v právní úpravě mezera. Domnívám se, že zde jde právě o takový případ a zákon je možné dotvořit pomocí analogie. Navíc vývoj událostí, kdy paní senátorka nejprve neúspěšně kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny a až poté se ucházela o mandát senátorky, nenasvědčuje tomu, že by její jednání bylo nějak účelové,“ dodává.

Z minulosti navíc existuje minimálně jeden precedens, kdy Sněmovna podobný postup uznala.

V roce 2020 se po krajských volbách stala poslankyně ODS Ilona Mauritzová primátorkou a chtěla rezignovat na post ve Sněmovně. Za ní ve frontě ovšem byli dva senátoři ODS Vladislav Vilímec a Pavel Karpíšek, kterým se ze Senátu nechtělo. Mauritzová tak musela několik měsíců s rezignací čekat, než se „náhradnictví“ vzdají.

Ještě kuriózněji řešil podobnou situaci v roce 2011 sociální demokrat Jiří Dienstbier. Ten kandidoval na senátora, zároveň byl ale náhradníkem za poslance Martina Pecinu, který se právě v té době chystal k rezignaci.

Pokud by Pecina rezignoval až po senátních volbách, Dienstbier by o senátorství přišel. Situace se tehdy vyřešila následovně: Pecina urychleně rezignoval ještě před volbami. Dienstbier se stal poslancem doslova na pár hodin, těsně před tím, než byl zvolen senátorem.

A do třetice – kvůli neznalosti přišel v roce 2017 o mandát senátora podnikatel Jiří Hlavatý z ANO. Ten tehdy z nižší příčky kandidoval do Sněmovny.

Zvolení ho překvapilo a navíc si myslel, že mandát poslance může po volbách odmítnout a zůstat senátorem. To ovšem nebylo možné. „Nepovažuji to za demokratické a vracíme se zpátky do totality,“ řekl tehdy Hlavatý.

V hnutí ANO musí řešit poněkud kuriózní situaci. Pokud by včas nezakročilo, mohlo by ho podzimní zvolení jedné senátorky zároveň připravit o jinou.

Za situaci může fakt, že stejní politici v průběhu let kandidují do různých ústavních institucí. A účast na různých kandidátkách pak i po letech může vyvolat kolize. Jednu takovou právě řeší na Karlovarsku.

Tamní poslankyně Jana Mračková Vildumetzová chce letos ze Sněmovny odejít do Senátu, kandiduje v senátním obvodu Sokolov. V případě zvolení je však její náhradnicí senátorka ANO Věra Procházková – politička v roce 2021 skončila ve sněmovních volbách pod čarou, o rok později ovšem uspěla v senátním obvodu Karlovy Vary.

Mandát poslance přitom vznikne automaticky – pokud by v okamžiku zvolení Vildumetzové byla Procházková stále náhradnicí, okamžitě jí vznikne mandát poslankyně a zároveň zanikne mandát senátorky. A to bez ohledu na to, zda hodlá složit poslanecký slib.

Existuje ovšem „klička“ – vzdát se sněmovního mandátu s předstihem. „Tuto situaci jsme v hnutí řešili. Funkci poslankyně bych předem odmítla a tím by přišel na řadu další náhradník,“ je přesvědčená Procházková.

Zákon, který je v případě vzniku mandátu poměrně přísný, o takové možnosti explicitně nehovoří. „Kdybychom se drželi čistě textu zákona, který na tuto situaci přímo nepamatuje, dospěli bychom k závěru, že jakmile se poslanecký mandát uvolní, nastupuje náhradník, což je v tomto případě paní senátorka. A vzhledem k tomu, že Ústava zakazuje členství v obou komorách zároveň, zanikl by jí tím mandát v Senátu,“ myslí si ústavní právník Zdeněk Červínek.

Příliš striktní výklad zákona by podle něj ale mohl vést k přílišné tvrdosti a absurdním důsledkům. „To platí tím spíš, když je v právní úpravě mezera. Domnívám se, že zde jde právě o takový případ a zákon je možné dotvořit pomocí analogie. Navíc vývoj událostí, kdy paní senátorka nejprve neúspěšně kandidovala ve volbách do Poslanecké sněmovny a až poté se ucházela o mandát senátorky, nenasvědčuje tomu, že by její jednání bylo nějak účelové,“ dodává.

Z minulosti navíc existuje minimálně jeden precedens, kdy Sněmovna podobný postup uznala.

V roce 2020 se po krajských volbách stala poslankyně ODS Ilona Mauritzová primátorkou a chtěla rezignovat na post ve Sněmovně. Za ní ve frontě ovšem byli dva senátoři ODS Vladislav Vilímec a Pavel Karpíšek, kterým se ze Senátu nechtělo. Mauritzová tak musela několik měsíců s rezignací čekat, než se „náhradnictví“ vzdají.

Ještě kuriózněji řešil podobnou situaci v roce 2011 sociální demokrat Jiří Dienstbier. Ten kandidoval na senátora, zároveň byl ale náhradníkem za poslance Martina Pecinu, který se právě v té době chystal k rezignaci.

Pokud by Pecina rezignoval až po senátních volbách, Dienstbier by o senátorství přišel. Situace se tehdy vyřešila následovně: Pecina urychleně rezignoval ještě před volbami. Dienstbier se stal poslancem doslova na pár hodin, těsně před tím, než byl zvolen senátorem.

A do třetice – kvůli neznalosti přišel v roce 2017 o mandát senátora podnikatel Jiří Hlavatý z ANO. Ten tehdy z nižší příčky kandidoval do Sněmovny.

Zvolení ho překvapilo a navíc si myslel, že mandát poslance může po volbách odmítnout a zůstat senátorem. To ovšem nebylo možné. „Nepovažuji to za demokratické a vracíme se zpátky do totality,“ řekl tehdy Hlavatý.