Kutná Hora patří dlouhodobě mezi české turistické stálice. To potvrzují i naplněná parkoviště v docházkové vzdálenosti od nejznámějších památek, nebo data agentury Czech Tourism. Městská památková rezervace je od roku 1995 na seznamu světového dědictví UNESCO, čímž se Kutná Hora může pyšnit jako jediné město ve Středočeském kraji. Místním turismus obecně nevadí, berou ho jako součást života ve městě. Některým ale přijde, že je historické centrum do jisté míry upozadněné.

„Stává se, že lidé do centra ani nezavítají. Jsme to pak my, kdo je tam odklání, protože Kutná Hora je krásná a má neuvěřitelný charakter středověkého města,“ říká před infocentrem Radka Krejčí, ředitelka organizační složky římskokatolické farnosti Sedlec. Kolem mezitím procházejí davy lidí a před kasou se tvoří fronta. „Kutná Hora ale zase není skanzen, město je živé a nikdo nám ho neukradl,“ dodává, zatímco turisté kolem plánují s mapkami v ruce prohlídku kostnice, která je kousek od infocentra.

Samotný Sedlec je hlavním turistickým tahounem středočeského města, které je proslulé těžbou stříbra. Areál zahrnuje katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, stejně jako kostel Všech Svatých s kostnicí. Právě ta je nejnavštěvovanějším místem v Kutné Hoře, minulý rok ji navštívilo zhruba 300 tisíc lidí.

Kostnice působí kvůli turistům poměrně stísněně, v jeden moment je tu zhruba sto návštěvníků. Zástupy lidí proudí každou minutu dovnitř a zase ven. Většina je fascinovaná vyskládanými ostatky, lebky a kosti zdobí i stěny a lustr.

Návštěvníci se ale ne vždy chovali na místě, kde je k vidění zhruba 40 tisíc ostatků zemřelých, uctivě. Vyplynulo to z analýzy sociálních sítí, kterou si Sedlec udělal. Z toho důvodu se proto v prostorách kostela Všech Svatých nesmí fotit.

„Lidé jsou blázniví. Místo toho, aby si užili, kde jsou, loví co nejbizarnější fotky. Takže jsme zažili, že sahali třeba na lebky. Našli jsme i fotku, na které jeden ruský turista lebku olizoval,“ líčí Krejčí. Zmiňuje i případ, kdy jeden z turistů využil prostory pro focení vlastní řady oblečení, které bylo potřísněno jeho krví. Podle Krejčí tak bylo nutné turistům naznačit, že je kostnice pietním místem.

Podívejte se, jak vypadá situace v Kutné Hoře:

Poté, co turisté dokončí prohlídku kostela Všech Svatých, jdou někteří ještě do nedaleké katedrály. Větší část z nich ale rovnou míří k další vyhledávané památce – chrámu sv. Barbory. Lidé chodí potichu chrámem, obdivují pozdně gotické fresky, oltář a hvězdnou klenbu. Na návštěvníky pak ze shora shlížejí sochy symbolizující Spravedlnost, Opatrnost, Statečnost a Mírnost.

Někteří lidé si pak v místních suvenýrech pořizují imitace stříbrného pražského groše, který před sedmi sty lety používala velká část Evropy jako platidlo. Jiní zase tráví čas v pozdně gotické katedrále se sluchátky v uších.

„Návštěvníci mají rádi časovou flexibilitu, vyhovuje jim prohlédnout si chrám individuálně s našim online průvodcem a pobýt bez časového omezení,“ říká Kristýna Drahotová, vedoucí provozu památek. Narozdíl od kostnice se tu může fotit, čehož mnoho návštěvníků využívá.

Davy lidí se pak od chrámu táhnou většinou ještě směrem k Jezuitské koleji, kde sídlí GASK, tedy Galerie Středočeského Kraje. Hned naproti stojí rohová, ne příliš velká kavárna, která se příhodně nazývá Turistka. Uvnitř je slyšet pouze angličtina. Brigádnice Nela, která v Kutné Hoře žije celý život popisuje, že do okolí chrámu zavítají v létě spíše cizinci. „Myslím si, že letos by mohla být návštěvnost silnější než minulý rok, alespoň tady to tak působí, lidí je víc,“ popsala.

Chrám, dokončený až v roce 1905, letos navštívilo už 154 tisíc lidí, což je o necelých dvanáct procent více než ve stejném období vloni. Drahotová sdělila, že v roce 2019 katedrálu navštívilo 347 523 lidí. „Podle odhadů se na toto číslo ještě nedostaneme,“ doplnila.

Zatímco v Sedlci a nejbližším okolí chrámu sv. Barbory proudí davy lidí, zbytek historického centra, zahrnující památky jako je Kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr nebo Morový sloup, působí po páté hodině pustě. Trafiky a některé obchody zavírají už kolem čtvrté, v restauracích sice sedí lidé, davy jako u hlavních turistických tahounů tu ale rozhodně nejsou. Oslovení místní se pak shodují, že město je podvečer prakticky mrtvé.

„Když padne pátá šestá hodina město je prázdné. O víkendu nebo prázdninách, když se konají akce jako třeba Kutnohorské léto, je to o něco lepší, ale mimo sezónu je centrum prázdné úplně,“ popisuje paní Jana, která v Kutné Hoře žije. Podle ní město nabízí místním i cizím lidem plno možností večerního vyžití, turisté se ale v centru většinou nezdrží déle než pár hodin.

Místostarostka Kateřina Špalková si nicméně stojí za tím, že Kutná Hora rozhodně není městem duchů. „Historické centrum Kutné Hory se nevylidňuje, spíše naopak. Jasně v tomto hovoří statistiky návštěvnosti Vnitřního Města a jeho památek,“ říká s tím, že když se v centru konal koncert Rybiček 48 a Gastrofestival, navštívily město tisíce lidí.

Zároveň ale říká, že se v centru najdou „neobjevená“ místa, kterým turisté nevěnují příliš pozornosti. Mluví třeba o Muzeu knihtisku, Čokoládovně nebo Vlašském dvoře, královské mincovně a někdejší rezidenci krále Václava IV, kde se ve středověku razil pražský groš.

„Bohužel cestovní kanceláře organizují vyloženě jednodenní poznávací zájezdy, které zahrnují ty nejznámější památky – chrám svaté Barbory a sedlecký areál. Ano, jsou to památky jedinečné, zapsané na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, ale tyto zájezdy úplně opomíjejí návštěvu centra města, což je velká škoda,“ dodává.

I když se cestovní ruch podle Špalkové místním podnikatelům i radnici vyplácí, zmiňuje také výzvy, kterým musí turisticky navštěvované destinace čelit. „U nás je problém s nedostatkem parkovacích míst, včetně těch pro zájezdové autobusy. Nový bus park by se ale měl velmi brzy začít stavět,“ popisuje.

Místostarostka a místní se také domnívají, že Kutné Hoře do jisté míry škodí i blízkost Prahy. Lidé sem totiž míří především na jednodenní výlety, ubytovaní jsou ale v hlavním městě. Řešením by podle Špalkové mohla být orientace na regiony směrem od Prahy.

S tím, že mnoho lidí prolítne největší tahouny města a do centra skoro nezavítají souhlasí i Krejčí z římskokatolické farnosti Sedlec. Podle ní to ale nemusí být nutně na škodu, stejně jako fakt, že počet turistů se ještě stále nedostal na čísla před pandemií covidu.

„V roce 2019 se tu dalo skutečně mluvit o overturismu. Sedlcem prošlo půl milionů lidí ročně, teď je to méně, což mi přijde i zdravější. Město se po šesté vylidní a vyloženě patří nám, místním. Můžeme tu tak v klidu fungovat a užívat si kulturu a komunitní aktivity,“ říká.

Stejně situaci vnímá i Adam Princ, spolumajitel Café Havlíček Penzion. „Rozhodně to tu není jako v Českém Krumlově, centrum města je pořád naše a chodíme do něj,“ říká s tím, že jako místní je za to rád. Jako podnikatel by ale uvítal, kdyby se návštěvníci ve městě ubytovali alespoň na pár dní a věnovali pozornost i méně známým místům. „Myslím, že město je asi do jisté míry ‚prokleté‘ blízkostí Prahy. Lidé prostě přijedou vlakem nebo autem na jeden den prolítnou nejznámější místa a odjedou,“ dodává. Kutná Hora tak balancuje někde mezi rychlým turismem a klidným životem místních.

Kutná Hora patří dlouhodobě mezi české turistické stálice. To potvrzují i naplněná parkoviště v docházkové vzdálenosti od nejznámějších památek, nebo data agentury Czech Tourism. Městská památková rezervace je od roku 1995 na seznamu světového dědictví UNESCO, čímž se Kutná Hora může pyšnit jako jediné město ve Středočeském kraji. Místním turismus obecně nevadí, berou ho jako součást života ve městě. Některým ale přijde, že je historické centrum do jisté míry upozadněné.

„Stává se, že lidé do centra ani nezavítají. Jsme to pak my, kdo je tam odklání, protože Kutná Hora je krásná a má neuvěřitelný charakter středověkého města,“ říká před infocentrem Radka Krejčí, ředitelka organizační složky římskokatolické farnosti Sedlec. Kolem mezitím procházejí davy lidí a před kasou se tvoří fronta. „Kutná Hora ale zase není skanzen, město je živé a nikdo nám ho neukradl,“ dodává, zatímco turisté kolem plánují s mapkami v ruce prohlídku kostnice, která je kousek od infocentra.

Samotný Sedlec je hlavním turistickým tahounem středočeského města, které je proslulé těžbou stříbra. Areál zahrnuje katedrálu Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, stejně jako kostel Všech Svatých s kostnicí. Právě ta je nejnavštěvovanějším místem v Kutné Hoře, minulý rok ji navštívilo zhruba 300 tisíc lidí.

Kostnice působí kvůli turistům poměrně stísněně, v jeden moment je tu zhruba sto návštěvníků. Zástupy lidí proudí každou minutu dovnitř a zase ven. Většina je fascinovaná vyskládanými ostatky, lebky a kosti zdobí i stěny a lustr.

Návštěvníci se ale ne vždy chovali na místě, kde je k vidění zhruba 40 tisíc ostatků zemřelých, uctivě. Vyplynulo to z analýzy sociálních sítí, kterou si Sedlec udělal. Z toho důvodu se proto v prostorách kostela Všech Svatých nesmí fotit.

„Lidé jsou blázniví. Místo toho, aby si užili, kde jsou, loví co nejbizarnější fotky. Takže jsme zažili, že sahali třeba na lebky. Našli jsme i fotku, na které jeden ruský turista lebku olizoval,“ líčí Krejčí. Zmiňuje i případ, kdy jeden z turistů využil prostory pro focení vlastní řady oblečení, které bylo potřísněno jeho krví. Podle Krejčí tak bylo nutné turistům naznačit, že je kostnice pietním místem.

Podívejte se, jak vypadá situace v Kutné Hoře:

Poté, co turisté dokončí prohlídku kostela Všech Svatých, jdou někteří ještě do nedaleké katedrály. Větší část z nich ale rovnou míří k další vyhledávané památce – chrámu sv. Barbory. Lidé chodí potichu chrámem, obdivují pozdně gotické fresky, oltář a hvězdnou klenbu. Na návštěvníky pak ze shora shlížejí sochy symbolizující Spravedlnost, Opatrnost, Statečnost a Mírnost.

Někteří lidé si pak v místních suvenýrech pořizují imitace stříbrného pražského groše, který před sedmi sty lety používala velká část Evropy jako platidlo. Jiní zase tráví čas v pozdně gotické katedrále se sluchátky v uších.

„Návštěvníci mají rádi časovou flexibilitu, vyhovuje jim prohlédnout si chrám individuálně s našim online průvodcem a pobýt bez časového omezení,“ říká Kristýna Drahotová, vedoucí provozu památek. Narozdíl od kostnice se tu může fotit, čehož mnoho návštěvníků využívá.

Davy lidí se pak od chrámu táhnou většinou ještě směrem k Jezuitské koleji, kde sídlí GASK, tedy Galerie Středočeského Kraje. Hned naproti stojí rohová, ne příliš velká kavárna, která se příhodně nazývá Turistka. Uvnitř je slyšet pouze angličtina. Brigádnice Nela, která v Kutné Hoře žije celý život popisuje, že do okolí chrámu zavítají v létě spíše cizinci. „Myslím si, že letos by mohla být návštěvnost silnější než minulý rok, alespoň tady to tak působí, lidí je víc,“ popsala.

Chrám, dokončený až v roce 1905, letos navštívilo už 154 tisíc lidí, což je o necelých dvanáct procent více než ve stejném období vloni. Drahotová sdělila, že v roce 2019 katedrálu navštívilo 347 523 lidí. „Podle odhadů se na toto číslo ještě nedostaneme,“ doplnila.

Zatímco v Sedlci a nejbližším okolí chrámu sv. Barbory proudí davy lidí, zbytek historického centra, zahrnující památky jako je Kostel sv. Jakuba, Vlašský dvůr nebo Morový sloup, působí po páté hodině pustě. Trafiky a některé obchody zavírají už kolem čtvrté, v restauracích sice sedí lidé, davy jako u hlavních turistických tahounů tu ale rozhodně nejsou. Oslovení místní se pak shodují, že město je podvečer prakticky mrtvé.

„Když padne pátá šestá hodina město je prázdné. O víkendu nebo prázdninách, když se konají akce jako třeba Kutnohorské léto, je to o něco lepší, ale mimo sezónu je centrum prázdné úplně,“ popisuje paní Jana, která v Kutné Hoře žije. Podle ní město nabízí místním i cizím lidem plno možností večerního vyžití, turisté se ale v centru většinou nezdrží déle než pár hodin.

Místostarostka Kateřina Špalková si nicméně stojí za tím, že Kutná Hora rozhodně není městem duchů. „Historické centrum Kutné Hory se nevylidňuje, spíše naopak. Jasně v tomto hovoří statistiky návštěvnosti Vnitřního Města a jeho památek,“ říká s tím, že když se v centru konal koncert Rybiček 48 a Gastrofestival, navštívily město tisíce lidí.

Zároveň ale říká, že se v centru najdou „neobjevená“ místa, kterým turisté nevěnují příliš pozornosti. Mluví třeba o Muzeu knihtisku, Čokoládovně nebo Vlašském dvoře, královské mincovně a někdejší rezidenci krále Václava IV, kde se ve středověku razil pražský groš.

„Bohužel cestovní kanceláře organizují vyloženě jednodenní poznávací zájezdy, které zahrnují ty nejznámější památky – chrám svaté Barbory a sedlecký areál. Ano, jsou to památky jedinečné, zapsané na seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO, ale tyto zájezdy úplně opomíjejí návštěvu centra města, což je velká škoda,“ dodává.

I když se cestovní ruch podle Špalkové místním podnikatelům i radnici vyplácí, zmiňuje také výzvy, kterým musí turisticky navštěvované destinace čelit. „U nás je problém s nedostatkem parkovacích míst, včetně těch pro zájezdové autobusy. Nový bus park by se ale měl velmi brzy začít stavět,“ popisuje.

Místostarostka a místní se také domnívají, že Kutné Hoře do jisté míry škodí i blízkost Prahy. Lidé sem totiž míří především na jednodenní výlety, ubytovaní jsou ale v hlavním městě. Řešením by podle Špalkové mohla být orientace na regiony směrem od Prahy.

S tím, že mnoho lidí prolítne největší tahouny města a do centra skoro nezavítají souhlasí i Krejčí z římskokatolické farnosti Sedlec. Podle ní to ale nemusí být nutně na škodu, stejně jako fakt, že počet turistů se ještě stále nedostal na čísla před pandemií covidu.

„V roce 2019 se tu dalo skutečně mluvit o overturismu. Sedlcem prošlo půl milionů lidí ročně, teď je to méně, což mi přijde i zdravější. Město se po šesté vylidní a vyloženě patří nám, místním. Můžeme tu tak v klidu fungovat a užívat si kulturu a komunitní aktivity,“ říká.

Stejně situaci vnímá i Adam Princ, spolumajitel Café Havlíček Penzion. „Rozhodně to tu není jako v Českém Krumlově, centrum města je pořád naše a chodíme do něj,“ říká s tím, že jako místní je za to rád. Jako podnikatel by ale uvítal, kdyby se návštěvníci ve městě ubytovali alespoň na pár dní a věnovali pozornost i méně známým místům. „Myslím, že město je asi do jisté míry ‚prokleté‘ blízkostí Prahy. Lidé prostě přijedou vlakem nebo autem na jeden den prolítnou nejznámější místa a odjedou,“ dodává. Kutná Hora tak balancuje někde mezi rychlým turismem a klidným životem místních.