Ještě kolem roku 2000 obliba školy spíše rostla. V posledních 10 až 15 letech průzkumy ukazují na stále se zhoršující vztah dětí ke škole, a to nezávisle na pohlaví a věku. Propad mezi rokem 2010 a posledním výzkumem je patrný obzvláště u dětí, které se do školy opravdu těšily.

Jako hlavní důvody, proč děti nemají rády školu patří stres, horší vztahy se spolužáky a nepodpora ze strany učitelů. Pouze polovina dětí uvádí, že svým učitelům důvěřuje. Vyplývá to ze studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). Studie vzniká ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací.

Co na to říkají učitelé, kteří zvítězili v minulých letech v anketě o nejlepšího učitele Zlatý Amos? Čím si myslí, že to je, že české děti nechodí rády do školy?

Školy by měly dětem nabídnout učivo v takové podobě, která jim bude dávat smysl. Aby viděly, že to, co se učí, jim doopravdy v budoucnu k něčemu bude. A my učitelé bychom měli děti podporovat. A ne, aby se nás bály. Což si myslím, že se v některých případech děje, že se bojí, že je učitel zesměšní nebo je poníží. Domnívám se, že se také poslední dobou klade důraz na to, aby žáci zažili úspěch, což je jistě důležité, ale děti by měly zažívat i neúspěch, aby se naučily, jak ho zvládat a nebyly tak často ve stresu, když se něco nepovede. A další roli hraje rodinné prostředí a celková spokojenost dítěte. Když potkám ráno žáka, který snídá brambůrky, pak jde ze školy, sedne si na osm hodin k počítači a jde spát ve dvě ráno a po čtyřech hodinách vstane, logicky nemá chuť jít do školy. A tam bych začal základními věcmi: dobrou stravou, pohybem a nějakým kolektivem, se kterým dítě může trávit čas. Protože obecně nespokojené dítě, nebude rádo ve škole. A to si myslím, že je věcí rodiny, i školy.

Kromě dalších důvodů se domnívám, že tu velkou roli hraje fakt, jak ohromně se zrychlil svět kolem nás. A jaký tlak to na mladé lidi vytváří. My dospělí máme výhodu, jsme už ukotvení, máme hotovou osobnost, ale pro mladé lidi musí být těžké hledat v této době nějaký stabilní bod. I z této studie vyplývá, že děti mají strach z budoucnosti. To může souviset i s určitou panikou kolem přijímacích zkoušek na střední školu. Děti mohou prožívat strach, že se na žádnou nedostanou, protože jejich počet je omezený. Vnímají, že rodičům na tom také velice záleží. Ti je tlačí do doučování, což zase zvyšuje laťku pro ty ostatní. A navíc, čím více dětí bude připravených na přijímačky, tím těžší to pro ně ve finále bude, protože konkurence v tu chvíli roste. Je samozřejmě dobře, že se děti naučí něco navíc, ale otázka je, za jakou cenu.

Rodiče často vyplňují dětem čas v různých hopsáriích, McDonaldech a je jasné, že oproti tomu může být škola nudná. Musíte tam dodržovat pravidla, pracovat. Když mluvím s kolegyněmi, vnímám, že je rozdíl mezi školou ve městě a tou na vesnici, kde je přece jen rodinné prostředí, děti společně chodí třeba na fotbal. Možná by mě v diskusi rozcupovali, ale problém vždy začíná v rodině. A myslím si, že rodiče jsou dnes velmi pracovně vytížení, hodně dětí je z neúplných rodin, i to může hrát dohromady svou roli. Vidím také problém v sociálních sítích. Děti si nedokáží vyříkat věci ve třídě a pak to řeší na WhatsAppech. Vidím tedy problém v tom, že spolu obecně málo mluvíme, z očí do očí. Vidím mladé lidi v kavárně, s mobily. V ZOO rodiny a rodiče jsou na mobilech. To je za mě velký průšvih.

Já si rozhodně nemyslím, že se české děti netěší do školy. Nemám rád takové zobecňování. Učím deset let a vidím kolem sebe děti, které jsou někdy naštvané, smutné, ale pak jsou zase veselé a mají dobrou náladu. To je proměnlivé. Podle mě velmi záleží, kdy, kde a koho se ptáte, zda chodí rád do školy. Když se zeptáte prvňáka, je většinou natěšený, když se zeptáte puberťáka, ráno před školou, v lednu, tak je docela pravděpodobné, že vám řekne, že se do školy netěší. A já to mám stejně. Když mě potkáte a já vím, že mám před sebou náročný den, tak vám také řeknu, že bych nejraději zůstal doma. Ano, někteří učitelé jsou přísní a některé kolektivy mohou být náročné, ale nikdy to není tak, že celá škola je špatně a všichni učitelé jsou zlí. A co také vnímám, velmi záleží, co dítě prožívá doma a od toho se pak odvíjí jeho nálada.

Ještě kolem roku 2000 obliba školy spíše rostla. V posledních 10 až 15 letech průzkumy ukazují na stále se zhoršující vztah dětí ke škole, a to nezávisle na pohlaví a věku. Propad mezi rokem 2010 a posledním výzkumem je patrný obzvláště u dětí, které se do školy opravdu těšily.

Jako hlavní důvody, proč děti nemají rády školu patří stres, horší vztahy se spolužáky a nepodpora ze strany učitelů. Pouze polovina dětí uvádí, že svým učitelům důvěřuje. Vyplývá to ze studie HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). Studie vzniká ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací.

Co na to říkají učitelé, kteří zvítězili v minulých letech v anketě o nejlepšího učitele Zlatý Amos? Čím si myslí, že to je, že české děti nechodí rády do školy?

Školy by měly dětem nabídnout učivo v takové podobě, která jim bude dávat smysl. Aby viděly, že to, co se učí, jim doopravdy v budoucnu k něčemu bude. A my učitelé bychom měli děti podporovat. A ne, aby se nás bály. Což si myslím, že se v některých případech děje, že se bojí, že je učitel zesměšní nebo je poníží. Domnívám se, že se také poslední dobou klade důraz na to, aby žáci zažili úspěch, což je jistě důležité, ale děti by měly zažívat i neúspěch, aby se naučily, jak ho zvládat a nebyly tak často ve stresu, když se něco nepovede. A další roli hraje rodinné prostředí a celková spokojenost dítěte. Když potkám ráno žáka, který snídá brambůrky, pak jde ze školy, sedne si na osm hodin k počítači a jde spát ve dvě ráno a po čtyřech hodinách vstane, logicky nemá chuť jít do školy. A tam bych začal základními věcmi: dobrou stravou, pohybem a nějakým kolektivem, se kterým dítě může trávit čas. Protože obecně nespokojené dítě, nebude rádo ve škole. A to si myslím, že je věcí rodiny, i školy.

Kromě dalších důvodů se domnívám, že tu velkou roli hraje fakt, jak ohromně se zrychlil svět kolem nás. A jaký tlak to na mladé lidi vytváří. My dospělí máme výhodu, jsme už ukotvení, máme hotovou osobnost, ale pro mladé lidi musí být těžké hledat v této době nějaký stabilní bod. I z této studie vyplývá, že děti mají strach z budoucnosti. To může souviset i s určitou panikou kolem přijímacích zkoušek na střední školu. Děti mohou prožívat strach, že se na žádnou nedostanou, protože jejich počet je omezený. Vnímají, že rodičům na tom také velice záleží. Ti je tlačí do doučování, což zase zvyšuje laťku pro ty ostatní. A navíc, čím více dětí bude připravených na přijímačky, tím těžší to pro ně ve finále bude, protože konkurence v tu chvíli roste. Je samozřejmě dobře, že se děti naučí něco navíc, ale otázka je, za jakou cenu.

Rodiče často vyplňují dětem čas v různých hopsáriích, McDonaldech a je jasné, že oproti tomu může být škola nudná. Musíte tam dodržovat pravidla, pracovat. Když mluvím s kolegyněmi, vnímám, že je rozdíl mezi školou ve městě a tou na vesnici, kde je přece jen rodinné prostředí, děti společně chodí třeba na fotbal. Možná by mě v diskusi rozcupovali, ale problém vždy začíná v rodině. A myslím si, že rodiče jsou dnes velmi pracovně vytížení, hodně dětí je z neúplných rodin, i to může hrát dohromady svou roli. Vidím také problém v sociálních sítích. Děti si nedokáží vyříkat věci ve třídě a pak to řeší na WhatsAppech. Vidím tedy problém v tom, že spolu obecně málo mluvíme, z očí do očí. Vidím mladé lidi v kavárně, s mobily. V ZOO rodiny a rodiče jsou na mobilech. To je za mě velký průšvih.

Já si rozhodně nemyslím, že se české děti netěší do školy. Nemám rád takové zobecňování. Učím deset let a vidím kolem sebe děti, které jsou někdy naštvané, smutné, ale pak jsou zase veselé a mají dobrou náladu. To je proměnlivé. Podle mě velmi záleží, kdy, kde a koho se ptáte, zda chodí rád do školy. Když se zeptáte prvňáka, je většinou natěšený, když se zeptáte puberťáka, ráno před školou, v lednu, tak je docela pravděpodobné, že vám řekne, že se do školy netěší. A já to mám stejně. Když mě potkáte a já vím, že mám před sebou náročný den, tak vám také řeknu, že bych nejraději zůstal doma. Ano, někteří učitelé jsou přísní a některé kolektivy mohou být náročné, ale nikdy to není tak, že celá škola je špatně a všichni učitelé jsou zlí. A co také vnímám, velmi záleží, co dítě prožívá doma a od toho se pak odvíjí jeho nálada.