Dobrovolný hasič Josef Liška každou chvíli zjišťuje, kde se na jeho mobilním telefonu objeví další červený puntík. Ten značí třetí, nejvyšší povodňový stupeň. „Jde to od novohrádek,“ utrousí málomluvný Liška. Familiérně tak nazývá nedaleké Novohradské hory. Zdá se, že s každým dalším kliknutím se červených puntíků objeví víc.

Liška patří k malé jednotce dobrovolníků, kteří v nedaleké klubovně čekají na „vypuštění poplachu“. Jejich víska Heřmaň vzdálená jen zhruba třicet kilometrů od Českých Budějovic leží na kopci, ty sousední v údolí. A právě tam budou potřebovat pomoc.

„U nás to už zaplavilo mlýn a trafostanici. No, a Plav? Tam už chlapi chodí v holinkách a rybářských kalhotách, ti už jsou úplně pod vodou,“ říká Petr Pětivoký, který přináší zprávy z „údolí“. Konkrétně z vesnic Doudleby a Plav.

Do druhé zmíněné obce se vydávám na obhlídku s velitelem této hasičské jednotky Michalem Tibitanclem. Jakmile se spustíme z kopce dolů, nabídne se nám dramatický výhled na okolní pláně, kterými se valí Malše. Zaplavuje lesní háje, podmáčí pastviny a pomalu ale jistě se ve vlnách a vírech přibližuje k chatám roztroušených kolem. K vesnici Plav už nemá smysl jet. Silnice je tam už také pod vodou. Parkujeme proto o něco výše a vydáváme se k oblasti, která ještě patří pod Doudleby.

Na břehu tam nacházíme desítky lidí, kteří s ustaranými výrazy sledují burácející tok řeky. Mnozí jsou smíření s tím, že jim voda jejich obydlí vyplaví. „Co se dá dělat? Snad to nebude tak hrozné jako v roce 2002,“ říká místní obyvatel Petr Jakeš, který si Malši fotografuje.

„Uvidíme ale, co přinese voda z hráze,“ dodá větu, kterou tu mnozí s viditelnou obavou opakují.

Během dne ji zaslechnu v centru Českých Budějovic, na předměstí města i v těchto vískách kolem. Lidé mluví o vodní nádrži Římov. Její průtok rozebírají i hasiči v Heřmani. „Zatím to nejde přepadem, ale vrchem, takže dobré,“ pronese velitel Tibitancl s tím, že vodohospodáři zatím navýšili průtok „jen“ na osmdesát kubických metrů za vteřinu. Běžné je přitom pět šest kubíků.

Všichni si ale pamatují, jaké to bylo při devastujících povodních v roce 2002. To se od přehrady valilo na vesnice přes 450 kubických metrů za vteřinu.

Muži vypadají klidně, klábosí, pokuřují, někteří pijí kafe nebo si z pípy v rohu čepují točené pivo. V kamnech praskají polena a vyplňují prostor teplým vzduchem. Každý to ale uvítá, protože venku vytrvale prší. Pivem nepohrdne ani Josef Liška, hřmotně vypadající muž s šedivým plnovousem, který právě zkontroloval čerpadlo, jímž odsává vodu z místního rybníku, aby předešel zatopení zahrad a sklepů.

Muži čekají, jak říkají, na telefon „od profíků z Budějic“. Tamní hasiči jim řeknou, kam se mají případně vydat. Zašlou jim k tomu i souřadnice tak, aby Tibitanclova jednotka rychle a snadno určené místo našla. Zřejmě půjde o odstranění stromů, které v podmáčené půdě nevydržely a skácely se. Nebo na odsávání zatopených sklepů. Tibitancl a jeho muži ale mohou být vysláni i na záchranu lidí, kteří by uvázli ve svých domech.

„Lidé si dají většinou říct, jsou ale i tací, kteří za žádnou cenu nepůjdou. Mám už jednoho človíčka v chatové oblasti Mlejnek, který se rozhodl zůstat,“ popisuje reakce lidí v ohrožených zónách Tibitancl s lehkým úšklebkem, v němž se zračí lehká obava i frustrace z toho, že se někteří zbytečně vystavují nebezpečí.

Jednotka může být vyslána hned do několika obcí v okolí, třeba i do Roudné, kterou na cestě do Heřmaně projíždím. Sledují, jak se řeka přibližuje k tamnímu dětskému hřišti. Cestou nazpět už není po prolézačkách a skluzavkách ani památky, řeka hřiště úplně pohltila.

Malše stoupá i v samotném centru Českých Budějovic. Obyvatelé města se na živel chodí dívat. Zatím vypadají klidně i přes hukot vody, která s sebou unáší desítky dřevin, větví a plastu. „Voda v roce 2002 dosáhla až na mostní silnici,“ vzpomíná u břehu jen kousek od parku Stromovka místní rodák Martin Šimánek. Podívám se směrem k mostu, kterému místní jednoduše říkají Dlouhý. Vodě chybí dobré tři čtyři metry, aby se zvedla do té samé výšky jako před 22 lety.

„Jo, jo. Zatím dobré, ale uvidíme, co se na nás přižene od přehrady,“ přidá Martin Šimánek onen zlověstný dovětek.

Zdá se, že na přehradu Římov dnes snad myslí úplně všichni.

Dobrovolný hasič Josef Liška každou chvíli zjišťuje, kde se na jeho mobilním telefonu objeví další červený puntík. Ten značí třetí, nejvyšší povodňový stupeň. „Jde to od novohrádek,“ utrousí málomluvný Liška. Familiérně tak nazývá nedaleké Novohradské hory. Zdá se, že s každým dalším kliknutím se červených puntíků objeví víc.

Liška patří k malé jednotce dobrovolníků, kteří v nedaleké klubovně čekají na „vypuštění poplachu“. Jejich víska Heřmaň vzdálená jen zhruba třicet kilometrů od Českých Budějovic leží na kopci, ty sousední v údolí. A právě tam budou potřebovat pomoc.

„U nás to už zaplavilo mlýn a trafostanici. No, a Plav? Tam už chlapi chodí v holinkách a rybářských kalhotách, ti už jsou úplně pod vodou,“ říká Petr Pětivoký, který přináší zprávy z „údolí“. Konkrétně z vesnic Doudleby a Plav.

Do druhé zmíněné obce se vydávám na obhlídku s velitelem této hasičské jednotky Michalem Tibitanclem. Jakmile se spustíme z kopce dolů, nabídne se nám dramatický výhled na okolní pláně, kterými se valí Malše. Zaplavuje lesní háje, podmáčí pastviny a pomalu ale jistě se ve vlnách a vírech přibližuje k chatám roztroušených kolem. K vesnici Plav už nemá smysl jet. Silnice je tam už také pod vodou. Parkujeme proto o něco výše a vydáváme se k oblasti, která ještě patří pod Doudleby.

Na břehu tam nacházíme desítky lidí, kteří s ustaranými výrazy sledují burácející tok řeky. Mnozí jsou smíření s tím, že jim voda jejich obydlí vyplaví. „Co se dá dělat? Snad to nebude tak hrozné jako v roce 2002,“ říká místní obyvatel Petr Jakeš, který si Malši fotografuje.

„Uvidíme ale, co přinese voda z hráze,“ dodá větu, kterou tu mnozí s viditelnou obavou opakují.

Během dne ji zaslechnu v centru Českých Budějovic, na předměstí města i v těchto vískách kolem. Lidé mluví o vodní nádrži Římov. Její průtok rozebírají i hasiči v Heřmani. „Zatím to nejde přepadem, ale vrchem, takže dobré,“ pronese velitel Tibitancl s tím, že vodohospodáři zatím navýšili průtok „jen“ na osmdesát kubických metrů za vteřinu. Běžné je přitom pět šest kubíků.

Všichni si ale pamatují, jaké to bylo při devastujících povodních v roce 2002. To se od přehrady valilo na vesnice přes 450 kubických metrů za vteřinu.

Muži vypadají klidně, klábosí, pokuřují, někteří pijí kafe nebo si z pípy v rohu čepují točené pivo. V kamnech praskají polena a vyplňují prostor teplým vzduchem. Každý to ale uvítá, protože venku vytrvale prší. Pivem nepohrdne ani Josef Liška, hřmotně vypadající muž s šedivým plnovousem, který právě zkontroloval čerpadlo, jímž odsává vodu z místního rybníku, aby předešel zatopení zahrad a sklepů.

Muži čekají, jak říkají, na telefon „od profíků z Budějic“. Tamní hasiči jim řeknou, kam se mají případně vydat. Zašlou jim k tomu i souřadnice tak, aby Tibitanclova jednotka rychle a snadno určené místo našla. Zřejmě půjde o odstranění stromů, které v podmáčené půdě nevydržely a skácely se. Nebo na odsávání zatopených sklepů. Tibitancl a jeho muži ale mohou být vysláni i na záchranu lidí, kteří by uvázli ve svých domech.

„Lidé si dají většinou říct, jsou ale i tací, kteří za žádnou cenu nepůjdou. Mám už jednoho človíčka v chatové oblasti Mlejnek, který se rozhodl zůstat,“ popisuje reakce lidí v ohrožených zónách Tibitancl s lehkým úšklebkem, v němž se zračí lehká obava i frustrace z toho, že se někteří zbytečně vystavují nebezpečí.

Jednotka může být vyslána hned do několika obcí v okolí, třeba i do Roudné, kterou na cestě do Heřmaně projíždím. Sledují, jak se řeka přibližuje k tamnímu dětskému hřišti. Cestou nazpět už není po prolézačkách a skluzavkách ani památky, řeka hřiště úplně pohltila.

Malše stoupá i v samotném centru Českých Budějovic. Obyvatelé města se na živel chodí dívat. Zatím vypadají klidně i přes hukot vody, která s sebou unáší desítky dřevin, větví a plastu. „Voda v roce 2002 dosáhla až na mostní silnici,“ vzpomíná u břehu jen kousek od parku Stromovka místní rodák Martin Šimánek. Podívám se směrem k mostu, kterému místní jednoduše říkají Dlouhý. Vodě chybí dobré tři čtyři metry, aby se zvedla do té samé výšky jako před 22 lety.

„Jo, jo. Zatím dobré, ale uvidíme, co se na nás přižene od přehrady,“ přidá Martin Šimánek onen zlověstný dovětek.

Zdá se, že na přehradu Římov dnes snad myslí úplně všichni.