Československý politik Alexander Dubček sehrál v šedesátých letech významnou roli, neboť vystupoval jako vůdce reformního proudu, jehož cílem byl socialismus s lidskou tváří. Nejprve se stal v roce 1963 prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska v Bratislavě, než 5. ledna 1968 stanul v čele ÚV KSČ. V této funkci vydržel pouhé čtyři měsíce, protože do Československa 21. srpna 1968 vpadla vojska pěti států Varšavské smlouvy. V reakci na vpád bylo vedení postupně obměněno a 17. dubna si předsednictvo zvolilo do čela Gustáva Husáka.

Alexander Dubček se dostal znovu do záře reflektorů během sametové revoluce, kdy 22. listopadu vystoupil na balkoně na Václavském náměstí s Václavem Havlem nad shromážděnými davy. Od té doby byl nejprve vážným kandidátem na prezidenta Československa a před rozdělením republiky i na hlavu slovenského státu. Do funkce nebyl zvolen, neboť 1. září 1992 jeho služební vůz na dálnici D1 v 88,9 kilometru u Humpolce havaroval.

Podle zprávy z oficiálního vyšetřování dostalo auto jedoucí ve vysoké rychlosti během deště smyk a vyletělo z dálnice. Alexander Dubček seděl na zadním sedadle, nebyl připoutaný a vypadl z vozu. Poté byl urychleně hospitalizovaný, jeho zdravotní stav se nelepšil a 7. listopadu svým zraněním podlehl.

„Napjatá atmosféra těsně před rozpadem Československa nahrává spekulacím o tom, že k autohavárii nemuselo dojít náhodou. Šíří se fámy o tom, že Dubček by byl jako budoucí prezident nepohodlný pro nastupující slovenskou vládu Vladimíra Mečiara. A právě proto mohl být odstraněn,“ zazní v poslední epizodě z audioknihy vydavatelství Supraphon.

Co o nehodě řekl řidič Dubčekova vozu a jak má s tragédií údajně souviset i vražda polského premiéra Piotra Jarosczewického, která se udála den před nehodou slovenského politika, uslyšíte v přehrávači v úvodu článku.

Československý politik Alexander Dubček sehrál v šedesátých letech významnou roli, neboť vystupoval jako vůdce reformního proudu, jehož cílem byl socialismus s lidskou tváří. Nejprve se stal v roce 1963 prvním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska v Bratislavě, než 5. ledna 1968 stanul v čele ÚV KSČ. V této funkci vydržel pouhé čtyři měsíce, protože do Československa 21. srpna 1968 vpadla vojska pěti států Varšavské smlouvy. V reakci na vpád bylo vedení postupně obměněno a 17. dubna si předsednictvo zvolilo do čela Gustáva Husáka.

Alexander Dubček se dostal znovu do záře reflektorů během sametové revoluce, kdy 22. listopadu vystoupil na balkoně na Václavském náměstí s Václavem Havlem nad shromážděnými davy. Od té doby byl nejprve vážným kandidátem na prezidenta Československa a před rozdělením republiky i na hlavu slovenského státu. Do funkce nebyl zvolen, neboť 1. září 1992 jeho služební vůz na dálnici D1 v 88,9 kilometru u Humpolce havaroval.

Podle zprávy z oficiálního vyšetřování dostalo auto jedoucí ve vysoké rychlosti během deště smyk a vyletělo z dálnice. Alexander Dubček seděl na zadním sedadle, nebyl připoutaný a vypadl z vozu. Poté byl urychleně hospitalizovaný, jeho zdravotní stav se nelepšil a 7. listopadu svým zraněním podlehl.

„Napjatá atmosféra těsně před rozpadem Československa nahrává spekulacím o tom, že k autohavárii nemuselo dojít náhodou. Šíří se fámy o tom, že Dubček by byl jako budoucí prezident nepohodlný pro nastupující slovenskou vládu Vladimíra Mečiara. A právě proto mohl být odstraněn,“ zazní v poslední epizodě z audioknihy vydavatelství Supraphon.

Co o nehodě řekl řidič Dubčekova vozu a jak má s tragédií údajně souviset i vražda polského premiéra Piotra Jarosczewického, která se udála den před nehodou slovenského politika, uslyšíte v přehrávači v úvodu článku.