Česká Ves na Jesenicku patří mezi místa nejhůře postižená letošní povodní. Řeka Bělá zničila téměř 90 procent území obce. Pryč jsou silnice, mosty, těžce poničená je místní škola i mnoho obydlí. Jak místní rekonstrukci zvládají?

Hostem Ptám se já byl starosta České Vsi Petr Mudra (STAN).

Měsíc po povodních, které se prohnaly Českem, se katastrofálně postižené obce na Jesenicku a Šumpersku jen pomalu vracejí k normálnímu životu. I proto na žádost Olomouckého kraje vláda prodloužila do poloviny listopadu stav nebezpečí. Pro obce, které před sebou mají další dlouhé týdny a měsíce prací na obnově domů, silnic nebo škol, to znamená rychlejší přístup k potřebné pomoci.

Podle Petra Mudry (STAN), starosty České Vsi na Jesenicku, radnice i místní lidé postižení záplavami kromě peněz stále vítají a potřebují pomoc dobrovolníků, ale i odborníků. V regionu chybí stavaři a technici, kteří by poradili s rekonstrukcí zničené infrastruktury.

„I v době před povodněmi byl těchto lidí velký nedostatek. Konkrétně silniční projektant je tak nedostatkové zboží, že jsme zhruba rok a půl čekali na to, než se na nás dostane řada. A teď to bude ještě horší,“ uvedl starosta s tím, že opravy je potřeba udělat co nejrychleji. 10 až 15 procent obyvatel obce stále zůstává zcela odříznutých od světa, nemá vodu, elektrickou energii ani plyn.

Velkou výzvou pro místní radnice podle něj teď bude i přerozdělování mimořádné finanční pomoci od státu, kterou mají mít na starosti samotné obce (rozdělovat ji můžou od 9. října, v průměru jde o 40 tisíc na domácnost). Podle Mudry na to nejsou obce personálně vůbec vybavené a mají z toho velké obavy.

Každá koruna podle něj ale pomůže: „Ve chvíli, kdy si každá obec zvolí vlastní postup přerozdělování peněz, tak se může stát, že někdo daleko víc postižený ve vedlejší obci dostane nakonec míň peněz než třeba v naší obci méně postižený člověk. Takže se snažíme ty síly koordinovat společně.“

Mají lidé zájem o náhradní pozemky pro stavbu nových domů? Co všechno teď obce na Jesenicku potřebují? A jak dlouho potrvá obnova území?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak to u vás v obci necelé čtyři týdny po povodni vypadá? – Kdyby mi někdo před měsícem řekl, jak bude vypadat situace po měsíci, tak bych nevěřil, kolik práce se zvládne. Ale je to taková hrubá práce, úklid komunikací a základní zabezpečovací práce. Teď začne ten reálný život, ve kterém budeme muset žít a likvidovat následky, protože doteď jsme pouze zabezpečovali základní provoz obce.

2:30 Vám se podařilo postavit jeden provizorní most, takže jste spojili odříznuté části obce, kde bylo téměř 500 obyvatel. Byl to rozhodující moment? – Byl to jeden z klíčových, rozhodujících momentů. (…) Toto byla největší odříznutá lokalita. Ale ty odříznuté lokality, kde byly desítky lidí, jsme měli ještě asi čtyři další. Takže další pomoc spočívala ve vytváření brodů, provizorních nájezdů na komunikace, které dnes neexistují, a samozřejmě zabezpečení základních potřeb lidí. Od dodávek potravin a vody přes následnou pomoc hasičů a vojska. A dnes samozřejmě řešíme, jak po těchto provizorních brodech zabezpečit i zásobování například plynem, pitnou vodou a podobně.

3:00 A jak jste na tom s těmito klíčovými zdroji aktuálně? – Pitná voda byla asi první, která začala téct, nebo aspoň užitková na zhruba 70 procentech území. Tam, kde ta infrastruktura není úplně zničená, se zhruba po týdnu z užitkové vody stala i pitná. Takže to je téměř zázrak. Nasazení všech, kteří na tom pracovali, bylo v podstatě dvacetičtyřhodinové.

3:30 Momentálně řešíme dodávky elektrické energie, které se daří obnovovat v podobném rozsahu na většině území, což pomáhá samozřejmě vysoušet nemovitosti a podobně. Momentálně ve velkém probíhají obnovy dodávek plynu. Tady odhadujeme, že plyn by mohl jít do konce listopadu zhruba na 80 procentech území. Zbytek bohužel zůstane bez pitné vody i bez plynu, leckde i bez elektrické energie, protože k těm místům nevede žádná základní infrastruktura jako cesty nebo možnost vůbec vybudování těchto sítí. To se tedy bude řešit následně.

4:00 Kolika lidí se tato situace týká? – Vidím to zhruba na 10 až 15 procent obyvatel. – A tam se bavíme o jakém horizontu obnovení dodávek energií? – Bavíme se o měsících. Žijeme ze dne na den, kdy začínáme každý den plánovat, kam se o kousek posunout.

7:00 Kolik u vás bylo poničeno domů? Když se orientačně sčítalo, ve vaší obci to vypadalo 20 domů. – Konečný účet ještě vystavený není. Momentálně bylo rozhodnuto o pěti demolicích. U několika dalších nemovitostí statici stále vyhodnocují situaci.

8:00 A už máte představu o tom, co budou chtít obyvatelé těch dotčených nemovitostí dělat? – Jedna rodina už vůbec na Jesenicku bydlet nechce. Jeden případ je, že by nejradši v podobné lokalitě co nejrychleji obnovili dům nebo postavili něco náhradního. A u většiny je to tak, že by rádi zůstali, ale na jiném místě, které není tak bezprostředně ohrožené.

10:00 Máme dlouhodobě připravené nějaké pozemky k výstavbě, rádi bychom je těm lidem nabídli. Teď řešíme po právní stránce, aby to šlo udělat tak, aby to nebylo za komerční cenu, ale aby to byla opravdu pomoc postiženým. Jiná možnost zatím momentálně není, protože pozemky, které nám nabízí bezprostředně stát, jsou k výstavbě nepoužitelné. Takže budeme zkoušet najít cestu, jak uvolnit obecní pozemky k tomu, aby je ti lidé dostali za symbolické peníze, nebo možná bezplatně.

11:00 Jak jsou na tom obec a její obyvatelé finančně? – Asi nejrychlejší byla pomoc humanitárních organizací, částečně i státu. Na prvotní pomoc se vyplácela hmotná nouze. Zvedla se obrovská vlna solidarity, takže my v podstatě denně řešíme desítky nabídek na přímou pomoc lidem, kteří byli nejvíc postiženi. Samozřejmě organizujeme sbírku i my. A teď nás čeká výzva, která je pro nás velmi složitá. Je to ta čtyřicetitisícová pomoc od státu, kterou musíme administrovat, vytvořit pravidla a přerozdělovat tyto peníze podle míry postižení mezi lidi.

11:30 A složité je to hlavně z tohoto důvodu, že všichni jedou už měsíc naplno v rámci záchranných prací a nemáme ani dostatek personálních sil k procesování této agendy. Takže momentálně řešíme, jak spojit pomoc státních peněz, obecních a těch sbírkových tak, abychom opravdu efektivně pomohli těm, co to nejvíce potřebují, a rozložit to tak, aby se na někoho i případně nezapomnělo.

13:00 Když jsem poslouchala ministry, tak oni zase říkali, že vy starostové jste lidem blíže a dokážete lépe vyhodnotit, kdo a v jaké míře tu pomoc potřebuje. Ale pokud vás to neúnosně zatěžuje, nebylo by lepší, kdyby to dělal stát? – Je to něco mezi tím. Protože my ty lokality známe, nás to zatěžuje administrativně velmi. Takže kdybychom byli personálně posílení, tak jsme schopni informace a součinnost poskytnout. Teď zkoušíme dát všechny postižené obce dohromady a v rámci ORP (obcí s rozšířenou působností, pozn. red.) a místní akční skupiny řešit tuhle problematiku společně. I z důvodu, že ty obce na sebe navazují a ve chvíli, kdy si každá obec zvolí vlastní postup přerozdělování peněz, tak se může stát, že někdo daleko víc postižený ve vedlejší obci dostane nakonec míň peněz než třeba v naší obci méně postižený člověk.

15:00 Máte obavy z toho, aby ta pomoc nevnesla zlou krev mezi lidi, když dostanou pomoc v různé míře? – Z toho máme velkou obavu. Protože už máme zásadní problém i s tím, jak volá velké množství dárců, což je úžasné. Ale na druhou stranu nemáme zpětnou vazbu, když někoho přesměrujeme na postiženého člověka, jestli ten dar byl ve výši 500 korun, anebo 500 tisíc. A pak se těžko vyhodnocuje, když zavolá další dárce, jestli to směřujeme na ty potřebné. A toto je i potom příklad toho, když my se budeme muset rozhodovat, v jaké výši ještě komu poskytnout příspěvek ze státních zdrojů, který my pak budeme muset administrovat vůči státu zpátky. Takže z toho máme obrovské obavy.

15:30 Je to jedna z největších výzev. A přichází to v době, kdy opravdu všichni jedou na 100 procent a do toho musíme začít řešit tu administrativu. Nemyslím to kriticky, protože samozřejmě každá koruna lidem pomůže. Ale malé úřady na to nejsou personálně vybavené. Stát vypsal tuhle dotaci velmi jednoduše, takže pro obec je požádat si u Ministerstva pro místní rozvoj možná ta nejjednodušší forma, jakou jsem zažil. Ale bude pro nás administrativně náročné potom ty peníze přesměrovat dál.

16:30 Jak v tomhle případě fungují třeba humanitární organizace? – Pro nás je to vzor, jak se chovat dál. A i základní údaje o postižení jednotlivých nemovitostí máme právě od těchto humanitárních organizací, které kooperují společně. Bez jejich dat bychom se skoro neobešli.

17:00 Jste si jistý, že ve vaší lokalitě už nezůstává nikdo bez pomoci? – Tak to vám určitě říct nemohu. Protože je hodně lidí, kteří se ozvou sami. A na druhé straně je moc lidí, kteří se snaží pomoct sami, nikde se neozvou, nenahlásí se. My se to snažíme monitorovat právě i za pomoci humanitárních organizací i dobrovolníků. Objíždět to. Ale opravdu se může stát, že někdo je na tom hůř, než my si vůbec představujeme. Hlavně u starších lidí, kteří kolem sebe ani ve vlastním bydlení nevidí rozsah toho poškození.

18:00 Hodně postižených si říkalo: ostatní jsou na tom hůř, potřebují pomoc víc, a opravdu se často bojí si říct. Anebo to byly lokality, kde kvůli tomu, že od rána do večera pracují, zachraňují nemovitost, tak ani nemají čas sledovat, co se děje kolem nich, sledovat zprávy nebo i naše výzvy. A potom je to opravdu o tom, že za těmi lidmi musí někdo zajít a opravdu jim i tu pomoc nabídnout.

20:00 A stále potřebujete dobrovolníky? – Kolegové na úřadě nastavili výborný systém přerozdělování práce a dobrovolníků. A stále je přijímáme. Stále dobrovolníky vítáme a přijímáme, protože tady bude práce ještě na několik měsíců.

20:30 Jak podle vás zafungovala pomoc ze strany kraje, ze strany státu? – Co nám v prvopočátku totálně bralo jakoukoliv energii a možnost něco dělat, bylo to, že jsme zde v podstatě byli skoro tři dny bez jakéhokoliv mobilního signálu, bez internetového spojení a podobně. Tady za mě došlo k velkému selhání mobilních operátorů.

21:00 Co za mě zafungovalo výborně, tak byl Olomoucký kraj. Neuvěřitelná věc, kdy najednou nám tady najede stokrát víc techniky, než na co jsme zvyklí i při velkých stavbách. Kdo to zaplatí, jak se to zorganizuje… tak tady Olomoucký kraj zareagoval téměř okamžitě. A finanční tíhu i částečně byrokratickou vzal na sebe, což nám strašně zjednodušilo život.

21:30 A státní pomoc? – Přichází v oblasti různých jednání ministrů, návštěv i příslibu budoucího financování. Ale my se potřebujeme rozhodovat okamžitě.

22:00 Například 350 našich dětí nemá kam chodit do školy. Je tady příslib Ministerstva školství i Ministerstva pro místní rozvoj na financování náhradního školství, kontejnerové školy. Ale my jsme tu objednávku museli udělat už před týdnem a ta pomoc nám možná přijde za 14 dní. Takže musíme v těchto chvílích i dost riskovat, dělat rozhodnutí, která bychom za normálních okolností neudělali, ale musí se dělat rychle, efektivně. Takže v tom je pomoc státu pomalejší, ale já věřím, že přijde. Protože bez ní bychom se neobešli. Máme vyčíslené náklady jenom přímo na obecní infrastruktuře kolem tři čtvrtě miliardy korun.

25:00 Jakou pomoc a od koho byste teď nejvíc potřebovali? – Nás hodně trápí i personální situace. Například když někde stavíme 100 metrů komunikace, tak dva roky projektujeme, vyjadřují se k tomu všichni odborníci, přesně víme, jak tu cestu postavit, a pak ji zrealizujeme. Dneska nám chybí kilometry komunikací, chodníků. My víme, že ty lokality musíme zpřístupnit, a nějak stavíme. Takže nám velmi chybí odborná pomoc, jak to máme dělat. Chybí nám samozřejmě obrovské množství materiálu, protože nestíháme tak obrovské množství kameniva, všech zásypů ani dovážet, nevleze se nám sem ani tolik techniky. Takže obnova třeba jenom místních komunikací do nějakého provizorního stavu bude trvat ještě dlouhé týdny.

26:00 I v době před povodněmi byl těchto lidí velký nedostatek. Konkrétně silniční projektant je tak nedostatkové zboží, že jsme zhruba rok a půl čekali na to, než se na nás dostane řada. A teď to bude ještě horší. Takže toto je věc, která nás mimo té fyzické pomoci a peněz asi trápí nejvíc.

Česká Ves na Jesenicku patří mezi místa nejhůře postižená letošní povodní. Řeka Bělá zničila téměř 90 procent území obce. Pryč jsou silnice, mosty, těžce poničená je místní škola i mnoho obydlí. Jak místní rekonstrukci zvládají?

Hostem Ptám se já byl starosta České Vsi Petr Mudra (STAN).

Měsíc po povodních, které se prohnaly Českem, se katastrofálně postižené obce na Jesenicku a Šumpersku jen pomalu vracejí k normálnímu životu. I proto na žádost Olomouckého kraje vláda prodloužila do poloviny listopadu stav nebezpečí. Pro obce, které před sebou mají další dlouhé týdny a měsíce prací na obnově domů, silnic nebo škol, to znamená rychlejší přístup k potřebné pomoci.

Podle Petra Mudry (STAN), starosty České Vsi na Jesenicku, radnice i místní lidé postižení záplavami kromě peněz stále vítají a potřebují pomoc dobrovolníků, ale i odborníků. V regionu chybí stavaři a technici, kteří by poradili s rekonstrukcí zničené infrastruktury.

„I v době před povodněmi byl těchto lidí velký nedostatek. Konkrétně silniční projektant je tak nedostatkové zboží, že jsme zhruba rok a půl čekali na to, než se na nás dostane řada. A teď to bude ještě horší,“ uvedl starosta s tím, že opravy je potřeba udělat co nejrychleji. 10 až 15 procent obyvatel obce stále zůstává zcela odříznutých od světa, nemá vodu, elektrickou energii ani plyn.

Velkou výzvou pro místní radnice podle něj teď bude i přerozdělování mimořádné finanční pomoci od státu, kterou mají mít na starosti samotné obce (rozdělovat ji můžou od 9. října, v průměru jde o 40 tisíc na domácnost). Podle Mudry na to nejsou obce personálně vůbec vybavené a mají z toho velké obavy.

Každá koruna podle něj ale pomůže: „Ve chvíli, kdy si každá obec zvolí vlastní postup přerozdělování peněz, tak se může stát, že někdo daleko víc postižený ve vedlejší obci dostane nakonec míň peněz než třeba v naší obci méně postižený člověk. Takže se snažíme ty síly koordinovat společně.“

Mají lidé zájem o náhradní pozemky pro stavbu nových domů? Co všechno teď obce na Jesenicku potřebují? A jak dlouho potrvá obnova území?

Celý rozhovor si můžete pustit v audiopřehrávači, ve své oblíbené podcastové aplikaci nebo ve videu.

Co v rozhovoru zaznělo?

1:00 Jak to u vás v obci necelé čtyři týdny po povodni vypadá? – Kdyby mi někdo před měsícem řekl, jak bude vypadat situace po měsíci, tak bych nevěřil, kolik práce se zvládne. Ale je to taková hrubá práce, úklid komunikací a základní zabezpečovací práce. Teď začne ten reálný život, ve kterém budeme muset žít a likvidovat následky, protože doteď jsme pouze zabezpečovali základní provoz obce.

2:30 Vám se podařilo postavit jeden provizorní most, takže jste spojili odříznuté části obce, kde bylo téměř 500 obyvatel. Byl to rozhodující moment? – Byl to jeden z klíčových, rozhodujících momentů. (…) Toto byla největší odříznutá lokalita. Ale ty odříznuté lokality, kde byly desítky lidí, jsme měli ještě asi čtyři další. Takže další pomoc spočívala ve vytváření brodů, provizorních nájezdů na komunikace, které dnes neexistují, a samozřejmě zabezpečení základních potřeb lidí. Od dodávek potravin a vody přes následnou pomoc hasičů a vojska. A dnes samozřejmě řešíme, jak po těchto provizorních brodech zabezpečit i zásobování například plynem, pitnou vodou a podobně.

3:00 A jak jste na tom s těmito klíčovými zdroji aktuálně? – Pitná voda byla asi první, která začala téct, nebo aspoň užitková na zhruba 70 procentech území. Tam, kde ta infrastruktura není úplně zničená, se zhruba po týdnu z užitkové vody stala i pitná. Takže to je téměř zázrak. Nasazení všech, kteří na tom pracovali, bylo v podstatě dvacetičtyřhodinové.

3:30 Momentálně řešíme dodávky elektrické energie, které se daří obnovovat v podobném rozsahu na většině území, což pomáhá samozřejmě vysoušet nemovitosti a podobně. Momentálně ve velkém probíhají obnovy dodávek plynu. Tady odhadujeme, že plyn by mohl jít do konce listopadu zhruba na 80 procentech území. Zbytek bohužel zůstane bez pitné vody i bez plynu, leckde i bez elektrické energie, protože k těm místům nevede žádná základní infrastruktura jako cesty nebo možnost vůbec vybudování těchto sítí. To se tedy bude řešit následně.

4:00 Kolika lidí se tato situace týká? – Vidím to zhruba na 10 až 15 procent obyvatel. – A tam se bavíme o jakém horizontu obnovení dodávek energií? – Bavíme se o měsících. Žijeme ze dne na den, kdy začínáme každý den plánovat, kam se o kousek posunout.

7:00 Kolik u vás bylo poničeno domů? Když se orientačně sčítalo, ve vaší obci to vypadalo 20 domů. – Konečný účet ještě vystavený není. Momentálně bylo rozhodnuto o pěti demolicích. U několika dalších nemovitostí statici stále vyhodnocují situaci.

8:00 A už máte představu o tom, co budou chtít obyvatelé těch dotčených nemovitostí dělat? – Jedna rodina už vůbec na Jesenicku bydlet nechce. Jeden případ je, že by nejradši v podobné lokalitě co nejrychleji obnovili dům nebo postavili něco náhradního. A u většiny je to tak, že by rádi zůstali, ale na jiném místě, které není tak bezprostředně ohrožené.

10:00 Máme dlouhodobě připravené nějaké pozemky k výstavbě, rádi bychom je těm lidem nabídli. Teď řešíme po právní stránce, aby to šlo udělat tak, aby to nebylo za komerční cenu, ale aby to byla opravdu pomoc postiženým. Jiná možnost zatím momentálně není, protože pozemky, které nám nabízí bezprostředně stát, jsou k výstavbě nepoužitelné. Takže budeme zkoušet najít cestu, jak uvolnit obecní pozemky k tomu, aby je ti lidé dostali za symbolické peníze, nebo možná bezplatně.

11:00 Jak jsou na tom obec a její obyvatelé finančně? – Asi nejrychlejší byla pomoc humanitárních organizací, částečně i státu. Na prvotní pomoc se vyplácela hmotná nouze. Zvedla se obrovská vlna solidarity, takže my v podstatě denně řešíme desítky nabídek na přímou pomoc lidem, kteří byli nejvíc postiženi. Samozřejmě organizujeme sbírku i my. A teď nás čeká výzva, která je pro nás velmi složitá. Je to ta čtyřicetitisícová pomoc od státu, kterou musíme administrovat, vytvořit pravidla a přerozdělovat tyto peníze podle míry postižení mezi lidi.

11:30 A složité je to hlavně z tohoto důvodu, že všichni jedou už měsíc naplno v rámci záchranných prací a nemáme ani dostatek personálních sil k procesování této agendy. Takže momentálně řešíme, jak spojit pomoc státních peněz, obecních a těch sbírkových tak, abychom opravdu efektivně pomohli těm, co to nejvíce potřebují, a rozložit to tak, aby se na někoho i případně nezapomnělo.

13:00 Když jsem poslouchala ministry, tak oni zase říkali, že vy starostové jste lidem blíže a dokážete lépe vyhodnotit, kdo a v jaké míře tu pomoc potřebuje. Ale pokud vás to neúnosně zatěžuje, nebylo by lepší, kdyby to dělal stát? – Je to něco mezi tím. Protože my ty lokality známe, nás to zatěžuje administrativně velmi. Takže kdybychom byli personálně posílení, tak jsme schopni informace a součinnost poskytnout. Teď zkoušíme dát všechny postižené obce dohromady a v rámci ORP (obcí s rozšířenou působností, pozn. red.) a místní akční skupiny řešit tuhle problematiku společně. I z důvodu, že ty obce na sebe navazují a ve chvíli, kdy si každá obec zvolí vlastní postup přerozdělování peněz, tak se může stát, že někdo daleko víc postižený ve vedlejší obci dostane nakonec míň peněz než třeba v naší obci méně postižený člověk.

15:00 Máte obavy z toho, aby ta pomoc nevnesla zlou krev mezi lidi, když dostanou pomoc v různé míře? – Z toho máme velkou obavu. Protože už máme zásadní problém i s tím, jak volá velké množství dárců, což je úžasné. Ale na druhou stranu nemáme zpětnou vazbu, když někoho přesměrujeme na postiženého člověka, jestli ten dar byl ve výši 500 korun, anebo 500 tisíc. A pak se těžko vyhodnocuje, když zavolá další dárce, jestli to směřujeme na ty potřebné. A toto je i potom příklad toho, když my se budeme muset rozhodovat, v jaké výši ještě komu poskytnout příspěvek ze státních zdrojů, který my pak budeme muset administrovat vůči státu zpátky. Takže z toho máme obrovské obavy.

15:30 Je to jedna z největších výzev. A přichází to v době, kdy opravdu všichni jedou na 100 procent a do toho musíme začít řešit tu administrativu. Nemyslím to kriticky, protože samozřejmě každá koruna lidem pomůže. Ale malé úřady na to nejsou personálně vybavené. Stát vypsal tuhle dotaci velmi jednoduše, takže pro obec je požádat si u Ministerstva pro místní rozvoj možná ta nejjednodušší forma, jakou jsem zažil. Ale bude pro nás administrativně náročné potom ty peníze přesměrovat dál.

16:30 Jak v tomhle případě fungují třeba humanitární organizace? – Pro nás je to vzor, jak se chovat dál. A i základní údaje o postižení jednotlivých nemovitostí máme právě od těchto humanitárních organizací, které kooperují společně. Bez jejich dat bychom se skoro neobešli.

17:00 Jste si jistý, že ve vaší lokalitě už nezůstává nikdo bez pomoci? – Tak to vám určitě říct nemohu. Protože je hodně lidí, kteří se ozvou sami. A na druhé straně je moc lidí, kteří se snaží pomoct sami, nikde se neozvou, nenahlásí se. My se to snažíme monitorovat právě i za pomoci humanitárních organizací i dobrovolníků. Objíždět to. Ale opravdu se může stát, že někdo je na tom hůř, než my si vůbec představujeme. Hlavně u starších lidí, kteří kolem sebe ani ve vlastním bydlení nevidí rozsah toho poškození.

18:00 Hodně postižených si říkalo: ostatní jsou na tom hůř, potřebují pomoc víc, a opravdu se často bojí si říct. Anebo to byly lokality, kde kvůli tomu, že od rána do večera pracují, zachraňují nemovitost, tak ani nemají čas sledovat, co se děje kolem nich, sledovat zprávy nebo i naše výzvy. A potom je to opravdu o tom, že za těmi lidmi musí někdo zajít a opravdu jim i tu pomoc nabídnout.

20:00 A stále potřebujete dobrovolníky? – Kolegové na úřadě nastavili výborný systém přerozdělování práce a dobrovolníků. A stále je přijímáme. Stále dobrovolníky vítáme a přijímáme, protože tady bude práce ještě na několik měsíců.

20:30 Jak podle vás zafungovala pomoc ze strany kraje, ze strany státu? – Co nám v prvopočátku totálně bralo jakoukoliv energii a možnost něco dělat, bylo to, že jsme zde v podstatě byli skoro tři dny bez jakéhokoliv mobilního signálu, bez internetového spojení a podobně. Tady za mě došlo k velkému selhání mobilních operátorů.

21:00 Co za mě zafungovalo výborně, tak byl Olomoucký kraj. Neuvěřitelná věc, kdy najednou nám tady najede stokrát víc techniky, než na co jsme zvyklí i při velkých stavbách. Kdo to zaplatí, jak se to zorganizuje… tak tady Olomoucký kraj zareagoval téměř okamžitě. A finanční tíhu i částečně byrokratickou vzal na sebe, což nám strašně zjednodušilo život.

21:30 A státní pomoc? – Přichází v oblasti různých jednání ministrů, návštěv i příslibu budoucího financování. Ale my se potřebujeme rozhodovat okamžitě.

22:00 Například 350 našich dětí nemá kam chodit do školy. Je tady příslib Ministerstva školství i Ministerstva pro místní rozvoj na financování náhradního školství, kontejnerové školy. Ale my jsme tu objednávku museli udělat už před týdnem a ta pomoc nám možná přijde za 14 dní. Takže musíme v těchto chvílích i dost riskovat, dělat rozhodnutí, která bychom za normálních okolností neudělali, ale musí se dělat rychle, efektivně. Takže v tom je pomoc státu pomalejší, ale já věřím, že přijde. Protože bez ní bychom se neobešli. Máme vyčíslené náklady jenom přímo na obecní infrastruktuře kolem tři čtvrtě miliardy korun.

25:00 Jakou pomoc a od koho byste teď nejvíc potřebovali? – Nás hodně trápí i personální situace. Například když někde stavíme 100 metrů komunikace, tak dva roky projektujeme, vyjadřují se k tomu všichni odborníci, přesně víme, jak tu cestu postavit, a pak ji zrealizujeme. Dneska nám chybí kilometry komunikací, chodníků. My víme, že ty lokality musíme zpřístupnit, a nějak stavíme. Takže nám velmi chybí odborná pomoc, jak to máme dělat. Chybí nám samozřejmě obrovské množství materiálu, protože nestíháme tak obrovské množství kameniva, všech zásypů ani dovážet, nevleze se nám sem ani tolik techniky. Takže obnova třeba jenom místních komunikací do nějakého provizorního stavu bude trvat ještě dlouhé týdny.

26:00 I v době před povodněmi byl těchto lidí velký nedostatek. Konkrétně silniční projektant je tak nedostatkové zboží, že jsme zhruba rok a půl čekali na to, než se na nás dostane řada. A teď to bude ještě horší. Takže toto je věc, která nás mimo té fyzické pomoci a peněz asi trápí nejvíc.