Titul, který začal vycházet v roce 1893 v Brně a za první republiky patřil k prominentním deníkům, nejprve v roce 1952 zakázali komunisté – a jejich plnohodnotnou existenci fakticky ukončila éra, kdy se jejich majitelem v roce 2013 stal Andrej Babiš.
Oba autoři mají s Lidovými novinami zkušenosti. Jan Dobrovský patřil v druhé půlce 80. let ke skupině disidentů, která noviny s úctyhodnou tradicí v ilegalitě obnovila. Podílel se na jejich výrobě i distribuci a v redakci působil i poté, co se Lidovky staly v roce 1990 „oficiálním“ deníkem. Jindřich Šídlo v nich v letech 1999–2001 pracoval jako editor titulní strany.
„Možná jsme už na začátku udělali spoustu chyb, které pak předurčily jejich osud,“ říká Jan Dobrovský. „Lidové noviny nejspíš nikdy nenaplnily ambice, se kterými v roce 1990 do nové éry vstupovaly, ale i během své polistopadové existence to v několika obdobích byly výborné noviny,“ míní Jindřich Šídlo.
Jak vlastně vznikl nápad obnovit v roce 1987 alespoň v samizdatu Lidové noviny a jak na to reagoval vládnoucí režim? Proč se největším a nejdůležitějším deníkem po roce 1989 stala „svazácká“ Mladá fronta (DNES), a ne „disidentské“ Lidovky? A co faktický zánik Lidových novin jako samostatného deníku znamená pro českou žurnalistiku a společnost?
Poslouchejte další epizodu podcastu Dobrovský & Šídlo z festivalu Krásný ztráty ve Všeticích.
